1 As 90/2010 — Nejvyšší správní soud

10 Af 7/2021- 61 - text  [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Mgr. J. N. bytem X zastoupena Mgr. Ing. Michalem Burešem, advokátem sídlem Nová 244, 439 23 Lenešice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti žalovaného ze dne 26. 1. 2021, č. j. 2849/21/5100-31462-707633, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2021, č. j. 2849/21/5100-31462-707633 se zrušuje a věc se mu vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Ing. Michala Bureše. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný k odvolání žalobkyně změnil výrok rozhodnutí – platebního výměru na daň darovací Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 18. 6. 2015, č. j. 4457500/15/2006-70462-106960 (dále též jako „platební výměr“), kterým byla žalobkyni podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon 357/1992 Sb.“), ve spojení s § 57 zákonného opatření Senátu č. 340/2013., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření“), a podle § 139 ve spojení s § 98 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), vyměřena podle pomůcek daň darovací ve výši 22 617 Kč, tak, že se ve výroku prvostupňového rozhodnutí nahrazuje text: „Shora uvedený správce daně podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) ve spojení s ustanovením § 57 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí a podle ustanovení § 139 ve spojení s ust. § 98 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), daňovému subjektu vyměřuje podle pomůcek k úhradě daň darovací ve výši 22 617 Kč, slovy dvacetdvatisícšestsetsedmnáct Kč,“ textem „Shora uvedený správce daně podle zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) ve spojení s ustanovením § 57 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí a podle ustanovení § 139 odst. 1 ve spojení s § 90 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a na základě postupu k odstranění pochybností daňovému subjektu vyměřuje k úhradě daň darovací ve výši 22 617 Kč, slovy dvacetdvatisícšestsetsedmnáct Kč.“; v ostatním zůstal výrok prvostupňového rozhodnutí nezměněn. II. Napadené rozhodnutí 2. Z žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že správce daně na základě usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci sp.zn. 4 VZV 5/2013 ze dne 16.3.2015 (dále jen „usnesení VSZ“), jehož kopii obdržel správce daně dne 16.4.2015 při nahlížení do tohoto trestního spisu, zjistil, že žalobkyně dne 1.11.2012 bezúplatně nabyla 8 ks oděvů a doplňků v celkové ceně 343 100 Kč od osoby, která nebyla v rodinném či příbuzenském vztahu k žalobkyni, pročež byla žalobkyně povinna ve lhůtě do 30 dnů podat daňové přiznání k dani darovací (dále jen „daňové přiznání“) dle § 21 odst. 1 písm. b) zákona 357/1992 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku daňové povinnosti. Žalobkyně tak neučinila a lhůta pro podání daňového přiznání marně uplynula nejpozději dnem 3.12.2012. Proto správce daně výzvou ze dne 29. 4. 2015, č. j. 3226619/15/2006-70462-106960 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení výzvy podala daňové přiznání k dani darovací. Vzhledem k tomu, že daňové přiznání nebylo učiněno ani v náhradní lhůtě, správce daně vyměřil prvostupňovým rozhodnutím (platebním výměrem) daň darovací podle pomůcek ve výši 22 617 Kč. Platební výměr byl žalobkyni doručen prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 7. 7. 2015. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. 3. V rámci odvolacího řízení zjistil žalovaný vady řízení, spočívající v tom, že žalobkyně před vydáním rozhodnutí nebyla seznámena s použitými pomůckami, jejich hodnocením správcem daně a s dalšími skutečnostmi rozhodnými pro stanovení daně. Žalovaný uvedenou vadu řízení napravil a podle § 115 odst. 2 daňového řádu vydal písemnost č. j. 23110/16/5100-31461-700796 ze dne 30. 5. 2016, označenou jako „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“. Písemnost byla doručena zmocněnci prostřednictvím datové schránky dne 8. 6. 2016. Dne 22. 6. 