2 Afs 80/2008 — Nejvyšší správní soud

8 A 84/2018- 44 - text 13 8 A 84/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Sabola a soudců Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobce: "POLÁRKA s.r.o.", IČO 61461741 sídlem Lukešova 1608/38, 142 00 Praha 4 - Krč zastoupený advokátem JUDr. Janem Součkem sídlem Janáčkovo nábřeží 57, 150 00 Praha 5 – Malá Strana proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, IČO 48135097 sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 00 Praha 6 – Bubeneč za účasti: ALIMPEX FOOD, a. s., IČO 47115807 sídlem Českobrodská 1174, 190 00 Praha 9 - Kyje o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. O-83936, č. j. O-83936/39564/2003/ÚPV takto: I. Rozhodnutím předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. O-83936, č. j. O-83936/39564/2003/ÚPV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též „předseda Úřadu“ či „žalovaný“) ze dne ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. O-83936, č. j. O-83936/39564/2003/ÚPV (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „Úřad“) ze dne 14. 5. 2003 o zamítnutí návrhu na výmaz slovní ochranné známky č. 187158 ve znění „POLÁRKA“ z rejstříku ochranných známek (dále jen „Prvostupňové rozhodnutí“), kterého se domáhal žalobce s tím, že slovní ochranná známka č. 187158 ve znění „POLÁRKA" (dále také jen „napadená ochranná známka“), jejímž vlastníkem je společnost ALIMPEX FOOD, a. s., která byla dne 7. 9. 1995 zapsána do rejstříku ochranných známek, podle jeho názoru nebyla více než pět let v obchodním styku užívána na výrobcích či obalech a ani jiným způsobem. 2. Věc již byla Městským soudem v Praze posuzována v řízení vedeném pod sp. zn. 9 Ca 72/2004. Rozsudek v tomto řízení vydaný dne 30. 11. 2005, č. j. 9 Ca 72/2004-50, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2007, č. j. 3 As 8/2007- 83, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze následně rozsudkem ze dne 30. 11. 2007, č. j. 9 Ca 345/2007-95, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2004 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II. Napadené rozhodnutí 3. Předseda Úřadu v odůvodnění Napadeného rozhodnutí rekapituloval závěry vyslovené Úřadem v Prvostupňovém rozhodnutí. Současně shrnul obsah podaného rozkladu. Před samotným přezkoumáním věcných důvodů návrhu na zrušení napadené ochranné známky považoval za nezbytné vypořádat se se skutečností, že během probíhajícího řízení nabyl dne 1. 1. 2006 účinnosti nový zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též jen „správní řád“), který v § 183 zrušil zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), kdy došel k závěru, že za situace, kdy bylo rozhodnutím předsedy Úřadu pravomocně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2007, č. j. 9 Ca 345/2007-95, ze dne 30. 11. 2007, až dne 28. 1. 2008, bude řízení o návrhu dále vedeno podle zákona č. 500/2004 Sb. Předseda Úřadu dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že návrh na výmaz napadené ochranné známky byl podán ve smyslu § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, dne 29. 7. 2002, je rozhodným obdobím pro prokázání užívání napadené ochranné známky časové rozmezí mezi 29. 7.1997 - 29. 7. 2002. K tomu odkázal na skutečnost, že návrh na výmaz napadené ochranné známky (dále také „návrh na zrušení napadené ochranné známky“) byl podán již v roce 2002 za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. Z toho předseda Úřadu dovodil ve vztahu k projednávané věci následující podstatné skutečnosti: Česká republika nebyla v době podání návrhu členskou zemí EU (přistoupila k ní až 1. 5. 2004), proces harmonizace českého známkového práva se známkovým právem komunitárním byl teprve v počátcích, a proto mohlo v době podání předmětného návrhu české známkové právo (resp. též rozhodovací praxe) stále vykazovat významné odlišnosti od známkového práva komunitárního. Před účinností současného zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, tj. před 1. 4. 2004, kdy byl účinný zákon č. 137/1995 Sb. byly v rámci rozhodovací praxe Úřadu k prokázání skutečného užívání ochranné známky běžně uznávány důkazy svědčící pouze o „fiktivním užívání“. 4. Předseda Úřadu dále uvedl, že v průběhu téměř 16 let od podání návrhu na výmaz napadené ochranné známky relevantního pro toto řízení (tedy návrhu ze dne 29. 