3 As 57/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 121/2020- 94 - text 46 10 A 121/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: AURES Holdings a.s. sídlem Dopraváků 874/15, Praha 8 - Čimice zastoupena JUDr. Josefem Donátem, LL.M., advokátem sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 26. 8. 2020, č. j. OOU-03916/19-49, takto: I. Rozhodnutí předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 26. 8. 2020, č. j. OOU-03916/19-49 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám JUDr. Josefa Donáta, LL.M., advokáta. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí předsedkyně žalovaného, jímž byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2020, č. j. UOOU-03916/19-42 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 11 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti) v souvislosti se zasláním obchodních sdělení ve smyslu § 2 písm. f) zákona o některých službách informační společnosti, neboť opakovaně šířila elektronickými prostředky obchodní sdělení tím, že A. zaslala obchodní sdělení v rámci rozesílky emailové kampaně realizované dne 8. 6. 2017 z elektronické adresy s odkazem na a předmětem obchodního sdělení „OS: Letní snížení splátek! Ušetřete až 2000 Kč měsíčně“, a to minimálně na 4 344 emailových adres, B. zaslala ve dnech 8. 2. 2017, 11. 7. 2017, 13. 7. 2017, 27. 7. 2017, 8. 8. 2017, 16. 8. 2017, 6. 9. 2017, 11. 9. 2017, 19. 9. 2017, 8. 10. 2017, 25. 10. 2017, 7. 11. 2017, 27. 12. 2017, 15. 3. 2018, 23. 8. 2018 z emailových adres a telefonních čísel uvedených ve výroku prvostupňového rozhodnutí na emailové adresy a telefonní čísla rovněž uvedené ve výroku prvostupňového rozhodnutí obchodní sdělení obsahující nabídky zboží a služeb, resp. související s nákupem a prodejem zánovních či ojetých vozidel včetně možné nabídky servisu, financování či ocenění vozidel s odkazem na a , C. zaslala ve dnech 6. 1. 2017, 10. 3. 2017, 11. 4. 2017, 5. 12. 2017 z emailových adres uvedených ve výroku prvostupňového rozhodnutí na emailové adresy rovněž uvedené ve výroku prvostupňového rozhodnutí obchodní sdělení v postavení šiřitele - zadavatele rozesílek obchodních sdělení, konkrétně u subjektů Tereza Bauerová a Nejefektivnější reklama s.r.o., D. zaslala ve dnech 28. 5. 2018, 31. 5. 2018, 24. 7. 2018 a 19. 1. 2019 z emailové adresy a telefonních čísel uvedených ve výroku prvostupňového rozhodnutí na emailovou adresu a telefonní čísla rovněž uvedené ve výroku prvostupňového rozhodnutí, obchodní sdělení obsahující nabídky zboží a služeb, resp. související s nákupem a prodejem zánovních či ojetých vozidel s odkazem na , přičemž adresáti těchto sdělení nedali se zasíláním obchodních sdělení, čímž žalobkyně porušila povinnost stanovenou v § 7 odst. 2 zákona o některých službách informační společnosti využít podrobnosti elektronického kontaktu za účelem šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu dali předchozí souhlas. Za uvedené jednání uložil žalovaný prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni podle § 35 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a § 11 odst. 2 písm. b) zákona o některých službách informační společnosti pokutu ve výši 6 000 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 3. Předsedkyně žalovaného v úvodu napadeného rozhodnutí konstatovala, že řízení se žalobkyní, v němž bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, bylo zahájeno na základě kontrolních zjištění, která byla výsledkem kontroly provedené ve dnech 7. 9. 2017 až 4. 9. 2019 a dalších podnětů týkajících se zasílání nevyžádaných obchodních sdělení, které žalovaný obdržel od třetích osob. Dále předsedkyně žalovaného zrekapitulovala výrok prvostupňového rozhodnutí a shrnula do jednotlivých bodů (A až F) rozkladové námitky žalobkyně, které uplatnila v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí. 4. Jako bod A označila předsedkyně žalovaného námitky žalobkyně, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a vnitřně rozporné, neboť žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí na jednu stranu uvádí, že prokázání souhlasů se zasíláním obchodních sdělení záleží zcela na žalobkyni, a po žalobkyni nepožaduje, aby pro tento účel používala metodu double opt-in, ani doložení nahrávek hovorů. Současně však žalovaný shledal souhlasy se zasíláním obchodních sdělení doložené žalobkyní neprokazatelnými, neboť žalobkyně nepoužívala při jejich získávání metodu double opt-in, ani neuchovávala nahrávky telefonních hovorů. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí přitom není zřejmé, proč žalovaný považoval předložené souhlasy za neprokazatelné, ani jaké jiné způsoby prokázání souhlasu jsou podle žalovaného přípustné. Žalovaný rovněž v prvostupňovém rozhodnutí nevypřádal námitku žalobkyně, že takové uchovávání telefonních hovorů by bylo v rozporu se zásadou minimalizace osobních údajů dle čl. 5 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) [dále jen „GDPR“]. 5. Jako bod B označila předsedkyně žalovaného námitku žalobkyně, že skutková zjištění žalovaného obsažená v prvostupňovém rozhodnutí jsou neúplná a nesprávná. Žalovaný totiž na základě nedoložení požadovaných podkladů žalobkyní ke vzorku 1 % emailových adres z žalovaným posuzované rozesílky dovodil, že žalobkyně neprokázala právní tituly pro zasílání obchodních sdělení k celé zbývající části rozesílky (k 459 523 emailovým adresám), a to zohlednil při stanovení výše pokuty jako přitěžující okolnost. Žalobkyně přitom v průběhu kontroly předložila databázi včetně dokumentů dokládajících zákaznický vztah a detailní popis procesů získávání a evidence souhlasů se zasíláním sdělení prostřednictvím hovorů a prostřednictvím webového formuláře i toho, jak se souhlasy propisují do databáze. Lze přitom předpokládat, že převážná část adresátů této rozesílky byli zákazníci žalobkyně, u kterých však na základě rozhodnutí o zkrácení dob uchování osobních údajů byly údaje o jejich nákupu vymazány. Pokud jde o vybraný vzorek 1 % kontaktů, většina z nich existenci právního titulu pro zasílání obchodních sdělení nikdy nerozporovala a nepodala proti jejich zasílání stížnost. Presumpce neexistence titulu pro celou rozesílku na základě vzorku 1 % je tak v rozporu se zásadou materiální pravdy. 6. Jako bod C označila předsedkyně žalovaného námitky žalobkyně, že závěry žalovaného o absenci oprávnění žalobkyně k rozesílání obchodních sdělení uvedené v prvostupňovém rozhodnutí jsou nesprávné. Žalobkyně v této souvislosti opětovně uvedla, že žalovaný byl ochoten uznat pouze double opt-in souhlas. Žalobkyně přitom v souladu s pokyny Pracovní skupiny WP29 [Pracovní skupiny zřízené podle čl. 29 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. 10. 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice 95/46/ES“)] ukládá při udělení souhlasu informace o relaci v rozsahu IP adresy zařízení, příp. identifikátor cookie, což dokládá tabulkou tříděnou do tří sloupců obsahující celkem 2 251 emailových kontaktů vždy s příslušnou informací „IP adresa“ a „Datum zpracování souhlasu v CRM“. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaného, že by souhlasy se zasíláním obchodních sdělení ztrácely po několika měsících bez reakce sílu a sdělení by pak mohlo být vnímáno jako obtěžující. Platnost souhlasu z časového hlediska není zákonem ani samotným souhlasem omezena. Žalobkyně také nesouhlasila se závěry žalovaného při posouzení otázky svobody a dobrovolnosti udělení souhlasu prostřednictvím webového formuláře, neboť popisuje-li žalovaný v napadeném rozhodnutí podobu formuláře, u nějž je zaškrtávací pole souhlasu automaticky předvyplněno, mohlo se jednat o chybu v systému v okamžiku místního šetření žalovaného, nikoli době sběru příslušných osobních údajů žalobkyně. Co se týče prokazování souhlasu udělovaného během telefonního hovoru, i v tomto případě postupuje v souladu s pokyny Pracovní skupiny WP29 a operátorky call centra mají postupovat podle interního pokynu, podle kterého zapíší souhlas do databáze až po řádném vy