10 A 131/2021

Žalobci a) a b) /též v textu označeni jako žalobci 1) a 2)/ se domáhají zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 13. 10. 2021, č. j. MHMP 1534906/2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně č. 1, právního předchůdce žalobce č. 2, osob zúčastněných na řízení č. 4 a 5 a dalších osob proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odbor stavební úřad (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „stavební úřad“), ze dne 11. 3. 2020, č. j. MC05 30098/2020, sp. zn. MC05/OSU/67806/2019/Pak/Sm (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

Prvostupňovým rozhodnutím bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení č. 1 vydáno společné povolení na záměr „Rezidence X“, k. ú. X, na pozemcích parc. č. X, X (dále jen „záměr“).

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve zrekapituloval předchozí průběh správního řízení a dále se vyjádřil k námitkám jednotlivých odvolatelů.

Soud pro větší přehlednost sloučil námitky jednotlivých odvolatelů a jejich vypořádání do společných dílčích odstavců.

Odvolatelé nejdříve namítali rozpor záměru s územním plánem. Žalovaný k tomu uvedl, že příslušný dotčený orgán územního rozvoje k záměru vydal souhlasné závazné stanovisko, které bylo přezkoumáno nadřízeným orgánem. Nadřízený orgán stanovisko změnil tak, že doplnil a opravil některé údaje se stejným závěrem, že záměr je přípustný. Zároveň nebyl zjištěn nesoulad záměru s Politikou územního rozvoje ČR a se Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy, dále bylo zjištěno, že záměr je svou funkcí bydlení v souladu s hlavním využitím dané plochy podle Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy. K podlažnosti záměru bylo uvedeno, že z regulativů ÚP SÚ nevyplývá, že by se rozsah stavební činnosti či přípustné výškové a hmotové řešení mělo odvozovat od počtu podlaží, nebo že by v daném území byl stanoven maximální počet podlaží. Ani z hlediska zastavěnosti záměr nevybočuje z charakteru zástavby daného území.

Ohledně námitky týkající se rozporu s Pražskými stavebními předpisy co do výšky stavby žalovaný konstatoval, že podél stavební čáry orientované do uličního prostranství jsou stávající budovy ve výškové hladině III (0 až 12 m), zahradní části budov západně od ulice Na X, tj. na straně, kam je umisťován záměr, jsou ve výškové hladině II (0 až 9 m) a zahradní části budov umístěných východně od ulice Na X jsou ve výškové hladině IV (9 až 12 m). V daném případě bude tyto hodnoty respektovat i posuzovaný záměr, neboť každá hmota zahradní části bude dodržovat regulovanou výšku hladiny II a uliční část bude dodržovat regulovanou výšku hladiny III. Severní stěna má na ose A v bodě 5 podle výkresu D.1.13 regulovanou výšku 13,60 m, přesahuje proto regulovanou výšku 12 m. Podle § 27 odst. 1 písm. b) PSP však může výška dosahovat o 3,5 m výše než regulovaná výška. I přes to, že nebyl doložen rozvinutý pohled, lze výškovou hladinu posoudit, protože se odvozuje z informací o území s podporou Územně analytických podkladů hlavního města Prahy (dále jen „ÚAP“). Rozvinutý pohled by sice podle vyhlášky č. 499/2006 Sb. měl být doložen, jeho nedoložení však dle žalovaného nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí.

K namítanému rozporu ve věci stavební čáry žalovaný uvedl, že stavby se podle § 22 PSP umisťují v souladu se stavební čárou a typem bloku, přičemž podle odst. 3 platí, že stavební čára se odvozuje z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. V daném případě lze stavební bloky rozdělit dvěma stavebními čarami, z nichž jedna prochází společně s čarou uliční a vymezuje stavby garáží, a druhá je umístěna ve vzdálenosti 6 m od uliční čáry a vymezuje zástavbu rodinných domů. Záměr má umístěno 1. PP s garážemi na uliční čáře, 1. NP je ustoupeno o 6 m. Lze proto konstatovat soulad s PSP.

Dle další námitky stavební úřad nehledal soulad záměru s typickým charakterem lokality. Žalovaný k tomu uvedl, že záměr je v souladu s § 20 PSP umístěn do lokality s typem zástavby zahradního města. Záměr charakteru zahradního města principálně odpovídá, dále je třeba posoudit půdorysné rozměry a výšku záměru ve vazbě na okolní budovy. Výškou se žalovaný již zabýval a dospěl k závěru, že výšku okolních staveb respektuje. K posouzení půdorysných rozměrů žalovaný uvedl, že všechny okolní domy v ulici Na X mají v průměru půdorys 10 x 12 m, což záměr svým půdorysem 1. NP o rozměrech cca 20 x 20 m výrazně přesahuje. Lze však konstatovat, že v lokalitě lze nalézt stavby s obdobnými půdorysnými rozměry. Kromě toho je třeba zohlednit celkový objem staveb v lokalitě, přičemž lze konstatovat, že záměr se nevymyká parametrům stávající zástavby.

Co se týče nevypořádání námitek namítaného žalobkyní č. 1, které v řízení jako účastník uplatnil Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, uvedl žalovaný, že uvedený účastník jako zástupce hlavního města Prahy podal ve věci odvolání a sám hájil své zájmy a práva. Žalobkyni č. 1 proto nepříslušelo namítat vypořádání námitek uplatněných jiným účastníkem řízení. Žalovaný dále uvedl, že Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy má sice postavení zástupce účastníka řízení, stavebníkovi však ze zákona nevyplývá povinnost plnit jeho požadavky. Konstatování odvolatele, že předmětná dokumentace nebyla upravena dle jeho předložených požadavků, je proto neopodstatněné.

Podle další odvolací námitky bylo prvostupňové rozhodnutí nedostatečné a zmatečné a tedy i nepřezkoumatelné. K tomu se žalovaný vyjádřil tak, že námitka je nekonkrétní, neboť je pouze odkazováno na § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném a účinném znění (dále jen „správní řád“). Žalovaný přezkoumáním prvostupňového rozhodnutí ověřil, že stavební úřad přezkoumatelným způsobem uvedl důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se řídil při hodnocení podkladů a argumentaci k vypořádání námitek účastníků.

K námitce, že k záměru chybí souhlas vlastníka pozemku parc. č. X, Hlavního města Prahy, žalovaný uvedl, že souhlas byl stavebníkem doložen, přičemž otázka, kdo je oprávněn takový souhlas za hlavní město Prahu dát, není adekvátní odvolací námitkou.

Dle další odvolací námitky vypršela platnost některých vyjádření správců technické infrastruktury, závazná stanoviska proto byla neplatná. K tomu žalovaný sdělil, že pokud by se pokládaly nové sítě, byl by vyžadován alespoň územní souhlas, o čemž by stavební úřad získal informace ze své stavební činnosti. Pokud ke změnám v území nedošlo, bylo by vyžadovat další stanoviska nebo obnovení jejich platnosti v rozporu se zásadou ekonomie řízení. Odvoláním byla napadena další závazná stanoviska, byla proto předložena nadřízeným správním orgánům k jejich potvrzení či změně. Nadřízené správní orgány závazná stanoviska na základě odvolání přezkoumaly, se všemi námitkami se přezkoumatelným způsobem dostatečně vypořádaly a neshledaly rozpor s právními předpisy hájícími veřejné zájmy na jednotlivých úsecích. Pochybení proto shledáno nebylo.

Dále bylo namítáno, že dotčeným orgánům při posuzování žádosti chyběly stavebníkem doplněné podklady ze dne 18. 12. 2019. Žalovaný k tomu uvedl, že podklady dotčeným orgánům nechyběly, protože se netýkaly zájmů, které dotčené orgány ze zákona hájí. Bylo by proto zbytečné vyžadovat doplnění jejich vyjádření.

