1 Afs 92/2012 — Nejvyšší správní soud

15 A 62/2020- 83 - text 10 15 A 62/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: Čokoládová Manufaktura s.r.o., IČO: 03724476 se sídlem Teplice, Trnovany, Zemská 481/35 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020 č.j. MHMP-459810/2020/O4/Go takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2020 č.j. MHMP-459810/2020/O4/Go (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1, odboru péče o veřejný prostor (dále též „silniční správní úřad“) ze dne 16. 12. 2019 č.j. UMCP1 498365/2019/OPVP/687/PA (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“). Rozhodnutím správního orgánu I. stupně silniční správní úřad žalobci nepovolil podle § 25 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) zvláštní užívání pozemní komunikace v Praze 1 za účelem umístění restaurační zahrádky na chodníku o velikosti záboru 18,4 m2 v lokalitě Michalská č. 20/970 v Praze 1 v termínu 1. 1. 2020 – 31. 5. 2020. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí předeslal, že podle tržního řádu vydaného nařízením hlavního města Prahy č. 9/2011 Sb. HMP, kterým se vydává tržní řád (dále jen „tržní řád“) se restaurační zahrádkou rozumí místo mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona, na kterém se na zpevněném povrchu prodává zboží a poskytují služby v rámci ohlašovací řemeslné živnosti „hostinská činnost“, které je k výkonu této činnosti vybaveno a funkčně souvisí s provozovnou určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona. Restaurační zahrádka musí mít stejného provozovatele jako uvedená provozovna. Kromě tržního řádu, který se vydává v souladu se živnostenským zákonem, podléhají restaurační zahrádky regulaci podle ustanovení § 25 zákona o pozemních komunikacích, protože je to část pozemní komunikace (chodníku), kterou zabírají. Proto je potřeba žádat o povolení zvláštního užívání komunikace. Žalobce vedl v době správního řízení soudní spor o neplatnost výpovědi ze smlouvy o nájmu nebytového prostoru ze dne 1. 6. 2015, avšak správní orgány obou stupňů nemohly čekat na výsledek soudního řízení a do té doby se zdržet vydat jiné povolení ke zvláštnímu užívání, jak žalobce požadoval. Správní orgány nemohou předvídat, jak soud ve věci rozhodne, přičemž posuzují a rozhodují současný stav projednávané věci. Pokud by správní orgán I. stupně vydal žalobci povolení k zvláštnímu užívání pozemní komunikace umístěním restaurační zahrádky, jednal by v rozporu s § 1 odst. 5 tržního řádu. Rovněž nebylo možné přihlédnout k argumentaci žalobce, že společnost Old Square Bar 1401 s.r.o., bude mít roli jako náhradní společnost za společnost Deluxe Beer Czech s.r.o., a jako taková se bude zřejmě ucházet o možnost pronájmu veřejného prostoru. Ze strany žalobce se jedná o pouhou spekulaci a správní orgány nemohou předjímat soudní rozhodnutí ohledně nájmu nebytového prostoru. 3. Žalobce v žalobě nejprve zdůraznil, že žalobu podal včas. Napadené rozhodnutí bylo doručeno dne 21. 3. 2020 přímo žalobci, ačkoli byl pro účely správního řízení zastoupen advokátem. Jelikož doručení napadeného rozhodnutí zastoupenému nemá ve smyslu § 34 odst. 2 správního řádu účinky doručení, přičemž k rukám zástupce žalobce napadené rozhodnutí nebylo doručeno, neběžela po tuto dobu lhůta pro podání žaloby. 4. V prvním žalobním bodě žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žalovaný se nijak nevyjádřil k jeho argumentaci, nadto podložené důkazy. Napadené rozhodnutí tak trpí nedostatkem důvodů či nedostatečným odůvodněním. K výkladu pojmu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003 č.j. 2 Ads 58/2003-73, ze dne 17. 1. 2013 č.j. Afs 92/2012-45 a na rozhodnutí Ústavního soudu e dne 17. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 1534/08. Důkazy, které žalobce navrhl, byly provedeny ledabyle a veškeré jeho konkrétní námitky byly odmítnuty bez relevantního zdůvodnění. O odvolání bylo rozhodnuto i přes zásadní pochybnosti, které tvořily logický a ucelený řetězec. Napadené rozhodnutí nezmiňuje žádný z důkazů, které v odvolacím řízení žalobce založil do spisu. Správní orgán byl dle názoru žalobce povinen zhodnotit jako předběžnou otázku, zda je žalobce oprávněným nájemcem či nikoli. Pokud se v tomto směru spokojil s tvrzením vlastníka nemovitosti, dopustil se závažného pochybení v rámci dokazování. 