10 A 77/2021

Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne ze dne 17. 2. 2021, č. j. ČIŽP/42/2021/600 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznala žalobkyni vinnou za správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 6. 2015 (dále též „zákon o ochraně přírody a krajiny“).

Sankcionované jednání spočívalo v tom, že žalobkyně při provádění revitalizace rybníka Hodějovický v červenci a srpnu 2015 závažně poškodila významný krajinný prvek Starohodějovický potok, když provedla změnu podélného a příčného profilu původního koryta v úseku dlouhém 120 – 130 m na parc. č. X v k.ú. Staré Hodějovice, níže od mostku přes silniční komunikaci III/15523, bez závazného stanoviska příslušného orgánu ochrany přírody, tedy v rozporu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobkyni byla za toto jednání uložena pokuta ve výši 75.000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení částkou 1000 Kč.

Žalovaný nyní žalobou napadeným rozhodnutím potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul průběh kontroly a správního řízení před a po rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 A 51/2017 - 82.

K odvolacím námitkám uvedl, že v souvislosti s revitalizací Hodějovického rybníka došlo k úpravě Starohodějovického potoka. Inspekce zahájila řízení ve věci zániku části potoka v místech, kde měl původně natékat do Hodějovického rybníka. Městský soud v předchozím řízení inspekci vytknul, že ve vztahu k zániku původní části koryta nejsou ve spise založeny podklady, z nichž by vyplývalo, že v tomto úseku existovalo rozpoznatelné koryto a dále, že není zřejmé, že by žalobkyně svojí činností způsobila jeho zánik, resp. jakým způsobem tak učinila. Inspekce konstatovala, že s ohledem na časový odstup od doby realizace zásahu nelze zpětně ověřit původní podobu lokality, ani její stav bezprostředně po zásahu a uzavřela, že způsobení zániku části původního koryta Starohodějovického potoka nebylo v řízení prokázáno. Konkrétně se jedná o úsek cca 80 m od původního nátoku do rybníka k nově zbudovanému odbočení. Inspekce proto zúžila vymezení skutku ve výroku rozhodnutí oproti tomu, jak byl skutek vymezen v zahájení řízení.

Inspekce dále zahájila řízení ve věci poškození vodního toku zásahy v původním korytě potoka v místech nad nově vybudovaným nátokem. Podle informace magistrátu nebylo vydáno závazné stanovisko k zásahu do významného krajinného prvku ze zákona - vodní tok na pozemku p. č. X k.ú. Staré Hodějovice.

K věcným námitkám v odvolání žalovaný shrnul, že má za prokázané z podkladů předloženého spisu, že společnost prováděla revitalizaci rybníka Hodějovický v červenci a srpnu roku 2015. Má za prokázané, že během provádění této revitalizace došlo i k provádění činností v korytě Starohodějovického potoka v části toku, konkrétně v úseku výše nad nově zbudovaným odbočením, která nebyla řešena projektovou dokumentací a která je specifikována ve výroku napadaného rozhodnutí. Žalovaný vycházel i ze závěrů Městského soudu v Praze, který obsah spisu také hodnotil.

Žalovaný citoval ustanovení § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a skutkové podstaty přestupků § dle § 88 odst. 1 písm. i) /škodlivý zásah do významného krajinného prvku/ a podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny /závažné poškození nebo zničení významného krajinného prvku/.

Žalovaný odkázal na prvostupňové rozhodnutí, citoval úvahy inspekce o závažnosti poškození toku. Inspekce dospěla k závěru, že společnost provedla změnu podélného a příčného profilu původního koryta Starohodějovického potoka se závěrem, že tento zásah představuje závažné poškození významného krajinného prvku vodního toku Starohodějovický potok. S tímto závěrem inspekce se poté žalovaný ztotožnil.

Dále konstatoval, že inspekce hodnotila zjevné následky v době vedeného správního řízení, nikoliv až s odstupem několika let. S postupem času jsou následky méně zřetelné, jsou mírněny dalšími opatřeními či kompenzacemi. Žalobkyní doložené posudky znalců nehodnotil v soudním řízení ani městský soud, neboť byl názoru, že pro posouzení věci samé, tj. zejména pro posouzení otázky, zda se rozhodnutí správních orgánů zakládají na dostatečných skutkových zjištěních v rozhodné době, tj. ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jsou tyto důkazní návrhy nadbytečné. Také žalovaný má za to, že tyto posudky nemohou přispět k posouzení skutkového stavu v době provedení zásahů. K vytýkaným činnostem totiž došlo v létě roku 2015 a terénní šetření pro zpracování znaleckých posudků byla prováděna v létě 2018. V mezidobí přitom došlo k realizaci nápravných opatření vyžadovaných AOPK, šlo o akci podpořenou z veřejných zdrojů. Ze záznamu AOPK ze dne 22. 11. 2016 lze vyčíst požadavek na opravu nátoku. Nátok není, ani nebyl, součástí tohoto řízení, nicméně jeho úprava, která vedla k jeho vymělčení, a tedy ke snížení rychlosti průtoku, se mohla projevit i výše po proudu, tedy v řešeném úseku.

Žalovaný konstatoval, že další odvolací námitky se týkaly skutku, kterého se prvostupňové rozhodnutí netýká - způsobení zániku části původního koryta Starohodějovického potoka. Zde inspekce na str. 5 napadeného rozhodnuté (poslední odrážka) uzavřela, že již nelze zpětně ověřit původní podobu lokality, ani její stav bezprostředně po provedeném zásahu a vyhodnotit tak s dostatečnou mírou přesnosti, nakolik byly její funkce zasaženy.

Žalovaný poté hodnotil znalecký posudek č. 1/1/2018 doc. RNDr. EP, CSc. a znalecký posudek č. 1/2018 Mgr. VV, PhD. V souhrnu má za to, že posudky se dostatečně nezabývají řešenou částí toku a věnují pozornost jiným otázkám. Dle žalovaného se ani jeden z předložených posudků dostatečně nezabývá změnou podélného profilu koryta, tj. napřímením koryta a zánikem jednoho z oblouků meandru. Neposuzuje tedy zásah na tu část významného krajinného prvku, která byla zásadně ovlivněna, když byl tok v určitém úseku napřímen a oblouk toku směrem ke skupině olší již neexistuje. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by inspekce vycházela jen ze zprostředkovaných údajů a listin, neboť inspekce na místě a za přítomnosti zástupců společnosti provedla místní šetření, vlastní měření a pořídila rozsáhlou fotodokumentaci.

K další námitce žalobkyně žalovaný uvedl, že fotografie založené ve spise (datovaná 15. 4. 2013) je dostatečně zřetelná, aby na ní bylo vidět přírodě blízké meandrující koryto Starohodějovického potoka, kdy jeden oblouk dosahuje ke skupině olší. Je patrné i to, že šlo o mělké koryto. Naproti tomu fotografie koryta pořízená na podzim roku 2015 ukazuje napřímené, zahloubené koryto, které přírodě blízké koryto nepřipomíná. Na místě samém byly skutečnosti ohledně změn v korytě toku zjištěny a v protokolech popsány. Byly pořízeny fotografie, na kterých jsou vidět strojově upravené břehy původního koryta potoka i místa, kde je umístěn materiál odtěžený z toku. Nemožnost rozlivu vody není spekulací, k rozlivu by mohlo dojít jen při extrémních situacích, jinak je samotný potok izolován od okolí vysokými břehy. Co se týče invazivních druhů, jeden z nich - agresivní křídlatka japonská byla na místě zdokumentována i znalkyní.

K námitce, že tvrzená hloubka koryta nesouvisí s pracemi, které v místě společnost prováděla, žalovaný shrnul poznatky ze správního řízení a konstatoval, že souvislost mezi činností společnosti a výsledným stavem potoka je zjevná.

K námitce, že z občanskoprávního hlediska došlo ke vzniku škodě, která musí být skutečná, žalovaný uvedl, že odpovědnost za škodu se v tomto řízení neřeší, škoda se nezkoumá, vznik škody (tj. majetkové újmy) není znakem skutkové podstaty správního deliktu, nemá žádný vliv na správněprávní odpovědnost za řešený správní delikt.