K námitce, že stavba nemá žádné podzemní podlaží, žalovaný uvedl, že z řezu a půdorysu 1. PP je zřejmé, že větší část podlaží je zapuštěná do terénu hlouběji než 0,8 m.

V odvolání bylo namítáno, že podle dosavadní praxe není v dané lokalitě rozsáhlejší výstavba povolována. Odvolatel se dovolává na studii a zamítavé stanovisko Městské části Praha 5, podle kterých i při menších stavebních úpravách nesmí být narušen architektonický vzhled stavby a výrazně změněny objemové parametry stávající zástavby. Dle žalovaného je toto tvrzení nerelevantní, neboť v daném případě se jednalo o stavební úpravy stávajícího subjektu, což s projednávanou otázkou nesouvisí.

Odvolateli bylo dále namítáno, že založení opěrné zdi měl posoudit inženýr v oboru geotechnika. K tomu žalovaný konstatoval, že autorizované osoby jsou stanoveny zákonem č. 360/1992 Sb. a Českou komorou inženýrů a techniků, přičemž osoba s autorizací pro pozemní stavby může zpracovávat i příslušné výpočty, protože zpracovává projekt jako celek. Osoba autorizovaná v oboru IS00 zpracovává kromě dalšího projekty opěrných zdí a není uvedeno, že jen části zdí bez založení, je tudíž oprávněna zpracovat návrh opěrné zdi jako celku. Z námitky dle žalovaného navíc není zřejmé, proč by geolog neměl být způsobilý.

Další odvolací námitka zněla, že se stavební úřad nedostatečně vypořádal s námitkami uplatněnými v průběhu řízení, zejména neodstranil nesrovnalosti v závazném stanovisku dotčeného orgánu na úseku územního plánování. Žalovaný uvedl, že určité nesrovnalosti byly odstraněny změnou přezkoumávaného stanoviska, přičemž bylo podrobně reagováno na všechny odvolací námitky odvolatelů, kteří se závazným stanoviskem vyslovili nesouhlas. Z porovnání parametrů záměru uvedených v prvostupňovém rozhodnutí a předložené projektové dokumentace nevyplývá, že by došlo k úpravám, které by měly vliv na hodnocení přípustnosti záměru z hlediska kritérií sledovaných v závazném stanovisku orgánu územního plánování.

K námitce, že v dokumentaci chybí výkresy C7.1 a C7.3, na které je odkazováno v průvodní zprávě, žalovaný konstatoval, že dokumentace doložená k žádosti je svými podklady pro posouzení záměru dostatečná. Vyhláška o dokumentaci staveb doložení výkresu C.7 nevyžaduje a námitka nemá vliv na správnost rozhodnutí.

Odvolatelé namítali, že v řízení nemohla být s ohledem na nouzový stav uplatněna procesní práva účastníků, konkrétně nahlížení do spisu. Žalovaný konstatoval, že zástupce odvolatele, který tuto námitku uplatnil, nahlížel do spisu dne 20. 1. 2020. Je tedy zřejmé, že odvolatel měl možnost seznámit se se spisem a podklady pro vydání rozhodnutí v době před vyhlášením nouzového stavu, přičemž této možnosti využil a ve stanovené lhůtě uplatnil včasné odvolání. Žalovanému proto není zřejmé, z čeho odvolatel dovodil nesprávný postup správního orgánu.

Dle další námitky projekt neřeší ochranu všech obyvatel v území, kde došlo k sesuvu, přičemž ochranná stěna bude neúměrnou stavbou narušena. Žalovaný uvedl, že ke zřícení zděného plotu došlo 85 m od záměru a nesouvisí s ním. Zároveň je problematika stability stavby řešena v projektové dokumentaci. Otázku, kdo bude trestněprávně odpovědný za případné škody, stavební úřady neřeší a nejedná se o relevantní odvolací námitku.

Obsahem další námitky bylo, že developeři vlastnící sousední pozemky pokáceli stromy, k čemuž žalovaný uvedl, že tato skutečnost nemá vliv na posouzení předkládaného záměru.

Další námitky směřovaly proti tomu, že dojde k omezení účastníků při výstavbě a k omezení okolí po dokončení. Žalovaný konstatoval, že je zřejmé, že při každé výstavbě dochází k určitému omezení okolí, stavební úřad však podmínkami rozhodnutí negativní vliv provádění stavby na okolí omezuje. Námitka k omezení okolí po dokončení se dle žalovaného týká zejména dopravního řešení, k čemuž uvedl, že ulice X je místní komunikace III. třídy a svými parametry odpovídá tomu, aby po ní vlastníci přilehlých nemovitostí mohli zajíždět ke svým domům a zastavit a vyložit náklad. Žádný předpis přitom nevylučuje, aby garáže byly naproti sobě.

Žalobkyně č. 1 po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení a odůvodnění své aktivní žalobní legitimace rozdělila své žalobní body do tří kategorií: Rozpor záměru s územně plánovací dokumentací, rozpor záměru s cíli a úkoly územního plánování a rozpor záměru s Pražskými stavebními předpisy.

Žalobkyně č. 1 nejdříve namítala rozpor záměru s územně plánovací dokumentací. Z územního plánu vyplývá, že záměr se umisťuje do plochy OB – čistě obytné a dále do plochy stabilizované bez předepsané míry využití plochy. Dle textové části územního plánu je ve stabilizovaném území z hlediska limitů rozvoje možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti; přípustné řešení se stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v ÚAP. Je proto nutné posoudit další aspekty záměru, přičemž příslušné správní orgány je dle žalobkyně posoudily nedostatečně.

Urbanistická struktura daného území je dle žalobkyně kompozičně ucelená lokalita rozvolněné zástavby s vilovými domy o podlažnosti maximálně tří nadzemních podlaží s velkoryse navrženými zahradami. Dle grafické části ÚAP je v předmětné ulici typická podlažnost o třech, maximálně čtyřech, nadzemních podlažích, a v širším okolí je typická podlažnost domů o dvou nebo třech nadzemních podlažích. Záměr svou podlažností dle žalobkyně výrazně převyšuje okolní stavby, když počítá s šesti nadzemními podlažími, čímž vybočuje z obvyklého charakteru lokality. Žalobce nesouhlasí s argumentací Ministerstva pro místní rozvoj jako nadřízeného orgánu, který přezkoumával závazné stanovisko, které jako referenční pro srovnání zvolilo objekty, z nichž jediný není v bezprostředním okolí záměru nebo ve srovnatelné poloze. Objekty na parc. č. X a X stojí v jiné stabilizované ploše s rozdílným způsobem využití mezi malým modernistickým sídlištěm a železniční tratí. Objekt na parc. č. X dotváří východní stranu uličního prostoru, jehož západní hranu založila řada bytových domů ze 70. let 20. století. Objekt na parc. č. X byl postaven mezi lety 2003 a 2006 a uzavírá kompoziční osu ulice. Oba objekty byly do území umístěny před platností zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném a účinném znění (dále jen „stavební zákon“), a dotváří stávající urbanistickou strukturu. Objekty na parc. č. 759 a 765 a řadové domy na parc. č. X byly všechny vystavěny před platností územního plánu, a v době, kdy územního plánu označil urbanistickou strukturu území jako stabilizovanou, již byly její součástí. Objekty na parc. č. X. se nachází ve zcela odlišné urbanistické situaci na hranici stabilizované zóny v ulici, která obsluhuje postprůmyslový areál a je vymezena jako dopravně významná.