7. 2002) došlo k významnému posunu rozhodovací praxe v oblasti známkového práva jak v České republice, tak i v EU, kdy by však tato skutečnost neměla být na újmu vlastníku. Předseda Úřadu k tomu doplnil, že na věc nelze nahlížet známkoprávní optikou roku 2018, kterou nelze bez notné dávky empatie a znalosti historických poměrů, souvislostí a zvyklostí bez dalšího aplikovat na návrh učiněný v roce 2002, kdy by se v opačném případě jednalo o případ pravé retroaktivity a navíc by došlo ke zhoršení pozice vlastníka jakožto účastníka řízení, který by (byť nikoliv svou vinou) utrpěl újmu na svých právech kvůli mimořádně dlouhému správnímu řízení. Předseda Úřadu k tomu dodal, že po vlastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby v roce 2002 předvídal, že jeho důkazy musí být schopny prokázat udržení zápisu napadené ochranné známky v rejstříku nejen v kontextu rozhodovací praxe České republiky (coby nečlena EU) v oblasti ochranných známek v roce 2002, za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb., a neexistence rozsudku SDEU ve věci C-416/04 P, ale stejně tak v roce 2018, za členství ČR v EU, za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., a za existence bohaté soudobé související judikatury SDEU. Z výše uvedených důvodů je předseda Úřadu přesvědčen, že uplatnění recentních právních hledisek/nároků na návrh podaný v roce 2002 je nepřiměřené, a vedlo by bez pochyby ke zkrácení práv vlastníka, resp. podstatnému zhoršení jeho postavení coby účastníka řízení, proto důkazy předložené vlastníkem hodnotil s přihlédnutím k tehdy účinné legislativě a za zohlednění tehdejší rozhodovací praxe Úřadu v obdobných případech. 5. Předseda Úřadu ve smyslu § 50 odst. 4 správního řádu přezkoumal důkazy svědčící ve prospěch vlastníka známky a zjistil, že ačkoliv nesvědčí o přímém užívání napadené ochranné známky na výrobcích, pro něž je tato ochranná známka zapsána, zřetelně dokladují, že vlastník si nechal vytisknout propagační leták na mražený smetanový krém „POLÁRKA“, jenž byl za účelem zjištění zájmu zákazníků o tento produkt rozeslán do několika provozoven zabývajících se mj. obchodem s mraženými pochutinami. Toto počínání je s ohledem na tehdejší rozhodovací praxi Úřadu nutno považovat za krok směřující k uvedení zmiňovaného výrobku na spotřebitelský trh, a svědčí tak o úmyslu vlastníka užívat napadenou ochrannou známku na výrobcích, pro které je zapsána v rejstříku. Z pohledu předsedy Úřadu se tedy Prvostupňové rozhodnutí vypořádalo s hodnocením předložených důkazů vlastníka zcela v běžných mezích rozhodovací praxe k roku 2002 a plně se ztotožnil s jeho závěry. K tomu předseda Úřadu připomněl, že v následném řízení o návrhu na zrušení napadené ochranné známky bylo již 15. 6. 2006 pravomocně konstatováno řádné užívání této ochranné známky na základě jiných důkazů, přičemž rozhodná období pro prokázání řádného užívání předmětných ochranných známek se překrývala o více než 2,5 roku (29. 7. 1997 - 29. 7. 2002 a 19. 1. 2000 - 19. 1. 2005). K podání žalobce ze dne 6. 6. 2008 pak předseda Úřadu uvedl, že s ohledem na shora uvedené závěry a zejména s přihlédnutím k rozhodovací praxi Úřadu v letech 1998-2003, posoudil jeho výtky směřující k posouzení důkazů předložených vlastníkem jako nedůvodné. 6. Dále se předseda Úřadu zabýval podáním žalobce ze dne 21. 2. 2008, v němž požadoval provedení nového důkazu - dotazu na Městskou veterinární správu o tom, zda vlastník (resp. jeho právní předchůdce) požádal, a případně zda i obdržel, veterinární osvědčení k výrobě mražených krémů a zmrzlin. Pokud ano, kdy byla podána žádost, a kdy bylo o této žádosti rozhodnuto. Žalobce tento návrh odůvodnil tím, že od 1. 1. 2004, tedy od data, které vlastník uvedl jako datum zahájení výroby mraženého krému POLÁRKA, nebylo již možné výrobu bez takového osvědčení zahájit. K tomu předseda Úřadu uvedl, že pro předmětné řízení je rozhodným obdobím časový interval mezi daty 29. 7. 1997 a 29. 7. 2002, a je tedy irelevantní, zda vlastník byl či nebyl povinen být k datu 1. 1. 2004 držitelem osvědčení od Městské veterinární správy, které by mu umožňovalo zahájení výroby mraženého krému POLÁRKA, kdy ať již by byla odpověď Městské veterinární správy jakákoliv, výsledek řízení by nemohlo ovlivnit. Předseda