2016 bylo odvolacímu orgánu doručeno podání označené jako „Vyjádření daňového subjektu v rámci odvolacího řízení“. Následně žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 7. 2016, č. j. 32714/16/5100-31461-700796 (dále jen „původní rozhodnutí žalovaného“), odvolání zamítl. 4. Proti původnímu rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu (dále jen „původní žaloba“), kterou zamítl zdejší soud rozsudkem ze dne 28.3.2019, č. j. 6 Af 69/2016-120 (dále jen „první rozsudek zdejšího soudu“). Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) 5. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 6 Af 69/2016-46 ze dne 19. 4. 2018, („druhý rozsudek zdejšího soudu“) byla žaloba zamítnuta. 6. Na základě kasační stížnosti byl tento druhý rozsudek opětovně Nejvyšším správním soudem rozsudkem č. j. 1 Afs 186/2018-45 ze dne 15. 11. 2018, zrušen a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. 7. Poté vydal Městský soud v Praze rozsudek č. j. 6 Af 69/2016-120 ze dne 28. 3. 2019 („třetí rozsudek zdejšího soudu“), v němž neshledal žalobu důvodnou, a proto ji zamítl. 8. Na základě kasační stížnosti i tento rozsudek byl Nejvyšším správním soudem rozsudkem č. j. 1 Afs 168/2019-48, ze dne 18. 12. 2019, zrušen, a zrušeno bylo i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 32714/16/5100-31461-700796 ze dne 26. 7. 2016, a věc byla vrácena Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem Odvolacího finančního ředitelství a s názorem Městského soudu v Praze a z důvodu nesprávného doručování, neboť nedošlo k doručování na správnou adresu, zrušil zamítavý rozsudek městského soudu i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „výzva k podání daňového přiznání nebyla stěžovatelce dosud řádně doručena, nemohl se již soud zabývat dalšími námitkami zpochybňujícími postup správce daně při stanovení daně (zákonnost použitých pomůcek, prokázání vzniku daňové povinnosti) ani námitkami mířícími do postupu městského soudu při jednání a dokazování. (…) [50] Na žalovaném v dalším řízení bude, aby se v prvé řadě zabýval důsledky shora uvedeného závěru, a to zejména s ohledem na otázku prekluze práva vyměřit daň.“ 9. Po zrušujícím rozsudku žalovaný podle § 115 odst. 2 daňového řádu seznámil žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi a současně ji vyzval k uplatnění práva vyjádřit se ke sděleným skutečnostem rozhodnutím ze dne 11. 3. 2020, č. j. 9766/20/5100-31462-707633 (dále jen „Seznámení a výzva“. Přílohou Seznámení a výzvy byla kopie výzvy k podání daňového přiznání ze dne 29.4.2015, čj. 3226619/15/2006-70462-106960. Žalobkyně v odpovědi, jejíž přílohou bylo přiznání k dani darovací, sdělila, že k darování nedošlo, proto v přiloženém přiznání k dani darovací není specifikován předmět daru nebo osoba dárce a je v něm uvedena nulová daňová povinnost. 10. Dne 29.9. 2020 doručil žalovaný žalobkyni výzvu ze dne 25.9.2020, č. j. 33504/20/5100-31462-707633, k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně podle § 115 odst. 1 ve spojení s § 92 odst. 4 a § 32 odst. 1 daňového řádu (dále jen „výzva k prokázání skutečností“), kdy vzhledem k tomu, že je v rámci odvolacího řízení napravován postup správce daně, lze tuto výzvu k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 daňového řádu považovat za výzvu zahajující postup k odstranění pochybností dle § 89 a násl. daňového řádu sui generis. Žalovaný v ní podrobně seznámil žalobkyni s důkazními prostředky, na základě kterých dospěl k názoru, že vznikl předmět daně darovací a žalobkyně se stala poplatníkem daně darovací a vyzval ji k prokázání jejího tvrzení uvedeného v přiznání k dani darovací, podaném dne 25. 3. 2020, ve výši 0 Kč, tedy k prokázání způsobu nabytí movité věci, která je předmětem tohoto řízení o odvolání. 11. Ve vyjádření doručeném žalovanému dne 8.10.2020 žalobkyně namítla prekluzi práva stanovit v projednávané věci daň a setrvala na svém tvrzení, že k darování nedošlo. 12. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí odmítl, že by uplynula lhůta pro stanovení daně. Dále setrval na závěru, že došlo k bezúplatnému nabytí 8 ks oděvů a doplňků, pročež vznikl předmět d