6 As 114/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 90/2019- 46 - text 22 6 A 90/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobce: Karel Zeiner bytem Na Hvězdárně 27, Praha 5 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2019, č. j. 333/2019-160-SPR/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění 1. Žalobce se žalobou podanou městskému soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2019, č. j. 333/2019-160-SPR/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 23. 3. 2016, č. j. MHMP 506626/2016, sp. zn. S-MHMP 1244677/2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž Magistrát hlavního města Prahy zamítl námitky žalobce dle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“), a potvrdil žalobci záznam 12 bodů v registru řidičů ke dni 4. 7. 2015. Žalobce se současně domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalobce nejprve shrnul průběh správního řízení. Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, dále nezákonnost rozhodnutí pro závažné vady řízení, zejména před správním orgánem prvního stupně. 3. Žalobce namítal, že dne 16. 7. 2015 v námitce proti záznamu všech bodů vznesl námitku, že dne 28. 4. 2014 přestupek nespáchal, a tuto v doplnění odvolání dále rozvedl tak, že „v roce 2013 jsem za telefonování za jízdy zaplatil pokutu a od té doby nikdy během jízdy netelefonuji a ani telefon nedržím v ruce“, čímž uznal pouze spáchání přestupku dne 6. 8. 2013, ale neuznal přestupek ze dne 28. 4. 2014. Správní orgán prvního stupně a ani žalovaný přes pochybnosti o spáchání přestupku dne 28. 4. 2014 nedoplnili spis o kopie pokutových bloků za tyto dva přestupky, a to minimálně za účelem ověření, zda na těchto pokutových blocích nechybí podpisy žalobce. Žalobce namítal, že si spáchání přestupku po více než roce nevybavoval. Žalobce v žalobě uvedl, že současně podává žádost o obnovu řízení ve věci napadeného rozhodnutí, včetně návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnutí. Jestliže žalovaný žádosti vyhoví a zruší žalobou napadené rozhodnutí, žalobce svou žalobu stáhne. Žalobce ohledně doplnění své námitky poukázal na princip plné jurisdikce (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, č.j. 41 A 45/2014-33). 4. Žalobce dále namítal, že nesouhlasí s přestupkem dne 21. 11. 2014; tuto námitku dle svého vyjádření uvedl v doplnění odvolání. Připustil, že tuto svou námitku mohl lépe specifikovat a doložit ji např. příslušným lékařským potvrzením ohledně bezpečnostních pásů. Žalovaný nicméně bez doplnění příslušného pokutového bloku do spisu tuto námitku nemohl vypořádat přezkoumatelným způsobem, neboť v případě pochybností není způsobilým podkladem pro záznam bodů oznámení o přestupku, ale samotný pokutový blok. Text se v předmětných listinách nemusí shodovat, na pokutovém bloku nadto může chybět podpis žalobce, čemuž nasvědčuje argumentace žalobce v námitkách proti záznamu bodů, že si přestupků není vědom. Dle žalobce žalovanému nic nebránilo pokutové bloky založit do spisu a vyzvat žalobce, aby se s nimi seznámil a vyjádřil se k nim. Žalobce k přestupku nepřipoutání se bezpečnostním pásem, kdy je pokutován řidič, který bezpečnostní pásy neměl, přestože je mít nemusel a neměl u sebe při řízení vozidla příslušné lékařské potvrzení, poukázal na to, že v takovém případě záleží na přesné textaci pokutového bloku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) č.j. 5 As 118/2011-103 a č.j. 4 As 102/2013-38). Napadené rozhodnutí je tak dle žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. 