2 As 38/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 195/2016- 140 - text 18 3A 195/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: POK-Česká realitní skupina s.r.o., IČO: 292 22 125 sídlem Jaroslavice 116, 671 28 Jaroslavice zastoupená advokátem Mgr. Markem Vojáčkem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO: 001 64 801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2016, č. j. 40846/ENV/16 556/520/16 takto: I. Žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2016, č. j. 40846/ENV/16 556/520/16, se zamítá. II. Žaloba směřující proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 24. 11. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOV/SR02/1410327.004/15/ZJJ, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2016, č. j. 40846/ENV/16 556/520/16 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobkyně částečně změnil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 20. 5. 2016, č. j. ČIŽP/43/OOV/SR04/1410327.003/16/ZJJ (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni podle § 125a odst. 2 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) (dále jen „vodní zákon“), uložena pokuta ve výši 100 000 Kč, a to za naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 125a odst. 1 písm. t) vodního zákona, kterého se dopustila tím, že neplnila nápravná opatření č. 6), 7), 8) a 10) uložená rozhodnutím ČIŽP ze dne 15. 5. 2000 podle § 112 odst. 1 písm. b) vodního zákona pro bývalý areál SVA Holýšov v Holýšově. Dále jí byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Rozhodnutím ČIŽP ze dne 15. 5. 2000, č. j. 3/OV864/00/HS (dále jen „rozhodnutí ČIŽP ze dne 15. 5. 2000“), bylo podle § 27 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (dále jen „zákon č. 138/1973 Sb.“), uloženo SVA Holýšov, a. s. provést sanaci kontaminovaných podzemních vod v prostoru skládky sklářských písků, prostoru výrobních celků závodu a bývalého jímacího území „U Radbuzy“; „termín zahájení: od 1. 4. 2001“ (bod č. 6 rozhodnutí); byly stanoveny koncentrační cílové limity pro sanaci podzemní vody (bod č. 7 rozhodnutí); byla stanovena povinnost provádět monitoring jakosti podzemní a povrchové vody v průběhu sanačních prací a minimálně po dobu dalších dvou let po ukončení sanace s tím, že režim postsanačního monitoringu bude konkretizován v závěrečné zprávě o sanaci, a že do sanačního monitoringu bude zařazeno sledování obsahu závadných látek v rybách a říčním sedimentu v úseku pod areálem SVA a nad areálem SVA (bod č. 8 rozhodnutí); byla stanovena povinnost vyhodnocovat postup sanačních prací včetně vyčíslení vynaložených nákladů v ročních etapových zprávách, které budou v průběhu sanace předkládány ČIŽP, oblastnímu inspektorátu v Plzni vždy do 31. 1. následujícího kalendářního roku a závěrečná zpráva o provedené sanaci bude předložena do dvou měsíců po ukončení sanace (bod č. 10 rozhodnutí). 4. Napadeným rozhodnutím bylo zčásti vyhověno odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí ČIŽP bylo zčásti změněno, pokud šlo o dobu, ve které mělo docházet k vytýkanému protiprávnímu jednání: období od 23. 4. 2014 do 7. 12. 2015 bylo nahrazeno obdobím od 24. 6. 2015 do 7. 12. 2015. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se přitom s názorem ČIŽP, že povinnost plnit nápravná opatření uložená rozhodnutím ze dne 15. 5. 2000 přešla z SVA Holýšov, a. s. na žalobkyni podle § 42 odst. 3 vodního zákona, neboť žalobkyně se jako nový vlastník areálu stala právním nástupcem SVA Holýšov, a. s. Česká republika na sebe závazek nápravná opatření plnit nikdy nepřevzala; toliko se prostřednictvím Fondu národního majetku (dále jen „Fond“), resp. Ministerstva financí, zavázala k poskytování finanční podpory subjektům povinným k provádění uložených nápravných opatření. Svůj závazek v ujednané výši splnila. Na předmětné lokalitě byla sanace přerušena v září 2011 pro údajné neuhrazení faktur dodavateli sanačních prací, společnosti SEPA, spol. s r. o. Uložená nápravná opatření č. 6), 7), 8) a 10) tak nebyla splněna. Podle žalovaného je to přitom žalobkyně, kdo je povinen pokračovat v realizaci sanačních prací s cílem splnit v celém rozsahu rozhodnutí ze dne 15. 5. 