10 Ads 284/2017 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 15/2021- 45 - text 9 14 Ad 15/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Schneeweise a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Qcafe s.r.o. se sídlem Opatovická 166/12, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Petrem Kallou se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2021, č. j. MPSV-2021/48209-421/4, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2021, č. j. MPSV-2021/48209-421/4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám jejího právního zástupce Mgr. Petra Kally, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl podle § 141 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zcela zamítnut návrh žalobkyně ve věci sporu z veřejnoprávní smlouvy. Předmětem sporu byl nesouhlas žalobkyně s výzvou Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „Úřad práce“), jíž byla vyzvána k vrácení části finančního příspěvku, který jí byl poskytnut na základě veřejnoprávní smlouvy, za období listopad 2020 a prosinec 2020 ve výši 69 870 Kč (dále jen „výzva“), a nesouhlas s neposkytnutím předmětného příspěvku za leden 2021 a únor 2021. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Dne 28. 2. 2011 byla uzavřena „pracovní smlouva“ mezi žalobkyní a P. H. (dále jen „pracovní smlouva“), přičemž za obě smluvní strany ji podepsal P. H. (jednou z pozice jednatele žalobkyně, jednou z pozice zaměstnance). Dle bodu 4.1 pracovní smlouvy „touto smlouvou byla sjednána práce zaměstnance na pozici prvního provozního“. Dle bodu 4.2 pracovní smlouvy „pracovní náplň zaměstnance je: a) vedení provozu kavárny; b) kontakt se zákazníky a jejich obsluha, včetně přijímání plateb od zákazníků a vrácení peněz zákazníkům; c) příprava studených a teplých nápojů, jakož i jednoduchých jídel; d) organizování úklidu a úklid kavárny; e) organizování kulturních a společenských akcí v kavárně; f) shromažďování a poskytování informací uvedených v § 3 odstavec 3.3. této smlouvy; g) udílení pokynů ostatním zaměstnancům zaměstnavatele.“ 4. Dne 9. 4. 2020 uzavřeli žalobkyně a Úřad práce veřejnoprávní smlouvu nazvanou „Dohoda o poskytnutí příspěvku z cíleného programu Antivirus č. ABC-CO-4001342/2020“ (dále jen „veřejnoprávní smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí příspěvku za účelem částečné úhrady nákladů na náhrady mezd zaměstnanců v souvislosti s rozšířením onemocnění COVID-19. Na základě veřejnoprávní smlouvy a jejích dodatků byl žalobkyni poskytnut za měsíc listopad 2020 příspěvek v celkové výši 126 100 Kč a za měsíc prosinec 2020 příspěvek v celkové výši 54 000 Kč. Tyto příspěvky byly poskytnuty za tři zaměstnance, přičemž jedním z nich byl P. H., který byl zároveň jediným jednatelem žalobkyně. 5. Dne 11. 3. 2021 zaslal Úřad práce žalobkyni výzvu, a to z důvodu, že za P. H., který byl zároveň jednatelem i zaměstnancem žalobkyně, žalobkyni v daném období předmětná část finančního příspěvku nenáležela. P. H. pracovní smlouvu a její dodatky podepisoval za obě smluvní strany, a takový postup tedy byl v rozporu s pravidly o střetu zájmů. K tomu Úřad práce citoval z šesté verze Manuálu pro zaměstnavatele vydaného žalovaným (dále jen „manuál“). 6. Dne 15. 3. 2021 podala žalobkyně k žalovanému návrh na zahájení sporného řízení ve smyslu § 141 správního řádu, který následně rozšířila tak, že směřoval i proti neposkytnutí předmětného příspěvku ze strany Úřadu práce za leden 2021 a únor 2021, který nebyl poskytnut z důvodů obdobných těm uvedeným ve výzvě. Žalovaný rozhodl o návrhu žalobkyně napadeným rozhodnutím tak, že jej zcela zamítl. 7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že manuál, podle něhož „V rámci Programu Antivirus nelze příspěvek poskytnout na zaměstnance, který je zároveň jednatelem společnosti či členem statutárního orgánu zaměstnavatele, jestliže pracovní smlouva byla podepsána stejnou fyzickou osobou jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance“, je odrazem zákonné úpravy relevantní pro posouzení pracovní smlouvy a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. 