1 As 29/2014 — Nejvyšší správní soud

15 A 22/2020- 42 - text 7 15 A 22/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic, a.s. IČO: 64949681 se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1 zastoupený Mgr. Ing. Karlem Anderle, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/4 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Praha 9, Sokolovská 219 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 1. 2020 č.j. ČTÚ-66 128/2018-603 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 8. 1. 2020 č.j. ČTÚ-66 128/2018-603 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobce proti platebnímu výměru žalovaného ze dne 21. 9. 2018 č.j. ČTÚ-55 306/2018-611 (dále jen „platební výměr“), jímž byla žalobci podle § 49 odst. 8 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném do 30. 6. 2010 (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) stanovena platba na účet univerzální služby za období roku 2009 ve výši 18.925.495,-Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že správní orgán I. stupně v souladu se závazným právním závěrem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne 29. 4. 2016 č.j. 9 A 106/2012-48 vyčkal splnění podmínky pro vydání rozhodnutí o výši platby na účet univerzální služby za období roku 2009 spočívající v pravomocném rozhodnutí o ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení výše čistých nákladů za rok 2009. Tímto podkladovým rozhodnutím je rozhodnutí Rady ČTÚ ze dne 2. 8. 2018 č.j. ČTÚ-27016/2018-603, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 23. 3. 2018 č.j. ČTÚ-100 054/2010-611/XXI (dále též „podkladové rozhodnutí“). Podkladové rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 8. 2018. Správní orgán I. stupně byl oprávněn, resp. povinen vydat platební výměr, neboť Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) je povinen stanovit výši platby plátce bezodkladně, tedy v okamžiku, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o stanovení výše čistých nákladů a je účinné opatření obecné povahy stanovující podíly plátců na úhradě čistých nákladů. 3. Žalovaný konstatoval, že správní orgán I. stupně vyšel z úplně zjištěného skutkového stavu a věc posoudil správně i po právní stránce, neboť podmínky postupu, který je stanoven zákonem o elektronických komunikacích pro financování univerzální služby v ustanovení § 49 odst. 5 až 8, byly naplněny, a platební výměr tak byl vydán v souladu se zákonem. 4. V rámci vypořádání rozkladových námitek žalovaný nesouhlasil s tím, že je dán důvod pro přerušení řízení z důvodu probíhajícího řízení o správní žalobě podané žalobcem proti podkladovému rozhodnutí. Předně poukázal na to, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2019 č.j. 14 A 208/2018-50 bylo řízení o žalobcem odkazované žalobě zastaveno. Dodal, že i kdyby soudní řízení probíhalo, nebyl by důvod pro přerušení řízení o rozkladu dán. Předmětem rozkladového řízení je přezkum zákonnosti platebního výměru, přičemž daňový řád takový postup, tj. přerušení řízení na žádost účastníka řízení, neupravuje. Nadto není řízení o správní žalobě proti pravomocnému podkladovému rozhodnutí předběžnou otázkou, pro kterou by bylo možno o přerušení řízení o rozkladu uvažovat. 5. Pro posouzení zákonnosti platebního výměru je dle žalovaného rozhodné, že podkladové rozhodnutí nebylo dosud zrušeno jiným správním aktem anebo rozhodnutím soudu, a proto s přihlédnutím k zásadě presumpce platnosti a správnosti správních aktů je ČTÚ podkladovým rozhodnutím vázán. 6. Žalovaný je toho názoru, že správní orgán I. stupně rozhodoval v souladu se zákonem o elektronických komunikacích, přičemž pro opačný závěr žalobce neuvedl dostatečnou argumentaci, a ani ze správního spisu nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí. Dodal, že předmětem řízení o rozkladu je přezkum zákonnosti vydaného platebního výměru, a tedy to, zda došlo k úplnému a správnému stanovení platby žalobce na účet univerzální služby, zda je z předmětného „vyměřovacího spisu“ patrno, jak správní orgán I. stupně ke stanovení platby v předmětném platebním výměru dospěl, a zda tak učinil transparentně a v souladu se zákonem. Uzavřel, že správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže vydal platební výměr, neboť tento na základě podkladového rozhodnutí stanovuje platbu odpovídající výši procentního podílu výnosů žalobce jako plátce na celkových výnosech. To, kdo je plátcem na účet univerzální služby, stanoví v § 49 odst. 5 zákon o elektronických komunikacích, konkrétní podíl pak opatření obecné povahy č. OOP/19/07.2011-12. Doplnil, že podkladové rozhodnutí se s námitkami žalobce uplatněnými v rámci řízení předcházejícímu jeho vydání vypořádalo. 