1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

5 A 152/2017- 214 - text 21 5 A 152/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: ŠKODA TRANSPORTATION a.s, IČO 62623753 se sídlem Emila Škody 2922/1, 301 00 Plzeň zastoupený advokátem Mgr. Radkem Pokorným sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 České dráhy, a.s., IČO 70994226 sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. června 2017, č. j. MV-78550-3/KM-2017, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 28. června 2017, č. j. MV-78550-3/KM-2017, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů částku ve výši 49 140 Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Ministerstva vnitra, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 22. 5. 2017, č. j. NCOZ-5074-4/ČJ-2017-4100PI, kterým byla podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění rozhodném (dále jen „informační zákon“) a na základě ustanovení § 8a a § 11 odst. 6 informačního zákona, ustanovení § 5 odst. 3 a § 10 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“) a ustanovení § 8a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění rozhodném (dále jen „trestní řád“) a ustanovení § 81 a § 135 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „občanský zákoník“), částečně v bodech 1), 2) a 6) odmítnuta žádost žalobce ze dne 5. 5. 2017 o poskytnutí informací vztahujících se k trestnímu řízení vedenému pod sp. zn. NCOZ-1670-145-TČ-2016-412102, a to v následujícím rozsahu: 1) bylo-li již řízení pravomocně ukončeno, žádal o kopii usnesení dle ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu, kterým bylo rozhodnuto o odložení věci vedené pod sp. zn. NCOZ-1670-145-TČ-2016-412102; 2) bylo-li již řízení pravomocně ukončeno, žádal o kopii rozhodnutí dozorujícího státního zástupce, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti údajného poškozeného (bylo-li již o stížnosti poškozeného rozhodnuto); 6) bylo-li umožněno společnosti České dráhy, a. s. (dále též „osoba na řízení zúčastněná“) nahlížet do spisu vedeného k řízení, žádal o kopii protokolu o nahlížení do spisu. (dále též „žádost“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě namítal nesprávnost a nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že požadoval informace týkající se trestního řízení, které bylo v době podání žádosti o informace pravomocně skončené. 3. Žalobce spatřoval nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí v nesprávném posouzení podmínek, za kterých nelze informace poskytnout na základě výluky dle § 11 odst. 6 informačního zákona; tedy proto, že požadované informace obsahují skutečnosti, které by měly dopad na schopnost orgánů činných v trestním řízení jednat. Žalobce zpochybnil argumentaci žalovaného, který pod uvedenou zákonnou výluku subsumoval i možnost případného pokračování trestního řízení (možnost obnovení věci) s tím, že prvostupňový správní orgán stupně obdržel sdělení v podobě tzv. nejasného podání, jež by k obnovení trestního řízení mohlo vést. Žalobce však namítal, že obnova řízení nemůže být vyloučena nikdy a že existence tohoto nejasného podání obdrženého po skončení trestního řízení nemůže jakkoli vypovídat o pravděpodobnosti obnovení trestního řízení. 4. Žalobce rovněž namítal vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný zmínil požadavek vysoké pravděpodobnosti obnovy trestního řízení coby důvodu pro neposkytnutí informace, nevysvětlil však, v čem je taková míra pravděpodobnosti v daném případě dána. Žalobce poukázal na odbornou literaturu a judikaturu a odmítl extenzivní výklad podmínek, za kterých lze informace neposkytnout. 5. Žalobce dále nesouhlasil s tím, že nelze poskytnout informace z požadovaných dokumentů, které mají vztah k důkazům, neboť vypovídají o metodice postupu policie při prověřování trestné činnosti. Uvedl, že z prvostupňového rozhodnutí vyplývalo, že informace nelze poskytnout, neboť obsahují „výčet důkazů“, až žalobou napadené rozhodnutí odůvodnění rozšířilo o „časovou provázanost důkazů“, čímž bylo žalobci znemožněno na tuto argumentaci v odvolání reagovat. Žalobce byl ale přesvědčen, že ani rozšiřující argument žalovaného spočívající v časové provázanosti důkazů nemůže obstát. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 As 105/2010-73, dle kterého je informování veřejnosti o konání orgánů činných v trestním řízení zajištěno prostřednictvím poskytování rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Žalovaný však, aniž by odůvodňoval své obavy z ohrožení šetření obdobných případů, ve svém důsledku veškerou práci policie označuje za tajnou; taková argumentace žalovaného by dle žalobce vylučovala poskytování jakýchkoli usnesení o odložení věci a dokonce i vydaných trestních rozsudků. Žalobce sporoval, že by způsoby získávání důkazů byly neveřejné a tajné, neboť tyto jsou vypočteny v trestním řádu. Namítal, že v žalobou napadeném rozhodnutí není obsažen výslovný a dostatečně zdůvodněný závěr, že by vyžádané informace obsahovaly tajné údaje, kvůli kterým by se informace nedaly poskytnout s odkazem na § 11 odst. 6 informačního zákona. 6. Žalobce namítal i nesprávný výklad zásady presumpce neviny žalovaným a nesouhlasil s tím, že by pouhá zmínka o určité osobě v trestním rozhodnutí mohla zasahovat do jeho (dobré) pověsti, popř. do jiných jeho práv, a to ani s ohledem na § 8a trestního řádu. 7. Žalobce nesouhlasil, že by poskytnutím požadovaných informací mohlo dojít k zásahu do ekonomické sféry údajného poškozeného. I pokud by požadované dokumenty takové informace skutečně obsahovaly, pak měly být informace, resp. dokumenty v příslušném rozsahu anonymizovány. Žalobou napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné i proto, že z něj není jasné, proč by poskytnutím informací žalobci hrozil zásah do ekonomické sféry údajnému poškozenému. 8. Rovněž tak žalobce nesouhlasil s tím, že by v daném případě poskytnutí informací nepřispělo k naplnění účelu práva na informace, ale naopak by jím mohlo dojít k zásahu do práva na ochranu soukromí. Zdůraznil, že pokud jde o zásah do práv osob, pak § 11 odst. 6 informačního zákona vyžaduje ohrožení práv třetích osob, nikoli pouze možnost ohrožení jejich práv. 9. Žalobce na závěr shrnul, že žalovaný nesprávně posoudil možnost postupu podle § 12 informačního zákona. Nesouhlasil s tím, že by anonymizaci požadovaných dokumentů bránila možnost pokračování v daném trestním řízení. 10. Žalobce navrhl, aby soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí prvostupňového správního orgánu a aby prvostupňovému správnímu orgánu (povinnému subjektu) uložil povinnost poskytnout požadované informace a dokumenty v patnáctidenní lhůtě. Žalobce měl za to, že ve věci je dán důvod pro postup podle § 16 odst. 4 informačního zákona. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě odmítl žalobní námitky a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí i obsah dotčených spisů. 12. Žalovaný shrnul, že stěžejním důvodem pro odmítnutí žádosti bylo ohrožení práv třetích osob vystupujících v daném řízení a schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost nebo stíhat trestné činy nebo zajišťovat bezpečnost České republiky. Vysvětlil, že přes tehdejší „ukončení“ trestního řízení ve fázi prověřování obdržel orgán činný v trestním řízení podnět týkající se dané věci, na jehož základě byly vyžádány nové listinné důkazy a informace z nich byly vyhodnocovány, přičemž bez jejich vyhodnocení nebylo možno vyloučit ani variantu pokračování v předmětném trestním řízení. V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 6 As 338/2016. Žalovaný dále uvedl, že i v případě neexistence reálné možnosti pokračování v trestním řízení by na požadované informace dopadala výluka daná § 11 odst. 6 informačního zákona. 13. Odmítl námitku žalobce, že by napadené rozhodnutí vnášelo do řízení nové argumenty či bylo nepřezkoumatelné; měl naopak za to, že v něm dostatečně odůvodnil, jaký dopad by mělo poskytnutí požadovaných informací na schopnost orgánů činných v trestním řízení předcházet, odhalovat a příp. stíhat trestnou činnost s o