8 As 43/2019 — Nejvyšší správní soud

11 A 46/2020- 63 - text 14 11 A 46/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobce: VLTAVA LABE MEDIA, a.s., IČ 01440578, sídlem U Trezorky 921/2, 158 00 Praha 5, zastoupeného JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou sídlem Jakubská 670/14, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Květná 504/15, 603 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2020, č.j. SZPI/CH126-24/2019 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2020, č.j. SZPI/CH126-24/2019 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Jany Fráňové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 24. 3. 2020, č. j. SZPI/CH126-24/2019, kterým bylo změněno rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 11. 11. 2019, č. j. SZPI/CH126-11/2019 tak, že žalovaný do výroku rozhodnutí doplnil celý název zákona č. 40/1995 Sb., změnil terminologii, když v souladu s ustanovením § 69 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, použil termín obviněný, nikoliv účastník řízení, jak činil správní orgán I. stupně, a u výrobku Ravestin, uvedeného pod bodem 3) výroku I. prvoinstančního rozhodnutí, opravil název článku, pod nímž byl tento výrobek v TV Magazínu č. 17/2019 nabízen. Ve zbytku žalovaný prvoinstanční rozhodnutí potvrdil a pokutu uloženou podle ustanovení § 8a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, v platném znění, (dále jen „zákon o regulaci reklamy“) ponechal v nezměněné výši 100 000 Kč. Žalobní body 2. Žalobce namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí a žalovanému vytýká poškození jeho procesních práv, nedostatečné provedené dokazování, nesprávné hodnocení provedených důkazů, nespravedlivé hodnocení odpovědnosti žalobce za obsah závadné inzerce a nezákonnost způsobenou porušením základních zásad správního řízení. Žalovaný také nedostatečně vypořádal námitky uvedené v odvolání a velmi formálně převzal věcně i právně zcela neopodstatněné závěry dozorového orgánu. 3. K nedostatkům správního řízení žalobce namítl, že mu nebylo umožněno, aby se vyjádřil k podkladům odvolacího rozhodnutí, a to navzdory námitkám žalobce k důkazní hodnotě důkazů prováděných žalovaným. Žalobce měl být po ukončení shromažďování podkladů vyzván a z výzvy musí být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno. 4. Žalovaný také zcela rezignoval na povinnost zjistit dostatečně skutkový stav, když z rozhodnutí není patrné, jakým způsobem se zabýval primární odpovědností za obsah inzerce na straně zadavatelů inzerce, kteří na rozdíl od šiřitelů inzerce nepochybně musí mít kvalifikované odpovídající odborné vybavení zajišťující legálnost distribuce svých produktů, a jak tuto skutečnost hodnotil ve vztahu k míře odpovědnosti žalobce, což činí rozhodnutí zcela neobjektivní. Žalobce dále namítá, že účelem zákona o regulaci reklamy není, aby si šiřitel reklamy ověřoval informace o obsahu zadávané inzerce z neověřených a neautorizovaných zdrojů na internetu. Žalobce přijímal každodenně řadu druhů inzerce z širokého produktového spektra a nemá a nemůže mít k dispozici personální odborné vybavení inzertního oddělení, které by provádělo ke každé inzerci důkladné internetové rešerše zaměřené navíc na autorizované a seriózní zdroje, nikoli na laické vyhledávání na internetu. Žalovaný nezohlednil navíc vůbec to, že žalobce není vydavatel žádných odborných tiskovin zaměřených na doplňky stravy, léky, zdravotní potraviny apod., ale je vydavatelem denního zpravodajského tisku a společenských magazínů. Žalovaný navíc neuvedl alespoň jeden z nástrojů, jak zjistit skutečnou povahu výrobků, na které v rozhodnutí odkazuje. 5. Žalobce navíc považuje za zcela irelevantní a nedostačující doplnění dokazování provedené žalovaným dne 9. 3. 2020 spočívající ve zcela laickém a nijak nespecifikovaném vyhledávání neoficiálních a neautorizovaných zdrojů na internetu. Žalobce uvedl, že se tohoto úkonu nezúčastnil s ohledem na hospodárnost řízení, neboť bylo ze sdělení žalovaného i předchozí praxe jednoznačné, že dojde toliko k přečtení listin, k jejichž důkazní hodnotě se posléze i žalobce vyjádřil. Tím, že žalobci nebyl zaslán záznam o provedeném dokazování, bylo žalobci znemožněno provést kontrolu rozsahu listin, které byly k důkazu provedeny a vyjádřit se k jejich důkaznímu účelu. Došlo též k porušení zásady materiální pravdy a žalovaný též porušil zásadu vyhledávací a zásadu přímosti, když rozhodl na základě hodnocení důkazu dozorového orgánu, tj. správního orgánu I. stupně, které však žalobce považuje za velmi sporné. 