Žalobkyně č. 1 dále konstatuje, že index míry využití lokality je 0,38, což dle územního plánu odpovídá kódu míry využití plochy C. Stavebník v souhrnné zprávě uvádí hrubou podlažní plochu nadzemní části záměru 1 769,6 m2 na velikost pozemku 1 114 m2, tj. index míry využití lokality 1,55, což odpovídá kódu míry využití plochy G. Pokud by se tak aplikoval index míry využití lokality stavebního záměru do stávající lokality při totožné zastavěnosti, nadzemní podlažnost sousedních objektů by byla v rozmezí 11 až 18 nadzemních podlaží. Záměr proto nezachovává stávající urbanistickou strukturu a rozsáhlou stavební činností ji násobně zintenzivňuje. Stavebník předložil výkres lokality s uvedením indexu míry využití lokality okolních pozemků, přičemž záměrně vybral pouze stavby, které svým objemem a umístěním nerespektují charakter lokality. Tyto stavby dle žalobkyně vznikly bez řádného posouzení stávajícího charakteru lokality, navíc tvoří pouze zlomek zástavby. Charakter lokality tvoří solitérní zástavba vilových a rodinných domů s vysokým podílem zeleně s povahou rozlehlých zahrad zahradního města. Záměr proto nemá míru využití území odpovídající sousedním stavbám. Žalobkyně doplnila, že stavebník ve výkresu lokality uvádí nepovolený a neumístěný stavební záměr na pozemku parc. č. X. Na tomto pozemku stojí vilový dům s indexem míry využití lokality 0,37, nikoliv 1,68.

Rozpor s územně plánovací dokumentací žalobkyně nakonec shledává ve skutečnosti, že záměr na rozdíl od okolní zástavby zastavuje více než 50 % svých pozemků, přičemž zastavěnost pozemků se v dané lokalitě průměrně pohybuje kolem 14 %, žádná ze stávajících staveb v okolí přitom nepřesahuje zastavěnost 20 %. Záměr tak nerespektuje půdorysné rozměry okolních staveb a jejich vztah k veřejnému prostranství.

Žalobkyně č. 1 dále namítala rozpor záměru s cíli a úkoly územního plánování. Žalobkyně konstatovala, že je povinností orgánu územního plánování, aby při zhodnocení, zda je určitý záměr v dané lokalitě přípustný, posoudil rovněž cíle a úkoly územního plánování ve vztahu k dané lokalitě. Tyto cíle a úkoly jsou vyjádřeny v § 18 odst. 1 a 2 a § 19 odst. 1 písm. d) a e) stavebního zákona, přičemž z judikatury plyne, že odůvodnění souladu s úkoly a cíli územního plánování nesmí spočívat pouze v parafrázi citovaných ustanovení zákona, ale musí dojít ke konkretizaci ve vztahu k jednotlivým částem územního plánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009-86, a ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185). Dle žalobkyně orgány územního plánování provedly toto posouzení zcela nedostatečně a velmi formálně. V konkrétní situaci by se přitom měla upřednostnit ochrana dané lokality s jistým charakterem, urbanismem a typem architektury před nově vznikající zástavbou, která by mohla nenávratně poškodit urbanistický ráz čtvrti a změnit zahradní charakter čtvrti. Žalobkyně uvedla, že dle akademických studií jsou zahradní města brána jako nejlepší příklad městského bydlení s ohledem na komfort, hygienické podmínky a příznivý vliv na životní prostředí.

Žalobkyně konečně namítala rozpor záměru s Pražskými stavebními předpisy. Stavební záměr dle žalobkyně nesplnil požadavky § 25, 26 a 27 PSP na výškovou regulaci. Výškové hladiny se v předmětném území pohybují pouze v rozmezí hladiny III, tedy 0-12 m, nikoliv v rozmezí výškové hladiny IV (9-16 m), jak nesprávně uvedl stavební úřad. Stavební úřad dle žalobkyně pochybil, když konstrukční výšky počítal od úrovně hladiny podlahy 3. NP a 6. NP, a nepočítal konstrukční výšky od nejnižšího bodu přilehlého terénu po úroveň hlavní římsy. Pokud se záměr rozčlení na tři samostatné bloky, tak pouze blok skládající se z 1. a 2. NP je v souladu s výškovou hladinou III. Výška bloku skládajícího se z 2. až 5. NP je 12, 1 m a výška bloku skládajícího se z 3. až 6. NP je 12,45 m.

Dle žalobkyně č. 1 zároveň nebyly splněny požadavky dle § 21, 22 a 23 PSP. V souladu s těmito ustanoveními záměr nerespektuje stavební čáru, která je dána stávající zástavbou. Stavební čára je od hranice pozemku vzdálená cca 10 metrů. Stavebník dle žalobkyně vykresluje stavební čáru až u 3. NP, které je oproti 1. a 2. NP výrazně ustoupeno. Prostor mezi 3. NP a hranicí pozemku poté vykreslil jako volný, což neodpovídá projektové dokumentaci, dle které je tento prostor využíván jako terasa. V předmětné lokalitě je přitom obvyklé využívat prostory mezi uliční a stavební čárou jako předzahrádky se vzrostlými stromy. Tyto prostory jsou vizuální součástí ulice a záměr zcela popírá charakter lokality a negativně narušuje stávající urbanistickou strukturu. Podle PSP přitom bude stavební čára, která není stanovena územně plánovací dokumentací, odvozena z převažujícího charakteru stávající zástavby. Jako převažující charakter stávající zástavby stavební úřad chybně určil stavební objekt č. p. 1748, přičemž tento je umístěn na křižovatce se třemi příjezdovými cestami a lze ho urbanisticky brát jako vhodně umístěný z kompozičních důvodů: odděluje ulice, ohraničuje „genius loci“ dané ulice, je mezníkem dvou pohledových os a je orientačním bodem v lokalitě, přičemž s objektem č. p. 1753 vytváří symetrickou osu. Umístění záměru ve vzdálenosti menší než 10 metrů nemá urbanistické ani kompoziční opodstatnění a utrpěla by jím symetrie umístění objektů a jejich vztah k veřejnému prostoru.

Žalobce č. 2 po stručné rekapitulaci průběhu správního řízení a odůvodnění své aktivní žalobní legitimace rozdělil své žalobní body do následujících kategorií: nedostatečnost odůvodnění a nepřezkoumatelnost rozhodnutí, rozpor záměru s územně plánovací dokumentací, rozpor záměru s cíli a úkol územního plánování, rozpor záměru s místními stavebními předpisy, nesprávnost vyjádření, závazných stanovisek, posudků a souhlasů dotčených orgánů a odborných osob a způsobilost záměru nepřiměřeným způsobem narušit vlastnické právo a soukromí žalobce a jeho rodiny. Vzhledem k obsahové totožnosti části žalobních námitek s žalobními námitkami žalobkyně č. 1 přistoupil soud k rekapitulaci pouze žalobních námitek a argumentace absentujících v žalobě č. 1.

Žalobce č. 2 nejdříve namítal nedostatečnost odůvodnění a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. S odkazem na § 68 odst. 3 správního řádu žalobce namítá, že jak v řízení o vydání společného povolení záměru, tak v řízení o odvolání proti společnému povolení, správní orgány dostatečně nezohlednily a dostatečně se nevypořádaly s vyjádřeními a odvolacími námitkami žalobce a jiných účastníků řízení. Závěry a výroky rozhodnutí nejsou dostatečně, srozumitelně a logicky odůvodněné a rozhodnutí jsou jako celek neurčitá a zmatečně, tedy i nepřezkoumatelná. Stavební úřad je při legalizaci záměru stavebníka povinen se přesvědčivě vypořádat s každou jednotlivou skutečností a své rozhodnutí řádně zdůvodnit tak, aby byl splněn požadavek na jeho přezkoumatelnost a přesvědčivost. Rozhodnutí přitom musí splňovat požadavky kladené ustanoveními správního řádu, Ústavou, Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud formuloval požadavky na úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost odůvodnění. Rozhodování správního orgánu se proto musí uskutečňovat i v ústavním rámci, jehož součástí je i právo na spravedlivý proces, musí proto být vyloučena libovůle v rozhodování a každému účastníkovi řízení musí být zajištěna právně účinná ochrana. Správní orgány tyto zásady při své rozhodovací činnosti nenaplnily. Především žalovaný se při rozhodování o odvolání žalobce proti dodatečnému povolení stavby dostatečně nezabýval a nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, ač je k tomu podle § 89 odst. 2 správního řádu povinen. Žalovaný na námitky žalobce vůbec nereagoval, nebo se omezil na konstatování obecně známých skutečností popř. na deklaraci neodůvodněných obecných závěrů.

