9 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

17 A 92/2021- 146 - text 8 17 A 92/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M. se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: 1) Sécheron Hasler CZ, spol. s r.o., IČO 45796211 se sídlem Podnikatelská 556, Praha 9 2) Kovové profily Servis s.r.o., IČO 61467693 se sídlem Podnikatelská 545, Praha 9 obě zastoupené advokátem Mgr. Robinem Mlynářem se sídlem Teplého 2786/0, Pardubice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2021, č. j. MHMP-1158166/2021/O4/Lo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: Obsah žaloby 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 21 ze dne 21. 5. 2021, č. j. UMCP21/08195/2021/OZPD/Tum. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci dle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, nařízeno „ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí odstranit nepovolené pevné překážky z veřejně přístupných účelových komunikací X na pozemcích X zapsaných na X, nacházejících se v areálu X. Pevné překážky tvoří kovové sloupky v celkovém počtu 527 ks, jež jsou zapuštěny do linie obrubníků mezi vozovkou a chodníkem nebo tam, kde není chodník těsně za hranou vozovky, směrem k silniční vegetaci. Nad terén vyčnívají cca 45 cm a jsou natřeny žlutou barvou.“. 2. Žalobce v žalobě uvedl, že tvrzená konexe mezi sloupky a žalobcem, resp. osobami spojenými s žalobcem, je nepodložená, neboť nemá oporu ve skutkových zjištěních, resp. v provedeném dokazování. Zejména nebylo prokázáno, že by měl žalobce závadný stav iniciovat či že by se na něm měl jakkoli podílet. Z protokolů o kontrole nevyplývá žádný údaj o tom, kdy a kým měla být stavba popisovaných sloupků provedena. Na jakékoli zapojení žalobce nelze bez dalšího usuzovat ani na základě fotografií osobního motorového vozidla s registrační značkou X, protože žalobce není jeho vlastníkem. Otázkou vlastnictví vozidla se správní orgány žádným způsobem nezabývaly a ani neprováděly žádné dokazování. Fotografie vozidla ostatně neobsahují časovou stopu jejich pořízení. 3. Tvrzení žalovaného, že „instalaci těchto pevných překážek prováděli prokazatelně osoby spojené se společností, kde je (nebo v době instalace byl) odvolatel ředitelem a k omezení obecného užívání došlo umístěním těchto kovových sloupků z důvodu vytvoření překážek provozu zejména nákladních vozidel, tzn. způsobení problémů při jízdě zejména nákladních vozidel (ale i osobních vozidel a ostatních účastníků provozu na těchto komunikacích)“, považoval žalobce za nesprávné, neboť tyto závěry nevyplývají z provedeného dokazování. Tvrzení žalovaného, že „[…] to zjevně není v zájmu společností v tomto areálu, […] a zjevně se jedná o formu nátlaku ze strany odvolatele“, podle názoru žalobce evokuje důvodné podezření, že v tomto směru mohly správní orgány zejména v důsledku mediálního tlaku dojít k předčasným závěrům. 4. Právní posouzení věci rovněž nelze stavět na (mylném) tvrzení žalobce ohledně vlastnického práva k předmětným sloupkům. Žalobce je právní laik a není podrobně seznámen s příslušnou právní úpravou, zejm. § 506 občanského zákoník. Právní posouzení věci musí být učiněno příslušnými správními orgány. 5. Dle žalobce nebylo rovněž řádně prokázáno, že se na předmětných pozemních komunikacích skutečně nacházejí pevné překážky ve smyslu § 29 zákona č. 13/1997 Sb. 6. Dále měl žalobce za to, že správními orgány tvrzené ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nebylo žádným způsobem podloženo, resp. posouzeno. V rámci řízení nebylo prvostupňovým orgánem provedeno byť jediné místní šetření, postup byl omezen na provedení kontrol dle kontrolního řádu, kdy se jednalo o postup bez možnosti ingerence žalobce. Žalobce se proto domníval, že řízení bylo vedeno v rozporu s právními předpisy, a to zejména v rozporu se zákonem č. 13/1997 Sb., resp. správním řádem. 7. Žalobce podotkl, že i pokud by byl osobou povinnou k odstranění sloupků, je lhůta o délce tří dnů zjevně nepřiměřená povaze uložené povinnosti, tj. odstranění 527 kovových sloupků. Žalobce se ohradil proti tezi prvostupňového orgánu, že k odstranění sloupků by bylo možné využít zaměstnanců firmy, kteří sloupky instalovali, a zopakoval, že instalace sloupků žalobcem (najatou firmou) je pouze v rovině tvrzení bez jakékoli opory. 