1 As 8/2010 — Nejvyšší správní soud

8 A 24/2021- 31 - text 9 8 A 24/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému M. S., narozený X, bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Oškrdovou, se sídlem Národní 416/37, Praha 2 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2020, č. j. MV-143474-7/KM-2020, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 12. 2020, č. j. MV-143474-7/KM-2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Bc. Marcely Oškrdové, advokátky. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal dne 14. 8. 2020 u Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (dále jen „povinný subjekt“), žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou požadoval poskytnutí kopií čtyř písemností z jím vedených spisů, které identifikoval číslem jednacím: 1) V2/2016-NCOZ/V4, 2) D37/11/2016-NCOZ/V4, 3) D37-12/2016-NCOZ/V4 a D37-13/2016-NCOZ/V4. 2. Povinný subjekt tuto žádost o informace dvakrát odmítla, a to rozhodnutími ze dne 31. 8. 2020 a 7. 10. 2020. Tato rozhodnutí byla žalovaným opakovaně zrušena rozhodnutími ze dne 22. 9. 2020 a 4. 11. 2020. 3. Rozhodnutím ze dne 19. 11. 2020, č. j. NCOZ-8019-11/ČJ-2020-4100PI, povinný subjekt tuto žádost opětovně odmítl, a to podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím z důvodu výluky z práva na informace podle § 7 téhož zákona, spočívající v ochraně utajovaných informací. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že požadované dokumenty obsahují informace, jejichž povaha vyžaduje jejich utajení ve smyslu zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“); přičemž uvedené dokumenty byly označeny stupněm utajení V („vyhrazené“) - to v případě dokumentu uvedeného pod bodem 1, či D („důvěrné“) - to v případě ostatních požadovaných dokumentů. Informace uvedené v požadovaných dokumentech přitom spadají pod přílohu č. 1 bod 7 a 14 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, což znamená, že obsahují v prvním případě politické, bezpečnostní a ekonomické informace z oblasti mezinárodních vztahů a v druhém případě výsledky použití operativně pátracích prostředků a podpůrných operativně pátracích prostředků. V případě dokumentu uvedeného pod bodem 1 by jeho poskytnutím mohla České republice vzniknout přinejmenším prostá újma; dílčí dokumenty obsahují konkrétní způsoby páchání organizovaného zločinu na území České republiky; při poskytnutí by mohlo dojít k maření dlouhodobé pátrací činnosti příslušníků NCOZ. V případě zbývajících dokumentů by jejich poskytnutí mohla České republice rovněž vzniknout přinejmenším prostá újma, a to z důvodu, že obsah uvedených dokumentů je zaměřen na popis působení a způsob páchání organizovaného zločinu v České republice. 4. Žalobce uvedené rozhodnutí napadl odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 12. 2020, č. j. MV-143474-7/KM-2020, zamítl. Žalovaný se plně ztotožnil s důvody, na nichž je založeno prvostupňové rozhodnutí. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 5. Žalobce v podané žalobě především namítá, že povinný subjekt, potažmo žalovaný, použili v odůvodnění pouze obecné formulace, které nesplňují podmínku dostatečně konkrétního a přezkoumatelného zdůvodnění splnění materiálních podmínek utajení informací. 6. K tomu žalobce dále uvádí, že informace není utajovanou informací pouze proto, že je tak formálně označena, ale musí splňovat i materiální podmínky, které jsou uvedeny ve zvýrazněné pasáži výše citovaného ust. § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb. Podle tohoto ustanovení se rovněž musí jednat o informaci uvedenou v seznamu utajovaných informaci. 7. Pokud jsou dokumenty požadované žadatelem jako informace pouze formálně označeny stupněm utajení „Vyhrazené“ nebo „Důvěrné“, ale přitom materiální podmínky tohoto stupně utajení nesplňují, nejedná se o informace utajované v souladu s právními předpisy, které by bylo možno neposkytnout s odkazem na ust. § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud povinný podle tohoto ustanovení postupuje, nemůže to odůvodnit pouhým odkazem na formální označení požadovaných informací jako utajené, ale musí v odůvodnění rozhodnutí dostatečně konkrétně a přezkoumatelně uvést, proč jsou splněny materiální podmínky utajení informací. Tuto podmínku dle žalobce žalovaný nesplnil, přičemž pokud by postačoval odkaz na to, že informace jsou formálně označeny jako utajené bez toho, že by bylo třeba uvést materiální důvody utajení dostatečně konkrétně a přezkoumatelně, neexistovala by žádná veřejná kontrola nad činností orgánů veřejné moci, jejímž jedním z nástrojů je i žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. 