9 As 48/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 10/2021- 74 - text 19 9Ad 10/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: Kinger Logistic s.r.o., IČO 28222326 sídlem Litožnická 316, 190 11 Praha 9 zastoupené advokátem JUDr. Janem Langmeierem sídlem Na Bělidle 997/15, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 24. 5. 2021, č. j. 8599/1.30/20-6, sp. zn. S9-2020-486, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně podala dne 22. 7. 2021 ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce (dále jen „žalovaný“) ze dne 24. 5. 2021, č. j. 8599/1.30/20-6, sp. zn. S9-2020-486 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žaloba byla z důvodu místní nepříslušnosti postoupena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2021, č. j. 30 Ad 9/2021–45, k Městskému soudu v Praze (dále jen „soud“). Napadeným rozhodnutím žalovaný částečně zamítl odvolání žalobkyně a částečně změnil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále jen „inspektorát“) ze dne 12. 10. 2020, č. j. 13884/9.30/20-10, sp. zn. S9-2020-486 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Žalobkyně byla výrokem I. 1) a) prvostupňového rozhodnutí uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), jehož se dopustila tím, že umožnila fyzické osobě U. státní příslušnosti: panu M. V., nar. X (dále jen „pan V.“) v období od 12. 2. 2019 do 28. 2. 2019 výkon nelegální práce dle §5 písm. e) bod. 2 zákona o zaměstnanosti, když mu na pracovišti společnosti ATOMO PROJEKT s.r.o., IČ: 25591363, na adrese Úvoz 326, 679 21 Bořitov (dále jen „společnost ATOMO PROJEKT“), umožnila výkon závislé práce spočívající v pomocných manipulačních pracích bez povolení k zaměstnání, čímž byl porušen § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. 3. Výrokem I. 1) b) prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustila tím, že umožnila panu V. v období od 1. 3. 2019 do 5. 4. 2019 výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod. 2 zákona o zaměstnanosti, když mu na pracovišti společnosti ATOMO PROJEKT umožnila výkon závislé práce spočívající v pomocných manipulačních pracích v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání č.j. PZA-388/2019-za (dále jen „povolení k zaměstnání“), a to konkrétně v rozporu s místem výkonu práce, neboť povolení k zaměstnání vydané Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou v Příbrami (dále jen „ÚP“) této osobě k výkonu práce pro žalobkyni se vztahovalo na místo výkonu práce „KINGER Logistic s.r.o. - Chrášťany, K Brůdku č.p. 94, Chrášťany, 252 19 Rudná“ (dále jen „provozovna žalobkyně“), čímž byl porušen § 89 odst. 2 ve spojení s § 92 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. 4. Výrokem I. 2) prvostupňového rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustila tím, že zastřeně zprostředkovávala zaměstnání dle § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, když v období od 12. 2. 2019 do 5. 4. 2019 pronajmula pracovní sílu v podobě svého zaměstnance pana V., resp. tohoto zaměstnance dočasně přidělila k výkonu pomocných manipulačních prací na pracoviště společnosti ATOMO PROJEKT bez povolení ke zprostředkování zaměstnání, čímž byl porušen § 14 odst. 3 písm. b) v návaznosti na § 60 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a tím žalobkyně nedodržela podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. 5. Za uvedené přestupky byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 110 000 Kč a dále povinnost uhradit v souladu s ustanovením § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s ustanovením § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) náhradu nákladů řízení v paušální výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 6. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě, dne 6. 11. 2020 blanketní odvolání, odůvodněné podáním ze dne 25. 11. 2020, kterým jej napadla v celém rozsahu (dále jen „odvolání“). 7. První odvolací námitkou žalobkyně vyjádřila nesouhlas se závěry inspektorátu ohledně neprovedení výslechů navrhovaných svědků, když žalobkyně nenavrhovala výslechy daných osob pouze z důvodu, aby se k jejich tvrzením mohla vyjádřit, ale rovněž chtěla být přítomna těmto výslechům a svědkům klást dotazy. 