1 As 106/2013 — Nejvyšší správní soud

8 A 69/2021- 69 - text 12 8 A 69/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně: H. H., zastoupená JUDr. Michalem Paulem, advokátem sídlem Bělehradská 572/63, 120 00 Praha 2 proti žalované: Univerzita Karlova v Praze, IČO 00216208, sídlem Kateřinská 32, 120 00 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 13. 4. 2021, č. j. UKRUK/65739/2021-2 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení. Odůvodnění I. Základ sporu 1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí děkana 1. lékařské fakulty University Karlovy ze dne 18. 1. 2021, č.j. 904/3980/13/21-Rozh. o ukončení, kterým žalobkyni děkan ukončil studium z důvodu nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu podle studijního a zkušebního řádu, poté, co usnesením ze dne 18. 1. 2021, č.j. 904/3980/13/21-usnesení zastavil řízení o její žádosti o mimořádný termín státní závěrečné zkoušky z Pediatrie. II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně předně uvedla, že v důsledku nouzového stavu docházelo k redukci podmínek pro konání závěrečného zápočtu, což však bylo činěno v rozporu s pravidly stanovenými studijním a zkušebním řádem žalované. Způsob, jakým výuka proběhla, proběhnout nesměla, neboť tím ve svém důsledku může být ohroženo zdraví a životy budoucích pacientů, kteří budou léčeni absolventy uvedené fakulty s nedostatečnými praktickými zkušenostmi. Žalobkyně se zapsala do studia magisterského studijního programu Všeobecné lékařství, uskutečněného v prezenční formě studia na 1. LF dne 26. 9. 2013. Z tohoto důvodu je fakulta a potažmo Universita povinna dostát svým závazkům a umožnit jí tuto formu studia, když o to výslovně požádá i přestože v té době probíhala výuka distanční z důvodů mimořádné situace. Je na zvážení soudu, jak se případně postaví ke skutečnosti, že Universita tomuto svému závazku nedostála, aniž by to uvedla u jednotlivých svých absolventů či aniž by jim umožnila si tuto prezenční část doplnit. Toto podtrhuje i skutečnost, že výuka všeobecného lékařství může, pro svoji komplexnost a složitost, probíhat jen prezenčně a nikoliv jinou, například distanční formou. Pokud by soud uznal argumentaci fakulty a University, pak by musel i uznat, že výuka lékařství může probíhat jen distanční formou nebo dálkově. 3. Zákon o zvláštních pravidlech pro VŠ sice s účinností od 17. 4. 2020 umožňoval zkoušky a jiné studijní povinnosti vykonat a ověřovat distančně, ale pouze tam, kde to charakter výuky umožňuje. Vyšetření dětí různého věku však touto formou vykonat nelze. Akademický rok mohl být rovněž prodloužen. Rozhodnutí o neposkytnutí těchto nezbytných podmínek je pak nutné považovat za rozhodnutí chybné, omezující práva studenta a poškozující úroveň jeho deklarovaného vzdělání se všemi důsledky. Podle čl. 3 Zvláštních pravidel mohl děkan stanovit pravidla pro průběh kontroly studia předmětu nebo státní zkoušky v nezbytném rozsahu odlišně od postupu stanoveného vnitřním předpisem fakulty; při tom šetří v maximální možné míře práva studenta. Podle čl. 3 odst. 6 jestliže je to nezbytné, děkan může garantovi předmětu povolit změnu podmínek splnění předmětu odlišně od podmínek stanovených podle čl. 8 odst. 4 a čl. 8 odst. 8 SZŘ UK. Podle čl. 5 pak platí, že podrobnosti k provedení čl. 2 a 3 stanoví děkan. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že děkan měl možnost na základě zákona 188/2020 Sb. v souladu s vnitřním předpisem University Karlovy „zvláštní pravidla studia pro akademický rok 2019/2020“ umožnit žalobkyni mimořádný opravný termín odlišně od postupu stanoveného vnitřním předpisem fakulty, a proto měl její žádost projednat, a nikoliv řízení o ní zastavit. V žádném případě se nedá hovořit o tom, že by děkan v tomto případě „v maximální možné míře“ šetřil práva studenta. Z veřejně dostupných informací na 1. LF UK není do dnešního dne znám přípis děkana fakulty garantovi předmětu Pediatrie nebo jiné povolení, které by povolilo změnu podmínek splnění předmětu odlišně od podmínek stanovených jinými předpisy zejména ve smyslu neabsolvování klinického vyšetření dítěte v různých věkových kategoriích a nutnosti zaznamenání této povinnosti do „Seznamu praktických výkonů“ studenta. Dle žalobkyně je zde zjevná právní nekonzistentnost v rozhodování. Žalobkyně tak fakticky svou žádostí o další mimořádný termín ze dne 6. 1. 2021, o které bylo řízení zastaveno, žádala o povolení řádného termínu. 