8 Afs 21/2009 — Nejvyšší správní soud

5 A 135/2020- 41 - text 17 5 A 135/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: ELEKTROŠROT, a.s., IČ: 25003569 se sídlem Košťanská 264/12, Hudcov 415 01 Teplice zastoupená Mgr. Ing. Miroslavem Plevou, advokátem se sídlem Krupská 264/12, 415 01 Teplice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2020, č. j. MZP/2020/520/1018, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2020, č. j. MZP/2020/520/1018, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 15 342 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Miroslava Plevy, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Ústí nad Labem (dále „prvostupňový správní orgán“ či „inspekce“) ze dne 17. 9. 2019, č. j. ČIŽP/44/2019/7027, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném do 28. 2. 2019 (dále jen „zákon o odpadech“), za které jí byla uložena pokuta ve výši 80 000 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Konkrétně byla uznána vinnou z přestupků podle - (i) § 66 odst. 4 písm. f) zákona o odpadech, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 37c odst. 2 téhož zákona předala kvalifikovanému zájemci (autoservisu) k opětovnému použití celý autovrak, a to konkrétně vozidlo výrobní značky Ford Tranzit, bílé barvy, s VIN kódem X, rok výroby 2001 (dále „Ford Tranzit“), nikoli pouze jeho příslušnou část; - (ii) § 66 odst. 2 písm. b) zákona o odpadech, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 18 odst. 1 písm. i) téhož zákona nezabezpečila odpady, konkrétně vozidlo výrobní značky Volkswagen Caddy, červené barvy, s VIN kódem X, rok výroby 1996 (dále „VW Caddy“) před odcizením. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. 3. Ze správního spisu k dané věci vyplynulo, že dne 6. 12. 2018 vykonal prvoinstanční správní orgán kontrolu u žalobkyně, a to za účelem kontroly dodržování zákona o odpadech v provozovně žalobkyně - zařízení ke sběru, výkupu a zpracování odpadů – autovraků na adrese sídla žalobkyně, konkrétně ve věci nakládání s vozy VW Caddy a Ford Tranzit, a to na základě podnětu Policie ČR ze dne 22. 11. 2018. V rámci kontroly bylo zjištěno, že v areálu zařízení se nenachází ani jedno z popsaných vozidel, přičemž ve vztahu k vozu VW Caddy neměla žalobkyně ani povědomí o tom, že vůz chybí. Trestní oznámení krádeže tohoto vozidla podala žalobkyně až dne 11. 12. 2018. V rámci kontrolního řízení žalobkyně uvedla, že vozidlo Ford Tranzit na začátku ledna 2018 (cca 14 až 21 dnů po přijetí vozu do zařízení dne 11. 12. 2017) poskytla podnikateli panu S., který v X provozuje autovrakoviště k tomu, aby si vyndal z vozidla motor k dalšímu využití a vozidlo vrátil zpět. K vrácení vozu bez motoru došlo dne 11. 12. 2018. Vozidlo VW Caddy bylo po přijetí do zařízení žalobkyně uzamčeno a připraveno na parkovací ploše k následnému převozu do demontážních prostor, z této plochy bylo odcizeno. O provedené kontrole byl sepsán protokol č. ČIŽP/44/2019/4601, který byl dne 17. 6. 2019 doručen žalobkyni. Proti protokolu o kontrole podala žalobkyně dne 26. 6. 2019 námitky, ve kterých se vymezila proti skutkovým zjištěním učiněným prvoinstančním správním orgánem. Dnem 1. 8. 2019 prvoinstanční správní orgán zahájil s žalobkyní přestupkové řízení. Součástí oznámení o zahájení přestupkového řízení je poučení v následujícím znění: „Podle ustanovení § 36 odst. 1 správního řádu musí být obviněnému před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Rozhodnutí ve věci bude vydáno nejdříve po 10 dnech od doručení tohoto vyrozumění. V době po vydání rozhodnutí může tedy obviněný uplatnit své právo podle § 36 odst. 3 správního řádu.“ Přípisem ze dne 6. 8. 2019 žalobkyně požádala o nařízení ústního jednání ve věci. Dne 29. 8. 