10 As 244/2020 — Nejvyšší správní soud

3 A 7/2019- 104 - text 11 3 A 7/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti: RNDr. O. B. bytem P. zastoupený advokátkou Mgr. Evou Krahulíkovou se sídlem Praha 10, Ke Skalkám 3080/58 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem Praha 1, Karmelitská 529/5 Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora 27 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, č. j. X, je nicotné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 9 800 Kč, a to do rukou zástupkyně žalobce Mgr. Evy Krahulíkové, advokátky. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“) ze dne 18. 6. 2018, č. j. X (dále jen „rozhodnutí Centra“). Uvedeným rozhodnutím Centrum odmítlo žádost žalobce o poskytnutí úplného seznamu autorů testů společné části maturitní zkoušky v jarním zkušebním období 2017 (tj. jejich sestavovatelů), autorů testových úloh, které byly do těchto testů zařazeny, a autorů zadání písemných prací, a to s odkazem na § 8a a § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“) a na čl. 10 odst. 1 a 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, (dále jen „LZPS“) a bodu 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a dále s odkazem na § 80 odst. 3 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) [dále jen „školský zákon“] s odvoláním na § 45 odst. 4 vyhlášky č. 177/2009 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, (dále jen „maturitní vyhláška“). II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že si je vědom, že při posuzování žádosti se střetávají dvě základní práva, na jedné straně právo na informace a jejich šíření chráněné čl. 17 LZPS a na straně druhé právo na ochranu osobnosti a soukromého života chráněné čl. 10 LZPS. Namítal, že napadené rozhodnutí trpí zásadní vadou, a to nedostatečným a nesprávným posouzením. Žalovaný neprovedl tzv. test proporcionality. Dle žalobce žalovaný dezinterpretoval důvody, pro které žalobce žádost podal, a nezohlednil veřejný zájem na přínosech, které by vyhovění jeho žádosti mohlo mít. Tvrdil, že při vyřizování žádosti byla nedůvodně dána přednost jednomu základnímu právu před druhým, a byl tak napadeným rozhodnutím nedůvodně zkrácen na svém základním právu na informace. 3. Namítal, že důsledek právní konstrukce, kterou žalovaný použil k odůvodnění, že požadovaná informace je i nadále informací veřejně nepřístupnou, porušuje § 80b odst. 2 písm. d) školského zákona a je tedy nesprávná. Dle žalobce ochrana jmen autorů z jara 2017 skončila podle školského zákona dřív, než měla být jejich jména poskytnuta na základě jeho žádosti. Rozhodnutí ředitele Centra č. 33/2013, č. j. X, konkrétně bod 6, na kterém je založeno napadené rozhodnutí, nesplňuje požadavek § 45 odst. 4 maturitní vyhlášky, neboť není pravda, že by zveřejnění jmen autorů z jara 2017 učinilo ochranu veřejně nepřístupných informací neúčinnou. V této souvislosti žalobce upozornil na to, že osobám, které přijdou do styku s informacemi veřejně přístupnými, ukládá § 80b odst. 4 školského zákona povinnost mlčenlivosti. Domníval se, že k ochraně zmíněných veřejně nepřístupných informací toto opatření postačuje. Existuje totiž celá řada profesí, jejichž příslušníci jsou ve styku s informacemi, které jsou předmětem zákonné ochrany různého stupně, ochrany smluvní, případně jiné (například lékaři, advokáti, soudci, policisté, státní zástupci, někteří ústavní činitelé, apod.). Informace jsou běžně chráněny tím, že uvedeným osobám je zákonem (či smluvně, případně jiným způsobem) uložena povinnost mlčenlivosti, za jejížporušení jim hrozí sankce. Identita takových osob je ale veřejně známa. Dokonce i v případě ochrany utajovaných informací je jen zcela výjimečně předmětem utajení rovněž identita osob přicházejících do styku s utajovanými skutečnostmi. Podle žalobce nepostupoval žalovaný v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jak mu ukládá § 2 odst. 1 správního řádu. 4. Dle žalobce žalovaný dále nedůvodně marginalizoval právní argumenty podporující poskytnutí požadovaných informací. Žalovaný