1 Azs 116/2021 — Nejvyšší správní soud

5 A 5/2021- 37 - text 10 5 A 5/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové a ve věci žalobce proti žalovanému D. R., narozen XY. XY. XXYY státní příslušnost U. bytem v ČR X zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Čižinským, se sídlem Varšavská 714/38, Praha Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 1634, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2020, č. j. MV-183058-4/SO-2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu, podstatný skutkový stav zjištěný ze správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 21. 9. 2020, č. j. OAM-40593-6/ZM-2020, jímž bylo zastaveno správní řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Dne 30. 7. 2020 žalobce podal k prvostupňovému správnímu orgánu žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. V žádosti žalobce uvedl, že na území ČR bude vykonávat práci zedníka, stavebního dělníka pro zaměstnavatele Rehistav Jilek s.r.o.; k žádosti byly doloženy přílohy, a to doklad o zajištění ubytování ze dne 29. 7. 2020, cestovní průkaz žalobce. 3. Výzvou k odstranění vad žádosti ze dne 30. 7. 2020 dle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“) byl žalobce prvostupňovým správním orgánem vyzván ve lhůtě 30 dnů k předložení dokladů prokazujících jeho pracovněprávní vztah, tj. pracovní smlouvu, dohodu o pracovní činnosti, vysílací dopis. Ve výzvě bylo uvedeno, že žalobce k žádosti nedoložil originál či ověřenou kopii pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti; současně byl poučen o tom, jaké podstatné náležitosti musí z pracovní smlouvy či dohody o pracovní činnosti vyplývat; např. že měsíční mzda, plat, odměna nesmí být nižší, než činí základní sazba měsíční minimální mzdy (14 600 Kč). 4. Dne 7. 8. 2020 byla prvostupňovému správnímu orgánu doložena příloha pracovní smlouvy - dohoda o mzdě ze dne 1. 1. 2020 uzavřená mezi žalobcem (zaměstnancem) a společností Rehostav Jílek s.r.o. (zaměstnavatelem), jejímž obsahem bylo ujednání o mzdových podmínkách tak, že od 1. 1. 2020 žalobci náleží měsíční mzda ve výši 14 600 Kč; příplatky za práci přes čas, v noci, ve svátek budou placeny v souladu s platným zákonem o mzdě. 5. Dne 21. 9. 2020 bylo vydáno prvostupňové správní rozhodnutí, jímž bylo správní řízení zastaveno s odůvodněním, že žalobce k žádosti přes výzvu k odstranění vad žádosti nedoložil pracovní smlouvu či dohodu o pracovní činnosti splňující podmínky dle § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Povinnost doložit pracovní smlouvu či dohodu o pracovní činnosti je dána dle § 44a odst. 9 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Prvostupňový správní orgán potvrdil, že žalobce v průběhu správního řízení předložil dohodu o mzdě, avšak nejednalo se o řádnou pracovní smlouvu či dohodu o pracovní činnosti. Jelikož žalobce nedoložil k žádosti veškeré zákonem požadované náležitosti a přitom se jednalo o podstatnou vadu řízení, bránící věcnému projednání žádosti, postupoval prvostupňový správní orgán dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a řízení o žádosti žalobce zastavil. 6. Dne 14. 10. 2020 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno blanketní odvolání žalobce a pracovní smlouva žalobce ze dne 2. 1. 2019. 7. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 1. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem (zaměstnancem) a společností Rehostav Jílek s.r.o. (zaměstnavatelem), sjednaným druhem práce byla práce dělníka, místem výkonu práce Slatina 29 + místa zakázek a dnem nástupu do práce byl 2. 1. 2019, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a dle bodu 1. 3. smlouvy byla mzda zaměstnance dohodnuta v příloze smlouvy – dohodou o mzdě. 8. Odvolání žalobce doplnil podáním ze dne 9. 11. 2020, v němž sporoval argumentaci prvostupňového správního orgánu, že ve správním řízení nedoložil pracovní smlouvu. Uvedl, že ji doložil již při podání žádosti, ale prvostupňový správní orgán k ní uplatnil výhrady, jelikož neobsahovala stanovenou výši mzdy, proto dne 7. 8. 2020 předložil dohodu o mzdě. K prokázání tohoto tvrzení navrhl provést k důkazu svědeckou výpověď úřední osoby, která jeho žádost přebírala. Doplnil, že i kdyby se jeho předchozí tvrzení neprokázalo, má prvostupňový správní orgán předmětnou smlouvu již ve spisovaném materiálu, týkajícím se dosavadní zaměstnanecké karty. 