1 As 44/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 15/2024- 43 - text 10 A 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: P. O. zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1233/3C, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2023, č. j. 53529/2023-900000-711 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2023, č. j. 53529/2023-900000-711 je nicotné. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.342 Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Vymazala ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 2. 2024 domáhá obrany proti úkonům žalovaného, jimiž žalovaný dne 21. 8. 2023 odmítl poskytnout k žádosti žalobce ze dne 21. 7. 2023 tzv. nezájmové odposlechy a zamítl (dne 13. 11. 2023) stížnost žalobce proti postupu celního orgánu. Rovněž se žalobou domáhá toho, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce spočívající v neposkytnutí nezájmových odposlechů, které byly pořízeny v trestní věci vedené Generálním ředitelstvím cel, Odborem GŘC 75.5 - Pátrání Ostrava, evidované pod č.j. T-5707/TS-21/2013. 2. Z obsahu žaloby vyplývá, že se žalobce žádostí ze dne 21. 7. 2023 domáhal zpřístupnění tzv. nezájmových odposlechů, které byly pořízeny v trestní věci vedené mimo jiné proti žalobci. Dotčená trestní věc byla v vedena policejním orgánem - Generálním ředitelstvím cel, Odbor GŘC 75.5 - Pátrání Ostrava pod č.j. T-5707/TS-21/2013. Trestní řízení již bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č.j. 34 T 7/2017-10529 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, č.j. 5 To 54/2020-12045 3. Žalovaný přípisem ze dne 21. 8. 2023 odmítl žádosti vyhovět z důvodu ochrany práv třetích osob. S tímto odůvodněním se žalobce neztotožnil a 6. 9. 2023 se bránil proti tomuto sdělení stížností k žalovanému. Žalovaný stížnost dne 13. 11. 2023 zamítl, setrval na svém postoji postoj, nad rámec předchozího posouzení žádosti konstatoval, že jeho závěry jsou v souladu s názorem Nejvyššího státního zastupitelství ČR, analytického a legislativního odboru vyjádřeného v dokumentu „Problematika poskytnutí archivních záznamů odposlechů telekomunikačního provozu obviněnému“ ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 1 SL 712/2021. 4. Současně se stížností k žalovanému žalobce podal stížnost k ministerstvu financí, které ji dne 20. 9. 2023 považovalo za předčasnou. Poté, co žalovaný dne 13. 11. 2023 vyřídil stížnost, žalobce ještě požádal 5. 1. 2024 o přešetření tohoto způsobu vyřízení stížnosti ze dne 6. 9. 2023. Ministerstvo financí žalobci dne 16. 1. 2024 sdělilo, že ve věci není pravomocné a doporučilo žalobci se obrátit na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. II. Žaloba 5. Žalobce s postupem žalovaného nesouhlasí. Namítl, že v rámci trestního řízení, ve kterém jsou zajišťovány odposlechy telekomunikačního provozu, jsou tyto policejním orgánem selektovány na ty, které budou použity v trestním řízení jako důkaz, a ty, které jsou dle subjektivního názoru policejního orgánu jako tzv. nezájmové pouze archivovány. Podle žalobce i odposlechy nemající podle přesvědčení policejního orgánu důkazní hodnotu, mohou s věcí souviset v tom smyslu, že se týkají okolností vyšlých najevo ve spojitosti s projednávaným skutkem. Nelze za této situace souhlasit s tím, že je to jen a pouze policejní orgán, který je oprávněn posoudit, který důkaz bude v řízení použit a který nikoliv. Nelze přitom přehlédnout, že při selekci zájmových a nezájmových odposlechů se policejní orgán zaměřuje na ty, které lze označit jako usvědčující, tedy na ty, které prokazují skutkovou verzi předestřenou ve fázi prověřování. Z toho lze tedy dovodit závěr, že ne všechny odposlechy, které byly v dotčené trestní věci pořízeny, musí být policejním orgánem nutně označeny za relevantní, tedy zájmové. 6. Žalobce namítl, že dané odposlechy mohou potvrdit jeho obhajobu, tj. zbavit jej viny nebo snížit jeho míru zavinění, eventuálně právní kvalifikace. Mezi nezájmovými hovory figurují i ty, které se týkají přepravy nezpracovaných tabákových listů. „Osud“ této komodity je pak klíčový ve vztahu k tvrzené trestněprávní kvalifikaci žalobce a dalších odsouzených osob. Obhajoba žalobce zpracovává návrh na obnovu řízení, jejímž předmětem bude – mimo jiné – upozornit na důkazy, které doposud nebyly provedeny, tedy požadované odposlechy. Je přitom irelevantní, jaká je délka odposlechu účastnických stanic; to nemůže být kladeno k tíži žalobce a bránit jeho snaze dokázat nevinu v trestní věci. Pokud tedy takové odposlechy existují (bez ohledu na to, zda byly subjektivně označeny jako zájmové nebo nezájmové), měla by mít obhajoba žalobce možnost se s nimi seznámit a posoudit jejich relevanci. V opačném případě dochází z porušení zásady kontradiktornosti, tedy principu rovnosti zbraní coby integrální součástí práva na spravedlivý proces. 