7 As 22/2012 — Nejvyšší správní soud

14 A 140/2020- 46 - text 8 pokračování 14A 140/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Karly Cháberové a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: K. A., insolvenční správce zastoupený advokátkou Mgr. Lívií Strakovou sídlem Mišákova 326/15, Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 424/16, Praha o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 16. 10. 2020, č. j. MSP-53/2020-ODKA-ROZ/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 16. 10. 2020, č. j. MSP-53/2020-ODKA-ROZ/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ministryně zamítla žalobcův rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2020, č. j. MSP-47/2019-OINS-SRIS/6 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupke podle § 36b odst. 1 písm. k) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích (dále jen „zákon o insolvenčních správcích“), ve znění účinném do 31. 5. 2019. Přestupku se měl dopustit tím, že v insolvenčním řízení vedeném s dlužnicí u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. X zpeněžil pozemek parc. č. 48, jehož součástí je stavba č. p. 69, a pozemek par č. 49, vše v k. ú. Libčice nad Vltavou (dále jen „nemovitosti“), patřící do společného jmění manželů dlužnice a jejího bývalého manžela, a následně podal Krajskému soudu v Praze dne 18. 5. 2018 návrh na vydání výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí zajištěným věřitelům, a to před tím, než bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění manželů dlužnice a jejího bývalého manžela. Za uvedený přestupek byla žalobci podle § 36b odst. 4 písm. f) zákona o insolvenčních správcích uložena pokuta ve výši 10 000 Kč. 3. V rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítal, že pravomoc k potrestání žalobce měl toliko insolvenční soud, který k jeho postupu dosud neměl výhrad. Dále žalobce namítal vnitřní rozpornost výroku rozhodnutí – část výroku vymezující skutek obsahuje popis jednání, které vůbec nebylo protiprávní. Žalobce podotkl, že návrh na vydání výtěžku zpeněžení nemovitostí zajištěným věřitelům podal nejprve insolvenční správce bývalého manžela dlužnice. Jeho návrh řešil insolvenční soud přednostně, žalobce vyčkával, zda bude tomuto návrhu něco insolvenčním soudem vytčeno, což se nestalo. Insolvenční soud navíc žalobcovo podání neodmítl. 4. Ministryně spravedlnosti žádnou z žalobcových námitek neuznala. Zdůraznila, že úloha insolvenčního soudu v jeho dohledové činnosti je jiná, než úloha žalovaného. Objektem dohledu ze strany žalovaného je řádný výkon profese insolvenčního správce, oproti tomu úkolem soudu je zajistit řádný průběh insolvenčního řízení. Zahrnutí jednání, které není samo o sobě protiprávní, do popisu skutku ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí bylo na místě – zpeněžení nemovitých věcí bylo nutnou podmínkou pro podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení soudu; bez zpeněžení by nedošlo k protiprávnímu jednání spočívajícímu v předčasném podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení. Argument, že žalobce reagoval na postup insolvenčního správce bývalého manžela dlužnice, neshledala ministryně relevantním; podstatné je jednání žalobce. Nadto není pravda, že insolvenční soud neshledal postup insolvenčního správce bývalého manžela dlužnice závadným: naopak z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. X-403, vyplývá, že soud právě z důvodu předčasnosti nevyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněženého předmětu zajištění. II. Obsah žaloby a další vyjádření žalobce 5. Žalobce v žalobě v zásadě opakuje námitky vznesené v rozkladu. 6. Žalovaný dle žalobce nesprávně vykládá svou dozorčí pravomoc. Dle žalovaného pod dozor nad dodržováním povinností insolvenčního správce stanovených zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“) spadá též hmotněprávní posouzení postupu insolvenčních správců v konkrétním insolvenčním řízení ve smyslu § 36 odst. 1 insolvenčního zákona. Podle žalobce ale není v pravomoci žalovaného hodnotit, v jaké fázi řízení a jakým způsobem je insolvenční správce oprávněn zpeněžit majetek spadající do majetkové podstaty a podat návrh na vydání výtěžku zpeněžení zajištěných věřitelů. To je úkolem insolvenčního soudu, ten však k postupu žalobce neměl výhrad. 