1 Afs 58/2009 — Nejvyšší správní soud

19 A 53/2022- 74 - text 24 19 A 53/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: RNDr. P. H., Ph.D., narozený dne X, IČ: X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ladislavem Břeským sídlem Botičská 1936/4, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 10. 2022, č. j. MSP-23/2022-ODKA-ROZ/3 takto: I. Výrok III. rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 10. 2022, č. j. MSP-23/2022-ODKA-ROZ-3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 466,50 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 12. 2022 k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení výroku III rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 7. 10. 2022, č. j. MSP-23/2022-ODKA-ROZ/3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl částečně zamítnutý rozklad podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „správní řád“), podaný žalobcem proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 2. 2022, č. j. MSP-15/2021-OINS-SRZT/15 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žalobce je vinen tím, že (i) na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 20. 3. 2018 se společností Lesy České republiky, s. p., (dále jen „Lesy ČR“) vypracoval dne 10. 10. 2018 znalecký posudek č. 2-130/2018, ve kterém vyslovil závěr, že společnosti Lesy ČR vznikla v roce 2016 škoda na dřevinách a lesních porostech působením kyselé depozice H+ vyčíslená touto společností na částku 53 325 624 Kč, a dále tuto celkovou sumu rozdělil na podíly vyjádřené v korunách, které označil za dílčí škody způsobené konkrétními emitenty emisí, přitom k tomuto neměl znalecké oprávnění, a dále tím, že výše uvedený posudek č. 2-130/2018, který vypracoval a podal, je nepřezkoumatelný v důsledku neúplnosti spočívají v tom, že v posudku: není uvedeno, jaká data byla zadána do programů, jejichž pomocí posudek zpracoval, a jak byla zadaná data těmito programy dále zpracována; chybí výstupní sestavy z programů VYBaut16.EXE a VYBruc16.EXE nazvané „Náhrady škod způsobené imisemi Lesům České republiky, s. p. za rok 2016“, přestože v posudku na str. 35 je uvedeno, že tvoří jeho nedílnou součást; není uveden způsob výpočtu škody vyčíslené na částku 53 325 624 Kč ani výše škod v jednotlivých referenčních bodech a způsob jejich výpočtu, (ii) tím, že v době před písemným vypracováním znaleckého posudku č. 2-130/2018 předal společnosti Lesy ČR programy VYBaut16.EXE a VYBruc16.EXE, aby do nich zadávala vstupní data, což společnost Lesy ČR učinila, čímž se podílela na vypracování výstupní sestavy s názvem ,,Náhrady škod způsobené imisemi Lesům České republiky, s.p. za rok 2016“, která je součástí posudku a obsahuje vypočtený podíl emitentů na vyčíslené ztrátě vyjádřený v procentech a korunách českých, tedy (i) vykonal znaleckou činnost v rozporu s § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o znalcích a tlumočnících“), v oboru, pro který nebyl jmenován, a zároveň nikoliv řádně; (ii) v rozporu s § 10 zákona o znalcích a tlumočnících nevykonal znaleckou činnost osobně, čímž spáchal ad i. přestupek podle § 25a odst. 1 písm. a) zákona o znalcích a tlumočnících; ad ii. přestupek podle § 25a odst. 1 písm. b) zákona o znalcích a tlumočnících, a za to mu byl uložen podle § 25a odst. 3 téhož zákona úhrnný trest podle § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), ve výši 95 000 Kč. 3. K rozkladu žalobce ministr spravedlnosti napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že prvostupňové rozhodnutí, co do bodu ii. výroku o vině zrušil a řízení v této části zastavil (z důvodu promlčení), co do výroku o trestu rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání, ve zbytku rozklad zamítl. 4. Žalobce touto žalobou brojí proti části rozhodnutí, kterou byl ve zbytku rozklad zamítnut, tedy proti části výroku o vině (i). II. Žalobní body 5. Žalobce nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že je vinen tím, že vykonal znaleckou činnost v rozporu s § 8 zákona o znalcích a tlumočnících, v oboru, pro který nebyl jmenován, a zároveň nikoliv řádně, čímž měl spáchat přestupek podle § 25a odst. 1 písm. a) zákona o znalcích a tlumočnících. 