7. Žalobce v žalobě namítl nezákonnost a věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí i platebního výměru. Uvedl, že žalovaný, resp. správní orgán I. stupně použili jako skutkový základ pro stanovení výše platby žalobce na účet univerzální služby za období roku 2009 údaj o výši čistých nákladů na poskytování univerzální služby, který byl ČTÚ v jiném řízení autoritativně, leč nezákonně a věcně nesprávně stanoven, resp. ověřen v částce 73.363.998,- Kč. Jedná se o podkladové rozhodnutí, které, byť formálně stále oplývá vlastností právní moci, je rozhodnutím, které by mělo být v souladu s principy legitimního očekávání účastníků řízení ex officio zrušeno, a to v rámci institutu obnovy řízení, které jeho vydání předcházelo. Žalobce podotkl, že žalobu podal z procesní opatrnosti, neboť očekává, že podkladové rozhodnutí bude cestou dozorčích prostředků ve lhůtě k tomu stanovené dle § 100 odst. 3 správního řádu odklizeno. Namítl, že skutkový stav nebyl ve vztahu k období roku 2009 zjištěn úplně a správně, přičemž ohledně konkrétních důvodů nezákonnosti podkladového rozhodnutí odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020 č.j. 11 A 123/2019-89. V tomto rozsudku byly identifikovány vady, které identickým způsobem zatěžují podkladové rozhodnutí ve věci univerzální služby za období roku 2009. Nejvýznamnější vadou podkladového rozhodnutí je skutečnost, že se ČTÚ nevypořádal se znaleckými posudky předloženými jednotlivými účastníky, resp. s protichůdnými závěry z nich vyplývajícími, to vše k otázce identifikace a stanovení výše nehmotných výhod získaných poskytovatelem univerzální služby v souvislosti s plněním této povinnosti. Vedle toho je podkladové rozhodnutí stiženo celou řadou dalších podstatných vad. Jelikož podkladové rozhodnutí tvoří materiální základ pro vydání napadeného rozhodnutí, je evidentní, že bude-li podkladové rozhodnutí v obnoveném řízení v souladu s principy materiální pravdy, resp. zákonnosti, spravedlivosti a legitimního očekávání shledáno jako nezákonné, stane se z logiky věci nezákonným i na něj navazující napadené rozhodnutí. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nejprve poznamenal, že žalobcem „očekávané“ řízení o obnově rozhodnutí ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení čistých nákladů za rok 2009 nevede. K tomu dodal, že žalobce se mohl domáhat přezkumu podkladového rozhodnutí cestou správní žaloby, avšak řízení o žalobě vedené pod sp. zn. 14 A 208/2018 bylo pravomocně zastaveno, jelikož žalobce ani přes výzvu soudu neuhradil soudní poplatek. 9. Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné konkrétní žalobní důvody, neboť namítl pouze nezákonnost podkladového rozhodnutí, přičemž odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze, který s touto žalobou nesouvisí. Vzhledem k zásadě presumpce platnosti a správnosti správních aktů byl žalovaný oprávněn, resp. povinen platební výměr vydat. Při posouzení věci postupoval podle § 49 odst. 1, 5, 7, 8 a 13 zákona o elektronických komunikacích. Správní orgán I. stupně dostatečným způsobem uvedl důvody, které jej vedly k vydání platebního výměru, definoval podklady a uvedl úvahy, kterými se řídil při rozhodování. Při přezkoumání platebního výměru bylo rozhodné, že podkladové rozhodnutí nebylo zrušeno jiným správním aktem anebo rozhodnutím soudu. Předmětem rozkladového řízení byl přezkum zákonnosti vydaného platebního výměru, a tedy to, zda došlo k úplnému a správnému stanovení platby žalobce na účet univerzální služby a zda je z předmětného „vyměřovacího spisu“ patrno, jak správní orgán I. stupně ke stanovení platby dospěl a zda tak učinil transparentně a v souladu se zákonem. Žalovaný uzavřel, že postupoval v souladu se zákonem, zjistil úplně skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Navrhl proto, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 10. Při ústním jednání před soudem, které