2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

6 A 7/2021- 51 - text  pokračování sp. zn. 6 A 7/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: xxxxxx zastoupen advokátem JUDr. Petrem Vaňkem sídlem Krajinská 224/37, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. prosince 2020, č. j. MZP/2020/510/1562 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. prosince 2020, č. j. MZP/2020/510/1562 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto mj. odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Českých Budějovicích (dále jen „ČIŽP“) ze dne 24. 9. 2020, č. j. ČIŽP/42/2020/4759 (dále jen „rozhodnutí ČIŽP“). ČIŽP podle § 86 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOPK“), rozhodla o povinnosti uvedení koryta vodního toku Kyselá voda a jeho údolní nivy na části pozemků p. č. 353/8, 341/13 a 127/45, k. ú. Úsilné (dále jen „předmětné pozemky“) do stavu před zásahem provedeným žalobcem v období června 2019 až června 2020, kdy došlo v rámci výstavby rybníka na třech místech k přehrazení původního koryta potoka Kyselá voda a jeho částečnému zatrubnění, zasypání a odvedení vody z tohoto toku nově vybudovaným korytem na pozemku č. 341/13, k. ú. Úsilné, v celkové délce 170 m a zároveň k zahrnutí části údolní nivy a břehových porostů rostoucím v blízkosti původního koryta, je možné a účelné s tím, že pro uvedení do původního stavu byly žalobci stanoveny podmínky. 2. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uplatnil tyto žalobní body, jimiž je soud vázán. Žalobce v prvé řadě namítá, že provedl terénní úpravy do 300 m2 a do hloubky 1,5 m, k jejichž realizaci nebylo nutné povolení ani ohlášení. K tomu odkazuje na § 103 odst. 1 písm. b) a § 80 odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), na § 15b odst. 1 a § 17 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Dále uvádí, že ČIŽP se při zjišťování skutkového stavu nezabývala skutečnou výměrou provedených terénních úprav a omezila se na pouhé konstatování jejich délky, což jí znemožnilo náležitě posoudit, zda k provedení terénních úprav žalobcem bylo potřeba povolení či ohlášení. Rozhodnutí ČIŽP dále vytýká, že pomíjí argumentaci žalobce ohledně ohrožujících dopadů uvedení toku do původního stavu. Konečně rozhodnutí ČIŽP vytýká, že bylo vydáno v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů zakotvenými v § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 3. Žalobce dále žalovanému vytýká, že zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ČIŽP, jež ve výroku neobsahuje explicitně vyjádřenou povinnost žalobce uvést koryto vodního toku do původního stavu, přičemž na uložení této povinnosti lze usuzovat toliko z textace podmínek pro uvedení do původního stavu. Podle žalobce rozhodnutí ČIŽP neobsahuje předepsané náležitosti ve smyslu § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“), a žalovaný tudíž nedodržel svou povinnost uloženou mu v § 89 odst. 2 správního řádu, neboť nepřezkoumal soulad rozhodnutí ČIŽP s právními předpisy. 4. Žalobce dále žalovanému vytýká, že nesprávně zhodnotil skutkový stav a učinil na jeho základě nesprávné závěry právní. Dále namítá, že žalovaný odvolání žalobce cituje nesprávně a neúplně. 5. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a navrhuje ji zamítnout jako nedůvodnou, přičemž obsahově odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. V souvislosti s námitkou žalobce, že k provedení terénních úprav nebylo nutné povolení ani ohlášení, uvádí, že žalobce nemohl postupovat v souladu s § 15b vodního zákona, neboť tento byl do vodního zákona vložen zákonem č. 312/2019 Sb., jenž nabyl účinnosti 1. 2. 2020, tedy po zahájení žalobcem provedeného zásahu. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, podle níž se ČIŽP při zjišťování skutkového stavu nezabývala skutečnou výměrou provedených terénních úprav. K tomu uvádí, že na délce zasaženého úseku toku, resp. provedených terénních úprav, se shodli všichni účastníci ohledání důkazu na místě včetně žalobce. Dále uvádí, že s argumentací odvolatele ohledně ohrožujících dopadů uvedení toku do původního stavu se vypořádal na str. 9 napadeného rozhodnutí. Co se týče odkazů žalobce na § 2 odst. 3 a 4 správního řádu, uvedl žalovaný, že jsou zcela obecné a není zřejmé, v čem žalobce spatřuje porušení těchto ustanovení. Žalovaný má za to, že skutkový stav byl ČIŽP zjištěn dostatečně a právní posouzení věci považuje za přiléhavé. K námitce žalobce stran nesprávné citace žalobcem podaného odvolání, uvádí, že do svého rozhodnutí nepřepisoval plné znění dovolacích námitek, ale pokusil se je shrnout při zachování jejich významu. Co se týče námitky žalobce ohledně výroku rozhodnutí ČIŽP, uvádí žalovaný, že výrok odpovídá požadavkům uvedeným v § 68 odst. 2 správního řádu, § 86 odst. 1 ZOPK i odborné literatuře. 6. Žalobce v replice připouští, že § 15b vodního zákona byl do vodního zákona vložen až zákonem č. 312/2019 Sb., jenž nabyl účinnosti 1. 2. 2020, nicméně dovozuje, že znění vodního zákona, ve znění účinném od 1. 2. 2020, je nutné aplikovat i v poměrech projednávané věci s ohledem na zásadu, dle které se při trestání použije vždy právní úprava pro pachatele příznivější. 7. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané žalobě, podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 s.ř.s.); rozhodoval přitom ve věci bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez jednání. 8. Soud se nejprve vypořádal s obecně formulovanými námitkami žalobce, kdy žalobce bez jakékoli konkretizace namítal, že rozhodnutí ČIŽP bylo vydáno v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů zakotvenými v § 2 odst. 3 a 4 správního řádu a že žalovaný nesprávně zhodnotil skutkový stav a učinil na jeho základě nesprávné závěry právní. 9. Takovéto obecné námitky nemají kvalitu žalobních bodů, neboť žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58). Obdobně např. v rozsudku ze dne 17. 2. 2006, č. j. 8 Azs 134/2005-44, Nejvyšší správní soud konstatoval, že za žalobní body nelze považovat ani prostý výčet paragrafů správního řádu, které údajně žalovaný porušil, ani jejich parafrázi bez jakékoliv specifikace. 10. Tyto námitky žalobce tudíž nelze vypořádat jinak než obecným způsobem. Soud proto konstatuje, že po prostudování napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí a řízení žádnou výjimečností netrpí, proto soud neshledal, že by se správní orgány dopustily porušení základních zásad pro činnost správních orgánů zakotvených v § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. 11. Následně se soud zabýval jednotlivými konkrétněji uplatněnými žalobními námitkami. 12. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti. 13. ČIŽP provedla dne 22. 5. 2020 inspekční šetření v katastru obce Úsilné, kde shledala, že na předmětných pozemcích byl žalobcem vybudován nový rybník. Pro záměr v této lokalitě byla vypracována projektová dokumentace s názvem „Výstavba rybníků v k. ú. Úsilné“, dále bylo stavebním úřadem vydáno územní rozhodnutí (č. j. SU/4540/2015-22 ze dne 20. 6. 2016), povolení k nakládání s povrchovými vodami, povolení vydané vodoprávním úřadem (č. j. OOŽP/13450/2016/BI ze dne 17. 1. 2017), jakož i závazné stanovisko orgánu ochrany přírody (č. j. OOŽP/11204/2014/Žiž ze dne 17. 12. 2014). Z šetření ČIŽP se podává, že na základě uvedených povolení a projektové dokumentace měly být vybudovány dva rybníky, Horní a Dolní, se sádkami na dělící hrázi. Ve skutečnosti však byl vybudován pouze jeden rybník, který byl v jižní části rozšířen a západní