8. Závěrem žalobce zmínil, že tvrzené pevné překážky nebyly v prvostupňovém rozhodnutí dostatečně vymezeny (kupř. formou přiloženého nákresu), ergo není bez dalšího seznatelné, co má být odstraněno. Správní orgány se též nevěnovaly otázce, kdy mělo k umístění sloupků dojít, neboť ve spisu jsou pouze fotografie stavu „po“, a nikoli „před“, tj. není jasné, v jaké době a za vlastnictví které osoby k umístění (tvrzených) pevných překážek došlo. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Napadené rozhodnutí dle žalovaného hájí veřejný zájem spočívající v zajištění bezpečnosti účastníků silničního a pěšího provozu a v zabránění omezování a rušení bezpečného a plynulého obecného užívání veřejně přístupných účelových komunikací. Tento důležitý veřejný zájem staví žalobce pod zájem svůj, na ochranu svého majetku, což žalovaný označil za nepřípustné. 10. Závadný stav přitom trvá dlouhodobě. Žalobce byl mj. kontaktován společnostmi v průmyslovém areálu, v němž se nachází předmětné komunikace, které měly v úmyslu sloupky odstranit. Žádné náklady by tak žalobci nevznikly a došlo by k obnovení nerušeného a bezpečného obecného užívání komunikací. Žalobce neumožnil odstranění sloupků a nevyhověl ani apelům dotčených společností o zanechání svého jednání – instalace sloupků, betonových pražců, odstavování vraků vozidel (a přívěsů, kde ubytovává osoby bez domova) a dalších překážek provozu. Naopak žalobce uvedl, že by tím bylo zasaženo do jeho vlastnického práva a bránil by se žalobou u soudu. Nařízení odstranění sloupků tak bylo jedinou zákonnou možností k docílení žádoucího stavu. Závadný stav ve vztahu k dalším pevným překážkám (betonové pražce, vraky osobních a nákladních vozidel v počtu desítek kusů) je rovněž řešen prvostupňovým orgánem. Lze tak shrnout, že v průmyslovém areálu dochází k omezování veřejného, zákonem chráněného zájmu na nerušeném a bezpečném obecném užívání komunikací. 11. Žalovaný měl za to, že správní spis obsahuje konkrétní postupy a dokazování. K řádnému vyhodnocení důkazů, s nimiž byl žalobce opakovaně seznamován, došlo při vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalobce opakuje stejné námitky jako ve správním řízení a na předložené důkazy nereflektuje. 12. Žalovaný podotkl, že žalobce nereagoval nejen na výzvy dotčených společností, pro které tvoří předmětné komunikace nutnou komunikační potřebu pro jejich podnikání, ale coby vlastník komunikací nereagoval ani na výzvu silničního správního úřadu, aby učinil návrh dle § 19c odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. (uložení povinnosti odstranit vrak jeho majiteli). Aktuálně se žalobce dotazoval, kdy a kde je možné si kovové sloupky vyzvednout (sloupky již byly exekučně odstraněny z předmětných komunikací), což dle žalovaného nepodporuje verzi žalobce, že není vlastníkem sloupků a nemá nic společného s jejich umístěním. Žalovaný se konečně ohradil proti tomu, že je motivován mediálním tlakem, svůj postup cílí výhradně na obnovení zákonného stavu. Další vyjádření 13. Obě zúčastněné osoby (v rámci stanoviska k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě) uvedly, že jsou vlastníky pozemků v průmyslovém areálu Běchovice, mají zde sídla a vykonávají zde podnikatelskou aktivitu. Zúčastněné osoby jsou nuceny využívat veřejné účelové komunikace na pozemcích žalobce, pokud se chtějí dostat ke svým nemovitostem. Žalobce se v březnu a dubnu 2020 uchýlil k protiprávní instalaci sloupků jakožto pevných překážek, které umístil (nechal umístit jinými osobami) tak, aby spolu s odstavenými vraky tvořily překážky provozu a znemožnily společnostem v areálu zásobování. Tvrzení žalobce obsažené v textu žaloby, že jako právní laik se nesprávně prohlásil za vlastníka sloupků, je zcela účelové a vyvrací jej i fotodokumentace obsažená ve správním spisu. Nikdo jiný neměl zájem o umístění provoz blokujících překážek, a pokud by žalobce neměl zájem na jejich uchování, už dávno je mohl odstranit. Zúčastněné osoby opakovaně vyzývaly žalobce k odstranění nebezpečného stavu, zejm. sloupků a nebezpečných vraků návěsů, což žalobce odmítl a dokonce nechal překážky hlídat. 14. Sloupky zásadně omezují přístup osob zúčastněných k jejich nemovitostem a zabraňují bezpečnému příjezdu kamionů a omezují či znemožňují parko