Žalovaný k námitce k pokutě konstatoval, že společnost nijak neprokazuje svou údajně špatnou situaci. Vytýká inspekci, že nevyhodnotila její současnou situaci, přitom v pokračujícím řízení se v tomto smyslu nevyjádřila a nic nenavrhla, ani nepředložila. Žalobkyně nenamítla přímo likvidační charakter uložené pokuty, upozornila ale na svoje problémy. Žalovaný vycházel z veřejně dostupné výroční zprávy, v níž se např. hovoří o zvýšení obratu oproti hospodářskému roku 2018-2019. Žalovanému tedy nebylo zřejmé, v čem by tedy měla špatná situace společnosti přesně spočívat. Žalovaný uvedl, že pokuta 75 000 Kč je uložena při spodní hranici zákonné sazby za tento správní delikt, která je 2 000 000 Kč. Činí 3,75 % zákonné sazby za tento delikt. Je tedy pokutou uloženou při spodní hranici zákonné sazby. Jde o sankci o něco vyšší, než je dvojnásobek průměrné mzdy. Žalovaný má za to, že pokuta v této výši, by byla likvidační pouze pro velmi omezený okruh subjektů.

Žalovaný se zabýval i otázkou, zda je pro žalobkyni příznivější pozdější právní úprava, dospěl k závěru, že nikoliv. Neshledal ani, že by prvostupňové rozhodnutí bylo nicotné.

Žalobkyně v prvním žalobním bodu namítla, že proti ní bylo zahájeno správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody ze dne 14. 4. 2016, č.j. ČIŽP/42/OOP/SR01/1516932.001/16CJL, které obsahovalo dva relativně samostatné skutky, které se týkaly různých částí vodního toku a měly spočívat v odlišných zásazích. Nyní je uznána vinnou za jeden skutek.

Žalobkyně je názoru, že z procesního hlediska nemohla inspekce toliko bez dalšího upravit skutkovou větu a vypustit jeden z vytýkaných skutků, nýbrž o tomto skutku mělo být meritorně rozhodnuto, tedy být řízení zastaveno, popřípadě rozhodováno zprošťujícím výrokem (v důsledku přetrvávajících nedostatečných relevantních zjištění). Úprava popisu skutku je adekvátní pouze ve vztahu ke zpřesnění specifikace existujícího skutku, nikoliv k faktickému zproštění odpovědnosti ze spáchání jednoho z jednání, pro které bylo správního řízení zahájeno. Ostatně inspekce i v rámci svého rozhodnutí jednoznačně strukturuje odůvodnění na část „ve vztahu ke způsobení části vodního toku v úseku cca 80 m od původního nátoku do rybníka“ (str. 4 až 6 rozhodnutí inspekce) a „ve vztahu k zásahům do vodního toku v úseku výše nad nově zbudovaným odbočením“ (str. 6 prvostupňového rozhodnutí). Podle žalobkyně není vypořádán celý předmět zahájení správního řízení.

Procesní postup inspekce byl v této souvislosti i nepředvídatelný, neboť žalobkyně až do meritorního rozhodnutí nevěděla, že z hlediska škodlivého následku bude odděleně posuzován jen zásah spočívající v úpravě profilu dna v úseku dlouhém 120 – 130 m na prac. č. 643/3 v k.ú. Staré Hodějovice.

V druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že neexistují relevantní spisové podklady pro skutková zjištění a závěry ve vztahu k vytýkanému, tj. že úprava profilu vodního toku v délce 120 až 130 m, závažně poškodila Starohodějovický potok jako významný krajinný prvek.

Poukázala na to, že dle kontrolního protokolu ze dne 22. 1. 2016, č.j. ČIŽP/42/OOP/1516932.005/16CJL skutek pojednávaný pod bodem a), který je nyní ale vypouštěn, je vyhodnocován jako zničení části významného krajinného prvku, skutek pod bodem b), za jehož spáchání je nyní udělena pokuta podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně krajiny, je vyhodnocován pouze jako škodlivý zásah. Jestliže inspekce výslovně konstatuje, že s ohledem na časový rozestup nelze zpětně ověřit původní podobu lokality, ani její stav bezprostředně před provedením zásahu, nelze ve skutečnosti určit ani přesnou podobu zásahu a zejména účinků na Starohodějovický potok.

Podle žalobkyně správní spis neskýtá podklad ani pro závěr, že pročištění koryta mohlo změnit odtokové poměry a zabránit rozlivům, když jednak není zřejmé, kdy a k jakým rozlivům docházelo historicky, bezprostředně před provedením vytýkaného zásahu, ani není zřejmé, zda a k jakým rozlivům dochází pro provedení zásahů, to vše samozřejmě i se zřetelem na to, že další části byly revitalizovány dle projektové dokumentace, což by samo o sobě ovlivnilo odtokové poměry (takový důsledek byl navíc u těchto prací záměrný). Argumentace inspekce je podle žalobkyně zakládána na nepodložených spekulacích dovozujících stav podle fotografií z roku 2013, přestože tyto fotografie jsou na jiném místě považovány za nedostatečné pro určení stavu před zásahy v roce 2015. Při neurčitosti původního stavu koryta vodního toku, resp. vodního toku jako celku, při vědomí možných změn v průběhu ročních období, se jeví jako zcela nedostatečné úvahy ve vztahu k naplnění škodlivého následku v podobě závažného poškození Starohodějovického potoku jako významného krajinného prvku. Inspekce tak sice konstatuje parametry koryta vodního toku po vytýkaném zásahu dle kontrolních zjištění ze dne 3. 12. 2015, avšak pokud neznala průběh původního koryta bezprostředně před vytýkaným zásahem, nemůže ve skutečnosti vůbec činit konkrétní závěr k tomu, zda a jak tyto parametry doznaly změny, popřípadě jaký byl důsledek pro zákonem chráněné prvky významného krajinného prvku.

Žalobkyně namítla, že ve spise neexistuje žádný podklad k tomu, aby bylo možné exaktně dovozovat důsledky pročištění koryta ve vztahu k ovlivnění odtokových poměrů, to vše při přehlížení provedené významné revitalizace toku. Konkrétně je pak nepodloženě dovozován vliv na heterogenitu (různorodost) prostředí, destrukce stávajících společenstev, zničení břehové vegetace, apod. Inspekce podle žalobkyně objektivně nezná stav předmětného Starohodějovického toku před provedením zásahu, dokonce ani stav po provedení vytýkaného zásahu při zohlednění provedené povolené revitalizace. Odůvodnění obsahuje pouze obecnou parafrázi, jaká morfologie toku je v zásadě nejlepší, vůbec ale tato obecně tradovaná východiska neaplikuje na konkrétní stav. Starohodějovický potok ani před zásahem nebyl tokem přírodním. Zásah tedy neměl povahu technického prvozásahu do morfologie toku.

Z protokolu o kontrole podle žalobkyně vyplývá, že byl v délce 30 m upraven podélný a příčný profil toku, když práce spočívaly dle vyjádření žalobkyně a jejího zaměstnance pana Korbela v tom, že bylo provedeno pročištění koryta v délce 30 m, konkrétně pak v odtěžení na rostlé dno – původně vytěžené staré dno koryto, které bylo vytěženo cca před 30 lety, což bylo možné poznat podle vrstev.

Nepodložený je podle žalobkyně i rozsah úprav v rámci přetrvávajícího skutku, kdy i nadále je vytýkána změna profilu v délce 120 – 130 m. Inspekce v současném řízení již nevytýká žalobkyni ty části prací, u kterých mělo dojít k posutí vodního toku od jeho původního průběhu (na základě odstupu od olší a fotografie z roku 2013), týká se nyní posuzovaná část ve skutečnosti pouze 30 m, kdy i podle kontrolních zjištění byl rozestup vyznačen kontrolními kolíky. Stejně tak podle žalobkyně není zřejmé, na základě jakých zjištění dovozuje inspekce, jaký byl charakter vodního toku před vytýkaným zásahem žalobkyně, kdy dovozuje stav přírodě blízký. Činí tak opět na základě fotografie, která prokazuje stav významně starší, navíc není vůbec zřejmé, o jakou část toku by mělo jít, tedy zda se vůbec týká nyní posuzované části toku.

