3 Ads 63/2006 — Nejvyšší správní soud

9 A 53/2018- 66 - text 17 9A 53/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Naděždy Řehákové ve věci žalobce: Ing. T. P. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Plajnerem sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 za účasti osoby zúčastněné na řízení: D. O. O. „CORNER FINANCE“ - PODGORICA identifikační číslo 02955407 sídlem Marka Miljanova 46, Podgorica, Černá Hora zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Bejčkem sídlem Bubenská 1, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. O-519828, č. j. O-519828/D16101804/2016/ÚPV, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. O-519828, č. j. O-519828/D16101804/2016/ÚPV, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v řízení ve výši 11 228 Kč ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Plajnera, advokáta III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Stručné vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 29. 1. 2018 u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „předseda Úřadu“) ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. O-519828, č. j. O-519828/D16101804/2016/ÚPV (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým předseda Úřadu zamítl žalobcem podaný rozklad a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále též jen „žalovaný“) ze dne 29. 9. 2016, č. j. O-519828/D15066927/2015/ÚPV (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný zamítl námitky žalobce podané podle § 7 odst. 1 písm. h) a § 7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“) proti zápisu přihlášky slovní ochranné známky sp. zn. O-519828 ve znění „PLACHYTEX“ do rejstříku ochranných známek (dále též jen „napadená OZ“ nebo „napadené označení“), jejímž přihlašovatelem je osoba zúčastněná na řízení (dále též jen „přihlašovatel“). II. Obsah žaloby 3. V prvním okruhu žalobních námitek žalobce poukazoval na porušení procesních ustanovení ve správním řízení. 4. Žalobce namítl, že žalovaný svým postupem, který předcházel vydání žalobou napadeného rozhodnutí, porušil jeho zákonné právo vyplývající především z ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), když mu neumožnil, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí. Žalobci tak nebylo vůbec známo, jaké podklady pro rozhodnutí žalovaný shromáždil, resp. jaké podklady považuje za potřebné, resp. dostačující pro rozhodnutí o námitkách žalobce. Prvostupňové rozhodnutí tak bylo překvapivé, neboť žalobci byla postupem žalovaného odňata možnost zjistit, z jakých podkladů bude žalovaný při svém rozhodování vycházet, což měl předseda žalovaného promítnout do svých závěrů v napadeném rozhodnutí, avšak tak neučinil, čímž zatížil napadené rozhodnutí vadou. 5. Žalobce dále namítl, že žalovaný měl sám shromáždit důkazy k tomu, aby bylo možné o věci rozhodnout bez důvodných pochybností, což žalovaný neučinil. Z § 50 odst. 1, 2, § 51 odst. 1, 2 a § 52 správního řádu, která se v souladu s § 45 odst. 1 zákona o ochranných známkách v plné míře uplatní rovněž v řízení o námitkách podle § 26 zákona o ochranných známkách, a na která žalobce upozorňoval již v odůvodnění rozkladu, vyplývá, že žalovaný je odpovědný za to, že pro své rozhodnutí opatřil podklady v takovém rozsahu, že na základě těchto podkladů zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou dány důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu. Žalovaný tedy není v rámci opatřování podkladů pro rozhodnutí vázán pouze návrhy účastníků, jak uvádí předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí, ale naopak si podklady pro rozhodnutí opatřuje sám, aniž by byl jakkoli omezen návrhy účastníků; tím samozřejmě není dotčena povinnost účastníků označit důkazy na podporu svých tvrzení. 6. Závěry předsedy Úřadu uvedené v napadeném rozhodnutí, že žalovaný má pouze vycházet z tvrzení účastníků řízení a dokladů, jimiž podpořili svá tvrzení a že důkazní břemeno je pouze na straně namítajícího jak v případě prokázání nedobré víry, tak v prokázání zásahu do práva na jméno, a že namítající toto důkazní břemeno neunesl, jsou tak podle názoru žalobce nesprávné a v rozporu s povinnostmi vyplývajícími žalovanému ze správního řádu, resp. jeho použití pro řízení o námitkách podle ustanovení § 26 zákona o ochranných známkách. 