7. Podle žalobce není policejní orgán garantem toho, že se ve spise nachází veškeré odposlechy, které se týkají projednávaného skutku. Policejní orgán v této spojitosti pracuje výhradně na bázi subjektivního hodnocení, přičemž je motivován hledat důkazy podporující vytýkané jednání, v trestních spisech se vždy jako důkaz objevují toliko odposlechy tzv. usvědčující. Mezi takto charakterizované důkazy a tzv. zájmové odposlechy lze pak dát rovnítko, tedy zájmový odposlech = usvědčující odposlech. Obhajoba by měla možnost vyhodnotit, zda nemají z jejího pohledu shromážděné odposlechy povahu tzv. zájmových odposlechů a zvážit jejich procesní použití. Právu obhajoby nelze nadřadit ochranu třetích osob, a to tím spíše, když je obhajoba ohledně těchto informací vázána povinností mlčenlivosti. I zájmové odposlechy použité jako důkaz v trestním řízení ve většině případů obsahují hovory třetích osob a lze se tedy i u nich hypoteticky obávat porušení soukromí třetích osob. 8. Žalobce poukázal na to, že v mediálně známém trestním řízení označovaném jako „VIDKUN“, které je vedeno Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 9/2019, byla obžalovanými podána obdobná žádost, přičemž o ní bylo soudem rozhodnuto kladně. Nezájmové odposlechy byly bez dalšího obhajobě zpřístupněny a tato je použila ve prospěch stíhaných osob. Nerozhodně na tom, že se tak stalo v řízení před soudem, je žalobce toho názoru, že to nic nemění na faktu, že tímto způsobem lze v principu postupovat a obhajobě vyhovět. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 12. 3. 2024. Shrnul procesní stav vyřízení žádosti žalobce ze dne 21. 7. 2023 a setrval na dosavadním postoji, tj. že je nutno zajistit ochranu práva na soukromí třetích osob, které nemají s trestním řízením nic společného. Žalobce by měl alespoň argumentačně doložit, že se nezájmové odposlechy dotýkají a potvrzují jeho obhajobu. Odposlechy obsahují veškeré hovory 36 stanic z období 1 roku, žalobce odposlouchávaný nebyl. V řízení před soudem žalobce mohl navrhnout důkaz přehráním všech záznamů. V nynější věci již řízení neprobíhá. Co se týče trestní věci „VIDKUN“, bez znalosti konkrétních informací je možné pouze předpokládat, že žádosti bylo vyhověno před odsouzením obžalovaných a uzavřením celé trestní věci. Okolnosti posouzení relevantnosti nezájmových odposlechů mohly být zcela rozdílné. 10. Žalovaný dále uvedl, že u zájmových odposlechů žádné třetí osoby nevystupovaly, jednalo se výhradně o vzájemné hovory spolupachatelů nebo osob majících prospěch z prověřované trestné činnosti. 11. Podotkl, že se žalobcem nevede již žádné řízení, neboť trestní řízení, v němž byly záznamy použity, bylo ukončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2019, č. j. 34 T 7/2017 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2023, č. j. 5 To 54/2020. V daném případě postupovala složka žalovaného na základě trestního řádu jako orgán činný v trestním řízení, nikoliv jako správní orgán. Žalovaný má za to, že daný postup patří do dozorové činnosti státního zástupce v dané trestní věci, nejedná se tedy o zásah správního orgánu dle § 82 s. ř. s. Podle žalovaného má také žalobce možnost domáhat se ochrany v trestním řízení, kde může uplatnit svá práva. Žaloba je tak dle žalovaného nepřípustná i dle § 85 s. ř. s. IV. Změna žalobního typu 12. Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2024, č. j. 10 A 15/2024 – 27 výrokem I. poučil procesní strany o svém právním názoru, že žalobce se ochrany proti správním aktům žalovaného ze dne 21. 8. 2023, č. j. 35005-3/2023-9000000-755.3 a ze dne 13. 11. 2023, č. j. 53529/2023-900000-711 může domoci žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. a výrokem II. vyzval žalobce k úpravě žaloby v souladu s tímto poučením. 13. Žalobce podáním ze dne 14. 5. 2024 žalobu upravil tak, že s