K rozporu záměru s územně plánovací dokumentací žalobce č. 2 uvedl, že viladomy jsou v územním plánu chápány jako obytné stavby typově na přechodu mezi zástavbou rodinných domů a bytových domů, přičemž za viladům lze obecně považovat stavbu o kapacitě 4-8 bytových jednotek nepřevyšující 4 nadzemní podlaží, stojící na zpravidla oploceném pozemku s tím, že obvyklá výška stavby je 10-20 m. K rozporu s regulací podlažnosti záměru, žalobce uvedl, že s ohledem na místní podmínky záměru by se mohlo fakticky jednat o stavbu nikoliv s jedním podzemním podlažím a šesti nadzemními podlažími, ale o stavbu se sedmi nadzemními podlažími. Žalobce odkázal na technickou normu ČSN 73 4301, dle které se za podzemní podlaží považuje podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5 m po obvodu domu. Žalobce má za to, že podzemní podlaží záměru, které je v úrovni veřejné komunikace ulice X, nemusí formálně ani fakticky naplňovat znaky podzemního podlaží. Záměr by tak disponoval sedmi nadzemními podlažími, což by jej stavělo zcela mimo měřítka struktury zástavby daného území.

Žalobce č. 2 dále uvedl, že v dané lokalitě není stavebním úřadem zásadnější výstavba odpovídající předmětnému záměru standardně povolována.

Žalobce č. 2 dále namítal nesprávnost vyjádření a závazných stanovisek dotčených orgánů. Vyjádření správců technické infrastruktury již dle žalobce pozbyla platnosti, stavební úřad tak neměl veškeré relevantní podklady pro rozhodnutí. Závazná stanoviska mají časové omezení, kdy se v mezidobí mohou změnit podmínky, s tím, že není možné vydat rozhodnutí bez platných závazných stanovisek. I přes to, že závazná stanoviska byla přezkoumána nadřízenými správními orgány, žalobce má za to, že jsou neaktuální a neobjektivní. Dotčené orgány v době jejich vydání neměly kompletní podklady pro posouzení projektu, případně jim byla předložena jiná nebo neúplná dokumentace, neboť stavebník svou žádost v mezidobí opakovaně doplňoval.

Žalobce č. 2 dále uvedl námitky proti konkrétním závazným stanoviskům. Hygienická stanice hlavního města Prahy měla dle žalobce v podmínkách závazného stanoviska uložit žadateli i podmínku doložení studie hlučnosti způsobené provozem stacionárních zdrojů v součtu v nejbližším chráněném prostoru staveb před vydáním územního rozhodnutí, nikoliv až před započetím stavby, protože se jedná o stabilizované území s rezidenční výstavbou a takto rozsáhlá stavba může nepřiměřeně a nadlimitně překročit hygienické limity hluku. Žalobce dále rozporoval závazné stanovisko dotčeného orgánu státní památkové péče, který se vůbec nezabýval tím, že předmětná stavba zásadním způsobem naruší výškovou konfiguraci zástavby a urbanistickou kompozici, měřítko a siluetu památkové rezervace hlavního města. K závazným stanoviskům na úseku ochrany životního prostředí žalobce uvedl, že dotčený orgán se vůbec nezabýval tím, že na pozemcích dotčených záměrem se nacházejí vzrostlé stromy, které bez dalšího nelze odstranit. Stavebník nijak nedoložil, jak bude se stromy nakládat. Žalobce namítá nízký koeficient zeleně u záměru a jeho rozpor s podmínkami pro realizaci záměru ve stabilizovaném území, neboť odpovídá znakům rozsáhlé stavební činnosti, která ve stabilizovaném území není dovolená. Žalobce dále rozporuje závazné stanovisko na úseku dopravy, ve kterém nebyl zohledněn rozsah záměru s 8 bytovými jednotkami a 16 parkovacími stáními, který má potenciál zatížit dopravu v ulici. Lze předpokládat, že část vozidel bude parkovat na ulici, což podstatně stíží už tak kritický stav ohledně průjezdnosti komunikace. Obecně má za to, že stanoviska jsou neobjektivní, neaktuální, dotčené orgány neměly kompletní podklady pro posouzení projektu, případně jim byla předložena jiná dokumentace, nebo neúplná dokumentace, na základě které rozhodovaly. Stavebník svou žádost od doby vydání závazných stanovisek doplňoval.

Žalobce č. 2 dále namítal, že stavebník řádným způsobem nedoložil souhlas vlastníka pozemku parc. č. X, na němž má být realizována přeložka plynové přípojky pro záměr. Žalobce má za to, že souhlas může udělit pouze Rada hlavního města Prahy. Současně nebyl doložen souhlas s navrhovaným stavebním záměrem na situačním výkresu dokumentace nebo projektové dokumentace, jak předpokládá § 184a stavebního zákona.

Dle žalobce č. 2 je projektová dokumentace vypracována v rozporu s právními předpisy. Dle žalobce u založení kotvené opěrné zdi nepostačuje potvrzení projektové dokumentace autorizovaným inženýrem v oboru statika a dynamika staveb, nýbrž je třeba posudek nezávislého autorizovaného inženýra v oboru geotechnika. V daném případě proto geologický průzkum není dostačující. Nelze přitom pominout skutečnost, že podloží, na kterém má záměr být realizován, je velice nestabilní, a v minulosti již v lokalitě došlo k několika sesuvům půdy s následkem způsobení škody na okolní zástavbě.

Žalobce č. 2 závěrem namítal způsobilost záměru narušit nepřiměřeným způsobem vlastnické právo a soukromí žalobce a jeho rodiny, a to s ohledem na charakter a rozsah záměru, který se vymyká urbanistickému charakteru lokality, s ohledem na výšku a podlažnost záměru s přihlédnutím k zintenzivnění osídlení a dopravy v lokalitě a s ohledem na množství bytů a orientaci oken i směrem do nemovitosti žalobce. Žalobce uved, že mu zásah hrozí zejména hlukovými imisemi a imisemi obtěžování pohledem nad míru obvyklou stávajícím místním poměrům. Může proto dojít k podstatnému snížení kvality životního prostředí a pohody bydlení rodiny žalobce. Správní orgány se s těmito aspekty záměru a možným narušením subjektivních práv žalobce přitom nijak nezabývaly.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 1. 2022 nejdříve uvedl, že pořizovatelem ÚP SÚ je Magistrát hl. m. Prahy, odbor územního rozvoje, který k danému záměru vydal souhlasné závazné stanovisko, a jemu by mělo příslušet vysvětlení pojmů definovaných v ÚP SÚ, tedy i stabilizovaného území. Dále je k tomu příslušný nadřízený orgán, tedy Ministerstvo pro místní rozvoj, které závazné stanovisko změnilo tak, že doplnilo, resp. opravilo některé údaje v odůvodnění bez dopadu na závěr závazného stanoviska. K dalším námitkám proti rozporu záměru s územně plánovací dokumentací žalovaný uvedl, že parametry podlažnosti a zastavěnosti území nejsou žádným výkresem územního plánu regulovány, argumentací žalobců proto nelze dokazovat rozpor s územním plánem. Ke koeficientům podlažních ploch a indexu míry využití území žalovaný uvedl, že se v daném případě jedná o stabilizované území, kde ÚP SÚ žádné koeficienty nestanovil. Žalobci uváděné chyby v území nemají s posuzovanou otázkou nic společného. Záměr je navržen jako solitér v zahradě, charakteru zahradního města proto odpovídá. Vstupní část a garáže jsou situovány v uliční úrovni, která je směřována k veřejnému prostranství tak, jako u ostatních staveb v lokalitě.

