7 As 155/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 47/2024- 36 - text 7 10 A 47/2024 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobců: a) J. H. b) I. H. oba zastoupeni advokátem Jiřím Hřídelem sídlem Fráni Šrámka 136, 397 01 Písek proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5 sídlem náměstí 14. října 1381/4, 150 00 Praha 5 za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba v části, v níž žalobci požadují určení, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění nepovolených (nezkolaudovaných) staveb na pozemcích parc. č. A a B v k. ú. X je nezákonný, se odmítá. II. Žaloba v části, v níž žalobci požadují určení, že potvrzení o existenci stavby bytového domu s č. p. X v k. ú. X, nacházející se na pozemku pare. č. B v k. ú. X, z 22. 3. 2000 je nicotné, se odmítá. III. Žaloba v části, v níž žalobci požadují určení, že ověření dokumentace skutečného provedení stavby bytového domu č. p. X v k. ú. S., nacházející se na pozemku parc. č. B v k. ú. X, ze 14. 2. 2011 je nicotné, se odmítá. IV. Žaloba v části, v níž žalobci požadují, aby soud nařídil žalovanému zahájit řízení o odstranění nepovolených (nezkolaudovaných) staveb na pozemcích parc. č. A a B v k. ú. X se odmítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. VI. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. VII. Žalobcům se vrací z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 12 000 Kč. VIII. Žalobci nechť soudu do pěti dnů od doručení tohoto usnesení sdělí číslo bankovního účtu, na který jim má být vrácen soudní poplatek podle výroku VII. tohoto usnesení, anebo sdělí soudu adresu, na kterou jim má být vrácen poštovní poukázkou. Odůvodnění: 1. Jádrem sporu je splnění podmínek pro zahájení řízení o odstranění staveb na pozemcích parc. č. B (bytový dům č. p. X) a A (příslušenství bytového domu: kůlny, verandy, drobné stavby, splašková jímka) v k. ú. X ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu NSS 6 As 108/2019, č. 4178/2021 Sb. NSS z 26. 3. 2021 (dále „rozsudek Žaves“). Zejména jde o to, zda se lze zásahovou žalobou domáhat zahájení řízení o odstranění staveb vzniklých již v 70. nebo 80. letech minulého století, pokud žalobci sami neměli možnost uplatnit své právo dříve. 2. Žalobci v žalobě uvedli, že v roce 2022 nabyli spoluvlastnický podíl k pozemkům A a B, na nichž se nacházejí výše uvedené stavby patřící osobě zúčastněné na řízení. Neprodleně poté začali pátrat po jakékoli dokumentaci dokládající legalitu staveb, ale neúspěšně; nemá ji k dispozici ani vlastník, ani stavební úřad. Podle informací žalobců vznikly stavby v 70. až 80. letech minulého století jako zemědělské objekty z prostředku státního statku (tehdy jen na pozemku A, vnořený pozemek B ještě neexistoval), a v neurčené době poté byly přestavěny do dnešní podoby. Do katastru nemovitostí byly stavby zapsány, spolu se vznikem pozemku B, až v roce 2001 jako „jiná“ stavba, která neměla ani číslo popisné. V roce 2011 pak žalovaný vydal pasport, jímž změnil užívání stavby na „bytový dům“, aniž proběhlo řádné stavební řízení. Žalobci zdůraznili, že pasport nemůže sloužit k legalizaci tzv. černých staveb nebo k obcházení řízení o změně účelu užívání stavby. Není zřejmé, na základě jakých důkazů dospěl žalovaný v roce 2011 k závěru, že stavba byla řádně povolena a zkolaudována jako bytový dům. Totéž pak platí o příslušenství stavby na pozemku A. Žalobci připustili, že při koupi pozemků jim byla existence staveb i nejasná právní situace kolem nich známa, ale to nemá žádný vliv na povinnost stavebního úřadu černé stavby odstranit. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na své důkladné šetření podnětu žalobců, z nějž vyplynulo, že stavby pocházejí pravděpodobně ze 70. let, prokazatelně nejpozději z roku 1988, a právní předchůdce žalobců k nim nabyl vlastnické právo v roce 1999, nejpozději v roce 2004. Žalobci se stali spoluvlastníky dotčených pozemků v roce 2022 a s problematickým právním stavem byli plně seznámeni, jak vyplývá z jejich kupní smlouvy. Podle judikatury správních soudů se při posuzování podnětů k zahájení řízení o odstranění stavby přihlíží také k ochraně pokojného stavu, a žalobcům je v tomto ohledu plně přičitatelná také nečinnost jejich právního předchůdce. Žalovaný má proto za to, že postupoval v zájmu ochrany pokojného stavu a v souladu se zákonem. Navrhl tudíž žalobu zamítnout. 4. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že doklady vztahující se k povolení stavby se naneštěstí nedochovaly. Doplnila, že žalobci (ještě s dalšími spoluvlastníky dotčených pozemků) požádali o prodej sporných staveb, s čímž vyslovila 24. 7. 2024 souhlas Vláda České republiky. 5. Soud se musel v první řadě zabývat tím, zda lze žalobu ve správním soudnictví vůbec věcně projednat. Podle § 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Nezbytným předpokladem jakékoli správní žaloby tak je alespoň minimální dotčení sféry žalobcových veřejných subjektivních práv. 6. Žaloba je na své první straně označena jako „žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu“ podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Podle tohoto ustanovení každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 7. Zároveň platí, že aby soud mohl přistoupit k meritornímu přezkumu tvrzeného zkrácení na právech, musí být takové zkrácení myslitelné, tedy alespoň hypoteticky možné. Rozšířený senát NSS v rozsudku 7 As 155/2015, č. 3687/2018 Sb. NSS z 21. 11. 2017 vyložil, že „pokud je zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným okolnostem ‚zásahem‘ ve smyslu legislativní zkratky v § 84 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu.“ Tento rozsudek byl posléze zrušen Ústavním soudem, ale nikoli pro nesprávnost citovaného názoru, a správní soudy na něj naopak navázaly v dalších svých rozhodnutích (srov. rozsudek NSS 1 As 202/2018 z 10. 1. 2019). 8. Na tuto judikaturu navázal rozšířený senát v rozsudku Žaves připustiv, že v určitých případech je možné bránit se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem proti faktické nečinnosti správního orgánu, která spočívá v nezahájení správního řízení (v posuzované věci šlo právě o řízení o odstranění stavby): „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je ‚zápůrčí‘, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo ‚určovací‘, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. Neuplatnil-li žalobce před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.“ 9. V nyní posuzované věci se účastníc