9. Dne 16. 12. 2020 žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění podrobně popsal jednotlivé listinné důkazy, které měl prvostupňový správní orgán k dispozici před vydáním rozhodnutí. Zdůraznil, že v ustanovení § 44a odst. 9 písm. b) zákona o pobytu cizinců je stanovena povinnost žalobce k žádosti předložit pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti splňující podmínky dle § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců na dobu, po kterou žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Zopakoval, že žalobce byl řádně vyzván k odstranění vad žádosti, což neučinil. K žalobcem doložené dohodě o mzdě s odkazem na § 44a odst. 9 písm. b) zákona o pobytu cizinců konstatoval, že nevykazuje znaky ani pracovní smlouvy ani dohody o pracovní činnosti, prvostupňový správní orgán proto nemohl posuzovat další náležitosti tohoto dokumentu. K odvolací námitce žalobce, že pracovní smlouvu přikládal již v okamžiku podání žádosti, žalovaný uvedl, že ze správního spisu naopak jasně vyplývá, že v den podání žádosti byl žalobce vyzván k předložení pracovní smlouvy či dohody o provedení práce, tudíž smlouva ani dohoda nemohla být žalobcem předkládána spolu s žádostí. Upozornil, že ve spisovém materiálu žalobce se pracovní smlouva, kterou žalobce připojil k odvolání, nenachází. Odmítl, že by byl prvostupňový správní orgán oprávněn svévolně převzít dokument z jiného správního řízení a posuzovat jej jako pracovní smlouvu doloženou žalobcem z vlastní vůle k nyní posuzované žádosti. Navíc ze zákona vyplývá pro žalobce povinnost předkládat důkazy, kdy dle § 82 odst. 4 správního řádu již žalovaný není oprávněn v průběhu odvolacího řízení přihlédnout k novým skutečnostem a důkazům, pokud se nejedná o novou skutečnost nebo důkaz, který nemohl být předložen do vydání odvoláním napadeného rozhodnutí. Žalovaný závěrem shrnul, že žalobce mohl a měl pracovní smlouvu předložit již v řízení před prvostupňovým správním orgánem a jelikož tak neučinil, prvostupňový správní orgán postupoval správně, když řízení o žádosti zastavil. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 10. Žalobce v žalobě nejprve podrobně zrekapituloval průběh správního řízení. Namítal, že se žalovaný nevypořádal s v odvolání navrženým svědeckým výslechem úřední osoby, která žádost žalobce přebírala. Byl přesvědčen, že byť ve výzvě ze dne 30. 7. 2020 bylo uvedeno, že k žádosti nebyl doložen originál nebo ověřená kopie pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, nelze z tohoto dovodit, že by žalobce nepředložil vůbec žádný doklad o pracovněprávním vztahu. Žalobce vysvětlil, že naopak je z výzvy zřejmé, že něco předložil, ovšem nikoli originál ani ověřenou kopii. Připustil, že k výzvě nenamítl, že pracovní smlouvu již předložil, nicméně se nejedná o pozdě uplatněný důkazní návrh. V této souvislosti odkázal na nejasný text prvostupňového správního rozhodnutí, kde bylo uvedeno, že „nedoložil pracovní smlouvu … splňující podmínky § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců“, z něhož vyplývá, že předložil pracovní smlouvu, jež toliko nesplňovala zákonem stanovené podmínky. Žalobce svou argumentaci podpořil rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2020, č. j. 4 Azs 472/2019 – 52. 11. Nesouhlasil s právním názorem žalovaného, že správní orgány v dané věci nemusely přihlížet k žalobcově pracovní smlouvě, jež jím byla předložena v předešlém řízení. Správní orgány mají dle žalobce povinnost přihlížet ke všemu, co mají k dispozici. Dokument nazvaný jako dohoda o mzdě totiž může být svým obsahem pracovní smlouvou; nad to byla dohoda uvozena slovy, že se jedná o přílohu pracovní smlouvy, z čehož je patrno, že žalobce měl uzavřenu pracovní smlouvu. 12. Žalobce označil vadným procesní postup žalovaného, který v případě doložení dohody o mzdě tuto neposuzoval jako pracovní smlouvu a řízení zastavil, místo toho měl řízení o žádosti meritorně rozhodnout. Přičemž prvostupňový správní orgán v řízení disponoval veškerými potřebnými doklady pro vydání rozhodnutí ve věci, neboť požadovaná výš