se vůbec nezabýval důvody pro poskytnutí informací, když pouze uvedl, že odtajnění identity osob, které rozhodují o osudech maturantů, není veřejným zájmem. Prvotním impulsem k podání žádosti žalobce však bylo sdělení ředitele Centra, že způsob bodování úloh v maturitních testech není stanoven žádným předpisem a rozhodují o něm autoři testů. Základní rys procedury, která rozhoduje o tom, kteří maturanti propadnou a kolik jich bude, je tedy subjektivní. Za nesprávné pak žalobce označil tvrzení žalovaného týkající se nařízení GDPR. V této souvislosti žalobce poukázal na čl. 6 bod 1 tohoto nařízení s tím, že poskytnutí informací je podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb. povinností Centra. 5. Rovněž namítal, že ve skutkově shodných případech postupoval žalovaný jinak. Za skutkově podobné lze dle žalobce považovat případy, v nichž žalovaný vyřizoval žádosti o poskytnutí jmen osob, které jsou příjemci veřejných prostředků jako (spolu)pracovníci žalovaného či institucí žalovaným přímo řízených. Dále žalobce odkázal na žádost Pedagogické komory, z.s. a uvedl, že web Novinky.cz zveřejnil seznam členů odborných skupin, které připravují revizi tzv. rámcových vzdělávacích programů. Rovněž pak poukázal na skutečnost, že jsou žalovaným každoročně zveřejňovány validační protokoly obsahující jména a příjmení členů validačních komisí včetně podpisů. Žalobce pak zmínil, že žalovaný na svých stránkách zveřejňuje složení Nezávislé odborné komise, která schvaluje rozeslání výsledků maturitních testů, včetně zaměstnavatele každého člena. Podle žalobce je možné posuzovat uvedené rozdílné postupy jako porušení § 2 odst. 4 správního řádu. 6. Dále se žalobce v podané žalobě zabýval podklady pro provedení testu proporcionality. III. Vyjádření k podané žalobě a související vyjádření 7. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 8. Uvedl, že Centrum v souvislosti s ochranou jmen autorů dbá na naplňování veřejného zájmu na rovném postavení studentů skládajících maturitní zkoušku tak, aby se žádný z nich nemohl dopředu dozvědět informace o obsahu zkušebních úloh a nebyl zvýhodněn oproti ostatním. Ochranou jmen autorů se rovněž sleduje veřejný zájem na potlačování korupce. 9. Upozornil na potřebu zajistit bezpečnost zaměstnanců Centra seznamujících se při výkonu svého povolání s informacemi označenými za veřejně nepřístupné. Údaje o autorech testů a testových úloh jsou dle rozhodnutí ředitele Centra č. 33/2013 podle § 80 odst. 3 písm. c) školského zákona a § 45 odst. 4 maturitní vyhlášky informacemi veřejně nepřístupnými. Poskytnutí jmen autorů by podle žalovaného učinilo neúčinnou ochranu informací veřejně nepřístupných dle § 45 odst. 2 maturitní vyhlášky. Žalovaný dokládal naléhavost potřeby ochrany autorů rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 3. 2014, č. j. 24T 154/2013-199, jímž byl student střední odborné školy shledán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku. Z rozsudku je zřejmé, že student prostřednictvím zaslané e-mailové zprávy vyhrožoval usmrcením zaměstnancům Centra, pokud by byly jeho maturitní testy hodnoceny nedostatečnou. Je tudíž zřejmé, že již nyní je na osoby podílející se na vytváření a následném hodnocení maturitních testů činěn nátlak, a to dokonce v intenzitě naplňujícím skutkovou podstatu trestného činu. Bezpečnost těchto osob tedy je ohrožena. Je tak ve veřejném zájmu dané osoby chránit. 10. K námitce o ukončení ochrany jmen autorů ke dni 10. 6. 2017 žalovaný uvedl, že by tyto zaměstnance Centra mohli vyhledávat zástupci veřejnosti za účelem kladení dotazů, jak se úlohy vytvářejí, podle jakého klíče se v testech objevují typové úlohy určitého druhu či jaké úlohy budou zadávány v dalších letech. Mohlo by tím dojít k ohrožení procesu přípravy a vývoje zadání budoucích zkoušek. Žalovaný v této souvislosti navrhl provedení důkazu výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, za účelem doložení nebezpečí hrozícího osobám podílejícím se na vytváření zadání testových úloh a písemných prací. Poznamenal, že Centrum disponuj