4 Azs 11/2005 — Nejvyšší správní soud

8 Af 29/2014- 102 - text 13 8 Af 29/2014 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce: KRACHCEN s.r.o., IČ: 27613054, se sídlem Struhařovská 2932, Praha 4 - Záběhlice, zastoupeného advokátem Mgr. Jakubem Hajdučíkem se sídlem Svobodova 136/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2014, č. j. 10266/14/5000-14204-701858, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2014, č. j. 10266/14/5000-14204-701858, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč a to ve lhůtě 30 od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu, dosavadní průběh řízení 1. Dodatečným platebním výměrem na daň z příjmů právnických osob a na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, který vydal Finanční úřadu pro Prahu 4 (dále jen „správce daně“) dne 20. 7. 2012, pod č. j. 417208/12/004513109985 (dále jen „dodatečný platební výměr“), byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a podle § 143 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) doměřena daň z příjmů právnických osob v částce 1 100 610 Kč a dodatečně zrušena daňová ztráta z příjmů právnických osob v částce 2 168 968 Kč. 2. Současně správce daně podle § 37b) odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon č. 337/1992 Sb.“) ve spojení s § 264 odst. 13 daňového řádu stanovil žalobci zákonnou povinnost uhradit penále ve výši 20% z částky doměřené daně tj. 220 122 Kč a 5% z částky dodatečně snížené daňové ztráty 108 448 Kč, celkem 328 570 Kč. 3. Žalobce podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. 4. Napadeným rozhodnutím žalovaný dodatečný platební výměr změnil tak, že doměřenou daň z příjmů právnických osob za uvedené daňové období změnil z částky 1 100 610 Kč na částku 1 106 910 Kč a penále podle § 37b) odst. 1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., ve spojení s § 264 odst. 13 daňového řádu změnil z částky 220 122 Kč na částku 221 382 Kč a celkovou částku penále změnil z částky 328 570 Kč na částku 329 830 Kč. Žalovaný takto rozhodl po té, co dospěl k závěru, že správce daně při vyčíslení daňové povinnosti pochybil, když opomněl zvýšit základ daně o částku 29 998,71 Kč, jak vyplynula z bodu 1. 1. Kontrolního zjištění. 5. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, o níž rozhodl Městský soud v Praze (dále také jen jako „městský soud“ nebo jen „soud“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2018, č. j. 8Af 29/2014-53. 6. Městský soud v Praze žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že správce daně ve věci plně unesl důkazní břemeno a žalobní námitky vznášené žalobcem nejsou důvodné. 7. Proti rozsudku podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 4Afs 39/2019-33, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení za současného vyslovení právního názoru, který je pro městský soud závazný (§ 110 odst. 4 s.ř.s.) II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného. 8. Žalobce napadené rozhodnutí označil za nezákonné s tím, že žalovaný porušil ustanovení daňového řádu a toto porušení mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. 9. Jak uvedl, napadeným rozhodnutím žalovaný doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob, neboť neuznal částky v souhrnné výši 7 410 656,92 Kč, zúčtované do daňově účinných nákladů zdaňovacího období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 za prokázané náklady vynaložené na dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). 10. Žalovaný dospěl k závěru, že k prodeji zboží ze strany žalobce došlo, ale žalobce neprokázal dodání zboží konkrétně deklarovaným dodavatelem a tedy neprokázal výši částek zúčtovanou v této souvislosti do daňově účinných nákladů na základě dodavatelských faktur. Klíčová byla pro rozhodnutí žalovaného skutečnost, že dodavatel žalobce společnost V.D.N., import export s.r.o., IČ: 27222519, se sídlem Praha 4, Kloboučnická 13/1425 (dále jen „V.D.N., s.r.o.“) je nekontaktní a nelze u ní ověřit poskytování plnění žalobci. Jediný jednatel společnosti T. V. T., nar. X, neměl v rozhodném období na území České republiky povolen žádný druh pobytu, pobyt za účelem zaměstnání mu na území republiky skončil dne 31. 5. 