Jako třetí žalobní bod žalobkyně namítla, že inspekce i žalovaný se měli vypořádat s odbornými závěry obsaženými v předkládaných znaleckých posudcích. Odbornost těchto správních orgánů nevylučuje, aby odborné otázky byly posouzeny soudními znalci. Oba znalecké posudky byly zpracovány na základě exaktního zkoumání na místě, které umožnilo učinit zcela konkrétní a podložené závěry o důsledcích zásahu žalobce. Jsou v mnohém protichůdné oproti obecným závěrům inspekce, která je ovšem činila pouze v obecné rovině, tj. tzv. od stolu a v podstatě pouze citací všeobecných odborných názorů.

Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí odmítá provést důkazy příslušnými znaleckými posudky s odůvodněním odkazujícím na zamítnutí důkazních návrhů před městským soudem a skutečností, že pro posouzení zničení či závažného poškození koryta jsou rozhodná pouze zjištění učiněná v krátké době po provedení příslušných zásahů, jde podle názoru žalobkyně o nepřípustnou libovůli v procesu správního trestání a porušení jeho základních zásad. Žalobkyně se o tomto závěru dozvěděla až v rozhodnutí ve věci samé, bez možnosti reagovat a vyjádřit se k věci na základě znalosti rozhodných podkladů. Žalobkyni nebylo umožněno se seznámit s podklady odvolacího rozhodnutí žalovaného před jeho vydáním, což je v rozporu s právem dle § 36 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí žalovaného bylo nepřípustně překvapivé, kdy porušilo jeho zcela zásadní procesní práva, mimo jiné tedy možnost vyjádřit se k věci na základě znalosti podkladů rozhodnutí.

Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný nedostál zásadě materiální pravdy a zásad při utváření skutkových zjištění ve správním trestání. Stěžejní odborné výhrady žalobce vyvracející závěr o zničení či nyní vážném poškození příslušného významného krajinného prvku nebyly řádně posouzeny, kdy především nebylo přihlíženo k žalobcem předkládaným důkazům a zejména znaleckým posudkům. Znalecké posudky nelze odmítnout proto, že byly zpracovávány nikoliv zcela bezprostředně po zásahu. Je zcela obvyklou skutečností, že právě zkoumání odborných skutečností ve správním řízení (a obdobně v soudních řízeních) formou znaleckých posudků či výslechů znalců bývá prováděno ex post po ději. Ostatně sama inspekce veškeré své úvahy o závažném poškození významného krajinného prvku činí zpětně a na základě dodatečných obecných úvah.

Jako čtvrtý žalobní bod žalobkyně namítla, že významný krajinný prvek nebyl závažně poškozen. Skutečně provedené práce spočívaly v pročištění stávajícího toku, tedy odstranění sedimentu na tzv. rostlé dno. Pro závěr o závažném poškození významného krajinného prvky by podle žalobkyně bylo nutné učinit zjištění, že změna profilu koryta významně narušila některou z chráněných hodnot významného krajinného prvku dle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně krajiny.

Prohloubení koryta potoku nemohlo mít vliv na typický vzhled krajiny či estetické hodnoty, resp. žádný takový důsledek není konkrétními zjištěními obsaženými ve správním spise prokazován. Samotné pročištění sedimentu vodního toku nemá z těchto aspektů žádný reálný vliv, vliv mohla mít toliko provedená revitalizace, takový vliv byl ale záměrný a byl ostatně účelem jejího provedení. Je proto především na místě posuzovat možné zasažení ekologického prvku významného krajinného prvku, tedy zda existuje konkrétní podložený důsledek zakládající ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce ve smyslu citovaného § 4 odst. 2 zákona, které by bylo možno pro závažnost kvalifikovat jako závažné poškození. Relevantní podklady podle žalobkyně poskytuje znalecký posudek č. 1/1/2018 zpracovaný dne 20. 9. 2018 Doc. RNDr. EP CSc., za součinnosti Doc. RNDr. MM CSc. a Ing IŠ, Ph.D., závěry posudku vyvracejí obecné závěry inspekce o tom, že mělo dojít k závažnému poškození významného krajinného prvku. Podobně znalecký posudek 1/2018 zpracovaný dne 14. 7. 2018 Mgr. VV, Ph.D. zcela jednoznačně vylučuje, že by mohlo dojít k závažnému poškození byť jediné složky významného krajinného prvku.

Žalobkyně je názoru, že závěry znaleckých posudků mají mnohem větší vypovídající hodnotu, než jsou pouhé obecné citace popisů jevů a skutečností, kterými své závěry odůvodňuje inspekce. Ta podle žalobkyně v této své hodnotící činnosti přehlíží i tu skutečnost, že k ovlivnění vodních poměrů v jednotlivých složkách nezbytně došlo v důsledku samotného revitalizačního (zamýšleného, záměrného a povoleného) zásahu podle projektové dokumentace, jehož přímým účelem bylo ovlivnit hydrologické poměry v území, včetně stabilizace vodního režimu se zvýšením akumulace a retence vody. Jakékoliv dílčí negativní důsledky správně mohou být dovozovány pouze pro předmětný úsek 30 m v části mimo projektovou dokumentaci a při vědomí, že vodní poměry nezbytně byly záměrně ovlivněny provedenou revitalizací.

Jako pátý žalobní bod žalobkyně namítla nepřiměřenost pokuty. Žalobkyni se jeví jako zjevně nespravedlivé, pokud je i po vypuštění dominantního skutku, v němž právě bylo shledáváno dokonce zničení významného krajinného prvku, aby došlo ke snížení ukládané sankce z původní částky 100.000,- Kč na 70.000,- Kč. Uložená sankce tak neodpovídá základním kritériím, když samotné pročištění velmi malé části toku nemá v podstatě žádné negativní důsledky pro životní prostředí, naopak převažují účinky pozitivní. Jde tak spíše o formální či administrativní pochybení a tato skutečnost by se měla významně projevit ve snížení pokuty původně ukládané s vědomím, že žalobce způsobil zánik původní části vodního toku. Úvahy o výši pokuty nejsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, neboť ČIŽP ani žalovaný náležitě nevzal v potaz zcela zásadní zúžení vytýkaného jednání (vypuštění dominantního skutku) a zcela zásadní změnu závažnosti správního deliktu, včetně jeho následků (srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133, č. 2092/2010 Sb. NSS).

Žalovaný k prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že po vrácení věci městským soudem vrátil věc inspekci. Ve svém rozhodnutí č.j. MZP/2020/510/1054 ze dne 18. 8. 2020 konstatoval, že „vzhledem k výhradám soudu týkajících se nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně zániku původní části koryta Starohodějovického potoka (parc. č. X k.ú. Staré Hodějovice, úsek dlouhý 80 m) shledává odvolací orgán důvody pro vrácení věci inspekci k došetření. Dále je třeba podle názoru soudu lépe zdůvodnit závažnost poškození, resp. zvážit, zda nejsou důvody pro aplikaci jiné skutkové podstaty správního deliktu.“ Inspekce ve svém rozhodnutí srozumitelně vysvětlila, že skutková zjištění k části týkající se zániku původní části koryta Starohodějovického potoka nemůže doplnit, a proto zúžila vymezení skutku ve výroku. Konstatovala, že způsobení zániku části původního koryta nebylo v řízení prokázáno. Pro žalobkyni nemohlo být překvapivé, že část zásahu nemusí být prokázána, když na nedostatek podkladů poukázal Městský soud v Praze a žalovaný věc vrátil s požadavkem na došetření. Inspekce poté ve svém rozhodnutí postup vysvětlila a žalobkyně vůči němu v podaném odvolání nic nenamítla. V průběhu řízení proto došlo ke zúžení vytýkaného skutku, které bylo ve prospěch účastníka řízení.