6. Žalobce tedy namítá závažnou právní vadu spočívající v chybně provedeném dokazování před oběma správními orgány. Dozorový orgán pouze zmínil údajný telefonický kontakt se zákaznickou linkou, záznam o tomto úkonu však nebyl k důkazu proveden, tento úkon nebyl nikterak specifikován ani časově a není tedy patrné, kdo úkon provedl, o zákaznickou linku jakého subjektu vůbec šlo – předmětem inzerce byly produkty dvou zadavatelů – a co bylo jeho obsahem, jaké dotazy, jaké odpovědi, zvukově zaznamenán tento důkaz nebyl. Není pravdou, že by záznamy o učiněných telefonických hovorech byly žalobci známy, když měly být součástí protokolu o kontrole ze 17. 7. 2019. Obsah specifikace ani znění nebylo žalobci nikdy zpřístupněno. Provedení telefonických hovorů v protokolu bylo pouze konstatováno. Žalobce se tedy s takovým důkazem nemohl nikdy seznámit. 7. Žalobce dále nesouhlasí s právním závěrem žalovaného, který v souvislosti s kontaktem se zákaznickou linkou dále uvedl, že „má za prokázané, že se jednalo o doplňky stravy, kdy zákaznická linka slouží právě k nákupu a informování spotřebitelů o daných výrobcích, tudíž informace poskytnuté na zákaznických linkách jsou pro správní řízení zcela dostačující“. Jednak neměl záznamy o telefonických hovorech nikdy k dispozici a navíc zdůraznil, že nelze učinit právní závěr na základě rozhovoru s telefonní operátorkou, i jejíž výroky jsou motivovány snahou prodat zboží zákazníkovi. Správní orgány neprokázaly, že uvedené výroky operátorek zákaznické linky o doplňcích stravy jsou pravdivé, ani o jakou zákaznickou linku šlo. 8. Zásadně pak žalobce odmítá závěr žalovaného, že by „případný kontrolní nákup a laboratorní rozbor výrobku mohly taktéž vyvrátit závěr, že prostřednictvím prostředku komunikace na dálku byly výrobky prezentovány i jako doplňky stravy a z pohledu spotřebitele a adresáta reklamy, tedy doplňky stravy byly“, neboť žalobce nemá a ani nemůže mít jakoukoli odpovědnost za výroky třetích osob, nad to operátorek na zákaznických linkách. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí uvedl, že „zakoupení výrobku a zhodnocení informací na etiketě, případně provedení rozborů a jejich vyhodnocení, by mohly přinést další kontrolní zjištění vůči provozovateli potravinářského podniků, který produkty uváděl na trh. Nejedná se však o skutečnosti relevantní pro řízení nyní vedené s obviněným v roli šiřitele reklamy, což považuje žalobce opět za jednostranný, nikterak opodstatněný závěr v neprospěch žalobce. Navíc není zřejmé, z jakého důvodu skutečnosti zjištěné cestou telefonního hovoru se zákaznickou linkou jsou dostatečně relevantní, ale zjištění objektivních informací na obalu výrobků již pro dané řízení za dostatečně relevantní považováno není. Žalobce proto namítá, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že jde o doplňky stravy. 9. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že k jeho tíži je připisováno, že je odborníkem v dané oblasti, že má dostatečně odborné zázemí k tomu, aby podobným přestupkům aktivně předcházel, a že skutečnost, že tuto možnost nevyužil, byla hodnocena k jeho tíži. Jedná se totiž o zcela formální a nekonkrétní úvahu, která nemá žádnou oporu ve zjištění správních orgánu a nemohla být proto k tíži žalobce použita. 10. Žalobce dále namítá nepřiměřenost uložené pokuty, neboť doložil i listinnými důkazy, že zavedl řadu kontrolních mechanizmů, kterými se snaží dodržovat velmi přísné a vysoce oborné požadavky pro něj plynoucí ze zákona o regulaci reklamy, ale zejména z práva Evropské unie v souvislosti s potravinovým právem. Navíc učinil následně další organizační a edukativní opatření, aby obdobným případům zamezil a dostál tak zákonným povinnostem z pozice šiřitele reklamy. Žalobce také později již vytýkanou inzerci neuveřejnil. Uloženou pokutu považuje za nepřiměřeně vysokou. Žalovaný se s námitkami ohledně nepřiměřenosti pokuty v