6. Žalobce neurčoval ani nepotvrzoval, že škoda vznikla ve výši 53 365 624 Kč. Z posudku jednoznačně vyplývá (a všechny soudy, které s posudkem pracovaly, si toho byly vědomy), že celkovou výši škody stanovily Lesy ČR dle obecně závazných právních předpisů. Znalecké posudky žalobce neměly za úkol tuto výši určit či potvrdit a takové potvrzení ani určování z žádného místa jejich obsahu nevyplývá. Správní orgány potvrdily, že celkovou výši škody stanovila společnost Lesy ČR, nikoli žalobce. Žalobci tedy není zřejmé, proč je mu dáno za vinu překročení znaleckého oprávnění z důvodu určení výše škody na lesních porostech, když má dle žalovaného být nespornou skutečností, že výši škody určila společnost Lesy ČR (což také jednoznačně vyplývá ze znaleckého posudku). 7. Žalobce má znalecké oprávnění se specializací na „škody způsobené imisemi na lesních porostech“. Ze žádného obecně závazného předpisu přitom nevyplývá, že by nemohl provádět nejen např. posuzování příčiny vzniku škod, ale i jejich kvantifikaci. 8. Správní orgány tvrdí, že ne každá ekonomická ztráta je škodou a že škoda je pojem právní, takže když se žalobce zabýval otázkou škody, zabýval se otázkou právní, čímž překročil hranice svého znaleckého oprávnění. To by však vedlo k závěru, že žalobce, který má znalecké oprávnění se specializací na „škody způsobené imisemi na lesních porostech“, se podle žalovaného nesmí zabývat škodami způsobenými na lesních porostech, protože škody jsou pojem právní. Žalobce používá pojem škoda v tom smyslu, jak je definován a užíván vyhláškou č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích (dále jen „vyhláška č. 55/1999 Sb.“), na základě které zadavatel posudku vyčíslil celkovou škodu na lesních porostech. Žalovaný se však s touto námitkou žalobce v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal. 9. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nesprávně vypořádal s námitkou žalobce týkající se vnitřní rozpornosti prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňový orgán nejprve dospívá k závěru, že žalobce neměl oprávnění zabývat se škodami (neboť jde o pojem právní), od této argumentace však opět ustupuje a uvádí, že prý žalobce „mohl v rámci svého znaleckého oprávnění zkoumat vliv emisí na zdraví lesa, a mohl pomocí modelového výpočtu učinit závěr o tom, jakým podílem přispívají jednotlivé emisní zdroje ke znečištění ovzduší či okyselení půdy na určitém území…. Pokud však obviněný v rámci svého znaleckého zkoumání vypočítával nikoliv jen procentní podíly, ale jednotlivým osobám (emitentům) stanovil škodu vyjádřenou v korunách, pak své znalecké oprávnění překročil.“ Pokud by tedy žalobce ve znaleckém posudku uvedl pouze procentní podíly jednotlivých emitentů na vzniklé škodě, tak by své oprávnění nepřekročil. Skutečnost, že žalobce rozdělil celkovou výši škody mezi jednotlivé znečišťovatele podle podílů emisních zdrojů na imisní škodě na lesních porostech a tyto podíly vyjádřil nejen v procentech, ale pro usnadnění orientace a přehlednost též v korunách, nic nemění na tom, že se stále jedná jen o rozdělení zadavatelem posudku vyčíslené celkové škody, a nikoliv o určení výše škody žalobcem. Pokud by žalobce stanovil procentní podíly, tak například u emisního zdroje Elektrárny Počerady, a.s. by musel uvést, že škoda elektrárny bude představovat hodnotu 433,32 % nebo procentní průměr z 209 referenčních bodů, což je 2,0207 %. Znalecký posudek by byl při takovém postupu pro řešení náhrad imisních škod nepoužitelný. 10. Názory žalovaného jsou v rozporu s názory, které opakovaně ve své judikatuře vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud. Dle názoru žalobce každý soud, který posuzuje v soudním řízení znalecký posudek coby důkaz, si v prvé řadě odpovídá na otázku, zda takový znalecký posudek opravdu zpracoval soudní znalec, který k tomu byl oprávněn. Soud si totiž musí nejdříve vyhodnotit, zda je znalecký posudek procesně jako důkaz použitelný. Žádný soud přitom nikdy nedospěl k závěru, že by jakýkoliv znalecký posudek žalobce byl nepoužitelný proto, že by žalobce neměl znalecké oprávnění k jeho zpracování. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela pomíjí mimořádnou složitost a komplexnost problematiky, jíž se žalobce v posudku zabývá. Žalobce má za to, že vypracování znaleckého posudku je v dané oblasti složitější, než je vypracování znaleckého posudku v některých jiných oblastech. 12. Žalobce v podaném rozkladu upozorňoval na řadu nepřesnos