K druhému žalobnímu bodu žalovaný považuje vytýkaný zásah za dostatečně prokázaný. Pochybnosti o něm neměl ani Městský soud v Praze, který věc vrátil k dalšímu řízení (viz rozsudek sp. zn. 8 A 51/2017, odst. 53). Změny koryta hodnotila inspekce jako škodlivé zásahy (str. 4 protokolu o kontrole č.j. ČIŽP/42/OOP/1516932.005/16/CJL). Odkaz žalobkyně na str. 5 rozhodnutí inspekce (poslední odrážka) je zkreslující. Inspekce v této části hodnotila část skutku, která není žalobci vytýkána. Ohledně této části jednání inspekce dospěla k závěru, že již nelze vyhodnotit zásah v části, kde bylo koryto toku považováno za zničené. Toto hodnocení ale nelze rozšiřovat na další část – zásah do toku v úseku nad nově zbudovaným odbočením (úpravy toku v délce 120-130 m). Zde existuje jak fotografie dokumentující stav před zásahem (jde o zásah spočívající v napřímení části toku), tak fotodokumentace provedeného zahloubení, kde jsou vidět napřímené kolmé břehy, jsou zachyceny odtěžené sedimenty uložené na břehy toku, v protokolu jsou údaje o zahloubení (od 70 do 110 cm), i o mocnosti uloženého sedimentu (10-20 cm, v jednom místě 40 cm). Při takovém zahloubení toku není konstatování o nemožnosti rozlivu vody žádnou spekulací. Žalovaný navíc neuvedl, že rozlivy jsou vyloučeny, uvedl, že k nim může dojít při extrémních stavech. Odhadnutá hloubka toku na fotografii z roku 2013 je 30 cm, došlo tedy k výraznému zahloubení koryta. Pokud bylo koryto v určitém úseku napřímeno, bez jakýchkoli pochybností lze konstatovat, že došlo ke zničení stávajícího dna, břehů, stávajících společenstev v této části. V části, kde bylo koryto zahloubeno, také došlo k ovlivnění prostředí, prostředí dna bylo zasaženo, bylo nevhodně zahloubeno, břehy byly upraveny.

Tok byl původně přírodě blízký, což vyplývá z fotografie z roku 2013. Fotografie zachycuje břehový porost a je proto jednoznačně porovnatelná se stavem v roce 2015. Období dvou let nepovažuje žalovaný za významně dlouhé. Není nic známo o tom, že by se v průběhu těchto dvou let situace na místě nějak změnila. Inspekce pak žalobkyni vytýká i posunutí toku (změna podélného profilu koryta – změna trasy toku), což je z jejího rozhodnutí jednoznačné. Zasažená délka upravené (prohrnuté) části toku, tj. 120-130 m, byla odměřena při kontrole na místě dne 3.12.2015, což je zaprotokolováno (dílčí protokol č.j. ČIŽP/42/OOP/1305489.006/15/ CJL).

K třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobkyně posudky opakovaně nepředkládala. Předložila je pouze jednou, a to s podaným doplněním odvolání až dne 30. 3. 2021. Inspekce žalobkyni včas sdělila, že posudky nemá k dispozici (byly předloženy soudu, nikoli správnímu orgánu). Dále není pravda, že by je žalovaný „výslovně odmítl provést jako irelevantní“. Žalovaný uvedl, že má za to, že nemohou přispět k posouzení skutkového stavu v době provedení zásahů, vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo k realizaci nápravných opatření vyžadovaných AOPK. Žalovaný se předloženými posudky v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zabýval (na str. 10-12) a se všemi námitkami žalobce předloženými v odvolání, které na posudky odkazovaly, se vypořádal. Kromě posudků, předložených až ve fázi odvolacího řízení, nicméně žádné návrhy důkazů nepředložil. Se všemi podklady spisu byla žalobkyně seznámena, odvolací orgán žádné podklady nepořizoval. Okruh relevantních důkazů pro žalobkyni nemohl být překvapivý.

Ke čtvrtému žalobnímu bodu žalovaný konstatoval, že žalobkyně následky svého jednání bagatelizuje. Do toku neměla zasahovat vůbec, odtěžovat sediment nebo měnit trasu toku bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody není dovoleno. Inspekce odůvodnila následky zásahu do významného krajinného prvku jak obecnými úvahami, tak i zcela konkrétně: změnu podélného profilu má za závažné poškození – došlo k nahrazení koryta přirozeného charakteru korytem z hlediska ekologického stavu zcela nevhodným, došlo k úplné destrukci stávajících společenstev, i destrukci jejich stanovišť. Zásahy spočívající ve změně příčného profilu koryta způsobily ovlivnění biotických i abiotických složek – vyhrnutím dna došlo ke zničení společenstev dnového substrátu a k přímé destrukci tohoto stanoviště. Zahloubení koryta je negativním jevem, k jehož samovolné nápravě nedojde a vlivem eroze se bude zhoršovat. Výše pokuty odpovídá tomu, že i když šlo o závažné poškození významného krajinného prvku, újma, vzhledem k délce zasaženého úseku toku, není velká. Žalovaný jako odvolací orgán neshledal v úvahách inspekce nedostatky a považoval je za dostatečné. S obsahem předložených posudků se žalovaný vypořádal. Samotný revitalizační zásah by býval tok nijak neovlivnil, kdyby nově zbudované koryto nebylo nevhodně zahloubeno a původní koryto se tomuto zahloubení nemuselo přizpůsobovat. Žalovaný považuje pokutu za přiměřenou jak charakteru jednání, tak zasaženým chráněným hodnotám a subjektu žalobkyně. O pozitivních účincích na vodní tok nelze vůbec hovořit. S názorem, že část skutku, která byla vypuštěna, byla dominantní, se žalovaný neshoduje. K takovému hodnocení nedospěla ani inspekce, ani žalovaný, a to ani v případě zrušených rozhodnutí, ani v případě nyní napadeného rozhodnutí. Po zásahu žalobkyně tok připomíná spíše stoku než potok.

Žalobkyně k vyjádření žalovaného nepodala repliku.

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění /dále jen “s. ř. s.”/), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

O podané žalobě městský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť ani jedna ze stran k výzvě soudu nevyjádřila nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání; jejich souhlas s rozhodnutím věci bez jednání se tak presumuje (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s. věta druhá). Důvodem pro nařízení jednání nebyla ani potřeba dokazování, neboť veškeré listiny, z nichž soud vycházel, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009). Žalobkyní navrhované důkazy případným doplňujícím výslechem znalců RNDr. EP CSc. a Mgr. VV, Ph.D městský soud neprovedl pro nadbytečnost – ani samotné posudky těchto znalců totiž dostatečně nevypovídají o skutkovém stavu v době jednání žalobkyně. K hodnocení intenzity zásahu žalobkyně do toku v tehdejší době jsou tedy již samotné posudky bezpředmětné, natož případný výslech autorů těchto posudků.

Z předloženého spisového materiálu vyplývají následující rozhodné skutečnosti.