5. Žalobce dále namítal ústavní nekonformitu bodového systému. Jak konstantně judikuje Ústavní soud, každý zákon by měl obsahovat test proporcionality. Absence testu proporcionality sama o sobě neznamená ústavní nekonformitu zákona, ale indikuje, že zákon není zcela v pořádku. Dle žalobce bodový systém test vhodnosti splňuje, protože trestné body působí jako generální prevence. V testu potřebnosti nicméně neobstojí, neboť sledovaného cíle by bylo možné dosáhnout způsobem méně zasahujícím (proporcionálněji) do základních práv řidičů. Nastavení bodového systému není vyvážené, jednotlivé počty bodů neodpovídají míře škodlivosti jednotlivých přestupků, spíše se tak často vybodují ti neagresivní řidiči, namísto těch agresivních. Zásadním problémem je striktní sazba bodů bez ohledu na škodlivost přestupku. K tomu žalobce uvedl několik příkladů, že např. 7 bodů dostane řidič za 0,3 promile alkoholu v krvi stejně jako za 2 promile nebo dopravní nehodu se zraněním. Dle žalobce je problém i v časové působnosti bodů, jež působí po neomezeně dlouhou dobu. K tomu žalobce uvedl, že jsou známy případy, kdy se žalobce vyboduje i za drobný přestupek spáchaný před více jak deseti lety. Ústavně konformní je tak dle žalobce omezit trestní účinek bodů na dobu tří nebo pěti let. K tomu podotkl, že by se časová působnost měla uplatnit i v případě několik let trvajícího námitkového řízení. Ústavní nekonformitu dle žalobce dokládá i rozpor s účelem a smyslem zákona; bodový systém má působit preventivně, přitom na rozdíl např. od Německa, se řidič o počtu přidělených bodů nedozví, ani se nedozví, že mu již hrozí dosažení 12 bodů. Žalobce spatřoval důvodné podezření, že bodový systém porušuje princip ne bis in idem. Žalobce poukázal na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS, podle kterého, jestliže je přestupkové řízení s přidělením trestných bodů úzce spjato, o ne bis in idem se nejedná. Žalobce nicméně namítal, že problémem přidělování bodů je právě naprosté odtržení od přestupkového řízení; řidič není v přestupkovém řízení ohledně bodů obviněn, nejsou s ním body probrány, nedozví se výši a důvod přidělených bodů ani ve výroku, či odůvodnění rozhodnutí. Nadto skutkové podstaty přestupků zcela neodpovídají skutkovým podstatám jednání, za něž se přidělují body, což v praxi působí potíže. Obrana proti přidělení bodů je fakticky téměř vyloučena; v přestupkovém řízení se o bodech nejedná a v námitkovém řízení lze již namítat pouze správnou výši přidělených bodů, nebo formální nedostatky pokutových bloků. Řidiči tak o bodech neví, nadto mají omezenou možnost se proti nim bránit. Uvedené přitom vzniklo omylem zákonodárce, který považoval body za pouhé administrativní opatření, přitom se fakticky jedná o trest přísnější, než je samotná pokuta. Žalobce závěrem podal podnět, aby městský soud namítanou ústavní nekonformitu bodového systému předložil k posouzení Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2 Ústavy). 6. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Po shrnutí správního řízení uvedl, že žalobní námitky jsou totožné jako námitky odvolací. Žalovaný v této souvislosti poukázal na napadené rozhodnutí. K poslední námitce žalobce ohledně ústavní nekonformity bodového systému a porušení zásady ne bis in idem žalovaný poukázal na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS, č.j. 6 As 114/2014-60, ve kterém rozšířený senát uvedl, že záznam dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a dále uvedl, že v této souvislosti k porušení zásady ne bis in idem nedochází. 7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (ust. § 75 zákona č. 150/2000 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“); rozhodoval přitom ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce a stejně tak žalovaný k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas s takovým projednáním věci a ve smyslu ust. § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. se tak má za to, že žalobce a žalovaný k rozhodnutí bez nařízení jednání udělili souhlas. 8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti. 9. Dne 9. 7. 2015 bylo Magistrátem hl. m. Prahy, odborem dopravněsprávních činností vyhotoveno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Oznámení bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 15. 7. 2015. Dne 17. 7. 2015 podal žalobce proti dosažení 12 bodů námitky s tím, že si není vědom, že by s ním byly předmětné přestupky projednány. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 23. 3. 2016, č. j. MHMP 506626/2016, sp