2 Afs 104/2005 — Nejvyšší správní soud

8 Af 1/2020- 49 - text 15 8 Af 1/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému J. S. Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2019, č. j. MF-8522/2019/1603-4/2119, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Při kontrolní přepravě provedené dne 15. 8. 2015 zaměstnanci Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) u žalobce, který je provozovatelem taxislužby, bylo zjištěno předražení, resp. překročení maximální ceny taxislužby. Žalobce za svezení na trase ul. Karlova 2, Praha 1 – křižovatka ul. Štěpánská x Václavské náměstí, Praha 1, (vzdálenost 2,8 km) figurantům (zaměstnancům MHMP) účtoval částku 580 Kč, ačkoliv mohl s ohledem na stanovené maximální ceny účtovat pouze 124 Kč (předražení tedy mělo činit 456 Kč). 2. Po vyhotovení protokolu o kontrole (doručen žalobci dne 19. 10. 2015), proti němuž žalobce podal námitky, které MHMP vypořádal v dopise ze dne 30. 11. 2015 a po provedení ústního jednání (dne 20. 5. 2016), při kterém byly vyslechnuti svědci, vydal MHMP dne 13. 6. 2016 (den vypravení) příkaz, kterým žalobci uložil pokutu ve výši 75 000 Kč; tím měl být v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu učiněn první úkon v řízení. Proti příkazu podal žalobce v zákonné lhůtě odpor. MHMP tedy následně pokračoval v řízení; dne 27. 10. 2016 vydal rozhodnutí, č. j. MHMP 1743147/2016, kterým žalobci rovněž uložil za porušení cenových předpisů (konkrétně za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách) pokutu ve výši 75 000 Kč (dále také jen „první rozhodnutí MHMP“). K odvolání žalobce ale toto rozhodnutí žalovaný zrušil, a to rozhodnutím ze dne 18. 7. 2018, č. j. MF-43404/2016/1603-3/2011 (dále také jen „první odvolací rozhodnutí“). Důvodem zrušení bylo porušení procesních práv žalobce v souvislosti s výslechy svědků provedenými dne 20. 5. 2016. 3. Následně MHMP ve věci rozhodl podruhé. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2019, č. j. MHMP 302845/2019 žalobce opětovně uznal vinným ze spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách (za jednání specifikované v bodě 1 shora) a uložil mu za něj podle § 16 odst. 4 písm. b) uvedeného zákona opět pokutu ve výši 75 000 Kč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 4. Žalobce se s tímto rozhodnutím neztotožnil a napadl ho odvoláním. Žalovaný toto odvolání rozhodnutím ze dne 1. 11. 2019, č. j. MF-8522/2019/1603-4/2119, zamítl (dále jen „napadené rozhodnutí“) 5. Žalobce se s tímto výsledkem neztotožnil a proti uvedenému rozhodnutí podal dne 6. 1. 2020 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu podle § 65 s. ř. s. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. Žalobce proti napadenému rozhodnutí namítá zaprvé, že ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí byl správní delikt, kterého se měl dopustit, promlčen. Žalobce s odkazem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) argumentuje, že přechodné ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), které vylučuje aplikaci zásady použití pozdější příznivější úpravy stran promlčení, je protiústavní. Podle žalobce se tak měla uplatnit promlčecí doba podle § 30 písm. b) přestupkového zákona. Žalobce dále uvádí, že k přestupku mělo dojít dne 22. 6. 2016, ale rozhodnutí žalovaného bylo vydáno až dne 26. 7. 2019 (tedy po uplynutí promlčecí doby). Vedle toho žalobce namítá, že rozhodnutí bylo vydáno až po uplynutí 60denní lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí (§ 94 přestupkového zákona). 7. Zadruhé žalobce namítá, že v rozporu s § 3 správního řádu nebylo v dostatečné míře prokázáno jeho deliktní jednání. Žalobce zejména brojí proti provedeným výslechům svědků, jimiž byly dva ze tří zaměstnanců MHMP, kteří jakožto figuranti provedli kontrolní jízdu. Žalobce konkrétně uvádí, že v rozporu s prvním odvolacím rozhodnutím nebyl po vrácení věci MHMP vyslechnut p. K., třetí zaměstnanec MHMP. Právě on měl přitom s žalobcem během jízdy komunikovat a zaplatit mu jízdné, to by měla svědecká výpověď potvrdit; týkat by se měla rovněž toho, jestli mu žalobce předal stvrzenku o jízdě (tato skutečnost nebyla jednoznačně prokázána). Žalobce rovněž výslech dalších svědků, H. a Turečka považuje za nehodnověrný, a to z důvodu, že se uskutečnil po bezmála 3 letech od provedení kontrolní jízdy; svědci si jen stěží mohli pamatovat průběh událostí, tak