Dne 7. 12. 2015 byl vypracován dílčí protokol o průběhu kontroly č. j. ČIŽP/42/ OOP/1305489.006/15/CJL (kontrolovaná osoba obec Staré Hodějovice), ze kterého vyplynulo, že k provedeným úpravám na předmětné části toku nebyla zpracována žádná dokumentace a zásahy nebyly projednány s orgány státní správy ani se správcem toku. PJ (jednatel žalobkyně) nejprve uvedl, že prohrábku toku provedla žalobkyně bez vědomí obce, a to z důvodu napojení této části toku na nově upravený vtok do rybníka. Posléze své sdělení upravil tak, že prohrábku toku provedl zaměstnanec žalobkyně (bagrista) KK z vlastní iniciativy. Dále inspekce konstatovala, že zahájí kontrolu se žalobkyní. V průběhu kontroly se účastníci terénního šetření (Ing. ZB – starosta obce Staré Hodějovice, AH – technický dozor, Bc. DH – zpracovatel žádosti o dotaci a PJ – jednatel žalobkyně, která byla zhotovitelem prací), „odmítli blíže zabývat upozorněním pracovníků ČIŽP na změnu podélného profilu - oddálení hrany pravého břehu koryta od skupiny olší ve srovnání s fotodokumentací pořízenou ČIŽP v dubnu 2013 (fotografie je přílohou dílčího protokolu ze šetření provedeného dne 20.11.2015; jedná se o skupinu situovanou cca 40 m od solitérního javoru, který roste u panelové cesty, ve vzdálenosti cca 65 m od závory omezující vjezd na cestu), dále poznatky o prohloubení koryta toku, spolu s uložením sedimentů na břehy toku. Shodně pouze uvedli, že koryto toku bylo pouze prohloubeno pro zajištění přítoku do rybníka, ale bez bližší specifikace. ČIŽP účastníky šetření upozornila, že ze srovnání současného stavu a stavu v r. 2013 v místě u skupiny olší na pravém břehu vyplývá, že došlo k posunutí koryta toku v tomto místě o cca 4 m. ČIŽP svůj názor doložila výše uvedenou fotografií z dubna 2013, na které je zachyceno koryto toku, jehož pravý břeh probíhá v těsné blízkosti těchto olší — první strom ze skupiny rostl přímo v linii břehu a voda protékala podél jeho kořenových náběhů. V současnosti je pravý břeh potoka vzdálen od této první olše cca 4 m. Jmenovaní účastníci šetření opakovaně uvedli, že trasa koryta nebyla změněna.“ Pracovníci inspekce na místě provedli příslušnou fotodokumentaci stavu mj. profilu toku a to i s měřidlem.

Z protokolu o kontrole ze dne 12. 4. 2016, č. j. ČIŽP/42/OOP/1305489.014/16/CJL (kontrolovaná osoba obec Staré Hodějovice) vyplývá rovněž zjištění o stavu na místě s tím, že provedení zásahu do vodního toku jako významného krajinného prvku bylo dále řešeno samostatně se zhotovitelem prací, tj. se žalobkyní.

Dne 9. 12. 2015 bylo žalobkyni doručeno oznámení o zahájení kontroly ze dne 8. 12. 2015, č. j. ČIŽP/42/OOP/1516932.001/15/CJL (kontrolovaná osoba: žalobkyně).

Ze stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) České republiky ze dne 6. 1. 2016, č. j. 02432/BL/15 (vyhotoveného na základě terénního šetření 15. 10. 2015 a 24. 11. 2015) vyplývá, že úprava vodního toku Hodějovický potok na pozemku KN p.č. X, k.ú. Staré Hodějovice (majitel Obec Staré Hodějovice) neproběhla zcela dle schválené projektové dokumentace. V projektové textové části projektové dokumentace bylo uvedeno, že „[p]o obvodě zájmové plochy se vytvoří mělké a úzké koryto meandrovitého tvaru, které bude ponecháno přirozenému vývoji a které bude zásobovat čerstvou vodou severní polovinu rybníka za poloostrovem. Délka stoky je cca 450 m, šířka 30 až 50 cm a v půdoryse bude trasa složena z protisměrných kruhových oblouků. Vtok do nového koryta bude umožněn vložením velkých kamenů do koryta a vytvořením malého vzdutí“. Projektová dokumentace však podle stanoviska neobsahovala příčné ani podélný řez novým korytem. Dále se ve stanovisku uvádí, že trasa nového vodního toku byla oproti projektové dokumentace mírně posunuta, a to o 1-2 m od hranice pozemku p.č. X, k.ú. Staré Hodějovice (majitelé ½ obec Staré Hodějovice, ½ statutární město České Budějovice), a to z důvodu majetkových poměrů. Agentura ochrany přírody a krajiny se domnívala, že problematickým byl způsob provedení příčného profilu vodního toku do tvaru písmene V a jeho zahloubení, místy cca 80 cm pod úroveň okolního terénu. Dále se ve stanovisku uvádí, že projektová dokumentace neřešila zánik části vodního toku. Nicméně změna zaústění potoka nebyla v rozporu s funkčností vodního toku, resp. nátoku do Hodějovického rybníka. Agentura předpokládala, že změna byla posouzena v rámci vodoprávního řízení. Z hlediska přidělení dotace nebylo podmínkou požadovat samostatné stanovisko správce vodního toku. Na základě jednání se zhotovitelem byla navržena nápravná opatření, kdy v novém korytě budou každých cca 15 až 20 metrů umístěny kamenné příčné stupně ve formě záhozu lomovým kamenem, upevněné do dna a do břehů. Tímto opatřením by mělo být zamezeno dalšímu prohlubování toku a hloubkové erozi a mělo by dojít následně k vymělčení vodního toku.

Ze stanoviska k zásahu do významného krajinného prvku – Starohodějovický potok, které vydal dne 22. 12. 2015 Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí, vyplývá, že orgánem ochrany přírody nebylo vydáno závazné stanovisko k zásahu do významného krajinného prvku ze zákona - vodní tok na pozemku p.č. X v k.ú. Staré Hodějovice. Vydané rozhodnutí (č. j. OOŽP/7849/2010/R/Zám ze dne 13.10.2010) se týkalo pouze odbahnění Hodějovického rybníka na pozemku p.č. X v k.ú. Staré Hodějovice. V souvislosti s prohloubením toku, změny podélného profilu, by souhlas orgánu ochrany přírody dán nebyl. Stanovisko uvádí, že: „Pozemek vodního toku je součástí skladebního prvku ÚSES – LBC Hodějovický rybník, jehož následná opatření spočívají mimo jiné v omezení veškerých negativních zásahů, zachování přirozeného charakteru toku s břehovými a doprovodnými společenstvy a zabezpečení příznivých podmínek pro další rozvoj rostlinných a živočišných společenstev vázaných na tato společenstva. Hlavním znakem nežádoucího narušení stability koryta toku je právě jeho celkové zahlubování. S úpravami vodního toku by se dalo souhlasit v podobě jeho revitalizace (přiměřeně malá kapacita - velké vody se rozlévají do nivy, mírný podélný sklon, rozvlněná trasa - meandrování a větší drsnost - členitý profil; volba typu opevnění břehů a případné úpravy dna musí odpovídat typu vodního útvaru, zejména po stránce vytvoření vyhovujícího habitatu pro oživení vodního toku).“

Z dílčího protokolu o průběhu kontroly ze dne 19. 1. 2016, č. j. ČIŽP/42/OOP/1516932.004/ 16/CJL (kontrolovaná osoba: žalobkyně) vyplývá následující. Ohledně vytvoření nového koryta potoku, kdy byl změněn podélný i příčný profil koryta, k čemuž nebylo vydáno stanovisko podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody, jednatel žalobkyně PJ uvedl, že práce prováděl bagrista KK. KK k věci uvedl, že práce prováděl v červnu a červenci 2015, možná v květnu 2015. Stoku začal kopat od konce vyznačeného kolíky, které však již na místě nejsou, protože vytyčovaly trasu toku. Na těchto kolících byla vyznačena hloubka – šířka vyplývala z hloubky. KK přeměřil spád „nivelákem“, kdy práce dle jeho tvrzení trvaly dva dny. Průběh práce byl kontrolován stavbyvedoucím a práce byla hodnocena jako dobrá a bez připomínek. K tomu jednatel žalobkyně uvedl, že KK dostal informaci o tom, jak přesně vykopat koryto – tj. polohově, výškově i přesný profil koryta. Tyto informace mu předal stavbyvedoucí u projektové dokumentace. Podle jednatele žalobkyně však KK nedopatřením, možná omylem, nad rámec projektové dokumentace vyčistil část toku nad stavbou, za což mu byl udělen finanční postih.

