6 Ads 178/2019 — Nejvyšší správní soud

15 Af 17/2022- 41 - text 6 15 Af 17/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: SAZKA a.s. se sídlem Evropská 866/69, Praha 6 zastoupená Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/ 15, Praha 5 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2022 č. j. 39710/22/5000-10611-712195 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil celkem pět dodatečných platebních výměrů Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“), a to konkrétně: - dodatečný platební výměr ze dne 13. 7. 2021 č. j. 115280/21/4300-13823-704691, jímž správce daně doměřil žalobkyni hazardní daň za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2021, - dodatečný platební výměr ze dne 4. 10. 2021 č. j. 156731/21/4300-13823-704691, jímž správce daně doměřil žalobkyni hazardní daň za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2021, - dodatečný platební výměr ze dne 11. 1. 2022 č. j. 3727/22/4300-13823-704691, jímž správce daně doměřil žalobkyni hazardní daň za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2021, - dodatečný platební výměr ze dne 30. 3. 2022 č. j. 63069/22/4300-13823-704691, jímž správce daně doměřil žalobkyni hazardní daň za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2021, - dodatečný platební výměr ze dne 22. 6. 2022 č. j. 109646/22/4300-13823-704691, jímž správce daně doměřil žalobkyni hazardní daň za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2022 (dále společně jen „dodatečné platební výměry“). Každým z výše uvedených dodatečných platebních výměrů správce daně doměřil žalobkyni za příslušné zdaňovací období daň z hazardních her (konkrétně daň z loterií) ve výši 14 000 Kč a stanovil jí penále ve výši 2 800 Kč. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žalobkyně podala dodatečná daňová přiznání za příslušná zdaňovací období, v nichž v příloze A, části „a. Hra neprovozovaná dálkovým přístupem prostřednictvím internetu“ tvrdila vždy částku o 40 000 Kč nižší než v řádném daňovém přiznání. Snížení úhrnu přijatých vkladů o tuto částku snížilo vypočtenou dílčí daň z loterií o 14 000 Kč v každém zdaňovacím období. Daň žalobkyně tvrdila odlišně, protože nesouhlasila s novou sazbou daně z loterií, která od 1. 1. 2020 v důsledku novely zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her (dále jen „zákon o dani z hazardních her“) provedené zákonem č. 364/2019 Sb. (dále jen „novela“) činí 35 % namísto 23 %. Novou sazbu daně žalobkyně považuje za neústavní. Svým postupem chtěla na protiústavnost zvýšení sazby daně poukázat a navrhla správci daně zahájení postupu k odstranění pochybností, což správce daně provedl. Postup k odstranění pochybností vyústil v doměření daně žalobkyni dodatečnými platebními výměry, a to ve výši rozdílu mezi poslední známou daňovou povinností a částkou nově zjištěnou, tj. 14 000 Kč. Proti dodatečným platebním výměrům brojila žalobkyně odvoláními, v nichž setrvala na svém názoru o protiústavnosti zvýšené daňové sazby z loterií. 3. Žalovaný konstatoval, že správce daně doměřil žalobkyni daň z loterií po právu. Žalobkyně sama přiznala, že v dodatečných daňových přiznáních snížila úhrn vkladů fiktivně ve snaze namítat protiústavnost nové (vyšší) sazby daně z loterií. Správce daně i žalovaný jsou však při správě daní povinni rozhodovat v souladu s právními předpisy. Nepřísluší jim posuzovat, zda je sazba daně z hazardních her ve výši 35 % pro dílčí základ daně z loterií stanovená v § 4 písm. a) zákona o dani z hazardních her protiústavní. Soulad zákona s ústavním pořádkem je oprávněn posuzovat pouze Ústavní soud. Abstraktním přezkumem ústavnosti § 4 písm. a) zákona o dani z hazardních her se ovšem Ústavní soud již zabýval v nálezu ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. 87/20, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 232/2021 Sb. (dále jen „nález Pl. ÚS 87/20“) a rozpor s ústavním pořádkem neshledal. 4. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně setrvala na názoru, že jí daň byla doměřena na základě ustanovení § 4 písm. a) zákona o dani z hazardních her, které je neústavní, a v širším smyslu tudíž nezákonné. Je jí známo, že Ústavní soud provedl nálezem Pl. ÚS 87/20 abstraktní přezkum tohoto ustanovení, má však za to, že pro případ incidenční (konkrétní) kontroly ústavnosti, které se domáhá v tomto řízení, nepředstavuje uvedený nález překážku věci rozsouzené. Protiústavnost uvedené normy shledává ve čtyřech směrech. Zaprvé má podle ní 35% daň z loterií tzv. rdousící efekt. Novela zavedla skokové zvýšení daně, dosavadní ekonomické parametry nákladů na provoz loterií se však nezměnily. Zdaněný subjekt se proto dostane do ztráty a je nucen zásadně redukovat nebo restrukturovat rozsah a způsob svého podnikání. Zadruhé žalobkyně namítla konfiskační efekt daně. V důsledku toho, že daň z loterie dosáhla 35 %, státní rozpočet inkasuje dominantní část zisku žalobkyně z loterijní činnosti. Zatřetí se žalobkyně domnívá, že zvýšením loterijní daně porušil zákonodárce princip rovnosti, protože svévolně zvýšil sazbu daně jen v jedné oblasti hazardních her. Dopustil se tedy nepřípustného selektivního zdanění, aniž by bylo zřejmé, že tak činí ve veřejném zájmu. Začtvrté žalobkyně namítla, že zákonodárce zvýšením sazby daně za loterie nejednal racionálně. Je sice pochopitelné, že stát daní hazardní hry coby společensky rizikové služby, nicméně loterie jsou rizikové nejméně a neslouží ani jako brána k jiným typům závislosti na hazardu. Zvolená výše loterijní daně tedy neodráží naléhavost regulatorního účelu zdanění loterií. 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně podle něj uměle vytváří podklad pro opětovné posouzení věci Ústavním soudem, který se však k věci již jednoznačně vyjádřil v nálezu Pl. ÚS 87/20. Na odůvodnění tohoto nálezu žalovaný plně odkázal. Zopakoval nosnou argumentaci napadeného rozhodnutí, tedy že orgány finanční správy nejsou nadány pravomocí posuzovat ústavnost daňových zákonů, které při správě daní aplikují. Žalovaný poukázal též na to, že se Městský soud v Praze zabýval totožnými námitkami žalobkyně v řízeních vedených před desátým a sedmnáctým senátem správního úseku, a dospěl k závěru, že námitky jsou příliš obecné a nejsou s to vyvrátit závěry nálezu Pl. ÚS 87/20. 6. Při rozhodování ve věci samé soud vycházel zejména z této právní úpravy: 7. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy (dále jen „právní předpis“). Zákonem se pro účely tohoto zákona rozumí též mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu. 8. Podle § 4 písm. a) zákona o dani z hazardních her ve znění do 31. 12. 2019, sazba daně z hazardních her činí 23 % pro dílčí základ daně z loterií. 9. Podle § 4 písm. a) zákona o dani z hazardních her ve znění od 1. 1. 2020, sazba daně z hazardních her činí 35 % pro dílčí základ daně z loterií. 10. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně podala v roce 2021 několik žalob proti rozhodnutím žalovaného, které se týkaly daně z loterií za různá zdaňovací období poté, co dne 1. 1. 2020 vešla v účinnost novela zákona o dani z hazardních her. Ve všech případech žalobkyně uplatnila před finančními orgány stejnou taktiku – fiktivně si v dodatečných daňových tvrzeních snížila dílčí základ daně z loterie, aby docílila toho, že jí tuto daň správce daně doměřil. Následně mohla v navazujícím odvolacím řízení a poté v řízení před správními soudy uplatnit argumentaci o protiústavnosti § 4 písm. a) zákona o dani z hazardních her. 11. Žalobkyně doposud nebyla se svou taktikou úspěšná. Městský soud v Praze zamítl její žaloby rozsudky ze dne 11. 8. 2022 č. j. 17 Af 19/2021-31, č. j. 17 Af 20/2021-27, a č. j. 17 Af 21/2021-33, a ze dne 9. 11. 2022 č. j. 10 Af 15/2021-29. Kasační stížnosti, které žalobkyně proti těmto rozsudkům podala, zamítl Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 14. 9. 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-32 (ve znění opravného usnesení ze dne 25. 9. 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-39), ze dne 14. 9. 2023 č. j. 8 Afs 224/2022-34, ze dne 28. 4. 2023 č. j. 7 Afs 283/2022-22 a ze dne 23. 3. 2023 č. j. 7 Afs 323/202223. Obsah těchto rozhodnutí je oběma účastníkům řízení dobře znám, neboť byli účastníky předmětných řízení. 12. Žalobkyně uplatnila v nyní projednávané věci naprosto totožnou žalobní argumentaci jako v předchozích řízeních (případy se liší pouze tím, jakých zdaňovacích období se týkají). Tuto žalobní argumentaci již Městský soud v Praze výše zmíněnými rozsudky zcela vypořádal, přičemž vycházel zejm. z nálezu Pl. ÚS 87/20, který poskytuje odpovědi na žalobkyní