Ohledně namítaného rozporu záměru s cíli a úkoly územního plánování žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 2 As 21/2016, podle kterého musí stavební úřad vycházet primárně z územně plánovací dokumentace, pokud byla vydána, a nemusí již specificky odůvodňovat soulad záměru s cíli a úkoly územního plánování. Navržený záměr se nachází v ploše OB – čistě obytné, kde je hlavním využitím plochy pro bydlení. Je tak v souladu s ÚP SÚ, lze proto konstatovat, že je i v souladu s cíli a úkoly územního plánování.

Žalovaný se dále vyjádřil k namítanému rozporu s PSP, konkrétně s výškou záměru. Žalovaný uvedl, že výška stavby se neposuzuje podle konstrukčních výšek, ale podle regulované výšky, tedy vzdálenosti římsy nebo atiky od terénu. Výškovou hladinu je třeba stanovit s přihlédnutím k ÚAP, podle kterých je nejvyšší regulovaná výška v části ulice, do níž je záměr umístěn, 12,9 m, což odpovídá výškové hladině IV (9 až 16 m). Je však třeba přihlédnout k tomu, že zástavba je osazena do prudkého svahu a ne všechny objekty ve vymezené lokalitě mají minimální regulovanou výšku podél stavební čáry orientované do uličního prostranství právě 9 m. Žalovaný konstatoval, že podél stavební čáry orientované do uličního prostranství jsou stávající budovy ve výškové hladině III (0 až 12 m), zahradní části budov na straně, kam je umisťován záměr, jsou ve výškové hladině II (0 až 9 m) a zahradní části budov umístěných na opačné straně jsou ve výškové hladině IV (9 až 12 m). PSP umožňují stanovit pro různé části budovy ve svahu různé výškové hladiny nezávisle pro části staveb. Stavebník na výkresu D1.12 doplnil upřesnění rozdělení do výškových hladin, ze kterých lze stanovit, že každá hmota zahradní části bude dodržovat regulovanou výšku zahradní části lokality (II) a uliční část bude dodržovat regulovanou výšku hladiny III. Jižní stěna v úseku 3-5 dosahuje výšky 9 m a severní stěna má regulovanou výšku na ose A v bodě 5 13,60 m, jedná se však o podlaží ustoupené jak od uliční čáry, tak od osy E, takže výška není v rozporu s PSP, protože v souladu § 27 přesahuje regulovanou výšku o méně než 3,5 m.

Ve věci stavební čáry žalovaný uvedl, že stavební čára se podle § 22 PSP stanoví z existujících veřejných prostranství s přihlédnutím k ÚAP. Podle ÚAP je ulice X uličním prostranstvím, přičemž objekty mají garáže často umístěné přímo na hranici s veřejným prostranstvím. Domy ve svahu jsou umístěny ve vzdálenosti minimálně 6 m od uliční čáry. Stavební bloky lze rozdělit dvěma volnými stavebními čarami, z nichž jedna prochází společně s čarou uliční a vymezuje stavby garáží a druhá je umístěna ve vzdálenosti 6 m od uliční čáry a vymezuje zástavbu rodinných domů. Odkaz na narušení symetrie umístění objektů od kompoziční osy, kterou žalobci vytyčili mezi domy č. p. X a X, není ničím podložený. Žalovaný dodal, že při pohybu ulicí v prudkém svahu není vzájemný vztah budov a jejich poloha vzhledem k ose rozeznatelná.

K narušení architektonické struktury žalovaný uvedl, že žádný předpis nestanoví požadavky na architektonické řešení záměrů.

K námitce nepřezkoumatelnosti se žalovaný vyjádřil v tom smyslu, že se dostatečně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými účastníky řízení v odvoláních. Žalobní námitka je neurčitá a konkrétně neuvádí, s čím se žalovaný nevypořádal.

K definici viladomu podle ÚP SÚ, na kterou odkazuje žalobce č. 2, žalovaný uvedl, že tento pojem v ÚP SÚ definován není.

K námitce žalobce č. 2, že souhlas může udělit pouze Rada hlavního města Prahy, žalovaný uvedl, že názor žalobce, na to, co je v kompetenci odboru evidence majetku Magistrátu hlavního města Prahy, je mylný, a ničím nepodložený.

K námitce o zásahu do subjektivních práv žalobce imisemi hlukem a pohledem žalovaný uvedl, že se jedná o stavbu pro bydlení, kde není důvodné namítané imise při standardním způsobu užívání předpokládat.

Osoba zúčastněná na řízení č. 1 jako stavebník posuzovaného záměru ve svém vyjádření ze dne 24. 1. 2022 uvedla, že žalobkyně č. 1 se v úvodu své žaloby odkazuje na Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5. Tato pravidla jsou nezávazný dokument, jehož poslední verzi nelze dohledat na internetových stránkách žalobkyně. Jeho dodržování nevyplývá z právních předpisů ani z územního plánu. Z dostupné verze pravidel je zřejmé, že stavebník při návrhu postupoval zcela v souladu s těmito pravidly, vyhodnotil dané území, zjistil informace týkající se hrubých podlažních ploch, zastavěnosti i výšek a předložil zákresy, z nichž je zakomponování záměru do stavby patrné.

Z hlediska výškové regulace osoba zúčastněná na řízení uvedla, že záměr byl ve vztahu k okolní zástavbě posouzen zcela relevantně a správně. Objekty, které dle žalobkyně č. 1 stojí v jiné stabilizované ploše s rozdílným způsobem využití, se nachází v ploše OB – čistě obytné, stejně jako navržený záměr. Plocha OB byla v rámci územního plánu rozdělena pouze plochou DZ – tratě a zřízení železniční dopravy, jinak se jedná o plochy stejného využití i rozvoje a jde o plochy stabilizované. Všechny objekty, které byly použity k posouzení výšek, se nacházejí ve stejné struktuře – zahradní město. K argumentaci žalobce ohledně doby vzniku jednotlivých objektů osoba zúčastněná na řízení uvedla, že to je pro posouzení záměru z hlediska stabilizovaného území irelevantní, neboť podle územního plánu je nutné přihlížet ke stávající struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v ÚAP. Soulad záměru s požadavky výškové regulace vyplývá např. i ze střední výšky ulice, což je údaj, který je součástí ÚAP, a v ulici X činí 12,93 m. Podle osoby zúčastněné na řízení není počet podlaží relevantním údajem, přičemž pro posouzení je podle územního plánu zásadní celková výška stavby. Požadavek na maximální výšku jednoho podlaží není stanoven, a proto i při dodržení počtu podlaží může v odchylných případech dojít k překročení výškové hladiny. Navržený záměr dle osoby zúčastněné na řízení splňuje charakteristiku lokality, ve které se nachází, přičemž v této lokalitě je stanoven počet podlaží od 5 do maximálně 7.

