6 Ads 10/2009 — Nejvyšší správní soud

6 A 49/2021- 88 - text 15 6 A 49/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: BLESK Servis s.r.o. sídlem J. Mařánka 1163, Milevsko zastoupen Mgr. Vladislavem Jirkou, advokátem sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1 proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna sídlem Orlická 4/2020, Praha 3 v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu takto: I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v neprovedení opravy evidence o pohledávkách/přeplatku na pojistném a penále žalobce tak, aby tato evidence nezahrnovala nedoplatek pojistného na zdravotní pojištění u zaměstnance E. S., za období 1. 3. 2016 do 31. 5. 2016, celkové dlužné pojistné 2.610 Kč a penále, se zamítá. II. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nevystavení potvrzení o výši nedoplatků k 30. 6. 2017 po provedení opravy specifikované ve výroku č. I. se zamítá. III. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v nevyplacení přeplatku pojistného ve výši 2.610 Kč a penále z této částky se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění Vymezení věci a shrnutí procesní situace u žalované a před správním soudem 1 Žalobce se žalobou došlou Městskému soudu v Praze dne 4. 5. 2021 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované, který spočíval I. v neprovedení opravy evidence o pohledávkách / přeplatku na pojistném a penále žalobce, II. v nevystavení potvrzení o opravě, a III. v nevyplacení (nevrácení) přeplatku na pojistném žalobci. Žalobce zpochybňoval, že má u žalované nedoplatek pojistného ve výši 2.610 Kč plus penále na zdravotní pojištění zaměstnance E. S., za období od 1. 3. 2016 do 31. 5. 2016, a namítal, že evidence žalované, v níž je evidován nedoplatek pojistného ve výši 2.610 Kč plus penále na zdravotní pojištění zaměstnance E. S., za období od 1. 3. 2016 do 31. 5. 2016, je nesprávná a tudíž nezákonná. 2 Žalobce navrhl soudu, aby žalované přikázal provést opravu své evidence o pohledávkách / přeplatku na pojistném a penále žalobce tak, aby tato evidence nezahrnovala nedoplatek pojistného na zdravotní pojištění u zaměstnance E. S., za období 1. 3. 2016 do 31. 5. 2016, celkové dlužné pojistné 2.610 Kč plus penále, aby žalované přikázal po provedení příslušné opravy vystavit potvrzení o výši nedoplatků žalobce na pojistném na zdravotní pojištění a penále k 30. 6. 2017, a aby žalované přikázal vyplatit (vrátit) žalobci přeplatek pojistného ve výši 2.610 Kč a penále z této částky. 3 Žalobce považoval zásahy žalované za trvající, ke dni podání žaloby neukončené. Uvedl, že o tom, že žalovaná nehodlá žádosti ad I. a patrně také žádosti ad II. vyhovět, se dozvěděl ze sdělení žalované dne 5. 3. 2021. Pro případ, že výše specifikované zásahy v mezidobí skončí, se žalobce domáhal rovněž určení, že zásahy byly nezákonné. 4 Z obsahu správního spisu žalované vyplývá, že žalobce dne 9. 2. 2021 požádal žalovanou o opravu evidence o pohledávkách /přeplatku, přičemž zároveň žádal o vydání potvrzení o výši nedoplatků ke dni 30. 6. 2017 (po provedení opravy). Žalovaná reagovala dopisem ze dne 5. 3. 2021, jímž sdělila žalobci, že neshledala důvody pro opravu evidence a přiložila vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění ke dni 30. 6. 2017. Následně dne 18. 3. 2021 žalobce požádal o vyplacení přeplatku na pojistném ve výši 2.610 Kč a penále z této částky. V dopisu ze dne 18. 3. 2021 žalobce mimo vrácení přeplatku požádal rovněž o vydání rozhodnutí dle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jímž by žalovaná deklaratorně určila výši nedoplatků žalobce ke dni 30. 6. 2017. Dopisem ze dne 5. 5. 2021 žalovaná sdělila žalobci, že trvá na svém stanovisku, že nejsou dány důvody pro provedení opravy evidence. Dne 4. 5. 2021 požádal žalobce o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu, neboť o jeho předchozích žádostech nebylo dosud rozhodnuto. 5 Z obsahu správního spisu žalované dále vyplývá, že usnesením ze dne 20. 5. 2021 rozhodčí orgán žalované jako příslušný nadřízený správní orgán rozhodl, že pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti ze dne 9. 2. 2021 a 18. 3. 2021 stanoví lhůtu do 15. 6. 2021. Rozhodčí orgán tuto žádost posoudil jako žádost o vydání rozhodnutí, a to ve věci výše nedoplatků podle § 142 odst. 1 správního řádu a ve věci vrácení přeplatku podle § 14 odst. 2 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Žalovaná následně tato dvě řízení spojila a dne 8. 