jak se staly. Žalobce rovněž zpochybňuje provedení výslechů, zejména to, že svědci před ním mohli nahlédnout do listin, které před tím o jízdě sepsali (oznámení o poskytnuté přepravě, které jsou sami o sobě pochybné, viz níže), aby si okolnosti případu připomněli; na tyto listiny svědkové pak pouze odkázali. Vyslechnutí svědkové také nebyli při výslechu poučeni o povinnosti vypovídat pravdu. Vhledem k pracovnímu poměru svědků k MHMP měli být tito před výslechem zbaveni mlčenlivosti (§ 20 zákona č. 255/2012 Sb., kontrolní řád). Svědci navíc byli ve střetu zájmů, jedná se totiž o zaměstnance správního orgánu, který o správním deliktu rozhodoval; jedná se o porušení práva na spravedlivý proces. 8. Vedle toho, žalobce upozorňuje, že o existenci oznámení o poskytnuté přepravě, které vyhotovil každý ze zaměstnanců MHMP, se žalobce dozvěděl až z oznámení o zahájení správního řízení; nebyly mu ale před tím zaslány spolu s protokolem o kontrole k seznámení (ani v tomto protokolu nebyly zmíněny). Podle žalobce je tedy pravděpodobné, že uvedené protokoly byly sepsány až dodatečně a až do doby, kdy se k protokolu ke kontrole vyjádřil žalobce, neexistovaly. Tato oznámení nejsou správními orgány ani uváděna jako důkaz. Tato oznámení nadto nejsou hodnověrná, zaměstnanci MHMP je zřejmě sepisovali společně. 9. Zatřetí žalobce vznáší žalobní námitku týkající se taxametru. Žalobce uvádí, že pokud v řízení nebyla prokázána nefunkčnost taxametru (ta byla ověřena Českým metrologickým ústavem) nebo jakákoliv manipulace s ním, tak potom se nelze bezdůvodně přiklánět k rozporným tvrzením svědků. Obdobně je jako hodnověrný považován záznam ze zařízení měřícího rychlost, pokud Policie ČR kontroluje dodržování maximální povolené rychlosti na silnicích. Řízení tedy mělo být přerušeno až do doby rozhodnutí v paralelně vedeném řízení o porušení zákona o silniční dopravě. Vedle toho žalobce upozorňuje na rozpor mezi údajem, který vyplývá ze stvrzenky o jízdě, se kterou pracují správní orgány a na které je uvedena délka přepravy 3,9 km, podle výroku prvostupňového rozhodnutí ale byla přeprava dlouhá jen 2,8 km. 10. Začtvrté žalobce rozporuje vyřízení jeho námitek proti protokolu o kontrole (odkazuje na 8. odvolací námitku). Podle žalobce nebyla dodržena zákonná lhůta pro jejich vyřízení a rovněž dopis o jejich vyřízení nepodepsala kompetentní osoba. Dopis je podepsán kontrolní pracovnicí pí H. a nikoliv ředitelem odboru dopravních agend. 11. Zapáté žalobce namítá, že MHMP v prvostupňovém rozhodnutí (resp. jeho odůvodnění) neoprávněně žalobce vyzval k vrácení neoprávněného majetkového prospěchu (465 Kč). Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice uvedl, že taková výzva sice nemá oporu v právních předpisech, tato vada ale nezpůsobuje nezákonnost prvostupňového rozhodnutí, neboť uvedená povinnost není stanovena v jeho výrokové části. S tím žalobce nesouhlasí, stále se jedná o povinnost stanovenou pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. 12. Zašesté žalobce zpochybňuje provedenou kontrolní jízdu. Zaměstnanci MHMP měli mít při kontrolní jízdě pověření k provedení kontrolní jízdy (viz § 6 kontrolního řádu), to však neměli. Zaměstnanci MHMP přitom kontrolní jízdu provedli v rámci své pracovní činnosti, aniž by byli tzv. skrytými agenty (obdobný institut je upraven i v zákoně č. 141/1961 Sb., trestní řád), jejichž nasazení je podrobeno velmi přísným pravidlům. Dále žalobce uvádí, že dle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném od 4. 10. 2017 (viz novela č. 304/2017 Sb.) je možné při kontrolní přepravě při dozoru nad taxislužbami užívat cizí jazyk a z důvodu dosažení účelu kontroly je možné rovněž pořizovat audio-vizuální záznamy bez vědomí dopravce či řidiče. Pokud tedy k užití cizího jazyka nebo pořízení audiovizuálního záznamu došlo před tímto datem (žalobce označuje za „zájmové období“ den 22. 7. 2016), pak se jedná o důkazy, které jsou v rozporu se zákonem. To žalobce uvádí v souvislosti s tím, že ve vyjádření v rámci správního řízení uvedl, že poskytl přepravu osobám mluvícím polsky, které mu nabídly za přepravu 400 Kč. 13. Zasedmé žalobce namítá, že nebyl zjištěn původ peněz, kterými zaměstnanci MHMP zaplatili v rámci kontrolní jízdy. Zejména by mělo být předloženo vyúčtování těchto finančních prostředků. Pokud zaměstnanci tyto finanční prostředky svému zaměstnavateli (MHMP) řádně nevyúčtovali