6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

18 A 15/2022- 114 - text 27 18 A 15/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Aleše Sabola v právní věci žalobkyně: I. O. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 za účasti: 1) R. G. F. bytem X 2) K. F. bytem X 3) M. H. bytem X 4) N. K. bytem X 5) L. K. bytem X 6) R. K. bytem X 7) H. L. bytem X 8) M. L. bytem X 9) Z. S. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2021, č. j. MHMP 2064593/2021, sp. zn. S-MHMP 1888512/2020/STR takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci (a dosavadní procesní vývoj) 1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo z části (v označení rozhodného znění právní úpravy) změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6, Odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“) ze dne 16. 9. 2020, č. j. MCP6 304829/2020. Stavební úřad předmětným rozhodnutím nařídil odstranit stavbu, a to nepovolenou změnu stavby – bytové jednotky č. X v domě č. p. X v k.ú. X, spojenou s rozšířením jednotky do světlíku (dále též jen „stavba“ nebo „vestavek“). Stavební úřad došel k závěru, že stavba byla provedena bez rozhodnutí či opatření stavebního úřadu, které vyžaduje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“). 2. Jediným vlastníkem předmětné bytové jednotky je žalobkyně, která vlastnické právo nabyla v roce 2003, kdy taktéž byla povolena změna užívání na bytovou jednotku. 3. Stavební úřad shledal nepovolenou změnu stavby v odstranění původní (dle kolaudovaného stavu z roku 1940) příčky oddělující bytovou jednotku žalobkyně od prostoru části světlíku, přináležející k objektu č.p. X, k.ú. X, vč. původního okna, a v provedení nové příčky v celé šířce světlíku, vč. zastropení a okna resp. montážního otvoru, který se nachází vpravo nad touto nikou. To celé vedlo k vytvoření vestavku (niky) o rozměrech 2 m x 1,5 m x 0,45 m. Stavební úřad vlastníkům (tedy všem vlastníkům jednotek v domě) ve výroku I. podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil, aby odstranili stavbu, a ve výroku II. podle § 129 odst. 8 stavebního zákona nařídil, aby obnovili předcházející stav stavby, a to uvedením do kolaudačního stavu (tj. do souladu s ověřenou dokumentací ze dne 24. 10. 1940). 4. Skutečnost, že stavba představuje nepovolenou stavbu, tedy, že byla provedena bez předchozího souhlasu stavebního úřadu, seznal stavební úřad při kontrolní prohlídce dne 12. 12. 2014. Na základě tohoto zjištění zahájil řízení o nařízení odstranění stavby. Žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení změny stavby, stavební úřad přerušil řízení o odstranění stavby a vedl řízení o žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby, které posléze zastavil, protože dospěl k závěru, že se jedná o úpravu, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení. Následně dne 16. 6. 2015 stavební úřad rozhodl, že nenařizuje odstranění předmětné stavby. Proti tomuto rozhodnutí podali ostatní účastníci řízení odvolání, kterému žalovaný vyhověl a věc vrátil k novému projednání (předmětné stavební úpravy vyžadovaly alespoň ohlášení stavebnímu úřadu). Po oznámení o pokračování v řízení žalobkyně podala novou žádost o dodatečné povolení změny dokončené stavby. Předmětné řízení o dodatečném povolení stavby bylo zastaveno, protože nebylo doplněno o souhlasy vlastníků ostatních jednotek v bytovém domě. Odvolání žalobkyně bylo zamítnuto. Stavební úřad poté znovu oznámil pokračování v řízení o nařízení odstranění stavby. 5. Dne 3. 9. 2019 provedl stavební úřad ohledání na místě stavby a zaměření. Další ohledání na místě, tentokráte již jako součást ústního jednání, bylo provedeno dne 18. 10. 2019, a to jeho provedením v místě 1. nadzemního podlaží a bytové jednotky v 1. podzemním podlaží sousedního objektu č. p. X v k.ú. X, se kterým předmětný bytový dům světlík sdílí. Bylo zjištěno, že nika zabírá přibližně ½ šířky společného světlíku mezi domy a je v celé délce tohoto světlíku vyzděna až na jeho dno. Pohledově stěna niky splývá s okolními stěnami světlíku, na nice tedy není patrno, z jakého materiálu je provedena. 