2000. Žaloba Právní nástupnictví dle vodního zákona 5. Žalobkyně namítala, že nebylo prokázáno, že vstoupila do práv a povinností původně povinné osoby SVA Holýšov a.s. (resp. SVA Holýšov a.s. v likvidaci), určených v rozhodnutí ČIŽP ze dne 15. 5. 2000, resp. zda vůbec je povinna plnit nápravná opatření uložená tímto rozhodnutím. Převzetí práv a povinností týkajících se sanace 6. Dále žalobkyně namítala, že ujednáním Realizační smlouvy na sebe převzal Fond (dnes Česká republika zastoupená Ministerstvem financí) veškerá práva a povinnosti týkající se sanace předmětných pozemků bývalého areálu SVA Holýšov v Holýšově. SVA Holýšov a.s., v likvidaci, jednající prostřednictvím správce konkurzní podstaty, byla vlastníkem pozemků v k.ú. Holýšov, které byly zatíženy starou ekologickou zátěží, kterou se Fond (tedy ČR) zavázal smlouvou týkající se ekologických závazků č. 151/96 ze dne 30. 8. 1996 (dále jen „Smlouva č. 151/96“) ve znění dodatku sanovat. Na základě internetové aukce, která s sebou nese specifika týkající se nabývaných práv a povinností s vydraženým majetkem, byly pozemky sepsané správcem konkurzní podstaty do konkurzní podstaty úpadce SVA Holýšov a.s., v likvidaci, prodány žalobkyni jako zájemci, která v dražbě nabídla nejvyšší cenu. Žalobkyně se tak dnem 29. 7. 2010 stala vlastníkem předmětných kontaminovaných pozemků jejich vydražením v elektronické aukci, avšak pozemky sama nekontaminovala, ani je nenabyla způsobem uvedeným ve zvláštním zákoně podle § 27 zákona č. 138/1973 Sb., ani podle § 42 vodního zákona. Žalobkyně se proto domnívá, že není ani právním nástupcem společnosti SVA Holýšov a.s., které bylo vydáno rozhodnutí ČIŽP ze dne 15. 5. 2000. Jediným subjektem, kterému mohlo být opatření k nápravě uloženo, byla SVA, a.s. jako legitimní nabyvatel dotčeného majetku v rámci privatizace. Na společnost SVA Holýšov a.s. mohla nanejvýš přejít povinnost z opatření, které bylo uloženo SVA, a.s. To se však nenastalo. 7. Žalobkyně dále uvedla, že vzhledem k tomu, že k plnění nápravných opatření není zavázána ona, nýbrž jiný subjekt, který povinnost na sebe převzal smluvně, tedy Česká republika, nevznikla žalobkyni deliktní odpovědnost, na jejímž základě by jí žalovaný mohl přičítat spáchání předmětného správního deliktu. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné a stíhá ho neplatnost a nicotnost. Vady rozhodnutí ČIŽP ze dne 15. 5. 2000 8. Žalobkyně dále namítala, že k porušení jednotlivých bodů rozhodnutí ČIŽP ze dne 15. 5. 2000 nedošlo a v některých případech ani nemohlo dojít, že je toto rozhodnutí nezákonné, neplatné a nicotné a vymezila se proti jednotlivým bodům výroku tohoto rozhodnutí, jejichž porušení jí bylo vytýkáno. 9. Ve vztahu k bodu č. 6) namítala, že nebylo stanoveno cílové datum, do kdy má být sanace provedena, nýbrž toliko datum zahájení sanace, které porušeno nebylo. Bod č. 7) podle žalobkyně neobsahoval nic, co by mohlo být porušeno. Bod č. 8) nemohl být porušen, neboť sanace byla přerušena na základě rozhodnutí Ministerstva financí. Práce neprobíhají a nelze tedy provádět monitoring. Obdobné námitky žalobkyně uvedla i ve vztahu k bodu č. 10), kde dodala, že nelze vyhodnocovat postup prací, pokud práce neprobíhají, resp. nepokračují, a stejně tak nelze podat zprávu o sanaci, která nebyla ukončena. Rozhodnutí ČIŽP ze dne 24. 11. 2015 10. Žalobkyně současně navrhla, aby bylo zrušeno i rozhodnutí ČIŽP ze dne 24. 11. 2015, č. j. ČIŽP/43/OOV/SR02/1410327.004/15/ZJJ (dále též jen „další napadené rozhodnutí“), které je rozhodnutím odlišným od prvostupňového rozhodnutí. Dalším napadeným rozhodnutím – jak vyplývá ze správního spisu a jak se uvádí i v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí – uložila ČIŽP žalobkyni pokutu ve výši 100 000 Kč vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila požadované doklady o plnění nápravných opatření č. 6), 7), 8) a 10), uložených rozhodnutím ČIŽP, oblastního inspektorátu, oddělení ochrany vod Plzeň, ze dne 15. 5. 2000. Další napadené rozhodnutí však bylo k odvolání žalobkyně zrušeno pro procesní vady již rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 3. 2016, č. j. 92536/ENV/15 1356/520/15, a věc byla vrácena k novému projednání ve správním řízení, které bylo následně ukončeno právě vydáním prvostupňového rozhodnutí. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na odůvodnění napadeného r