6. 2021 rozhodla tak, že ke dni 30. 6. 2017 existoval u žalobce nedoplatek na dlužném pojistném ve výši 284.794 Kč a na penále ve výši 99.870 Kč a zároveň, že žádost plátce o vrácení přeplatku se zamítá, neboť žádný takový přeplatek ke dni 30. 6. 2017 neexistoval. Odvolání žalobce podané proti tomuto rozhodnutí rozhodčí orgán žalované zamítl rozhodnutím ze dne 22. 7. 2021. 6 Městský soud v Praze usnesením ze 20. 7. 2021 č.j. 6 A 49/2021-43 podanou žalobu nejprve odmítl pro nepřípustnost. Dovodil, že žalobce se může domáhat ochrany podáním žaloby proti rozhodnutí dle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), která by směřovala právě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované, resp. proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 6. 2021. 7 Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 25. 2. 2023 č.j. 10 As 391/2020-65 usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal, že z odůvodnění usnesení městského soudu nelze seznat, zda byl závěrem o možnosti uplatnit námitky v rámci žaloby proti rozhodnutí o určení právního vztahu, resp., rozhodnutí o (ne)vrácení přeplatku, vyčerpán celý obsah žaloby; uložil městskému soudu zvážit, zda správní rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021 a 22. 7. 2021 (alespoň) implicitně vyčerpala všechny tři okruhy vznesených námitek, resp. jestli je vůbec vyčerpat mohla. 8 Z vlastní úřední činnosti je Městskému soudu v Praze známo, že žalobce podal proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne 22. 7. 2021 správní žalobu, o níž v mezidobí Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 7. 12. 2022 č.j. 9 Ad 9/2021-58 tak, že ji zamítl. Obsah žaloby 9 Blíže k žalobní argumentaci Městský soud v Praze shrnuje, že žalobce nesouhlasí s právním názorem žalované, dle nějž invalidní důchod, který byl dotčenému zaměstnanci přiznán v roce 1985 a který dosud trvá a je vyplácen ze státního rozpočtu Slovenské republiky (to je ve věci nesporné), nelze považovat za oprávněný důvod ke snížení vyměřovacího základu podle ust. § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“). 10 Žalobce zejména namítá, že žalovaná nesprávně evidovala (a stále eviduje) nedoplatek pojistného na zdravotní pojištění u dotčeného zaměstnance včetně penále, dle žalobce předmětná částka nedoplatku představuje částku odpočtu ve smyslu ust. § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., neboť se jednalo o zaměstnance, který žalobci jako zaměstnavateli doložil, že mu byl přiznán invalidní důchod, dle žalobce tedy byly splněny podmínky pro odpočet pojistného. 11 Dále žalobce namítá, že evidence žalované se neopírá o platební výměr, výkaz nedoplatků ani o rozhodnutí učiněné dle správního řádu, ale pouze o interní evidenci VZP ČR. Výkaz nedoplatků, kterým byl žalobci předepsán k úhradě dluh na pojistném na zdravotním pojištění, zahrnující i dluh u dotčeného zaměstnance, byl k námitkám žalobce zrušen a nebyl nahrazen jiným správním rozhodnutím. V této souvislosti poukázal na věc řešenou Městským soudem v Praze pod sp.zn. 8 Ad 16/2018 a následně také Nejvyšším správním soudem pod sp.zn. 1 Ads 201/2019. Nejvyšší správní soud v odst. 56 rozsudku č.j. 1 Ads 201/2019-37 ze dne 13. 5. 2020 upozornil, že výkaz nedoplatků, na jehož základě žalobci vznikl dluh na zdravotním pojištění, byl dne 30. 8. 2017 zrušen dle ust. § 53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a uvedl, že žalobci tudíž na jeho základě nemohl vzniknout dluh, s jehož placením by byl v prodlení. 12 Dle žalobce žalovaná vychází z nesprávného právního názoru, že dotčený zaměstnanec se pro účely ust. § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. nepovažuje za invalidní osobu podle českých právních předpisů, přitom však zcela pomíjí argumentaci žalobce, dle níž byl zaměstnanci přiznán invalidní důchod způsobem předpokládaným z hlediska citovaného ust. § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., což rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu podle tehdejšího (federálního) zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 121/1975 Sb.“), nepochybně splňuje. Žalobce připomíná, že zaměstnanec příslušným rozhodnutím žalobci jako svému