6. Stavební úřad se zabýval i otázkou, zda nika byla součástí bytové jednotky od počátku výstavby bytového domu, či nikoliv. Při hodnocení této otázky vycházel z vyjádření odborníků, která se co do svých závěrů lišila (s ohledem na to, kdo byl zadavatelem znaleckých či expertních posudků a vyjádření). Po předložení řady posudků a stanovisek účastníky řízení stavební úřad vyšel až z expertního posudku P. S., který měl jednoznačně konstatovat, že k provedení niky došlo až po kolaudaci domu. Tím popřel stanovisko žalobkyně zpochybňující věrohodnost kolaudačních plánů. II. Napadené rozhodnutí 7. Žalovaný na základě odvolání žalobkyně z části změnil rozhodnutí stavebního úřadu (viz výše). Jiné pochybení neshledal a uzavřel, že skutkový stav byl ve věci zjištěn dostatečně. Zdůraznil, že z archivních výkresů vyplývá, že původní bytová jednotka 1+1 žádnou niku, která vznikla zabráním části světlíku (tedy společných prostor), nezahrnovala. Půdorysné plochy bytu se shodovaly s údaji, které se vztahovaly k původně nebytovému prostoru (kancelář). Až z půdorysů stávajícího stavu z ledna 2015 – dubna 2017 a jejich porovnání s archivními výkresy lze dovodit, že došlo nejen k odstranění nenosných příček (čímž vznikla bytová jednotka 1+kk), ale zejména vznikla nově nika, a to zabráním části světlíku. 8. Žalovaný na základě výše uvedeného došel k závěru, že stavebními úpravami došlo ke změně v užívání části stavby (část plochy původně zkolaudovaná jako světlík byla přičleněna k obytné místnosti), což podle žalovaného představuje stavební úpravu, která vyžaduje buď ohlášení stavebnímu úřadu, či stavební povolení, a to v závislosti na tom, zda došlo k zásahu do nosných konstrukcí bytového domu. Dále by bylo třeba společné dohody mezi všemi spoluvlastníky bytového domu vzhledem k tomu, že světlík je společným prostorem. 9. Žalovaný dále podrobně vyložil důvody, pro které nepřisvědčil odvolacím námitkám žalobkyně. Ačkoli bylo jako podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu předloženo vícero znaleckých posudků a odborných vyjádření, žalovaný se domnívá, že vždy byly předloženy jako reakce na posudek či vyjádření předložené protistranou. Ani jeden z předložených posudků navíc nebyl dostatečně přesvědčivý ve svých tvrzeních, kdy skutečně ke stavební úpravě došlo (autoři posudků podle žalovaného argumentují slovy „zřejmě“ či „pravděpodobně“). Žalovaný zejména nesouhlasil s argumentací posudků, která podle materiálu použitého na stavební úpravu vyvozuje, zda představuje změnu povolenou, či nikoliv. Při posuzování legálnosti provedené stavební úpravy je dle žalovaného třeba vycházet z posledního kolaudovaného stavu, který vyplývá z ověřené dokumentace (zde vyplývá poslední kolaudovaný stav z kolaudačního rozhodnutí ze dne 7. 9. 1994 a z archivní výkresové dokumentace), přičemž v průběhu předmětného kolaudačního řízení nebyly zjištěny odchylky skutečného stavu od předložené dokumentace. Rovněž dokumentace k žádosti o změnu v užívání na bytovou jednotku 1+1 z roku 2003 niku neobsahovala. Půdorysná plocha bytu se shodovala s půdorysnými plochami v prohlášení vlastníka budov z roku 1994. 10. Ve vztahu k tvrzení žalobkyně, že nika byla realizována již v době kolaudace, žalovaný uvedl, že z konstrukčního řešení niky, které lze označit za nestandardní a jevící „prvky amatérského provedení přizpůsobené daným možnostem“, vyplývá opak. Pokud by nika byla provedena již v rámci výstavby, zcela jistě by řešení působilo konstrukčně čistěji a navazovalo by na, tehdy rozestavěnou, okolní konstrukci. Zároveň žalovaný odkázal na kolaudaci stavby v roce 1940, kdy byly kolaudačním rozhodnutím ze dne 24. 10. 1940, č. III.38164/40 pod bodem č. 1) schváleny odchylky související s novým dispozičním řešením prostoru, který přiléhá k větrací šachtě. Vzhledem k tomu, že je to místo, které je v bezprostřední blízkosti původního světlíku, v níž se nyní na úrovni 2. PP nachází předmětná nika, „lze mít za to, že pokud by se v tomto místě tehdy nějaký výklenek rozšiřující podlahovou plochu přilehlé místnosti nacházel, pak by to nepochybně bylo na ověřeném výkresu zaznamenáno“. Žalovaný taktéž vyslovil pochybnosti nad tím, zda by podle tehdy platných předpisů vůbec mohla být nika povolena ve světlíku, který má funkci větrací šachty. 11. Žalovaný proto přihlížel zejména k podkladům v podobě kolaudačního výkresu a kolaudačního rozhodnutí z roku 1940, ověřeného výkresu ke změně užívání z roku 2003 a Pro