Osoba zúčastněná na řízení č. 1 dále uvedla, že index míry využití lokality není údajem, ke kterému by podle ÚP SÚ bylo nutné při umisťování staveb přihlížet. Index je indexem využití celé lokality, nikoliv jednotlivých ploch uvnitř lokality, a nelze ho aplikovat na konkrétní pozemek. Hodnoty indexu jsou čerpány z údajů při tvorbě nového územního plánu, a tyto údaje se používají pouze při vyhodnocování změn územně plánovací dokumentace. Argumentace údajem indexu míry využití lokality je proto irelevantní. Stejně tak kód míry využití pozemku je důležitý pro posouzení skutečnosti, zda se nejedná o zvlášť rozsáhlou stavební činnost. Byl prokázán i soulad záměru se zastavěností pozemku, je proto patrné, že záměr nepřekračuje hodnoty zastavěnosti sousedních staveb.

K tvrzenému rozporu záměru s cíli a úkoly územního plánování odkázala osoba zúčastněná na řízení na metodický pokyn týkající se závazných stanovisek orgánů územního plánování, dle kterého není v odůvodnění závazného stanoviska třeba jednotlivě hodnotit záměr ve vztahu ke všem cílům a úkolům územního plánování. Předmětná závazná stanoviska přitom obsahují vyhodnocení souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování, neboť jejich součástí je podrobné odůvodnění charakteru zástavby, výškové regulace a zastavěnosti a dotčené orgány dospěly k závěru, že záměr je z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování přípustný.

Stavební úřad podle osoby zúčastněné na řízení postupoval v souladu s PSP, neboť výšky pro jednotlivé části staveb odvodil vždy od hrany přilehlého terénu. Co se týče stavební čáry, tak v daném území lze odvodit stavební čáru volnou, která může libovolně ustupovat a může i nemusí být v celé délce souvisle zastavěná. Podle PSP se navíc stavební čára za situace, kdy ji nelze jednoznačně odvodit, považuje za stavební čáru volnou.

Osoba zúčastněná na řízení č. 3 ve svém vyjádření ze dne 13. 12. 2021 uvedla, že celá žaloba je polemikou se správním uvážením a výkladem neurčitých právních pojmů. Pravidla přijatá žalobkyní č. 1 pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích jsou právně nezávazným dokumentem přijatým jedním z účastníků řízení. Pravidla pro výstavbu jsou nastavována územními plány, nikoliv pravidly stojícími mimo právní řád bez účasti veřejnosti na jejich schvalování a aplikaci.

Záměr je v souladu s územním plánem, což vyplývá ze závěrů všech správních orgánů. Podlažnost a výška záměru jsou v souladu s platnými normami a celý záměr je v souladu s cíli a úkoly územního plánování i s PSP. Podlažnost záměru nevybočuje z poměrů lokality a jednotná stavební čára v lokalitě neexistuje. Záměr je dále třeba posuzovat podle jednotlivých bloků v terasách, nikoliv jako 6 nadzemních podlaží.

Řada domů v bezprostřední blízkosti je většího rozsahu a v lokalitě existují i vyšší objekty, nachází se zde objekty s hrubou podlažní plochou 2 100 m2 a 3 500 m2, s výškou 20,9 m a 27,2 m, se zastavěnou plochou 46 % či 64 % pozemku a indexem míry využití lokality 1,3, 1,6 či 2,4. Index míry využití lokality je navíc vypočten včetně nezastavitelných ploch dle ÚP SÚ, nelze k němu proto přihlížet.

Osoba zúčastněná na řízení dále konstatovala, že daná lokalita již dávno není zahradním městem, ale obsahuje objekty různého rozsahu a charakteru od rodinných domů po domy činžovní a průmyslové objekty a dráhy. Území již nemá jednotný charakter. Větší objekty z nedávné minulosti nelze označit za chyby, neboť jsou postavené dle platných povolení, které nebyly zrušeny. Veřejná správa se od svého dřívějšího rozhodování nemůže takto jednoduše distancovat. Dotčený orgán na úseku ochrany životního prostředí navíc potvrdil, že jde o záměr uvnitř intenzivně zastavěné urbanistické struktury a vysoce urbanizovaného prostředí, navazující na výrobní a drážní zóny Smíchova. Žaloba stojí na postulátu, že lokalitu je třeba posuzovat podle původního záměru formulovaného před 90 lety a nikoliv podle nynějšího stavu odpovídajícího rozvoji v posledních letech. Takový přístup však nemá oporu v právních předpisech.

Argumentace žalobců stojí dle osoby zúčastněné na řízení na východisku, že existuje specifická vilová čtvrť X jako svébytný urbanistický celek, tato domněnka je však zcela mylná a účelově vytvořená. Ulice patří do lokality X, kde lze v bezprostředně sousedících ulicích nalézt novou zástavbu, která plošně a hmotově často převyšuje předmětný záměr. Území se vyvíjí a v posledních 20 letech na něm vyrostla řada kapacitnějších záměrů. Stavební úřad jako účastníky připustil vlastníky nemovitostí v sousedních ulicích, nikdo proto nemůže popřít, že srovnání se zástavbou v těchto ulicích je k záměru relevantní.

Dle osoby zúčastněné na řízení jde o obvyklou argumentaci osob již v lokalitě bydlících proti osobám, které v ní bydlet mají. Jde o zásah do vlastnického práva jiné osoby a správní orgány a soudy by se měly vyvarovat extenzivního zásahu do práva žadatele vlastnit majetek.

Argumentace žalobců je dle osoby zúčastněné na řízení v přímém protikladu k environmentálně odůvodněnému trendu současného urbanismu, formulovanému i Institutem plánování a rozvoje, že soudobé město potřebuje především jasné a zřejmé kontrasty a vyšší hustotu aktivit, a že je potřeba umožnit zástavbě houstnout. Bez výstavby bytových domů si nelze představit požadavek ekologicky udržitelného rozvoje metropole bez dalších extenzivních záborů orné půdy a růstu investičně i environmentálně nákladné dopravní infrastruktury.

Osoby zúčastněné na řízení č. 1 ve svém vyjádření ze dne 16. 2. 2022 uvedly, že v celé ulici X jsou stavby o třech nadzemních podlažích a nižší. Nejvyšší budovou je budova na pozemku parc. č. X s výškou 12,9 m, i ta však má 3 nadzemní podlaží a je umístěna v zahradě. Záměr počítá se sedmi nadzemními podlažími, dvěma podzemními patry a výškou 23 m, není proto v souladu s výškovými hladinami lokality. Podél stavební čáry jsou stávající budovy ve výškové hladině II, tyto hodnoty však posuzovaný záměr nerespektuje a všechny regulované výšky přesahuje.

Osoby zúčastněné na řízení nesouhlasí s pojmem solitéru v zahradě, když tato zahrada bude zabetonována.

Stavba má být provedena v kopci, který se v minulosti sesouval, a došlo ke zřícení původní ochranné bariéry. Nová ochranná bariéra byla dimenzována na tehdejší charakter vilové zástavby. Záměr však předpokládá vybudování dvou podzemních pater několik metrů od ochranné bariéry, a geotechnický průzkum, který je při založení kotvené opěrné zdi nutný, nebyl proveden. Obyvatelé okolních nemovitostí opakovaně upozorňovali, že podloží je v lokalitě nestabilní, svahy jsou prudké a stále se pomalu sesouvají. Povolením výstavby tak může dojít k ohrožení zdraví a bezpečnosti občanů lokality, navíc by byl zaveden nebezpečný precedent.

Osoby zúčastněné na řízení své podání doplnily o fotografie, kterými dokládají výšku a odstup stávajících staveb od stavební čáry.

Žalobce č. 2 v replice ze dne 19. 4. 2022 reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení č. 1. Stavební čára záměru dle žalobce neúměrně přesahuje stavební čáru okolní zástavby a je tak současně v rozporu s místními stavebními předpisy. Žalobce zároveň nesouhlasí s tvrzením, že se jedná o volnou stavební čáru. Žalobce uzavřel, že záměr výrazně překračuje podlažnost, výšku a zastavěnost okolní zástavby a neodpovídá tak pouhému zachování, dotvoření nebo rehabilitaci stávající urbanistické struktury dotčeného stabilizovaného území.

