7 As 24/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 127/2019- 50 - text 15 č. j. 9A 127/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce: V. T. sídlem X zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Fialou, Ph. D., LL.M. sídlem Italská 27, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 58/219, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ-29 927/2019-603 takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ - 29 927/2019-603 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Tomáše Fialy, Ph. D., LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 9. 2019 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 7. 2019, č. j. ČTÚ - 29 927/2019-603 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru ekonomické regulace (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „Úřad“) ze dne 21. 6. 2019, č. j. ČTÚ-24 783/2019-611 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Dne 6. 6. 2019 obdržel Úřad od žalobce elektronicky žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), kterou žalobce požadoval zaslání kopií ověřených výsledků oddělené evidence nákladů a výnosů za roky 2015, 2016 a 2017 (dále jen „výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů“), které je Česká pošta, s. p. (dále jen „Česká pošta“) coby držitelka poštovní licence povinna předkládat Úřadu v souladu s § 33a odst. 5 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poštovních službách“). 3. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl Úřad jako povinný subjekt podle §2 odst. 1 informačního zákona o žádosti žalobce o poskytnutí informace ze dne 6. 6. 2019 (dále jen „žádost“) tak, že žádost se částečně odmítá podle § 9 odst. 1 informačního zákona, a to u údajů obsažených v ověřených výsledcích oddělené evidence nákladů a výnosů za roky 2015, 2016 a 2017, které jsou předmětem obchodního tajemství ve smyslu § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). V prvostupňovém rozhodnutí Úřad vymezil jednotlivé podmínky, jejichž kumulativní naplnění je nutné ke konstatování, že určité skutečnosti tvoří obchodní tajemství ve smyslu § 504 občanského zákoníku. Tyto znaky prvostupňový orgán aplikoval na požadované informace a dospěl k závěru, že výsledky oddělené evidence nákladů a výnosů, s výjimkou údajů prokazujících návaznost výsledků oddělené evidence na výkaz zisku a ztráty, naplňují znaky obchodního tajemství, a proto je nelze podle § 9 odst. 1 informačního zákona poskytnout. II. Napadené rozhodnutí 4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě rozklad, neboť měl za to, že prvostupňové rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a je věcně nesprávné. 5. Žalobce namítal, že se měl prvostupňový orgán jednotlivě zabývat každým z údajů (případně skupinou údajů) obsažených v požadovaných výsledcích oddělené evidence nákladů a výnosů a u každého z nich individuálně posoudit, zda kumulativně splňuje znaky obchodního tajemství; pouze v kladném případě mohl ve vztahu k takto určeným údajům uplatnit ochranu obchodního tajemství podle § 9 odst. 1 informačního zákona (první rozkladová námitka). Dále mělo dle názoru žalobce dojít ze strany Úřadu k posouzení, zda požadované informace jsou ještě v době podání žádosti obchodním tajemstvím. K tomu žalobce zdůraznil, že informace v průběhu času ztrácejí svoji komerční hodnotu a důvěrné zacházení s historickými informacemi o činnosti České pošty není opodstatněné. V posuzovaném případě se navíc jedná o údaje ekonomického charakteru, u nichž vždy dochází časem k oslabení jejich hodnoty a vytrácí se tak i naplnění jednoho ze znaků obchodního tajemství – jejich konkurenční využitelnost (druhá rozkladová námitka). Žalobce v rozkladu rovněž namítal, že prvostupňový orgán byl povinen zohlednit i charakter České pošty – přestože tato společnost vyvíjí podnikatelskou činnost, není možné na ni pohlížet jako na běžného soukromého podnikatele, neboť se jedná o subjekt založený a kontrolovaný státem, jehož činnost je z části hrazena z veřejných prostředků. Právní postavení České pošty tak oslabuje princip ochrany soukromého zájmu na ochraně