Z protokolu o kontrole ze dne 17. 2. 2016, č. j. ČIŽP/42/OOP/1516932.005/16/CJL (kontrolovaná osoba: žalobkyně) pak vyplynul závěr, že zrušení části původního koryta potoka (část p. č. X k.ú. Staré Hodějovice) u nátoku do rybníka Hodějovický nebylo provedeno zcela v souladu s projektovou dokumentací. Zánik části koryta vodního toku (o délce cca 80 m - podle informací zjistitelných z map v katastru nemovitostí) bylo možné vyhodnotit jako zničení části významného krajinného prvku, a tím porušení ustanovení § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody. Dále z protokolu vyplynulo, že změny koryta vodního toku nad místem napojení nového koryta, kde došlo k odstranění sedimentů z části toku (v délce cca 120 až 130 m) a tím k jeho prohloubení, kde došlo i ke změně trasy toku, k jeho posunutí od skupiny olší, vyhodnotila inspekce s podporou stanoviska Magistrátu města České Budějovice jako orgánu ochrany přírody příslušného k vydávání stanovisek k zásahům do významných krajinných prvků jako škodlivé zásahy provedené v rozporu s § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Dne 14. 4. 2016 bylo se žalobkyní zahájeno správní řízení za správní delikt podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny, kterého se měla dopustit tím, že při provádění revitalizace rybníka Hodějovický v roce 2015 způsobila zánik části původního koryta Starohodějovického potoka (p.č. X k.ú. Staré Hodějovice) u původního vtoku potoka do rybníka (úsek dlouhý cca 80 m) a provedla blíže popsané úpravy (změnu podélného a příčného profilu) původního koryta vodního toku v úseku dlouhém cca 120 až 130 m nad zaniklým úsekem vodního toku (také na p.č. X k.ú. Staré Hodějovice). Tímto jednáním zřejmě došlo k porušení ustanovení § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody. Podle projektové dokumentace „Revitalizace rybníka Hodějovický v k.ú. Staré Hodějovice“, části SO 05 - Revitalizace toku „[p]ro napájení litorálu ve východní části rybníka bude sloužit revitalizovaná stoka, která odbočuje vpravo před vtokem do rybníka. Trasa stoky je po pozemku stavebníka p.č. X – ostatní plocha a prochází okolo tůně. Profil stoky bude lichoběžníkový až obdélníkový se šířkou ve dně 0,30 m a hloubkou do 0,50 m. Sklony svahů se navrhují 1 : 1 nebo strmější. Stoka bude mít délku přes 250 m, šířka ve dně 30 až 50 cm. V půdoryse bude trasa složena z protisměrných kruhových oblouků a bude ponechána přirozenému vývoji. Vtok do nového koryta bude umožněn vložením velkých kamenů kamenného záhozu do koryta a vytvořením malého vzdutí. Objekt odbočení pravostranné stoky bude za odbočením opevněn také kamenným záhozem.“

Žalobkyně se k věci vyjádřila dne 12. 5. 2016 tak, že nic takového nezpůsobila a její činnost byla v souladu s původním zadáním, projektem a smlouvou o dílo z října 2014; dokonce poměry v místě jasně zlepšila. Přitom žalobkyně navrhla provedení znaleckého posudku s tím, že až poté by navrhla případné další důkazy.

K tomuto návrhu se dne 30. 5. 2016 inspekce vyjádřila tak, že úřední osoby posuzující předmětnou věc měly dostatečné odborné znalosti a podklady byly již v průběhu kontroly doplněny o stanoviska jiných správních orgánů. Inspekce tak nebude ve věci zásahů do významného krajinného prvku – vodní tok pořizovat posudek a rozhodne na základě podkladů uvedených v oznámení o zahájení správního řízení.

Dne 5. 9. 2016 vydala inspekce rozhodnutí ze dne 5. 9. 2016, č. j. ČIŽP/42/OOP/SR01/1516932.005/16/CJL, kterým žalobkyni uložila pokutu ve výši 100.000 Kč. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutím ze dne 8. 12. 2016, č. j. 1361/510/16-Bal,72246/ENV/16.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 A 51/2017-82, toto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 18. 8. 2020, č. j. MZP/2020/510/1054 prvotní prvostupňové rozhodnutí ze dne 8. 12. 2016, č. j. ČIŽP/42/oop/sr01/1516932.005/16/cjl zrušil a vrátil věc inspekci k dalšímu řízení s pokynem, aby věc došetřila a lépe zdůvodnila závažnost poškození koryta vodního toku.

V dalším řízení žalobkyně dne 31. 10. 2020 poukázala na své dřívější podání, v němž navrhla znalecké posouzení věci. Uvedla, že zajistila dva posudky, a to již k soudnímu řízení u Městského soudu v Praze sp. zn. 8 A 51/2017.

Inspekce žalobkyni dne 14. 12. 2020, pod č. j. ČIŽP/42/2020/5944 vyrozuměla, že spis byl doplněn o podklady – o záznam AOKP ČR z terénního šetření v rámci projektu OP ŽP 2014-2020 ze dne 22. 11. 2016 a o průvodní zprávu k projektu „Geodetické zaměření skutečného provedení revitalizace Hodějovického rybníka v k. ú Staré Hodějovice“ + vybrané části z tohoto projektu (výsek z mapy, výňatek ze seznamu souřadnic). Současně inspekce žalobkyni sdělila, že znalecké posudky předložené v soudním řízení nemá k dispozici a nechť je tedy žalobkyně předloží.

Dne 17. 2. 2021 vydala inspekce prvostupňové rozhodnutí. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala odvolání, v rámci něhož předložila žalovanému 2 znalecké posudky – „Znalecký posudek ve věci možných dopadů vlivu úpravy koryta vtoku do Hodějovického rybníka na faunu bezobratlých živočichů“ ze dne 14. 7. 2018 znalce Mgr. VV, Ph.D. a „Znalecký posudek č. 1/1/2018“ ze dne 20. 9. 2018 znalkyně Doc. RNDr. EP, CSc.

Žalovaný o odvolání rozhodl napadeným rozhodnutím.

O jednotlivých žalobních bodech městský soud uvážil následovně.

Žalobkyně předně namítla, že řízení bylo zahájeno pro dva skutky - „zánik části koryta“ a „způsobení změny podélného a příčného profilu toku“, přičemž uznána vinnou byla za poslední skutek, namítá tedy vadu správního řízení, když o prvním skutku nebylo řízení zastaveno, popř. nebyla zproštěna obvinění.

Z oznámení o zahájení řízení ze dne 14. 4. 2016 (a ostatně i z předchozího řízení u městského soudu) je zřejmé, že žalobkyně byla stíhána za skutek podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny. Ten měl spočívat v jednání žalobkyně, že při provádění revitalizace rybníka Hodějovický v roce 2015 způsobila zánik části původního koryta Starohodějovického potoka (p.č. X k.ú. Staré Hodějovice) u původního vtoku potoka do rybníka (úsek dlouhý cca 80 m) a provedla blíže popsané úpravy (změnu podélného a příčného profilu) původního koryta vodního toku v úseku dlouhém cca 120 až 130 m nad zaniklým úsekem vodního toku (také na p.č. X k.ú. Staré Hodějovice). Tímto jednáním mělo dojít dle inspekce k porušení ustanovení § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody.

Inspekce se žalobkyní zahájila řízení za jedno pokračující jednání sestávající se ze dvou dílčích skutků, kterými žalobkyně měla naplnit skutkovou podstatu podle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny – konkrétně za dílčí útok spočívající v zániku části původního koryta a za dílčí útok úpravy původního koryta nad zaniklým úsekem toku. I z odstavce 58 rozsudku ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 A 51/2017 82 vyplývá, že městský soud jednání žalobkyně posoudil jen jako jedno skládající se ze dvou dílčích útoků – změn na toku (srov. formulaci „jednání žalobkyně, v jehož důsledku došlo ke shora popsaným změnám na vodním toku“ tj. k zániku a k závažnému poškození, pozn. městského soudu).

Dílčí skutek zániku koryta nebyl zjištěn dostatečně spolehlivě, inspekce tak skutkovou větu upravila vypuštěním tohoto dílčího skutku. Prokázán byl dle správních orgánů tedy jen jeden z dílčích skutků – jednání v rozporu s § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a jím dle správních orgánů došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 88 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny.

