5 As 6/2010 — Nejvyšší správní soud

3 A 73/2018- 49 - text 12 3 A 73/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: T. T. T., státní příslušník Vietnamu bytem P. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Praha 1, Opletalova 25 Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2018, č. j. MV-147714-6/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 10. 2017, č. j. OAM-3099-78/PP-2015. Uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR: I. podle § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť se žalobce dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, II. podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce ve výpovědi uvedl nepravdivé skutečnosti, III. pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 1 ve spojení s § 15a zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce není rodinným příslušníkem občana EU. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že se správní orgány dopustily závažného procesního pochybení, když jako hlavní důkaz použily úřední záznam o podání vysvětlení M. Š. jako osoby podezřelé v rámci řízení KRPP-82090-8/ČJ-2011-030020 dne 3. 2. 2012. Žalobce nebyl účastníkem tohoto řízení, nemohl tedy být účasten podání vysvětlení, nemohl se k protokolu vyjádřit ani klást doplňující otázky či výpověď zpochybnit. Tím byla závažně porušena práva žalobce a v důsledku toho došlo i k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Správní orgány navíc nahlížely na výpověď M. Š. jako na nevyvratitelný fakt a užily ji jako měřítko pravdivosti vícerých výpovědí žalobce a jeho družky bez toho, aby paní M. Š. předvolaly k výslechu a daly žalobci možnost její výpověď zpochybnit. K tomu žalobce odkázal na žalobu o rozvod manželství, kterou dne 8. 2. 2010 podala paní M. Š., a kde okolnosti uzavření sňatku a následného soužití popisuje naprosto odlišně. Dále uvedl, že součástí spisového materiálu je i protokol o jednání Okresního soudu Plzeň o popření otcovství ze dne 3. 10. 2011, na který správní orgán I. stupně několikrát odkazuje, přičemž ale pomíjí fakt, že i zde paní M. Š. uvedla mnoho skutečností v rozporu s žalobou o rozvod manželství a s protokolem o podání vysvětlení ze dne 3. 2. 2012. I v tomto případě se jedná o důkaz použitý v rozporu se zákonem a právem žalobce na spravedlivý proces. Uzavřel, že správní orgán výše uvedeným postupem porušil § 50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), když sice hodnotil důkazy podle své úvahy, ale nepřihlédl v řízení ke všemu, co vyšlo najevo, a zejména § 3 správního řádu, neboť se jeho rozhodnutí zakládá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Byla rovněž porušena zásada, že v pochybnostech rozhoduje správní orgán ve prospěch účastníka řízení. 3. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítal, že k jednání, které správní orgán I. stupně hodnotí jako obcházení zákona dle § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, došlo v roce 2004, tedy téměř před čtrnácti lety, a vztahovalo se k úplně jinému řízení, a to k řízení o povolení k trvalému pobytu. Tvrdil, že i kdyby se obcházení zákona dopustil, nelze toto mít za důvod k zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu, neboť se obcházení zákona nedopustil s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. V předmětném řízení se žalobce obcházení zákona nedopustil. Namítal, že odůvodnění napadených rozhodnutí neposkytuje odpověď na otázku, jakým způsobem se měl žalobce konkrétně dopustit obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. Správní orgány vytýkají žalobci následující: a) Žalobce měl údajně uzavřít účelový sňatek s M. Š. Dle žalobce tato část odůvodnění nemá se vztahem k nevlastní dceři, kvůli které o přechodný pobyt žádal, jakoukoli souvislost. Tvrdil, že nebyl prokázán úmysl žalobce získat povolení k přechodnému pobytu nekalým způsobem. Žalobce sňatek s paní M. Š. neuzavřel s cílem obejít zákon kvůli získání přechodného pobytu. Okolnosti manželství s paní M. Š.u jsou tedy pro posouzení žádosti o přechodný pobyt s jeho nevlastní dcerou, V. T. T., absolutně irelevantní. K tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 46 A 