obchodního tajemství, a naopak posiluje princip ochrany veřejného zájmu na transparentnosti jejího hospodaření (třetí rozkladová námitka). V podaném rozkladu žalobce dále namítal, že v jednání prvostupňového orgánu lze spatřovat obcházení zákona, neboť je takto znemožněno provádění laické kontroly hospodaření České pošty coby veřejné instituce (ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona), jejíž činnost je zčásti hrazena z veřejných prostředků (čtvrtá rozkladová námitka). Žalobce dále poukazoval na § 9 odst. 2 informačního zákona, z něhož vyplývá, že povinné subjekty nemohou odepřít poskytnutí takových informací, které se týkají rozsahu používání prostředků z veřejných rozpočtů a identity jejich příjemce. O takový případ se jedná i v této věci, když je nepochybné, že Česká pošta při své činnosti nakládá s veřejnými prostředky. Smyslem úpravy § 9 odst. 2 informačního zákona je umožnit veřejnou kontrolu nakládání s veřejnými prostředky. Je proto nezbytné jakákoli možná omezení poskytování informací vykládat restriktivním způsobem (pátá rozkladová námitka). Poslední námitkou žalobce vyložil, že je třeba vždy nalézat rovnováhu mezi různými zákonem chráněnými zájmy. Výjimky z práva na informace je nutno vykládat restriktivně. V konkrétním případě proti sobě stojí zájem na ochraně (údajného) obchodního tajemství a zájem na zajištění transparentnosti a veřejné kontroly hospodaření České pošty. Právě prostřednictvím poskytnutí požadovaných informací lze k tomuto cíli přispět. Samotný soukromý zájem třetího subjektu (České pošty) nemůže dle žalobce nad tímto zájmem převážit (šestá rozkladová námitka). 6. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 26. 7. 2019. Žalovaný do napadeného rozhodnutí doslovně přejal text prvostupňového rozhodnutí (str. 2-6) a text podaného rozkladu (str. 6-9). 7. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí označil k první rozkladové námitce za nepřípustný formalismus, aby jinak jasný a ucelený výčet informací představujících obchodní tajemství byl namísto souhrnného odůvodnění zdůvodňován jednotlivě pro každou informaci zvlášť, a to i v situaci, kdy všechny položky, jak je jasně uvedeno v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, sdílí stejný právní režim a stejné důvody, proč jsou obchodním tajemstvím. Ke druhé rozkladové námitce uvedl, že roky 2015, 2016 a 2017 nepředstavují až zas tak hlubokou minulost, aby se dalo prohlásit, že tyto informace ztratily svou hodnotu v konkurenčním prostředí. Údaje o nákladech, výnosech a ziskovosti jsou v rozmezí 10 let běžně součástí ekonomických analýz prováděných podnikatelskými subjekty. Protože jenom za delší období je možné získat informace o trendech ve vývoji nákladů, výnosů a zisku a v návaznosti na všechny poznatky z minulosti a současnosti přijmout příslušná manažerská rozhodnutí. Žalovaný uvedl, ve vztahu ke třetí rozkladové námitce, že Česká pošta, přestože je státní podnik, působí od 1. 1. 2013 na zcela liberalizovaném poštovním trhu. Proto jakékoli podrobné informace ekonomického charakteru, které by se dostaly do rukou konkurence, by mohly České poště způsobit újmu v konkurenčním boji. To by Českou poštu omezovalo při plnění požadavku zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších přepisů, (dále jen „zákon o státním podniku“), na dosahování výnosu ze svěřeného majetku a jeho rozmnožování. Čtvrtou rozkladovou námitku vypořádal žalovaný tvrzením, že kontrolovat Českou poštu z hlediska plnění povinností uvedených v zákoně o poštovních službách přísluší prvostupňovému orgánu jakožto nezávislému regulátorovi. Česká pošta podléhá režimu zákona o státním podniku, který v § 17b stanoví, že účetní závěrka podniku musí být ověřena auditorem. Kontrolu účetnictví tak provádí auditor, který ověřuje účetní závěrku podniku. Ředitel podniku sdělí písemně zakladateli a dozorčí radě do 1 měsíce od doručení zprávy auditora o ověření účetní závěrky, jaká byla přijata opatření k odstranění nedostatků v této zprávě auditora uvedených. Žalovaný dále vysvětloval k páté rozkladové námitce, že rozsah veřejných prostředků po