Žalobce č. 2 dále reagoval na vyjádření osoby zúčastněné na řízení č. 3. Žalobce uvedl, že daná osoba již v roce 2017 podala na stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí se záměrem výstavby bytového domu na pozemku parc. č. X, tedy na pozemku sousedícím s posuzovaným záměrem, a to v rozsahu 7 nadzemních podlaží a jednoho podzemního s 17 bytovými jednotkami a 28 parkovacími místy. Je proto zcela logické, že bude všemi způsoby podporovat posuzovaný záměr., který by v případě úspěchu umožnil další masivní výstavbu v lokalitě.

Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, jedná se o žaloby přípustné, splňující všechny formální náležitosti na ně kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění /dále jen “s. ř. s.”/), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť ani jedna ze stran k výzvě soudu nevyjádřila nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání; jejich souhlas s rozhodnutím věci bez jednání se tak presumuje (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s. věta druhá). Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré podstatné listiny, z nichž soud vycházel, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

Městský soud neprovedl pro nadbytečnost důkazy navrhované žalobcem 1) – Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5 ze dne 18. 4. 2018 a Odborné posouzení Ing. V. N., Ph.D. V případě pravidel městský soud shledal, že se jedná o vnitřní dokument, kterým Městská část Praha 5 sama sobě vymezila postup pro udělování souhlasů se záměry v územním řízení, nic to však nevypovídá o zákonnosti povolení záměru z hlediska obecně závazných předpisů, což je naopak podstatné hledisko pro posouzení této věci. Stanovisko Ing. V. N. pak má dle slov žalobce 1) podporovat jeho argumentaci v žalobě, podstatné je tedy to, že podstatné závěry tohoto stanoviska žalobce 1) přejal a uplatnil jako své žalobní námitky.

Osoba zúčastněná na řízení 1) – stavebník předložila soudu řadu podkladů jednak k vyjádření k odkladnému účinku a dále ke svému vyjádření. Městský soud shledal, že některé tyto podklady jsou již obsahem správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (vizualizace záměru včetně jeho umístění do lokality, závazné stanovisko Odboru památkové péče, Oddělení státní správy památkové péče pod č. j. MHMP 1978420/2018 ze dne 4. 12. 2018, výkres výškových hladin záměru D1.12, D1.13, situační výkres uliční čáry, situační výkresy koeficientu průměrné podlažnosti a zastavěnosti).

Pokud stavebníkem předložené podklady obsahem správního spisu nejsou, doplňují projektovou dokumentaci obsaženou ve správním spisu jen nepatrně a bez zásadního významu pro projednávanou věc. Jedná se o tyto podklady: fotografie okolí ulice X – zejména z místa před vjezdem do ulice X, pohled na okolní zástavbu z ulice X, pohled na výstavbu z ulice U Dívčích hradů, výhled na výstavbu Radlické výhledy od společnosti Central Group, a.s., objekt garáží v ulici X, odstavený autobus v ulici X, pohled na další rezidenční objekt z ulice X, výstavba v okolí záměru – foto ze dne 12. 12. 2021 zobrazující odtěžení svahu předzahrádky a posunutí hranice uliční čáry, 2 výkresy „celkový pohled na ulici“. V případě těchto důkazů městský soud vycházel z toho, že dostatečný podklad o situaci v oblasti poskytují územně analytické podklady, územní plán a projektová dokumentace záměru.

Případně se jedná o podklady, které vůbec nepřináší zásadní skutečnosti k věci samé, tj. k posouzení parametrů umísťovaného záměru do lokality (otisk článku zveřejněného na serveru www.novinky.cz ze dne 26. 11. 2021 a na serveru www.blesk.cz dne 1. 12. 2021, otisk internetového odkazu projektu Radlické výhledy na webu https://www.zipreality.cz/, rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 9. 4. 2021 na pozemku p. č. 807/1, 807/2, 807/3, 807/4, 808, k. ú. Smíchov, Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5 ze dne 04/2019).

Všechny tyto podklady předložené stavebníkem městský soud z uvedených důvodů shledal za nadbytečné.

Rovněž osoba zúčastněná na řízení 4) zaslala 9 fotografií z místa, které mají zobrazovat výškovou hladinu ulice a stavební čáru. I tyto podklady shledal městský soud za nadbytečné, dostatečný podklad o situaci v oblasti poskytují územně analytické podklady, územní plán a projektová dokumentace záměru.

Žalovaný ani osoby zúčastněné na řízení nezpochybňují aktivní legitimaci žádného ze žalobců. Žalobce 1) Městská část Praha 5 i žalobce 2), resp. jeho právní předchůdce CALUMA a.s., ostatně v řízení uplatnili práva účastníků, aktivně v něm vystupovali a hájili svá práva, aniž by jejich účast byla jakkoliv sporná.

Městský soud konstatuje, že dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2013, č. j. 3 Ao 9/2011 – 219, městská část, jako subjekt samosprávy a jako subjekt, jenž vykonává samostatnou působnost v některých zákonem a vyhláškou č. 55/2000 Sb. hlavního města Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy (dále jen „Statut“), vymezených oblastech na svém území, má právo na samosprávu a na výkon vlastní působnosti. Pokud zákon (č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze) svěřuje do samostatné působnosti městské části schvalování (a uskutečňování) programu rozvoje městské části a současně ji s odkazem na její zákonem vymezenou samostatnou působnost vybavuje způsobilostí k právům, byť i omezenou, dává jí veřejné subjektivní právo, a tedy i právní ochranu proti jeho zkrácení.

Žalobce 1) v této souvislosti poukazuje na to, že v rámci samostatné působnosti dne 18. 4. 2018 vydal usnesením Rady městské části č. 16/531/2018 Pravidla pro posuzování investorských záměrů v rezidenčních vilových čtvrtích ve stabilizovaných územích městské části Praha 5. Jedná se o metodiku a pravidla, kterými se hodlá žalobce 1) řídit při formulaci svého vyjádření jako účastníka řízení. Podstatné však je, že žalobce 1) v žalobě uplatnil námitky proti tomu, že záměr nesplňuje požadavky územního plánování a požadavky předpisů stanovených k pravidlům na výstavbu. Bezpochyby tedy žalobce 1) hájí zájem, aby na jeho území docházelo k rozvoji jen v souladu s jím stanovenou strategií dle § 18 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze. Aktivní legitimace žalobce 1) je tedy nepochybná.

Žalobce 2) odvozuje svoji aktivní legitimaci od vlastnictví pozemku č. p. X, jehož součástí je budova č. p. X a pozemku č. p. X, zapsaných na LV č. X, k. ú. X. Dle veřejné databáze www.cuzk.cz (a několika grafických podkladů k záměru, jež jsou součástí správního spisu) se jedná o nemovitosti sousedící se záměrem. Předchozím vlastníkem těchto nemovitostí byla společnost CALUMA, a.s., která z tohoto titulu v řízení vystupovala jako účastník a odvolatel. Žalobce 2) tedy nepochybně mohl být zkrácen napadeným rozhodnutím na svých právech, proto mu rovněž svědčí aktivní legitimace.

Městský soud se nejprve zabýval společnými žalobními body obou žalobců.

Územní plán sídelního útvaru hlavního města Prahy, schválený usnesením č. 10/05 Zastupitelstva hl. m. Prahy ze dne 9. 9. 1999, v rozhodném znění (dále jen „územní plán“) oblast umístění záměru okolo ulice X charakterizuje v příloze 1 „Regulativy plošného a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy“ jako kategorii „OB“ s následujícími parametry.