4. Žalobkyně tak nesplnila předpoklady pro konání části státní závěrečné zkoušky z pediatrie, kterým je splnění stanovených praktických zkušeností studenta a záznam o splnění předkladu v podobě praktického výkonu „vyšetření dítěte, kojence a novorozence“ ve studijním informačním systému není pravdivý, viz tzv. bílá knížka – Seznam praktických výkonů v magisterském studijním programu Všeobecné lékařství. Udělení zápočtu tak bylo neplatné, jelikož byl udělen v rozporu s čl. 9 odst. 8 SZŘ (studijní a zkušební řád) UK. Pokud se zápočet dával za účast na on-line výuce, tak ať sdělí, jak byla tato on-line účast kontrolována, tj. prezenční listiny u dané konkrétní výuky tím konkrétním vyučujícím. 5. Zejména by musel existovat písemný pokyn děkana garantovi oboru, že není nutné potvrdit minimální deklarované praktické zkušenosti, kterými bezesporu je klinické vyšetření dítěte v různých věkových kategoriích. I z laického hlediska lze konstatovat, že „lékaři“ který během svého studia nikdy nevyšetřil dítě, a tudíž si nedokáže z klinického vyšetření vytvořit představu jaké má dítě skutečné obtíže, jsou veškeré nadstavbové znalosti k ničemu, a tedy nulitního významu, protože je nemá o co opřít. Obdobně musí být pohlíženo na takto udělený zápočet jako na nulitní, a to i s ohledem na skutečnost, že od 20. do 24. 4. měla fakulta povinnost vyučovat pouze formou prezenční výuky. Týden je dostatečná doba na to předvést studentům toto klinické vyšetření, byť individuálně za přísných hygienicko-epidemiologických podmínek, zvláště v případech, kdy byla studentům zákonem dávána povinnost účasti na léčbě v nemocničních zařízeních. Žalobkyně zároveň poukázala na to, že žalovaná v návaznosti na zákon o zvláštních pravidlech na VŠ upravila Zvláštní pravidla vnitřním předpisem účinným od 24. 4. 2020, když ale výuka formou distančně prezentovaných přednášek, kterou uvedený zákon umožňuje vysokým školám pro stanovené období upravit, probíhala již od 20. 4. 2020. 6. Výše uvedené pochybení žalované dle žalobkyně dokládá skutečnost, že v červnu 2021 bylo žalobkyni vráceno zaplacené školené a žalovaná tak přiznala, že výuka neprobíhala. 7. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaná předtím, než bylo rozhodnuto o ukončení jejího studia z důvodů nesplnění požadavku vyplývajícího ze studijního programu, měla rozhodnout o odvolání proti napadenému rozhodnutí, a teprve po věcném vyřešení této věci mělo být přistoupeno k ukončení studia. Nadto má žalobkyně za to, že její odvolání odeslané dne 28. 12. 2021 (pozn. soudu: ze spisu vyplývá, že bylo odesláno dne 18. 2. 2021) proti usnesení o zastavení řízení o mimořádném opravném prostředku mělo být 1. lékařskou fakultou žalované bráno také jako vyjádření k výzvě k seznámení se s podklady s rozhodnutím o ukončení studia a k vyjádření se k podkladům rozhodnutí o ukončení studia č. j. 3980/13. 8. Žalobkyně dále namítla, že žalovaná nezveřejnila v souladu se studijním a zkušebním řádem ve stanoveném předstihu termíny opravných termínů, kterých se žalobkyně zúčastnila. S tříměsíčním předstihem byl zveřejněn pouze řádný termín SRZK Pediatrie, a nikoliv opravné termíny. 9. Žalobkyně má dále za to, že podle vnitřních předpisů 1. lékařské fakulty (čl. 19 odst. 2 SZŘ) žalované měla při druhém opravném pokusu státní závěrečné zkoušky z pediatrie být ihned po hodnocení „nedostatečně“ u prvního tematického okruhu zkouška ukončena, což však nebyla a ve zkoušení bylo dále pokračováno v rozporu s čl. 18 odst. 3 pravidel pro organizace studia na 1. lékařské fakultě žalované. 10. Dle žalobkyně musí správní orgán uvést, jakým způsobem shromážděné důkazy hodnotil a pokud tak neučiní, což v daném případě dle žalobkyně neučinil, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné. K uvedenému žalobkyně za použití argumentu per analogiam odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2014, č. j. 1 As 106/2013-44. 11. Ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že z textu odůvodnění napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího usnesení o její žádosti o další termín nelze zjistit, zda-li žalobkyní namítané pochybení bylo hodnoceno i z hlediska v žalobě navržených důkazů, neboť správní orgán o provedení takových důkazů v odůvodnění svých rozhodnutí nehovoří, a to i přesto, že jsou to jeho vlastní pravidla a nelze zjistit, zdali k těmto bylo při rozhodování přihlíženo. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalované k žalobě 12