2/2015-46. b) a c) V další části odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je shrnut průběh řízení o správním vyhoštění. Namítal, že z celé této pasáže není jasné, co konkrétně na proběhlém řízení o správním vyhoštění by mělo být považováno za obcházení zákona či účelové jednání, když toto správní řízení bylo zastaveno, neboť správní orgán shledal rodinnou vazbu žalobce a jeho nevlastní dcery jako vztah s občanem EU obdobný vztahu rodinnému dle §15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. d) Do protokolu sepsaného v rámci řízení o povolení k přechodnému pobytu měl žalobce uvádět nepravdivé skutečnosti. Nepravdivost uváděných skutečností však byla posuzována pouhým srovnáním s nezákonně použitým důkazem - výpovědí paní M Š. Některé nesrovnalosti protokolu o výslechu navíc žalobce uvedl na pravou míru v odvolání, přičemž se jednalo o nesrovnalosti způsobené tlumočením, pokládáním dotazů umožňujících vícerý výklad a dlouhým časovým odstupem od zjišťované doby. Tyto nesrovnalosti nelze napravit při seznámení s protokolem po konzultaci s tlumočníkem, neboť jestliže byla určitá otázka přetlumočena a pochopena určitým způsobem, pak ani při opětovném přetlumočení nebude pochopena jinak. Jestliže správní orgán chápe svou otázku jinak, než vyslýchaný, pak se nejedná o účelové uvádění nepravdivých informací, ale o omyl či nedorozumění o předmětu otázky. Namítal, že tento důvod nelze podřadit pod skutkovou podstatu § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, neboť na tyto případy pamatuje zákon v § 87e odst. 1 písm. d) a pojmy „obcházení zákona“ a „uvádění nepravdivých skutečností“ nelze libovolně zaměňovat či směšovat. e) Žalovaný argumentuje protokolem o jednání Okresního soudu Plzeň - sever, který je použit v rozporu se zákonem (viz výše), navíc obsahuje podstatné rozpory s jinými známými vyjádřeními paní Š. f) K tvrzení žalovaného, podle kterého žalobce po zrušení povolení k trvalému pobytu nevycestoval z ČR, namísto toho podal žádost o přechodný pobyt, žalovaný uvedl, že mu není jasné, v čem spatřuje žalovaný obcházení zákona, když bylo v řízení prokázáno, že se svou družkou a nevlastní dcerou sdílí společnou domácnost a vede rodinný život, přičemž tehdejší znění zákona umožňovalo podání žádosti o přechodný pobyt i z výjezdního příkazu nebo neoprávněného pobytu. g) K poukazu správních orgánů na skutečnost, že deset let před vydáním rozhodnutí byl žalobce odsouzen za spáchání trestného činu, žalobce namítal, že správní orgány nijak neuvádí, jakou má tato skutečnost souvislost s tvrzeným obcházením zákona. Jen těžko si lze představit, že by žalobce páchal trestnou činnost porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. h) Konečně tvrdil, že správní orgány nepravdivě a v rozporu se svými zjištěními uvedly, že žalobce navázal vztah s družkou a její dcerou až poté, co vyčerpal všechny možnosti, jak si zajistit pobyt na území ČR. Žalobce však stejně jako jeho družka do protokolu shodně uvedli, že vedou společnou domácnost od roku 2008. Shrnul, že žádný z předložených důvodů sám o sobě ani ve vzájemné souvislosti uspokojivě neodůvodňují závěr, že došlo ze strany žalobce k obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu. Ve vztahu k žádosti o přechodný pobyt nebylo prokázáno obcházení zákona, natož úmysl žalobce obcházením zákona získat povolení k přechodnému pobytu, nebyla tedy naplněna skutková podstata § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a napadená rozhodnutí jsou v tomto nepřezkoumatelná a nezákonná. 4. Ve třetím žalobním bodu žalobce nesouhlasil s tvrzením správních orgánů, že dle § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců uvedl jakékoli nepravdivé skutečnosti. Zopakoval, že správní orgány při určování „pravdy“ vycházely z nezákonně použitých důkazů - úředního záznamu o podání vysvětlení paní Š. a protokolu o jednání Okresního soudu Plzeň o popření otcovství ze dne 3. 10. 2011. Tyto důkazy zachycují tvrzení osoby, která nemá jakýkoli vztah k řízení o projednávané žádosti a ani nebyla jako svědek v řízení vyslechnuta. Obě tato vyjádření jsou v mnoha věcech vzájemně rozporná a rovněž rozporná s tvrze