Dle textové části oddíl 3a) a navazující oddíl 4 se jedná se o čistě obytnou plochu. Hlavní využití plochy je bydlení, přípustné využití jsou byty v nebytových domech. Plocha má i podmíněně přípustné využití související s uspokojením potřeb souvisejících s hlavním a přípustným využitím (obchodní zařízení, parkovací plochy, garáže, lůžková zdravotnická zařízení, školy a školská zařízení, kulturní zařízení administrativu atp.), podmíněné přípustné je i využití v plochách OV za podmínky, že OV pozemek s plochami bezprostředně sousedí, a že nebude narušena struktura souvisejícího území a omezena využitelnost dotčených pozemků. Pro podmíněně přípustné využití platí, že nedojde ke snížení kvality prostředí pro každodenní rekreaci a pohody bydlení a jinému znehodnocení nebo ohrožení využitelnosti dotčených pozemků. Nepřípustné je využití neslučitelné s hlavním a přípustným využitím, které je v rozporu s charakterem lokality a podmínkami a limity v ní stanovenými nebo je jiným způsobem v rozporu s cíli a úkoly územního plánování.

Záměr je koncipovaný jako stavba určená k bydlení, jeho účel tedy beze sporu splňuje podmínky hlavního využití území OB, do něhož je umísťován.

Plocha OB dle oddílu 6 a dle grafické části územního plánu (výkres 37) náleží mezi zastavitelné území – stabilizované. Dle oddílu 15 „Vymezení některých pojmů“ jsou stabilizovaným územím zastavitelné území, které je tvořeno stávající zpravidla souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významný stavební rozvoj. Plochy OB, OV, SV a SMJ bez uvedeného kódu míry využití území jsou vždy stabilizované.

Dle oddílu 7 odst. 3 „Podmínky prostorového uspořádání“ (a dle metodické přílohy k územnímu plánu) ve stabilizovaném území není stanovena míra využití ploch; z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Přípustné řešení se v tomto případě stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy. Přípustnost záměru ve stabilizovaném území posoudí stavební úřad vždy ve srovnání s charakterem plochy s jednotnou strukturou a výškovou hladinou, uvnitř níž se posuzovaný záměr nachází. Popis stávající urbanistické struktury včetně výškových hladin a podrobnějších výškových údajů lze nalézt v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy v kapitole 200 Město, zejména ve výkresech Struktura území, Podlažnost, Střešní krajina, Výška obvodových linií střech, Absolutní výška hladin zástavby.

Mezi stranami i osobami zúčastněnými na řízení panuje v základu spor o to, jakým způsobem nahlížet na srovnávání záměru s charakterem území. Žalobce 1) např. poukazuje na to, že stavby na p. č. X a X, k. ú. X se nachází v jiné ploše, mají jiný způsob využití, nemohou být tedy využity pro srovnání. Poukazuje i na to, že některé ze staveb, které byly posouzeny pro podlažnost a výšku, byly do území zařazeny v období účinnosti jiného územního plánu. Osoba zúčastněná na řízení 3) oproti tomu např. namítá, že ulice X patří do širší lokality Dívčí hrady, tam nalézáme novou zástavbu plošně a hmotově často převyšující záměr a jestliže stavební úřad připustil jako účastníky vlastníky staveb U Dívčích hradů a Pod Děvínem, nemůže nikdo popřít srovnání se zástavbou v těchto ulicích.

Grafická část územního plánu – výkres 4 – „Plán využití ploch“ charakterizuje celou oblast záměru (rámcově vymezenou od Kroupovy ulice, X, Děvínská, U Dívčích hradů, Šárčina, X, Pod Děvínem, Pod Závorkou, Kesnerka, Pod Kesnerkou, Franty Kocourka) jako OB bez indexu využití. Mezi stranami je nesporné, že jako stabilizovaná plocha byla vedena celá tato oblast již v době posuzování záměru. Pro posuzování parametrů nynějšího záměru je pak podle názoru městského soudu bez zásadního významu, kdy a za jakých okolností byly do oblasti umístěny a v ní pak povoleny jiné záměry. Podstatné a v souladu s územním plánem je totiž nyní to, aby se umístěním záměru dotvářela urbanistická struktura a aby toto umístění nepředstavovalo takovou rozsáhlou stavební činnost tak, aby se např. s tímto záměrem lokalita zásadně změnila.

Z grafických podkladů územního plánu přitom je zjevné, že v některých místech lokalita disponuje sice hustější zástavbou, v jiných částech takový charakter oblast nemá a převládají tam jiné parametry staveb - různorodost zástavby v oblasti je pak mimo jiné názorně patrná z několika zákresů parametrů do stávající zástavby. Odlišný charakter různých částí této oblasti pak podle názoru městského soudu může vést v jednotlivých případech při umísťování nových záměrů také k odlišnému charakteru a parametrům toho, co je ještě přípustné dotváření stabilizovaného území. Nelze tedy podle soudu automaticky dovozovat, že pokud je např. v oblasti s hustější zástavbou a vyšší podlažností přípustně umístěn záměr o určitých parametrech, bude záměr v obdobných parametrech bez dalšího přípustně umístitelný do jiné části této stabilizované plochy např. s řidší zástavbou.

I pokud mezi stranami panuje shoda, že dle územně analytických podkladů je pro lokalitu X uveden koeficient „348 X s kódem Z(06) 0 0,38 5/7“, ještě to podle názoru městského soudu neznamená stěžejní hledisko věci. Územně analytické podklady podle § 25 stavebního zákona zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a slouží jako podklad k pořizování politiky územního rozvoje, územně plánovací dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území. Těmto hodnotám záměr nemusí odporovat. Pro posouzení věci je však stěžejní to, jak záměr ve svých navržených parametrech zapadá do požadavků obecně závazných předpisů, územního plánu a pražských stavebních předpisů.

Městský soud také podotýká, že žalobce 2) uvedl, že na pozemku p. č. X sousedícím se záměrem v budoucnu patrně hodlá osoba zúčastněná na řízení 3) umístit záměr v rozsahu až 7. NP. Parametry této „nové“ stavby městskému soudu ani žalovanému či stavebnímu úřadu známy v době rozhodování nebyly a tento „nový“ záměr není ani součástí Územně analytických podkladů. Vzhledem k tomu, že se jedná opět o záměr umisťovaný do stabilizovaného území, měl by splňovat parametry úměrné charakteru území. Městský soud proto dále vycházel z parametrů stávající stavby stojící na p. č. X, k. ú. X, které posoudil jako výchozí a přibližné, tj. typizované parametry pro danou stabilizovanou oblast.

Městský soud shrnuje, že u níže uvedených žalobních bodů v zásadě posoudil to, jak parametry záměru snesou srovnání se stávajícím charakterem stabilizované lokality a zda by realizace záměru představovala ve výsledku „rozsáhlou stavební činnost“.

Strany se především neshodnou na podobě stavební čáry (k § 21 až § 23 nařízení č. 10/2016 Sb. hlavního města Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze, dále jen „pražské stavební předpisy“ nebo „PSP“).

Správní orgán I. stupně stavební čáru hodnotil jako volnou, kterou lze vymezit spojnicí mezi domy č.p. X a X (koncové stavby v ulici X při křižovatce s ulicemi pod Děvínem a Nový Zlíchov, od které zástavba č. p. X, Y, Z libovolně ustupuje. Podzemní podlaží je navázáno na komunikaci X, stejně jako stavby v okolí, nadzemní ustoupená podlaží stavební čáru (č. p. X a Y) nepřekračují. Vjezd je v souladu s okolím.

Žalovaný poukázal k téže námitce na § 22 PSP. Vycházel z toho, že ulice X je uličním p