2005. Žalovaný z toho dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že mu V.D.N., s.r.o. dodávala deklarované zboží a proto částky fakturované společností V.D.N. s.r.o., neuznal za daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 11. Žalobce namítl, že v době uzavření obchodů neměl k dispozici údaje o ukončení pobytu jednatele V.D.N., s.r.o., které ani nejsou veřejně přístupné. V.D.N., s.r.o., však byla právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, kde bylo rovněž zapsáno oprávnění jednatele T. V. T. za společnost jednat. Žalobce zdůraznil, že podle § 15 obchodního zákoníku mohou za obchodní společnost jednat i další, k tomu oprávněné osoby. Okolnosti týkající se pobytu jednatele společnosti na území republiky nemají vliv na její právní subjektivitu. Nad to V.D.N., s.r.o. předložila za první a druhé čtvrtletí roku 2008 přiznání k DPH. Žalobce neměl důvod o existenci či právní subjektivitě V.D.N. s.r.o., pochybovat, zboží vždy fakticky obdržel a za ně zaplatil; na základě uskutečněného obchodu byly vydány doklady v souladu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, stejně jako se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 12. Žalobce trval na tom, že pokud byl obchod fakticky uskutečněn za účelem dosažení, zajištění a udržení jeho zdanitelných příjmů, jedná se o daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. V podané žalobě se dovolával ochrany subjektivního práva a legitimního očekávání daňových subjektů, které si nejsou a nemohou být vědomy daňového podvodu. Konkrétně žalobce namítl, že daňovému subjektu nelze ukládat povinnost, aniž by mu zákon umožnil ji splnit; žalobce (a ani jakýkoli jiný podnikatel) nemá možnost ověřit, zda osoba, se kterou jedná a která tvrdí, že je statutárním orgánem společnosti a pod jménem zapsaným v obchodním rejstříku jako statutární orgán vystupuje, tímto statutárním orgánem skutečně je, ledaže by požadoval po této osobě prokázání totožnosti osobními doklady. K tomu však podnikatel vystupující v soukromoprávním obchodním vztahu není oprávněn. Stejně tak po osobě, která vystupuje v pozici zaměstnance nebo jiné oprávněné osoby nemůže žádný podnikatel požadovat, aby prokázala předložením např. pracovní smlouvy či jinou soukromoprávní listinou, že je zmocněna jednat za právnickou osobu. 13. V podané žalobě žalobce dále namítl, že žalovaný po provedeném šetření učinil rovněž závěr, že V.D.N., s.r.o. nemohla na adrese Tiskařská 599/10, Praha 10, provozovat podnikatelskou činnost, neboť společnost, která má pronajaté příslušné pozemky, sdělila žalovanému, že společnosti V.D.N., s.r.o. nepronajala žádné nebytové prostory, ani jejich část. Žalobce označil závěr žalovaného za chybný. Zboží od V.D.N., s.r.o. žalobce přebíral buď ve svém skladu, nebo na tržnici na uvedené adrese, tržnicí jsou přitom míněny pozemky, nikoli nebytové prostory. Nájemce pozemků společnost M & T Corporation s.r.o., se sídlem Praha 8, Písečná 453/10, podle názoru žalobce na tržišti sama vlastní prodej neprovozuje, ale zajišťuje ho prostřednictvím jiných subjektů. Užívání místa V.D.N., s.r.o. mohlo být smluvně zajištěno prostřednictvím jiné osoby, která měla s M & T Corporation s.r.o., uzavřenu nájemní smlouvu. Za účelem objasnění této skutečnosti žalobce navrhl provedení výslechů jednatelů této společnosti, žalovaný však návrhu nevyhověl. Žalovaný tím porušil § 78 daňového řádu a § 93 odst. 1 daňového řádu a žalobci nelze klást k tíži neunesení důkazního břemene. 14. Žalobce vytkl žalovanému nesprávné hodnocení důkazů s tím, že žalovaný některé skutečnosti zcela opomenul. Jde zejména o obchodní činnost V.D.N., s.r.o., která obchodovala s minimálně ještě s jedním daňovým subjektem, což vyplývá ze sdělení Policie ČR ze dne 14. 10. 2009 a sdělení Ministerstva vnitra ze dne 8. 1. 2013. Současně žalobce vytkl žalovanému i nesprávné hodnocení důkazního břemene a trval na tom, že je to právě žalovaný, kdo důkazní břemeno ve věci neunáší. Předložením dokladů o existenci deklarovaného zboží, dokladů o prodeji tohoto zboží žalobcem a účetních dokladů žalobce splnil své důkazní břemeno, pokud žalovaný pojal pochybnosti o dokladech o rozsahu dodaného zboží a zaplacené ceny, pak podle § 92 odst. 5 písm. c) a d) daňového řádu přešlo důkazní břemeno na správce daně resp