5. Žalobce zrekapituloval, že ve správním řízení namítal neplatnost výpovědi. Uvedl, že výpověď učiněná pronajímatelem je relativně neplatná. Stejně tak jsou neplatná jednání, která za žalobce učinil jeho bývalý jednatel P. G. O tom byl pronajímatel informován. Výpověď z nájmu nebyla oprávněná, přičemž o této otázce probíhá řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu X pod sp. zn. X. 6. Žalobce dále uvedl, že se smluvně ujednaným způsobem obrátil na zástupce vlastníků nemovitosti a požádal o prodloužení nájmu. Vlastníci se k jeho žádosti nevyjádřili, a nastala tak fikce prodloužení nájmu. Žalobce je tedy nájemníkem. Pokud se správní orgán domnívá, že tomu tak není, musí svoje závěry odůvodnit, což se však v napadeném rozhodnutí nestalo. 7. Pokud správní orgán vychází z tvrzení třetí osoby, bylo jeho povinností před vydáním rozhodnutí umožnit žalobci vyjádřit se k tomuto tvrzení a případně navrhnout důkazy k prokázání jeho opaku. Jestliže tak správní orgán neučinil, zkrátil žalobce na právech na spravedlivý proces, a napadené rozhodnutí je v důsledku toho nezákonné. 8. Správní orgán rovněž nesplnil povinnost objektivizace skutkového stavu. Přestože žalobce přednesl zcela jasné pochybnosti o skutkovém stavu, který zjistil správní orgán prvního stupně, a doložil k tomu celou řadu důkazů, žalovaný takto zpochybněný stav nedoplnil, čímž porušil povinnosti stanovené mu správním řádem. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012 č.j. 6 Ads 61/2012-15 žalobce zdůraznil, že správní orgán se nemůže odpovědnosti za řádné zjištění skutkového stavu v souladu s principem materiální pravdy a odpovědnosti za opatření podkladů pro rozhodnutí zbavit a zároveň nelze na účastníka přenést povinnost správního orgánu opatřit v případě potřeby podklady pro vydání rozhodnutí. I v případě, kdy účastník řízení označil určitý důkaz, avšak tento důkaz nedoložil, je správní orgán povinen se jím zabývat, a pokud by jej považoval za relevantní pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, musel by si jej ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu sám opatřit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2013 č.j. 1 As 20/2013-64). Pokud žalobce požadoval doplnění dokazování dotazem na soud, jde vedle nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí též o pochybení správního orgánu, neboť správní orgán ignoroval žalobcem navržený důkaz. Žalobce na tomto místě poukázal na ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu, z něhož vyplývá, že řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je ovládáno výlučně zásadou vyšetřovací, a rovněž je v něm zdůrazněna i zásada objektivního, nestranného přístupu, kdy správní orgán je povinen zjišťovat veškeré rozhodné okolnosti, tedy i ty, které svědčí ve prospěch osoby, které má být povinnost (proti její vůli) uložena. 9. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že nelze opomenout, že správní orgán vychází z tvrzení třetí osoby, která není nijak zúčastněna na řízení a která se žalobcem vede soudní spor. Správní orgán zcela přehlédl, že došlo k platnému prodloužení nájmu. Žalobce je obětí trestné činnosti jeho bývalého jednatele, přičemž nelze vyloučit participaci třetí osoby, která podala pro správní orgán potvrzení, na tomto trestním jednání. Žalobce již v odvolání komentoval, že mu bylo znemožněno vyjádřit se k tvrzením této třetí osoby, žalovaný však ani tento fakt nereflektoval. Názory žalovaného jsou nesprávné, neboť byly založeny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a správní orgán z důkazů předložených žalobcem vyvodil nesprávné skutkové závěry. 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodnutí o povolení zvláštního užívání nebylo žalobci vydáno z důvodu nesplnění podmínky stanovené v § 1 odst. 5 tržního řádu, podle něhož mimo jiné platí, že „restaurační zahrádka musí mít stejného provozovatele jako uvedená provozovna“. Z předložené smlouvy o nájmu nebytového prostoru ze dne 1. 6. 2015 vyplývá, že je vypovězena ke dni 28. 3. 2019. Jednatel žalobce dne 11. 12. 2019 písemně správnímu orgánu oznámil