2 Azs 75/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 34/2018- 65 - text 6 8 A 34/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: P. M., státní příslušník Ukrajiny, t. č. neznámého pobytu, zastoupený Mgr. Petrem Svobodou, opatrovníkem, se sídlem Praha 7, Dukelských hrdinů 471/29 Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j. MV-118320-4/SO-2017, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j. MV-118320-4/SO-2017 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Ustanovenému opatrovníkovi Mgr. Petrovi Svobodovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 4 114 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2018, č. j. MV-118320-4/SO-2017, (dále jen „napadené rozhodnutí“) včetně jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 8. 2017, č. j. OAM-24778-16/DP-2016. Uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – OSVČ podaná podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žadatel nesplnil podmínku uvedenou v § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, týkající se výše úhrnného měsíčního příjmu. 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že vzhledem k dispoziční zásadě správního řízení zahájeného podle § 44 a násl. správního řádu ve spojení se zásadou koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu měl žalobce skutečnost o svěření dětí do péče matky doložit již ke své žádosti. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že napadené rozhodnutí je nezákonné a byl jím zkrácen na svých právech. 4. Žalobce nesouhlasil se závěrem, že jeho prostředky k zajištění pobytu na území České republiky jsou nedostatečné. Tvrdil, že by byly dostatečné, pokud by jako osoby společně posuzované nebyly uznány jeho tři nezletilé děti, a to na základě výjimky uvedené v § 4 odst. 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, (dále jen „zákon č. 110/2006 Sb.“), která stanoví, že „Pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně s druhým rodičem“. Žalobce k žádosti doložil zajištění ubytování pouze pro sebe, když jeho nezletilé děti s ním nepobývají. Namítal s odkazem na porušení § 2 odst. 4 správního řádu, že žalovaný v napadeném rozhodnutí rozhodl rozdílně od skutkově shodného případu. 5. Žalobce dále namítal pochybení správního orgánu prvního stupně spočívající v tom, že nebyl vyzván k doložení dokladu o svěření dětí do péče, a to v rozporu s § 45 odst. 2 správního řádu. Žalobce nebyl správním orgánem informován o tom, že je požadováno předložení dokladu o svěření dětí do péče. Dle žalobce správní orgán prvního stupně měl sám zjistit, že jsou jeho nezletilé děti hlášeny k pobytu u své matky. 6. Dále žalobce nesouhlasil s tím, že napadené rozhodnutí neznamenalo nepřiměřený zásah do sféry jeho rodinného a soukromého života podle § 174a zákona o pobytu cizinců, když tato sféra obsahuje také jeho vztahy s jinými osobami a vztahy pracovní. Uvedl, že žalovaný „vůbec nezohlednil dobu pobytu v ČR, jak mu ukládá zákon“, a tedy je rozhodnutí z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. 7. Podáním ze dne 25. 2. 2021 žalobce prostřednictvím svého opatrovníka doplnil žalobu. Žalobce namítal rozpor mezi skutečnostmi uvedenými v odůvodnění správního rozhodnutí prvního stupně a skutečnostmi uvedenými ve správním spisu. Zejména se jedná o tvrzení, že bylo ze spisového materiálu a výpisu z Cizineckého informačního systému zjištěno, že s odvolatelem jsou společně posuzované osoby i jeho tři nezletilé děti. 8. Dále žalobce namítá absenci zákonné povinnosti žalobce tvrdit a dokazovat, že spolu s ním nejsou osoby společně posuzované i jeho nezletilé děti, zejména za situace, kdy správnímu orgánu doložil rozvod manželství. Za těchto okolností měl správní orgán vyzvat žalobce k předložení prohlášení, že se pro účely zákona o životním minimu posuzuje společně se svými nezaopatřenými dětmi, či předložení dokladu o svěření dětí do jeho péče. V uvedených nedostatcích opatrovník spatřoval porušení § 4 odst. 1 a 2 správního řádu, když žalobci neposkytl přiměřené poučení a dostatečně srozumitelným způsobem nevyjádřil své požadavky tak, aby žalobce měl skutečnou možnost vady žádosti odstranit, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 2 Azs 75/2014 a sp. zn. 6 As 136/2013. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 9. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 10. K žalobnímu bodu, dle kterého jsou nezletilé děti žalobce svěřeny do péče matky, a tedy nemají být společně posuzovanými osobami, žalovaný uvedl, že doklad prokazující tuto skutečnost přiložil žalobce až spolu s odvoláním, ačkoliv byl ve výzvě k odstranění vad žádosti výslovně upozorněn na to, že jsou společně s ním posuzovány právě i jeho tři nezletilé děti. Žalobce v průběhu správního řízení před správním orgánem I. stupně nijak netvrdil, že jeho tři nezletilé děti nejsou společně posuzovanými osobami. 11. K žalobnímu bodu týkajícímu se nedostatečného posouzení dopadu rozhodnutí do sféry žalobcova rodinného a soukromého života žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2017, č. j. 52 A 54/2017 – 79. Zároveň poukázal na skutečnost, že žalobce v odvolání ani žalobě neuvedl jakékoli skutečnosti svědčící o nepřiměřenosti zásahu do jeho rodinného a soukromého života. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). 13. O podané žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Nadto soud shledal důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. 14. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy: - Podle § 3 správní řád nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. - Podle § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64). - Podle § 4 odst. 3 zákona č. 110/2006 Sb., pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně s druhým rodičem, nestanoví-li tento zákon jinak. V případě svěření dítěte do společné nebo střídavé péče rodičů se dítě posuzuje společně s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení rodičů. Rodiče mohou měnit toto prohlášení nejdříve po uplynutí kalendářního měsíce. Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro účely tohoto zákona vždy rodič, který prohlašuje pro účely zvláštního právního předpisu, že spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. 15. Soud shledal žalobu důvodnou. 16. Ze správního spisu předloženého žalovaným byly zjištěny tyto pro posouzení věci rozhodné skutečnosti: Žádostí ze dne 8. 8. 2016 žalobce požádal o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu. V podané žádosti žalobce mj. uvedl, že nemá manželku. Bydliště jeho tří nezletilých dětí zůstalo nevyplněno. Dne 17. 8. 2016 správní orgán I. stupně vyhotovil výpis údajů o žalobci z evidence cizinců s povoleným pobytem na území České republiky, kde jsou mj. uvedeny rodinné vazby žalobce na jeho tři děti a manželku, přičemž u manželky je uvedena poznámka o trvání manželství od 1. 1. 2005 do 18. 3. 2010. Místo pobytu manželky a dětí není uvedeno. Žádostí o součinnost ze dne 22. 12. 2016, č. j. OAM-24778-8/DP-2016, byl žalobce požádán o předložení dokladu, který potvrzu