K problematice šíře vymezení předmětu řízení zahajovaného ex officio existuje široká judikatura. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009 - 541, publikovaném pod č. 2119/2010 Sb.NSS připustil pozdější změnu předmětu řízení oproti době zahájení. Vyložil, že „předmět řízení musí být v oznámení o zahájení řízení identifikován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi řízení bylo zřejmé, jaké jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně se v daném řízení hájit. Správní orgán může v průběhu řízení zahájeného z moci úřední upřesnit jeho předmět, nedojde-li tímto úkonem k žádné procesní újmě na straně účastníků řízení. Upřesněním předmětu řízení nesmí dojít k jeho zásadnímu rozšíření nebo změně oproti jeho vymezení v oznámení o zahájení správního řízení. Správní orgán musí s upřesněním předmětu řízení řádně seznámit účastníky řízení a musí jim dát možnost se k němu vyjádřit.“

V jiném rozsudku ze dne 23. 2. 2011, č. j. 7 As 6/2011 – 63 Nejvyšší správní soud připomněl, že na počátku správního řízení nelze vždy předmět zcela přesně vymezit: „v dalším průběhu řízení totiž může dojít k jeho korekci v důsledku zjištění doplňujících skutečností a provedení důkazů. Detailní, vyčerpávající vymezení skutkového stavu, na základě kterého bude rozhodováno, není ani nutné k tomu, aby mohli účastníci řízení uplatňovat svá práva. Postačuje, jsou-li seznámeni se základními okolnostmi případu tak, aby mohli předložit své argumenty, tvrzení a důkazy s cílem ovlivnit výsledné rozhodnutí správního orgánu. Oznámení o zahájení řízení tudíž musí obsahovat vymezení věci tak, aby nevznikly důvodné pochybnosti o tom, co je předmětem řízení. Případné pochybnosti jsou sice projevem subjektivního vztahu osoby ke vnímané skutečnosti, nicméně není možné vycházet z pouhého tvrzení účastníka řízení, že takové pochybnosti skutečně má. Je proto nutné zkoumat, zda se jedná o pochybnosti důvodné, tj. zda mohou být tvrzené skutečnosti při přihlédnutí ke všem okolnostem případu objektivně vnímány jako rozpor či nejasnost.“

Rovněž v jiných rozsudcích – ze dne 3. 6. 2015, č. j. 6 As 266/2014 – 41 a ze dne 14. 3. 2011, č. j. 2 Afs 91/2009 - 149 Nejvyšší správní soud vyložil, že „mezi vymezením skutku, pro který je zahajováno sankční správní řízení, a popisem tohoto skutku v následném meritorním rozhodnutí nemusí existovat naprostá shoda, neboť v průběhu řízení mohou některé dílčí skutečnosti teprve vyplynout najevo či může jinak dojít ke korektuře původních skutkových předpokladů. Pokud však je v průběhu řízení zjištěn určitý aspekt jednání, který „obviněnému“ dosud nebyl vytýkán, a vede-li toto nové dílčí skutkové zjištění k rozšíření právní kvalifikace postihovaného jednání, je nutno před vydáním rozhodnutí přistoupit k „rozšíření obvinění“.

Z uvedených závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z hlediska ochrany procesních práv účastníka je problematické především rozšiřování předmětu řízení či uplatňování dalších okolností jednání, které obsahem původního zahájení řízení nebyly. Jelikož se jedná o nové skutečnosti, je v těchto případech nezbytné umožnit účastníkům „řádnou obhajobu“, tj. uplatnění jeho procesních práv. V tomto případě byla žalobkyně až v konečném prvostupňovém rozhodnutí odsouzena za jeden dílčí skutek, tj. až tam došlo k zúžení původně vymezeného širšího jednání. Žalobkyni v řízení jinak uplatnila procesní obranu vůči oběma dílčím skutkům, pro něž bylo řízení zahájeno. Své vyjádření, námitky a jinou procesní obranu včetně návrhu důkazních prostředků - znaleckých posudků – pak ve vztahu k širšímu předmětu řízení uplatnila v dostatečné míře. Ostatně, jak již bylo výše uvedeno, právě znalecké posudky se věnovaly i otázce zániku koryta. V procesní obraně tak žalobkyně v řízení nijak zkrácena nebyla. Z odůvodnění rozhodnutí obou stupňů je poté jednoznačně zřejmé, že první dílčí skutek – zánik části koryta - nebyl dostatečně prokázán. Z obou rozhodnutí proto vyplývá, jak správní orgány o tomto dílčím skutku uvážily a rozhodly a o tom nemá pochyb ani žalobkyně.

Přestože ve výroku prvostupňovém řízení tuto skutečnost správní orgány nezohlednily v podobě zprošťujícího /event. zastavujícího výroku podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky/, nemá to vliv na zákonnost prvostupňového a žalovaného rozhodnutí. Pokud by městský soud navíc pro tuto vadu zrušil žalované rozhodnutí, náprava by spočívala v pouhém doplnění této části výroku, nepřispělo by to k zásadní ochraně práv žalobkyně, což by bylo v rozporu s procesní ekonomií soudního řízení správního.

Žalobkyně dále namítla, že se s podklady odvolacího řízení nemohla seznámit, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění.

Ze správního spisu městský soud zjistil, že inspekce žalobkyni vyrozuměla dne 14. 12. 2020, pod č. j. ČIŽP/42/2020/5944, o tom, jaké jsou nové podklady oproti prvnímu řízení. Inspekce nově do spisu zařadila dva podklady – „Záznam AOKP ČR z terénního šetření v rámci projektu OP ŽP 2014 – 2020 ze dne 22. 11. 2016“ a průvodní zprávu k projektu „Geodetické zaměření skutečného provedení revitalizace Hodějovického rybníku v k. ú. Staré Hodějovice + vybrané části z tohoto projektu (výsek z mapy, výňatek ze seznamu souřadnic“.

Současně byla žalobkyně tímto úkonem inspekce (ze dne 14. 12. 2020, pod č. j. ČIŽP/42/2020/5944O) vyrozuměna o právu vyjádřit se k věci a k podkladům rozhodnutí ve lhůtě 30 dní. Již v tomto vyrozumění inspekce žalobkyni mj. upozornila, že jí navrhovanými znaleckými posudky nedisponuje, a že je nezbytné, aby je předložila v písemné podobě. Na toto vyrozumění žalobkyně nijak nereagovala.

Žalobkyně ve správním řízení I. stupně tedy měla dostatečnou možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a bylo jí umožněno, aby se k nim vyjádřila a případně navrhla jejich doplnění; těchto procesních práv však nevyužila.

Oba znalecké posudky pak předložila současně s odvoláním sama, přičemž jejich obsahu si nepochybně byla vědoma, neboť k nim se vyjádřila právě v odvolání v částech III a IV. Žádné další podklady do správního spisu nezařadil ani žalovaný ani žalobkyně. Žalobkyni poté mohl a měl být rozsah podkladů správního řízení znám již z řízení v I. stupni, doplnění podkladů o znalecké posudky v odvolacím řízení pak bylo s vědomím a v dispozici žalobkyně.

Účelem § 36 odst. 3 správního řádu je, aby se účastník s podklady správního řízení seznámil a vyjádřil se k nim - to žalobkyni v celém řízení nepochybně bylo umožněno, ať už na základě poučení ze dne 14. 12. 2020 nebo v rámci odvolání. Podle ustálené judikatury správních soudů pak součástí práva na seznámení se s podklady rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu není povinnost správního orgánu seznámit účastníka se závěry, ke kterým svým rozhodnutím na základě shromážděných podkladů teprve dospěje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1 As 22/2015 – 143, Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 62 Ca 1/2007, č. 2077/2010 Sb. NSS.)

Městský soud je názoru, že pokud žalovaný v této procesní situaci žalobkyni neseznámil s podklady a speciálně jí v této fázi správního řízení nevyzval, aby se před rozhodnutím vyjádřila k věci a navrhla doplnění podkladů, neporušil tím procesní právo účastníka řízení dle § 36 odst. 3 správního řádu natolik zásadní vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí.

Tento žalobní bod tak není důvodný.

Stěžejní část nynější procesní obrany žalobkyně staví na tom, že podklady správního řízení neprokazují, že se žalobkyně dopustila závažného poškození významného krajinného prvku. V této souvislosti namítla jak vadu zjišťování skutkového stavu, tak procesní vady při shromažďování podkladů správního řízení.