8. Ve druhé odvolací námitce žalobkyně uvedla, že důvodem, proč byla s panem V. z počátku na místo pracovní smlouvy uzavřena dohoda o pracovní činnosti, byla skutečnost, že se dohodli na nižším počtu pracovních hodin, tudíž pro ně bylo oboustranně výhodnější uzavřít dohodu o pracovní činnosti. Dále žalobkyně uvedla, že pokud byla povolena práce na základě pracovní smlouvy, je možná i práce na základě dohody o provedení práce a doplnila, že zaměstnávat cizince na základě dohody o pracovní činnosti je v souladu se zákonem, přičemž uzavření dohody o provedení práce bylo sděleno ÚP. Dále žalobkyně uvedla, že vytýkané období trvalo méně než 14 pracovních dní. 9. Ve třetí odvolací námitce žalobkyně konstatovala, že je nutné zkoumat konkrétní povahu a účel jednotlivé pracovní cesty, která může v konkrétním případě vyžadovat i delší působení v místě vyslání, nežli např. jeden den či týden. Tuto skutečnost pak dle žalobkyně nelze zkoumat pouze s ohledem na druh práce, který je v místě vyslání vykonáván, jelikož i stejný druh práce může vyžadovat při vyslání k pracovní cestě v některých případech delší vyslání. Dále žalobkyně uvedla, že pan V. byl na pracovní cestu vyslán v období od 1. 3. 2019 do 5. 4. 2019, tedy na časově omezené období a v žádném případě se nejedná o dlouhodobou ani trvalou změnu místa výkonu práce. 10. Čtvrtou odvolací námitkou žalobkyně rozporovala, že se vytýkaného jednání nedopustila, jelikož plnila dílo pro odběratele společnost Europa Workintense spol. s r. o., IČO 649 42 457 (dále jen „společnost Europa“) na základě objednávek, které měla s touto společností uzavřené. V objednávkách se žalobkyně zavázala zajistit plnění díla na adrese společnosti ATOMO PROJEKT, a to za cenu v objednávkách stanovenou. Žalobkyně uvedla, že doložené objednávky díla jsou v souladu se zákonem a jsou dodatečně dostatečně konkretizovány právě dílčími ústními objednávkami. Tvrzení inspektorátu o nedostatečné určitosti daných ujednání pak považovala za porušení jejího práva na spravedlivý proces, když inspektorát tuto skutečnost dále nezdůvodnil a učinil tak tento výrok nepřezkoumatelným. Žalobkyně měla za to, že závazkově právní vztah se společností Europa a jeho obsah byl dostatečně prokázán předloženými doklady. Vztah žalobkyně a společnosti Europa, jakožto vztah zhotovitele a objednatele, nelze dle názoru žalobkyně vykládat jako zprostředkování zaměstnání způsobem uvedeným v § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti bez povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání. 11. Žalobkyně dále v páté odvolací námitce konstatovala, že inspektorát nepostupoval v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu, čímž bylo dle jejího názoru zcela zásadně porušeno její právo na spravedlivý proces. 12. Závěrem odvolání žalobkyně navrhla, aby žalovaný prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu prvého stupně. 13. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 24. 5. 2021. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil výrok I. 1) a) prvostupňového rozhodnutí tak, že se žalobkyně uznává vinnou ze spáchání přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnila panu V. v období od 12. 2. 2019 do 28. 2. 2019 výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod. 2 zákona o zaměstnanosti, když mu na pracovišti společnosti ATOMO PROJEKT umožnila výkon závislé práce spočívající v pomocných manipulačních pracích v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání, a to konkrétně v rozporu s místem výkonu práce, neboť povolení k zaměstnání vydané ÚP této osobě k výkonu práce pro žalobkyni se vztahovalo na místo výkonu práce v provozovně žalobkyně čímž byl porušen § 89 odst. 2 ve spojení s § 92 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Dále žalovaný změnil výrok I. 1) b) prvostupňového rozhodnutí z důvodu zjevné chyby v psaní. 14. K první odvolací námitce žalovaný předně uvedl, že konečná volba, jaké důkazy a zda vůbec budou v přestupkovém řízení provedeny, závisela právě na úvaze inspektorátu, jenž si tento postup řádně zdůvodnil ve svém rozhodnutí. Žalovaný dále s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního s