8 As 102/2019 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 1/2019- 51 - text 14 5 Ad 1/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. Andrey Veselé a ve věci žalobce proti žalovanému STAVBAPROJ s.r.o., IČO 28579518 sídlem náměstí Přátelství 1518/2, 102 00 Praha 10 zastoupený opatrovníkem advokátem Mgr. Filipem Wágnerem sídlem Olšanská 2643/1a, 130 00 Praha Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2018, č. j. MPSV-2018/147553-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. III. Soud přiznává Mgr. Filipu Wágnerovi odměnu za zastupování ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Opatrovník žalobce Mgr. Filip Wágner se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto rozhodnutí sdělil soudu číslo svého bankovního účtu, popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní složenkou. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný snížil výši uložené pokuty žalobci z 10 000 Kč na 9 000 Kč a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo „úřad práce“) ze dne 23. 5. 2018, č. j. UPCR-OT-2018/64371-20170202. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 10 000 Kč za spáchání přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění rozhodném (dále jen „kontrolní řád“), kterého se měl žalobce dopustit tím, že nesplnil povinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu, neboť v souladu s uvedeným ustanovením žalobce jako kontrolovaná osoba v rámci kontroly dodržování pracovněprávních předpisů pod č. j. UPCR-OT-2017/88914 a č. j. UPCR-OT-2017/89703 zahájené dne 4. 8. 2017 nevytvořil podmínky pro výkon kontroly, když neumožnil kontrolujícímu výkon jeho oprávnění a neposkytl ke kontrole k tomu potřebnou součinnost, když se osoba oprávněná jednat za žalobce bez jakékoli omluvy dne 9. 10. 2017 v 9:00 hod. nedostavila na Úřad práce, krajskou pobočku v Ostravě na adresu 30. dubna 3130/2c, 701 60, Ostrava, 3. patro, kanc. 314, a to za účelem doložení podkladů nutných pro probíhající kontrolu specifikovaných v Oznámení o zahájení kontroly pod č. j. UPCR-OT-2017/89703 a UPCR-OT-2017/88914, přestože tento termín byl řádně stanoven Sdělením č. j. UPCR-OT-109152, doručeným do datové schránky dne 18. 9. 2017 a byl žalobci stanoven již poté, co úřad práce jednou vyhověl jeho žádosti o změnu termínu, ani jinak doložení podkladů nutných pro probíhající kontrolu kontrolujícímu nezajistil. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení. 2. Podle úřadu práce bylo v průběhu celého správního řízení jednoznačně prokázáno, že žalobce spáchal výše popsaný přestupek, když neposkytl součinnost v rámci prováděné kontroly. Úřad práce uvedl, že sdělením doručeným po úředních hodinách v předvečer termínu stanovenému k dostavení se na úřad práce za účelem provedení kontroly se žalobce nikterak nevyvázal z povinnosti dostavit se. Úřad práce považoval maření kontroly za natolik závažné, že naplňuje znaky přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu, a to zejména proto, že výsledky kontroly jsou nezbytné pro správné stanovení výše podpor v nezaměstnanosti zaměstnanců či bývalých zaměstnanců žalobce a neexistuje jiný způsob, jak by si mohl úřad práce potřebné podklady opatřit. Dále uvedl, že k naplnění skutkové podstaty přestupku došlo jednáním, resp. nekonáním statutárního orgánu, který svým jednáním porušil povinnost uloženou právnické osobě, proto byla pachatelem přestupku shledána samotná právnická osoba. 3. Při stanovení výše pokuty vzal úřad práce v úvahu, že se jedná o první porušení povinnosti žalobce, což může být chápáno jako polehčující okolnost. Za přitěžující naopak považoval obstrukční způsob jednání jednatele žalobce, spočívající v účelových protichůdných tvrzeních činěných během probíhající kontroly vůči kontrolujícímu orgánu a při řízení před soudem vůči soudu. Rovněž tak považoval za přitěžující žalobcovo tvrzení, že požadované podklady nemůže předložit, jelikož jejich originály jsou na příslušné Okresní správě sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“), což se mu jevilo účelové. Měl za to, že žalobce, který se na trhu práce v postavení zaměstnavatele vyskytuje již téměř deset let, musel požadovanými podklady disponovat. Povinnost, kterou měl žalobce splnit, se tedy úřadu práce nejevila nijak nesplnitelná. Úřad práce stanovil výši pokuty ve výši 2% horní sazby činící až 500 000 Kč, tedy při dolní hranici. Tuto výši považoval za přiměřenou, tedy nikoliv nepřiměřeně vysokou či likvidační, avšak zároveň nikoliv nepřiměřeně nízkou. Dodal, že jednání žalobce je velmi společensky škodlivé, neboť existuje veřejný zájem na tom, aby všichni uchazeči o zaměstnání, kteří splní podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti, dostali přiznánu podporu v souladu se zákonem a ve správné výši. 4. Žalovaný k odvolání žalobce prvostupňové rozhodnutí změnil žalobou napadeným rozhodnutím tak, že snížil výši uložené pokuty z 10 000 Kč na 9 000 Kč, a ve zbytku rozhodnutí úřadu práce potvrdil. 5. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a relevantní zákonná ustanovení. Poté uvedl, že ze spisové dokumentace bylo zjištěno, že žalobce se skutečně dopustil popsaného skutku, když se dne 9. 10. 2017 nedostavil na úřad práce a nedoložil konkrétní doklady požadované úřadem práce za účelem provedení kontroly, ačkoliv k tomu byl úřadem práce řádně vyzván. Pro úplnost žalovaný doplnil, že tyto doklady nebyly doloženy ani následně do vydání prvostupňového rozhodnutí. Zdůraznil taktéž, že se přes výzvy úřadu práce dosud nepodařilo kontrolu provést, neboť k jejímu provedení je nutná součinnost žalobce. Žalovaný se ztotožnil s úřadem práce, že žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 15 odst. 1 kontrolního řádu. Uzavřel, že žalobce jako právnická osoba přes výzvu úřadu práce, která již byla výzvou opakovanou, neposkytl dne 9. 10. 2017 řádnou součinnost pro výkon kontroly úřadem práce, ačkoliv tak s ohledem na § 10 odst. 2 kontrolního řádu učinit měl. 6. K námitce žalobce, že ve spisové dokumentaci nebylo založeno pověření ke kontrole, žalovaný uvedl, že toto pověření ve spisové dokumentaci obsaženo je, přičemž zápis z nahlížení do spisu dne 30. 5. 2018 nesvědčí tomu, že by toto pověření ve spise tento den absentovalo. I kdyby však toho dne absentovalo, jednalo by se o pochybení, které by s ohledem na svou závažnost nemohlo způsobovat nezákonnost prvostupňového rozhodnutí. Žalobce byl totiž v oznámení o zahájení kontroly řádně seznámen s tím, které osoby budou za úřad práce kontrolu provádět, a mohl tak namítat jejich podjatost, což ostatně i učinil. Absence pověření by mohla mít dopad na zákonnost rozhodnutí pouze tehdy, pokud by toto pověření nebylo vůbec uděleno, což však lze vyloučit. 7. K námitce žalobce, že součinnost s úřadem práce dne 9. 10. 2017 nemařil, pouze došlo ze strany jednatele žalobce k omylu, žalovaný uvedl, že žalobce byl řádně seznámen s místem konání kontroly. V tomto směru se tak žalobce nemůže dovolávat případného omylu v místě konání, zvláště za situace, kdy místo kontroly bylo změněno na základě jeho vlastní žádosti. Žalovaný rovněž uvedl, že odpovědnost za daný přestupek je objektivní a případný omyl nelze pokládat za skutečnost, která by žalobce zprošťovala odpovědnosti ve smyslu § 21 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění rozhodném (dále jen „přestupkový zákon“). Nadto měl za to, že se ze strany žalobce jedná pouze o účelové tvrzení, neboť pokud by povinnost žalobce vůči úřadu práce nebyla splněna pouze neúmyslně z důvodu omylu jednatele, bezpochyby by ji žalobce v následujícím období splnil; k tomu však doposud nedošlo. 8. Žalovaný dále uvedl, že o námitce podjatosti kontrolujících osob již bylo rozhodováno. Pokud žalobce nesouhlasil se závěrem vysloveným v usnesení ze dne 13. 9. 2017, č. j. UPCR-OT-2017/107882, že kontrolující osoby podjaté nejsou, mohl se bránit odvoláním. Žalovaný měl proto odvolací námitky v rozsahu opětovného namítání podjatosti za bezpředmětné. 9. Žalovaný uvedl, že žalobce nijak nedokládá své tvrzení týkající se nemožnosti doložit požadované doklady z důvodu, že se nacházejí u OSSZ. Podotknul, že podle § 8 písm. c) kontrolního řádu je sice kontrolní orgán oprávněn zajišťovat originální doklady, pouze však v odůvodněných případech, přičemž v takovém případě je povinen podle § 9 písm. d) kontrolního řádu vydat potvrzení. Žádné takové potvrzení však žalobce nedoložil. Žalovanému se rovněž jevilo jako krajně nepravděpodobné, že by pro danou kontrolu OSSZ nepostačovalo pořízení kopií a že by došlo ze s