5 Azs 2/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 44/2022- 35 - text 14 10 A 44/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: D. R. zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MD-5832/2022-160/4 ze 14. 3. 2022 takto: I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MD-5832/2022-160/4 ze 14. 3. 2022 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP 1918705/2021, sp. zn. 1585043/2021 z 23. 11. 2021 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Petra Václavka. Odůvodnění: I. Vymezení věci a správní řízení. 1. V projednávané věci je spor o to, zda žalobce v rámci své žádosti o výměnu řidičského průkazu prokázal, že má na území České republiky obvyklé bydliště ve smyslu § 2 písm. hh) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Žalobce podal 15. 9. 2021 k Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „magistrát“) žádost o výměnu řidičského průkazu z důvodu ukončení jeho platnosti dle § 109 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu. K žádosti předložil mimo jiné cestovní průkaz své manželky, oddací list, výpis z katastru nemovitostí a čestné prohlášení manželky. Své obvyklé bydliště na území České republiky dovozuje ve smyslu § 2 písm. hh) zákona o silničním provozu ze skutečnosti, že na území pobývá déle než zákonem požadovaných 185 dnů v kalendářním roce, zejména z důvodu rodinných vazeb - žije ve společné domácnosti se svou manželkou, která zde pobývá na základě povolení k trvalému pobytu. 3. V reakci na výzvu magistrátu č. j. MHMP 1585243/2021, sp. zn. S-MHMP 1585043/2021 z 6. 10. 2021 k doložení „aktuálního dokladu prokazujícího obvyklé bydliště“ žalobce 18. 10. 2021 požádal o prodloužení lhůty a poté 20. 10. 2021 a 26. 10. 2021 mj. předložil „doklad o návštěvě thajských masáží TAWAN (dále jen „potvrzení TAWAN“), „2x platební výměr z Veterinární kliniky Anděl“ (dále jen „faktura od veterinární ordinace“) a „Cestovní doklad a vylepené překlenovací štítky“. Magistrát poté vydal 9. 11. 2021 výzvu k seznámení se se spisem před vydáním rozhodnutí a výzvu k doložení obvyklého bydliště, neboť žalobce podle názoru magistrátu nedoložil ke své žádosti žádné doklady prokazující jeho obvyklé bydliště na území. Lhůta k doložení dokladů a k seznámení se s podklady a vyjádření se k nim byla stanovena na 5 pracovních dní. Právní zástupce žalobce se 15. 11. 2021 dostavil na magistrát k nahlížení do spisu a 18. 11. 2021 požádal o prodloužení lhůty k doložení obvyklého bydliště o dalších 15 dní (dále jen „žádost o prodloužení lhůty“). 4. Magistrát vydal 23. 11. 2021 rozhodnutí č. j. MHMP 1918705/2021, sp. zn. 1585043/2021 z 23. 11. 2021, kterým o žádosti žalobce rozhodl tak, že se řidičský průkaz nevydává, protože žalobce nemá na území České republiky obvyklé bydliště. V odůvodnění uvedl, že žalobce vůbec ničím neprokázal skutečné fyzické pobývání na území 185 dní v kalendářním roce 2021 ke dni podání žádosti (tedy od března 2021). K žalobcem doloženým podkladům konstatoval, že toliko prokazují jeho manželství s paní Y. R. a že manželka vlastní byt na adrese X. To však neznamená, že s ní žalobce sdílí společnou domácnost na této adrese, ani že žalobce na území České republiky pobývá. Doložené překlenovací lístky svědčí toliko o oprávněnosti žalobce pobývat na území. Ani faktura od veterinární ordinace nebo potvrzení TAWAN nemůže obvyklé bydliště žalobce prokázat. Magistrát dodal, že žádost o prodloužení lhůty žalobce nebyla odůvodněna a žalobce se jí snažil toliko oddálit rozhodnutí správního orgánu, a proto k ní nepřihlédl a lhůtu neprodloužil. 5. Žalobcovo odvolání posléze žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. K námitce žalobce ohledně povinnosti správního orgánu rozhodnout (ať už kladně či zamítavě) o žádosti o prodloužení lhůty uvedl, že doklady prokazující obvyklé bydliště měly být předloženy již k žádosti. Žalobce byl přitom celkem dvakrát vyzván k předložení potřebných podkladů a měl více jak dva měsíce pro jejich obstarání. Důvody, proč nebylo žádosti o prodloužení lhůty vyhověno, jsou uvedeny v rozhodnutí magistrátu, což žalovaný považuje za dostačující. Nebylo povinností magistrátu o žádosti o prodloužení lhůty rozhodnout formálně, ale zajistit korektní průběh řízení, což bylo v daném případě splněno. K námitce stran porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád žalovaný konstatoval, že právo seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí žalobci odepřeno nebylo, neboť svého práva využil nahlížením do spisu z 15. 