7. Žalobce shledává jak napadené rozhodnutí, tak i prvostupňové rozhodnutí vnitřně rozpornými. Žalovaný na jednu stranu uznává, že samotné zpeněžení nemovitostí není jednáním odporujícím zákonu, následně však obsáhle argumentuje ve prospěch zahrnutí skutku spočívajícího ve zpeněžení nemovitostí do výroku rozhodnutí. 8. Žalobce uvádí, že při podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení vycházel zejména z toho, že zpeněžované nemovitosti byly předmětem zajištění v řízení obou dlužníků, a ze znění občanského zákoníku, který určuje, že se majetek i dluhy při vypořádání společného jmění manželů dělí rovným dílem. Později mu dal za pravdu Okresní soud Praha-západ, který rozsudek o vypořádání společného jmění rozhodl v souladu s uvedeným pravidlem. Žalovaný posuzuje žalobcovo jednání formalisticky a zcela pomíjí fakt, že insolvenční soud neměl k postupu žalobce žádné výhrady a aktuálně o jeho návrhu jedná. Žalobce tedy trvá na tom, že postupoval svědomitě a s odbornou péčí ve smyslu insolvenčního zákona. Argumentace žalovaného, kterou odůvodňoval kvalifikaci podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení jako porušení § 36 odst. 1 insolvenčního zákona, je neurčitá, přehnaná a neodpovídá skutkovým okolnostem případu. Žalovaný navíc pominul veškeré žalobcovy námitky či skutková tvrzení a důkazy týkající se řádnosti jeho postupu; zejména jde o e-mail od asistentky soudce ze dne 14. 4. 2020. 9. Pro případ, že by se soud ztotožnil s názorem žalovaného o spáchání přestupku, navrhuje žalobce, aby soud zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí v části týkající se výše trestu pro jeho zřejmou nepřiměřenost. Žalobce po celou dobu insolvenčního řízení spolupracoval s insolvenčním soudem. Žalovaný měl s ohledem zejména na e-mail od asistentky soudce upustit od potrestání. 10. V replice na vyjádření žalovaného zaslal žalobce soudu unesení o uspokojení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení vedeném na majetek bývalého manžela dlužnice. Insolvenční soud v usnesení vydal souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na zajištěných nemovitostech. Druhým podílovým spoluvlastníkem je právě dlužnice, jímž byl žalobce insolvenčním správcem. Usnesení dle něj prokazuje, že řádně vyhodnotil, že v důsledku zániku společného jmění manželů bude činit výše spoluvlastnického podílu každého z bývalých manželů na nemovitostech vždy ideální ½ a že do majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužnice náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½. Je tedy evidentní, že žalobce postupoval v souladu s právními předpisy a nijak neohrozil stav majetkové podstaty či další průběh insolvenčního řízení. 11. Repliku žalobce následně doplnil usnesením o vydání výtěžku zpeněžení z insolvenčního řízení, ve kterém vystupoval jako insolvenční správce dlužnice. Soud v tomto usnesení konstatoval, že návrh žalobce byl „věcně správný“. Oprávněné osoby proti návrhu žalobce nevznesly žádné námitky. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný podotýká, že novelou insolvenčního zákona zákonem č. 64/2017 Sb. byl s účinností od 1. 7. 2017 zásadním způsobem posílen dohled žalovaného nad výkonem funkce insolvenčního správce. Nyní již žalovaný nemusí vyčkávat s výkonem své dohledové pravomoci na zhodnocení činnosti insolvenčního správce příslušným insolvenčním soudem. 13. K právní kvalifikaci žalobcova jednání žalovaný zopakoval, že žalobce podal návrh na vydání výtěžku zpeněžení devět měsíců předtím, než bylo obecným soudem postaveno najisto, jaká část výtěžku zpeněžení nemovitostí náleží do majetkové podstaty dlužnice a jaká do majetkové podstaty jejího bývalého manžela, pročež nebyly na jisto postaveny ani nároky zajištěných věřitelů a dalších oprávněných osob vůči jednotlivým majetkovým podstatám. Žalobce z pozice insolvenčního správce nesmí insolvenčnímu soudu předkládat zjevně vadné a předčasné návrhy na vydání výtěžku zpeněžení a spoléhat na to, že ze strany soudu případně nebudou schváleny. Není v souladu se zákonem přenášet odpovědnost z insolvenčního správce na insolvenční soud. 14. Pokud jde o uvedení jednání, které není samo o sobě protiprávní, do části výroku vymezující skutek, šlo o nezbytný krok z důvodu specifikace celého jednání tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným. Pokud by nedošlo ke zpeněžení nemovitostí, protiprávní jednání spočívající v předčasném podání návrhu na vydání výtěžku zpeněžení by nenastalo. IV. Posouzení žaloby městským soud