Městský soud v předchozím řízení pod sp. zn. 8 A 51/2017 shledal, že skutková zjištění správního orgánu, jak vyplývají ze shromážděných podkladů (zejména jednotlivé kontrolní protokoly, stanovisko AOPK ze dne 6.1.2016, stanovisko orgánu ochrany přírody ze dne 22.12.2015, fotodokumentace), bez důvodných pochybností odůvodňují závěry správního orgánu o tom, že žalobkyně provedla úpravy původního koryta toku v úseku dlouhém cca 120 až 130 m nad zaniklým úsekem vodního toku (také na parc. č. X k.ú. Staré Hodějovice). Městský soud shledal, že popsané změny vodního toku nastaly buď přímou činnosti žalobkyně nebo v jejím bezprostředním důsledku, a to při provádění prací na projektu revitalizace rybníka Hodějovický, neměl pochybnosti o rozsahu a podobě úprav koryta.

Podle městského soudu správní spis nedává dostatečný podklad pouze k přijetí závěru, že činností žalobkyně, resp. v jejím důsledku, došlo k zániku původní části koryta Starohodějovického potoka (parc. č. X k.ú. Staré Hodějovice, úsek dlouhý 80 m).

Městský soud kromě uvedeného vytkl správním orgánům již jen jejich úvahy o závažnosti poškození koryta vodního toku. Hodnotil je jako poměrně strohé a obecné (např. obecné konstatování o zániku vyvinutých společenstev vodních organismů) a společně s vyjádřeným předpokladem, že se nejedná o změnu nevratnou, vzbuzují pochybnosti o tom, zda zjištěné změny již skutečně bylo možné kvalifikovat jako poškození „závažné“ (srov. „škodlivé zásahy“ do významného krajinného prvku, které jsou součástí skutkové podstaty správního deliktu v § 88 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně přírody, s mírnější trestní sazbou). Obecné úvahy žalovaného v napadeném rozhodnutí, jsou sice relevantním popisem dopadů změn vodního toku, resp. jeho zahlubování, na okolní prostředí, ve vztahu ke konkrétním změnám na vodním toku v dané lokalitě však neposkytují dostatečné zdůvodnění stupně závažnosti zjištěných zásahů.

Městský soud důkaz přitom neprovedl důkaz znaleckými posudky, jejichž závěrů se žalobkyně nyní domáhá v projednávané věci. Konstatoval, že pro posouzení věci samé, tj. zejména pro posouzení otázky, zda se rozhodnutí správních orgánů zakládají na dostatečných skutkových zjištěních v rozhodné době, tj. ke dni vydání napadeného rozhodnutí, jsou tyto důkazní návrhy nadbytečné.

Již v předchozím řízení městský soud tedy dospěl k závěru, že z hlediska zjištění relevantního skutkového stavu v místě (a tím i závažnosti poškození významného krajinného prvku) je nezbytné rozlišit stav bezprostředně způsobený jednáním žalobkyně v rozhodné době v roce 2015, jak jej zjistila inspekce a stav pozdější, z něhož vycházely znalecké posudky při místním šetření v roce 2018.

Žalovaný v nyní napadeném rozhodnutí na straně 9 odůvodnění předeslal právě to, že městský soud důkaz posudky neprovedl, neboť dospěl k závěru, že tyto důkazy jsou nadbytečné pro posouzení otázky, zda správní spis obsahuje dostatečná skutková zjištění v rozhodné době; s tímto názorem soudu se poté žalovaný totožnil – to proto, že k zásahům došlo v roce 2015, k terénním šetřením k posudkům pak došlo v roce 2018 a v mezidobí došlo např. k nápravným opatřením dle požadavků Agentury ochrany přírody a krajiny.

V napadeném rozhodnutí se nicméně vypořádal i přímo s obsahem obou posudků.

U znaleckého posudku č. 1/1/2018 doc. RNDr. EP, CSc. předeslal, že to, zda došlo k závažnému poškození významného krajinného prvku, je otázkou právní. Úkolem znalce je posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, posouzení právních otázek přísluší ve správním řízení správnímu orgánu. Pokud jsou potřebné informace seznatelné z těch částí znaleckého posudku, v nichž se znalec zaměřil na popis významného krajinného prvku, jeho cennost, charakter zásahů, zjištěné následky na ekologicko-stabilizační funkce apod., může je správní orgán použít. Zde žalovaný podle názoru městského soudu zdůraznil, že může ze znaleckého posudku vycházet z hlediska odborného posouzení skutkových otázek.

První otázka zadavatele znalci byla však formulována problematicky, neboť se ptá, zda lze zánik části koryta o déle cca 80 m vyhodnotit jako zničení části významného krajinného prvku a taktéž druhá otázka se týká této části toku. Posudek dle žalobkyně prokazuje, že v daném místě došlo již dříve k úpravám a prohloubením výtopy rybníka, a to způsobilo vznik pozdějšího koryta potoka. Rozhodnutí podobu a charakter původního koryta nepovažuje za důležité, posudek z nich vychází. Žalobkyně odkazuje na konkrétní údaje znaleckého posudku, část z nich se týká části koryta o délce 80 m považovaného za zaniklé. K části, která je společnosti nadále vytýkána, žalobkyně upozornila, že znalec konstatoval, že zásah nemá ohrožující vliv na okolní prostředí údolní nivy. Nedošlo ani k poškození druhové, ekosystémové a krajinné diverzity.

Žalovaný pak nesdílel názor žalobkyně, že nedošlo k poškození chráněných hodnot. Zdůraznil, že znalkyně neměla k dispozici fotografii z roku 2013, na které je zachyceno přírodě blízké koryto, a předchozí stav jí tedy nebyl dobře znám. Posudek věnuje hodně pozornosti části považované původně za zaniklou a také situaci kolem nového nátoku. Bližší popis části koryta, jehož prohloubení a změna podélného profilu je řešena v tomto řízení, v posudku chybí. Není např. popsána hloubka koryta, která je podstatná pro vyvození závěru, zda koryto komunikuje s nivou toku. Z fotografií z roku 2015 je přitom patrné, že koryto je velmi zahloubené, břehy jsou strmé a možnost rozlivu vody do okolí je nereálná, resp. možná jen při značně extrémních stavech.

K závěrům posudku č. 1/2018 Mgr. V, PhD. žalovaný uvedl, že k zahloubení koryta bylo přistoupeno proto, aby do nově vybudovaného nátoku tekla voda, a že nově vybudovaný nátok byl vybudován hlubší, než měl být dle projektové dokumentace. I znalec na str. 5 v bodě c) uvádí, že nový severovýchodní úsek vykazuje v krátké části vyšší zahloubení, než je žádoucí, je níže než nátok původní jižní větve přítoku, která tím pádem nemá protékající vodu. Pokud tedy voda nemohla dobře téct do rybníka, je logické, že znalec vyhodnotil pročištění jako žádoucí, jak uvedl minimálně v případě sledování cíle možné snazší manipulace s hladinou a stavem vody v rybníce. To ale neznamená, že způsob provedení nevedl k nežádoucím následkům pro samotný tok. Posun koryta nebyl znalec schopen doložit ani vyvrátit. Znalec také uvedl, že úpravou části koryta došlo ke změně prostředí pro faunu bezobratlých pouze v úseku asi 60 m, vlivy na ekostabilizační funkci VKP vyloučit nelze, považuje jej za mírný a přechodný. Žalovaný konstatoval, že znalec zkoumal vlivy na bezobratlé. Nevycházel ze všech podkladů – ohledně posunutí koryta toku neučinil žádný závěr. Právě v této části toku, který byl posunut, došlo k zásadní změně prostředí. Přirozené koryto bylo v tomto úseku napřímeno, potok tedy protéká v tomto místě jinudy, než protékal před zásahem. Přirozené prostředí toku bylo po zásahu poškozeno, možná až zničeno, když došlo k odtěžení dna. To se týká prohloubené části, i napřímeného úseku. Lze souhlasit se znalcem, že dojde po čase k nápravě. Po třech