8. Žalobce tedy namítá, že v rozhodnutí povinného subjektu, resp. v rozhodnutí žalovaného, chybí dostatečně přezkoumatelné úvahy k odůvodnění naplnění materiálních podmínek pro utajení požadovaných informací. Rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. 9. Je sice pravdou, že povinný subjekt odkazuje na přílohu č. 1 bod 7 a bod 14 nařízení vlády č.522/2005 Sb. podle kterého by požadované dokumenty měly obsahovat utajované informace politické, bezpečnostní a ekonomické informace z oblasti mezinárodních vztahů a zároveň by mělo jít o výsledky použití operativně pátracích prostředků a podpůrně operativně pátracích prostředků. Podle žalobce jsou ovšem tyto odkazy nedostatečné, neboť rozhodnutí povinného subjektu neobsahuje žádné materiální skutečnosti, které by odůvodňovaly zařazení povinných informací pod tuto položku seznamu utajovaných informací. 10. Žalobce dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 8/2010 z 24. 3. 2010, kde tento soud zkonstatoval, že pokud je výsledkem správního rozhodnutí odepření informace dle § 7 zákona o svobodném přístupu k informacím, musí z něho být zřejmé, že předmět žádosti svým obsahem fakticky odpovídá dané položce nařízení vlády a v čem spočívá riziko ohrožení zájmů státu. Je třeba, aby z odůvodnění rozhodnutí, byť i jen v obecné rovině, vyplývalo, že informace je utajena v souladu se zákonem, nejde o svévolné utajení skutečností, které zákonné podmínky utajení nenaplňují. 11. Dále žalobce upozorňuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 58/2016 (ze dne 11. 1. 2017), a sp. zn. 3 As 38/2018 (ze dne 31. 10. 2018), která se rovněž dotýkají problematiky nezbytnosti uvedení dostatečně konkrétních důvodů pro odmítnutí žádosti o informace, a to ve vztahu k utajovaným informacím. 12. Podle názoru žalobce povinný subjekt formálním utajením požadovaných informací zneužívá ust. § 11 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., které ovšem v závěru obsahuje pasáž Ustanovení zvláštních zákonů o poskytování informací v uvedených oblastech tím nejsou dotčena. Pokud by výrok napadeného rozhodnutí odpovídal jeho údajným materiálním důvodům, spadajícím pod ust. § 11 odst. 4 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, měl by povinný možnost domáhat se přístupu k požadovaným informacím podle „zvláštních zákonů“, v tomto případě podle § 65 odst. 1 a 2 trestního řádu. Z odůvodnění rozhodnutí povinného subjektu totiž plyne, že požadované informace pocházejí z konkrétních probíhajících trestních řízení a jsou tedy obsaženy i v konkrétních trestních spisech. Tuto možnost však nemá a takovéto formální odůvodnění tedy neodpovídá realitě. Tuto námitku uplatňuje žalobce i nyní, přičemž současně namítá, že žalovaný dříve jeho námitku nijak nevypořádal. 13. Žalobce má za to, že v posuzovaném případě je zapotřebí jako výkladové vodítko užít Úmluvu Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům ze dne 18. 6.2009 (dále jen „Úmluva“), a to zejména čl. 3 odst. 2 Úmluvy, který stanoví: Přístup k informacím, obsaženým v úředním dokumentu, může být odmítnut, pokud by zpřístupnění takové informace poškodilo nebo by mohlo pravděpodobně poškodit některý ze zájmů uvedených v odst. 1, pokud ovšem v otázce zpřístupnění nepřevažuje veřejný zájem. Je tedy zřejmé, že pokud vyzrazení utajované informace se stupněm „vyhrazené“ může být pouze nevýhodné, nedosahuje to intenzity citovaného článku Úmluvy, který po odepření informací požaduje, aby jejich vyzrazení poškozovalo nebo pravděpodobně mohlo poškodit nějaký chráněný zájem. Napadené rozhodnutí, ani rozhodnutí povinného subjektu dále neobsahují žádné úvahy o tom, že by v případě poskytnutí požadovaných informací žadateli bylo vůbec pravděpodobné poškození některých z chráněných zájmů, vlastně neobsahují žádné zdůvodnění či úvahy ve vztahu k otázce veřejného zájmu. 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah spisů žalovaného a povinného subjektu a odůvodnění předmětných