9 As 213/2016 — Nejvyšší správní soud

6 A 76/2021- 31 - text 6 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobce: Česká pošta, s.p., IČO 47114983 sídlem Politických vězňů 909/4, 22599 Praha 1 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 3. 6. 2021, č. j. ČTÚ-61 013/2020-603 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut rozklad proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, ze dne 2. 11. 2020, č. j. ČTÚ-40 625/2020-637/IV.vyř.-OnT. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a náhrada nákladů ve výši 1 000 Kč z důvodu, že žalobce tím, že v rozporu s § 7 odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění do 29. 8. 2019 (dále také jen „zákon o poštovních službách“), dne 21. 6. 2019 na poště 664 34 Kuřim vyplatil poštovní peněžní poukázku typu B na částku 4 762 Kč adresovanou M. N. neoprávněnému příjemci J. H., se dopustil přestupku podle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách. II. Napadené rozhodnutí 2. Předsedkyně Rady žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí rekapitulovala předchozí průběh přestupkového řízení a jemu předcházející kontroly a shrnula závěry uvedené v prvostupňovém rozhodnutí. Dále shrnula zjištěný skutkový stav, který žalobce nijak v průběhu řízení nezpochybnil, až v rozkladu namítal, že skutečnost, že v řízení o kontrole nebylo předloženo zmocnění pana H. k výplatě poštovní poukázky, neznamená, že nemohlo být předloženo v den výplaty. Tuto možnost však předsedkyně Rady žalovaného považovala za pouze hypotetickou a nepodloženou, nadto adresát sám uvedl, že zmocnění neexistuje a ani nikdy neexistovalo a poukázka byla vyplacena bez jeho vědomí a svolení. Konstatovala proto, že skutkový stav byl zjištěn řádně a prvostupňový orgán se v tomto ohledu nedopustil pochybení. Souhlasí se závěrem správního orgánu, že se žalobce dopustil přestupku podle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách. Předsedkyně Rady žalovaného k námitce žalobce přezkoumala i výrok o správním trestu a náhradě nákladů řízení, u nichž podstatné vady rovněž neshledala. III. Žaloba 3. Žalobce předně namítal, že nebyla naplněna skutková podstata přestupku. Žalobce sporuje, že by výplatou peněžní částky jiné osobě než adresátovi poštovní poukázky či jiné osobě oprávněné dle uzavřené poštovní smlouvy došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách. Poukázány totiž nebyly konkrétní bankovky a mince, ale peníze jako druhově určená věc, a proto bylo poukázanou částku možno vyplatit adresátovi i poté, co již byla stejná částka chybou žalobce vyplacena někomu jinému. Chybné vyplacení částky bylo ke škodě žalobce, nikoliv adresáta či odesílatele poštovní poukázky, a právo adresáta na výplatu poukázané peněžní částky nebylo nijak dotčeno. Z toho důvodu nelze učinit závěr, že by žalobce s poukázanou částkou zacházel jiným způsobem, než který je součástí poskytování poštovní služby, neboť poukázaná částka byla adresátovi poštovní poukázky stále k dispozici k vyplacení. 4. Žalobce dále namítal, že se žalovaný v napadených rozhodnutích vůbec nezabýval otázkou přičitatelnosti jednání žalobcova zaměstnance samotnému žalobci, a to především v tom smyslu, zda se nejednalo o exces příslušného zaměstnance, který by žalobci přičitatelný nebyl, a kterým naopak žalobci vznikla nebo mohla vzniknout újma. Ve správním řízení nebylo objasněno, z jakého důvodu došlo k chybnému vyplacení peněžní částky. Neoprávněný příjemce předložil svůj občanský průkaz, takže zaměstnanci muselo být zjevné, že se nejedná o adresáta poštovní poukázky, v takovém případě byl zaměstnanec povinen ověřit oprávnění dané osoby k převzetí vyplácené částky a pokud tak neučinil, jednal v rozporu s pokyny žalobce a nikoliv v jeho zájmu. IV. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K prvnímu žalobnímu bodu, v němž žalobce sporoval naplnění skutkové podstaty přestupku, žalovaný uvedl, že žalobce zcela evidentně nedodržel postupy definované poštovními podmínkami, když vyplatil poukázanou peněžní částku panu J. H. bez příslušného zmocnění od adresáta. Konstrukce přestupku žalobce je postavena na nedodržení povinností, které vyplývají ze zákona a z poštovních podmínek. Vyplacení poukázané peněžní částky jiné osobě než adresátovi nebo jeho zmocněnci, přestože se identifikační údaje příjemce neshodovaly s údaji uvedenými na poštovním poukazu, je jasně v rozporu s dodržením povinnosti žalobce nakládat s poukázanou peněžní částkou způsobem, který je součástí poskytování poštovní služby. Z toho důvodu není relevantní, že peníze jsou druhově určená věc a i přes neoprávněné vyplacení byla poukázaná částka stále k dispozici k vyplacení adresátovi. Nadto ani není zřejmé, že by kdy byla poukázaná peněžní částka oprávněnému příjemci skutečně vyplacena, naopak je součástí spisu zamítnutí reklamace vyplacení poštovní poukázky. 6. K druhé žalobní námitce žalovaný uvedl, že již v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že popsané jednání je přičitatelné žalobci jakožto provozovateli poštovních služeb, neboť poštovní peněžní poukázku vyplatil jeho zaměstnanec, a to jeho jménem a v rámci plnění svých pracovních povinností přímo v prostorách pošty 66434 Kuřim. Domněnku, že mohlo jít o exces zaměstnance, žalobce vyjádřil až v podané žalobě, ačkoliv v případě liberačních důvodů tíží důkazní povinnost žalobce. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 7. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. O podané žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s takovým postupem souhlasili (jejich souhlas byl v souladu s větou druhou téhož ustanovení presumován). 8. Žaloba není důvodná. 9. Dle § 1 odst. 2 zákona o poštovních službách je poštovní službou činnost prováděná podle poštovní smlouvy a za podmínek stanovených tímto zákonem. Poštovní služba zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci. Za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky. 10. Dle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách provozovatel se dopustí přestupku tím, že zachází s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou v rozporu s § 7 odst. 1. 11. Dle § 7 odst. 1 zákona o poštovních službách právo nakládat s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou má až do jejího dodání jen odesílatel; provozovatel může s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou zacházet jen v nezbytné míře a jen takovým způsobem, který je součástí poskytování poštovní služby. 12. Žalobce předně namítal, že výplatou peněžní částky jiné osobě než adresátovi poštovní poukázky či jiné osobě oprávněné dle uzavřené poštovní smlouvy nedochází k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 37a odst. 2 písm. e) zákona o poštovních službách. Taková argumentace žalobce však nemůže obstát. Přestupek podle § 37a odst. 4 písm. e) zákona o poštovních službách ve znění účinném v době spáchání posuzovaného skutku spočívá v tom, že provozovatel zachází s poukázanou peněžní částkou v rozporu s § 7 odst. 1 zákona o poštovních službách, dle kterého provozovatel může s poštovní zásilkou nebo poukázanou peněžní částkou zacházet jen v nezbytné míře a jen takovým způsobem, který je součástí poskytování poštovní služby. 13. V projednávané věci žalobce poskytoval službu „poštovní peněžní poukázka B“ a napadené rozhodnutí je proto založeno na závěru, že žalobce porušil povinnost podle čl. 66 poštovních podmínek vyplatit poukázanou peněžní částku adresátovi. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2017, č.j. 2 As 51/2017-54 dospěl k závěru, že správního deliktu se provozovatel poštovní služby může dopustit pouze tehdy, postupuje-li při vyplacení poukázané peněžní částky v rozporu s povinnostmi, které mu přímo vyplývají ze zákona nebo z poštovních podmínek. Povinnost vyplatit poukázanou peněžní částku adresátovi v projednávaném případě žalobce skuteč