8. Otázku platnosti právního jednání je třeba posuzovat podle úpravy účinné v době uzavření pracovní smlouvy, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. K tomu žalovaný citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98, a dále odkázal na rozsudek téhož soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2124/2018 a na něj navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 747/20. Z uvedených rozhodnutí lze dovodit, že střet zájmů je dán, pokud na obou stranách pracovní smlouvy vystupuje tatáž osoba a bylo na žalobkyni, aby případně doložila, že ke střetu zájmů nedošlo. Tento závěr se promítl i do § 437 odst. 2 občanského zákoníku, jenž obsahuje vyvratitelnou domněnku, z níž je nutno vycházet, dokud není ze strany žalobkyně prokázán opak, k čemuž však nedošlo. V této souvislosti žalovaný citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č. j. 7 Ads 45/2018-27, a ze dne 20. 2. 2020, č. j. 1 Ads 97/2019-50. Žalobkyně pouze doložila, že s uzavřením pracovní smlouvy souhlasila valná hromada, tato skutečnost však sama o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že nebyla uzavřena ve střetu zájmů žalobkyně a P. H. To by bylo možné dovodit až z konkrétních podmínek samotného pracovněprávního vztahu ve srovnání s pracovněprávními vztahy dalších zaměstnanců a se situací na trhu práce. Na základě protiprávního jednání nelze danou část příspěvku poskytnout, resp. je třeba jej požadovat zpět, neboť nebyl poskytnut v souladu s právními předpisy. 9. Protiprávnost pracovní smlouvy lze dovodit také ze skutečnosti, že pracovní náplní dle pracovní smlouvy bylo mimo jiné „vedení provozu kavárny“ (prakticky tedy obchodní vedení kavárny) a „udílení pokynů ostatním zaměstnancům zaměstnavatele“. Tyto spadají také pod činnost jednatele společnosti, a střet zájmů je tedy zcela zřetelný pro překrývání náplně činnosti P. H. jakožto zaměstnance a jakožto jednatele žalobkyně. K tomu žalovaný citoval z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/98 a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č. j. 7 Ads 45/2018-27. 10. Závěrem žalovaný shrnul, že výzva byla oprávněná, a to jednak s ohledem na protiprávní jednání žalobkyně a P. H. při uzavírání pracovní smlouvy z důvodu střetu zájmů, a dále také z důvodu, že předmětný vztah nebyl pracovněprávní, neboť obchodní vedení není závislou prací, přičemž předmětný příspěvek lze podle veřejnoprávní smlouvy požadovat pouze na úhradu nákladů na náhrady mezd na osoby, které jsou zaměstnanci příjemce, nikoli za osoby v jiném právním vztahu než pracovněprávním. II. Obsah žaloby 11. Žalobkyně v podané žalobě namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí. Uvedla, že ze zápisů z mimořádných valných hromad žalobkyně vyplývá, že pracovní smlouva a její dodatky byly vždy předem schváleny valnou hromadou, a to 100 % hlasů. Valná hromada P. H. pokaždé uložila, aby pracovní smlouvu jakožto jednatel uzavřel. P. H. byl od počátku jediným jednatelem žalobkyně. Z § 4 pracovní smlouvy vyplývá, že práce byla sjednána na pozici prvního provozního včetně výkonu činností příslušících při kontaktu se zákazníky kterémukoli členovi obsluhy v kavárně. Dle § 4.2 pracovní smlouvy bylo pracovní náplní P. H. podle písm. a) „vedení provozu kavárny“, nikoli vedení provozu celé společnosti, a podle písm. g) „udílení pokynů ostatním zaměstnancům“, čímž je vyjádřeno, že tak jedná z pozice provozního kavárny, tedy nejvýše postaveného zaměstnance. Obava vyjádřená v napadeném rozhodnutí, že pracovní smlouva byla uzavřena v rozporu se zájmy společnosti, je s ohledem na to, že o jejím uzavření všichni společníci předem věděli, její obsah odsouhlasili a uložili jednateli její uzavření, zcela lichá. 12. Dále žalobkyně uvedla, že pracovní smlouva byla uzavřena naprosto ukázkovým způsobem. K tomu citovala znění § 66 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), který platil v době uzavření pracovní smlouvy, § 61 odst. 1 a 3 a § 59 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), ve znění do 31. 12. 2020, a konečně z § 61 odst. 1 a § 59 odst. 2 ZOK, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně trvala na tom, že pracovní smlouva je platná a zakládá pracovněprávní vztah, a proto žalobkyni náleží příspěvek v rámci programu Antivirus i za P. H. I