11. 2021. 6. Žalovaný odmítl, že by postupoval v rozporu se zásadou zjistit skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti. Podklady, jimiž provedl dokazování, zakládají jistotu, že byl skutkový stav zjištěn dostatečně. Ztotožnil se s magistrátem, že žalobce „[…] skutečně nepředložil jediný důkaz svědčící o tom, že má na území ČR obvyklé bydliště v době nejméně 185 dnů“. Překlenovací štítky, faktura z veterinární ordinace ani výpis z katastru nemovitostí nemohou k prokázání obvyklého bydliště dle § 2 písm. hh) zákona o silničním provozu sloužit. K novému důkazu předloženému k odvolání – Potvrzení od advokáta z 23. 11. 2021 – žalovaný dle § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlédl, neboť mohl být žalobcem předložen již v prvostupňovém řízení. II. Argumentace účastníků řízení. 7. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný porušil svoji povinnost stanovenou § 3 správního řádu, tedy zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Ani případná pasivita žalobce nezbavuje správní orgán této povinnosti. Magistrát však pouze vyvracel tvrzení žalobce, aniž by se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi žalobcovými tvrzeními i důkazními návrhy. Žalobce přitom předložil dostatek důkazních prostředků k prokázání, že má na území České republiky obvyklé bydliště dle § 2 písm. hh) zákona o silničním provozu, zejména tím, že prokázal společné soužití se svou manželkou. Hodnocení těchto důkazů ze strany magistrátu nemá oporu ve spise a vykazuje znaky libovůle. Konkrétně pak k čestnému prohlášení žalobcovy manželky magistrát vůbec nepřihlédl a nepřistoupil ani k jejímu výslechu či k pobytové kontrole. Namísto toho překročil meze pro hodnocení důkazů, když se přiklonil k závěru odporujícímu tvrzení žalobce, aniž by jej jakkoliv podložil. 8. Druhým žalobním bodem žalobce brojí proti vadám řízení, konkrétně proti absenci reakce magistrátu na žalobcovu žádost o prodloužení lhůty. Závěr magistrátu o absenci odůvodnění žádosti o prodloužení lhůty je v rozporu se skutečným stavem věci, neboť tato žádost byla žalobcem řádně a dostatečně odůvodněna. Žalobce trvá na tom, že se žádostí o prodloužení lhůty měl magistrát zabývat a rozhodnout o ní před vydáním rozhodnutí ve věci. Tímto postupem došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před magistrátem, jež má za následek nezákonnost rozhodnutí. Navíc bylo žalobci odepřeno jeho základní procesní právo, neboť magistrát nedal žalobci možnost se vyjádřit ani k podkladům pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. 9. Žalobce rovněž namítá chybný postup žalovaného, který se nezabýval žalobcem předloženým Potvrzením od advokáta z 23. 11. 2021, které doložil spolu se svým odvoláním. Tento důkaz totiž neměl možnost magistrátu včas předložit, a to právě s ohledem na znemožnění vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Žalobce pak dodal, že na všechny výzvy magistrátu reagoval, poskytoval mu nezbytnou součinnost a žádal ho, aby v případě shledání jakýchkoliv vad žalobce vyzval k jejich nápravě. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zrekapituloval průběh řízení před správními orgány a uzavřel, že žalobní body korespondují s odvolacími námitkami, které již vypořádal v napadeném rozhodnutí. 11. Žalobce ve své replice z 29. 7. 2022 zopakoval, že správním orgánům předložil dostatek důkazních prostředků pro prokázání svého obvyklého bydliště dle § 2 písm. hh) zákona o silničním provozu i čl. 12 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/126/ES z 20. 12. 2006 o řidičských průkazech (dále jen „směrnice“), konkrétně o vedení společné domácnosti se svojí manželkou. Považoval-li magistrát tyto důkazy za nedostačující, měl přistoupit k provedení výslechu žalobce či jeho manželky. S důkazním návrhem – výslechem manželky žalobce – vzneseným v čestném prohlášení se magistrát vůbec nevypořádal. Podmínky pro odmítnutí provedení tohoto důkazního návrhu nebyly splněny, neboť magistrát měl o sdílení společné domácnosti žalobce a jeho manželky zjevné pochybnosti. Žalobce pak uvedl judikaturu, dle k