2019 se uskutečnilo ústní jednání, v rámci kterého zástupce žalobkyně uvedl, že vozidlo VW Caddy bylo zřejmě odcizeno úmyslně s cílem poškodit žalobkyni. Toto vozidlo bylo uzamčeno, bez provozních náplní, tedy bylo dle názoru žalobkyně dostatečně zabezpečeno proti krádeži. Ke krádeži zřejmě došlo mimo provozní dobu zařízení. K vozidlu Ford Tranzit přítomný zástupce žalobkyně uvedl, že vozidlo bylo panu S. poskytnuto celé z důvodu, aby demontáž provedl odborný servis, který pan S. provozuje, protože v provozovně žalobkyně žádní automechanici zaměstnáni nejsou. Současně bylo ujednáno, že vozidlo bude vráceno ihned po vyjmutí motoru. Prvoinstanční správní orgán konstatoval, že tato tvrzení budou zohledněna v rozhodnutí, které bude vydáno po řádném vyhodnocení skutkového stavu. O ústním jednání byl sepsán protokol č. ČIŽP/44/2019/6576. 4. Následně prvoinstanční správní orgán ve věci rozhodl prvoinstančním rozhodnutím. V rozhodnutí popsal průběh řízení a vyjádřil se k námitkám žalobkyně učiněným v průběhu řízení. K druhu uloženého správního trestu uvedl, že napomenutí by nesplnilo motivační úlohu nápravy, přičemž nelze přehlédnout, že k porušení právních povinností došlo při nakládání s nebezpečnými odpady. Při ukládání trestu přihlédl k závažnosti ohrožení životního prostředí a míře jeho poškození. V souladu s absorpční zásadou uložil trest za skutek nejpřísněji trestný [skutek ad 1 (ii)], přičemž míru závažnosti ohrožení v tomto případě hodnotil jako střední, a to vzhledem k rozsahu protiprávního činnosti, kdy se jednalo předání celého autovraku kvalifikovanému zájemci, nikoli jen jeho části (v tomto případě motoru). Prvoinstanční správní orgán se vyjádřil ke skutkové podstatě přestupku ohrožujícího životní prostředí tak, že k jejímu naplnění dojde vždy, když nejsou ze strany subjektu dodrženy právní předpisy týkající se nakládání s odpady, neboť tím je vyvoláno nebezpeční vzniku poruchy (str. 8 prvoinstančního rozhodnutí). Při stanovení výše pokuty prvoinstanční správní orgán dále přihlédl k porušení povinnosti stanovené v § 18 odst. 1 písm. i) zákona o odpadech (druhé přestupkové jednání) a k recidivě žalobkyně, kdy se nejednalo o první skutek, za který by byla pravomocně uznána vinnou. Za polehčující okolnost shledal skutečnost, že žalobkyně po kontrole inspekce provedla další opatření ve formě masivních konstrukcí k zamezení případného pokusu o odcizení. 5. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaný se vyjádřil k jednotlivým odvolacím námitkám a potvrdil právní i skutkové závěry, ke kterým dospěl prvostupňový správní orgán. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, replika žalobkyně ze dne 9. 3. 2021 6. Žalobkyně v žalobě namítá, že řízení před prvoinstančním správním orgánem, které napadenému rozhodnutí předcházelo, je stiženo podstatnou vadou, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Prvoinstanční správní orgán žalobkyni před vydáním rozhodnutí ve věci dostatečně nepoučil o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Poučení, které žalobkyně obdržela, obsahuje pouze obecné a blíže nekonkrétní poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Toto poučení nelze pro svou obecnost a nesrozumitelnost vnímat jako řádné poskytnutí možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. K seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí by měla být správním orgánem navíc stanovena přiměřená lhůta a současně by měla být dána i přiměřená lhůta k vyjádření k těmto podkladům, jejíž délka obvykle odpovídá složitosti případu. Konalo-li se tedy v projednávané věci ústní jednání dne 29. 8. 2019, měla být žalobkyni následně opětovně udělena možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tak, aby mohla provést celkové zhodnocení dané věci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002-36, 303/2004 Sb. NSS). 7. Dále žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. K odpovědnosti za přestupek podle § 66 odst. 4 písm. f) ve spojení s ustanovením § 37c odst. 2 zákona o odpadech (Ford Tranzit) je nezbytné, aby žalobkyně k opětovnému použití „nabídla“ celý autovrak. K takovému nabídnutí ze strany žalobkyně však nikdy nedošlo, žalobkyně nabídla pouze motor. Žalobkyně se proto přestupku nedopustila a správní orgány skutkovou podstatu tohoto přestupku nesprávně vyložily. Absence důvodů, pro které správní orgány považovaly „předání“ za „nabídnutí“, činí napadené rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2011, sp. zn