7. Žalobce proto trvá na tom, co již uváděl v řízení před správním orgánem, tj. že prvostupňové rozhodnutí je z výše uvedených důvodů nezákonné, neboť jeho vydání nepředcházel postup souladný se správním řádem. Tím, že předseda Úřadu nijak na tuto nezákonnost prvostupňového rozhodnutí nereagoval, zatížil napadené rozhodnutí vadou, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. 8. Ve druhém okruhu žalobních námitek žalobce nesouhlasil s posouzením námitky podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) zákona o ochranných známkách a totožně jako v rozkladu tvrdil, že označením ve znění „PLACHYTEX“ jsou dotčena jeho práva na jméno, neboť napadená OZ obsahuje jeho příjmení bez diakritiky „PLACHY“ a část „TEX“, která je zažitou zkratkou společnosti TECHNOEXPORT, a.s., kde žalobce působí jako statutární ředitel. 9. Podle žalobce je třeba rozlišovat, zda bylo právo na jméno dotčeno (dokonaný stav, zasažení do tohoto práva), či zda byla splněna pouhá možnost dotčení těchto práv (ohrožení těchto práv před vznikem zásahu do těchto práv), což již samo o sobě postačuje k oprávněnosti námitky podle § 7 odst. 1 písm. h) zákona o ochranných známkách. V daném případě je existence možnosti, že bylo napadeným označením zasaženo do práv žalobce na jméno, minimálně vysoce pravděpodobná, ne-li jistá. Předseda Úřadu sice správně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2116/2006, podle nějž je předmět práva na ochranu jména třeba chápat v širším smyslu, nicméně ve skutečnosti podle tohoto rozsudku nepostupoval. 10. Napadené označení „PLACHYTEX“ je složeninou tvořenou částí „PLACHY“, která evidentně odkazuje na příjmení žalobce (varianta bez diakritiky) a částí „TEX“, která je zkratkou názvu společnosti TECHNOEXPORT, a.s., pro niž je dlouhodobě příznačná. Zkratka TEX je patrná přímo z webových stránek společnosti TECHNOEXPORT, a.s., ale vyplývá rovněž z celé řady dalších webových stránek, na které žalobce odkazoval již ve svém rozkladu a kterými se předseda Úřadu nezabýval. Žalobce je přesvědčen, že průměrný spotřebitel jej v napadeném označení může identifikovat. Žalobce se cítí být poškozen tím, že je jeho příjmení a zkratka společnosti, se kterou je spjat, spojována s přihlašovatelem a potažmo také s panem F. B. a je pro žalobce zarážející, že možnosti porušení jeho práv na jméno nepřisvědčil ani žalovaný, ani jeho předseda. Žalobce poukazoval na řadu webových stránek, kterými dokládal, že spojení žalobce a společnosti TECHNOEXPORT, a.s. je veřejně známé, neboť skutečnost, že žalobce je spolu se svojí rodinou vlastníkem (nejen) společnosti TECHNOEXPORT, a.s., je často uveřejňována v médiích. Stejně tak je veřejně známou skutečností, že přihlašovatel, resp. pan F. B., vedou proti žalobci a společnostem, které vlastní, celou řadu šikanózních sporů, přičemž centrem těchto sporů je objekt Paláce KORUNA nacházející se na rohu ulice Na Příkopě a Václavského náměstí, který dříve vlastnila právě společnost TECHNOEXPORT, a.s. Poukaz předsedy Úřadu na zásadu koncentrace jako důvodu, proč se nezabýval důkazy předloženými žalobcem spolu s rozkladem, tak není podle žalobce opodstatněný. 11. Ve třetím okruhu žalobních námitek žalobce nesouhlasil s posouzením námitek podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách a totožně jako v rozkladu uvedl, že všechny uvedené skutečnosti vedou k jednoznačnému závěru o tom, že přihlašovatel, resp. pan F. B., nebyli při podání přihlášky napadeného označení v dobré víře. 12. Žalobce má za to, že v době podání přihlášky napadeného označení přihlašovatel nepochybně věděl o existenci práva žalobce k označení „PLACHYTEX“, neboť toto označení se týká přímo příjmení žalobce a společnosti TECHNOEXPORT, a.s., a že přihlášením napadeného označení došlo k poškození žalobce jakožto osoby, se kterou je toto označení prokazatelně spjato. Osoba zúčastněná na řízení napadené označení přihlásila zjevně s cílem, aby jako prostředník pana F. B. poškodila žalobce, což vyplývá z žalobcem předložených důkazů a jde o skutečnost obecně známou také ze sdělovacích prostředků. Práv