6 Azs 373/2018 — Nejvyšší správní soud

14 A 23/2023- 23 - text 7 14 A 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Kratochvíla a Martina Bobáka žalobkyně: proti žalované: V. st. př. Ukrajiny bytem X Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2023, č. j. MV-201324-6/SO-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky, kterým byla zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty ze dne 30. 9. 2022. 2. Spor mezi účastníky se týká tří bodů. Zaprvé, zda byl skutkový stav dostatečně zjištěn. Zadruhé, zda si správní orgány mohly samy učinit úsudek o tom, že žalobkyně nepracovala u zaměstnavatele, ke kterému měla povolení. Zatřetí, zda dostatečně zohlednil přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života. 3. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 4. Žalobkyně je původem z Ukrajiny. Pobývá na území České republiky na základě zaměstnanecké karty od roku 2007. Karta jí byla naposledy prodloužena s platností od 10. 2. 2020 do 9. 2. 2022. Zaměstnavatelem byla společnost LJUDA –T s.r.o., od 9. 3. 2021 poté společnost GAPIMA, s.r.o. 5. Dne 20. 9. 2021 ministerstvo žalobkyni vyslýchalo v rámci řízení o její žádosti o trvalý pobyt. Žalobkyně při svém výslechu na otázku ohledně svého zaměstnání u společnosti GAPIMA „Chodíte do práce, nevíte, kolik si vyděláte, nevíte, kam vám to chodí, nezajímá vás to. Jak to je?“ uvedla: „Nepracuji tam, nikdy jsem tam nebyla, nevím, kdo s tím přišel, zaměstnavatel (pan Teslovič [jednatel společností LJUDA-T a GAPIMA]) s tím souhlasil. Dělám nějakou brigádu. Sociální hradím sama, na brigádách to za mě neodvádí. Platím si komplexní zdravotní pojištění sama. U spol. Ljuba T s. r. o. jsem také nikdy nepracovala. K panu Teslovičovi jsem chodila na brigády, vím, jak to tam chodí. Oba se synem jsme tam chodili na brigády, syn tam taky nepracuje. Syn pracuje, kde najde práci. Je to známý, známe se dlouho, dostala jsem na něho kontakt. Doložené příjmy nejsou reálně, skutečné“. 6. Ministerstvo žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty zamítlo. Odkázalo na výslech žalobkyně v rámci řízení o povolení trvalého pobytu. Konstatovalo, že žalobkyně neplnila na území účel, pro který jí byla zaměstnanecká karta vydána. Nepracovala u zaměstnavatelů, ke kterým jí bylo povolení vydáno. Žalobkyně tedy neplnila účel, pro který jí bylo povolení vydáno. Tím byl naplněn důvod pro zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 46e odst. 1 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Tím byl také dán důvod pro neprodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty. 7. Ministerstvo zároveň neshledalo, že by dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně byly nepřiměřené. Uvedlo, že v kontextu války na Ukrajině bude žalobkyni případně udělen pobyt za účelem dočasné ochrany. 8. Žalovaná ve svém rozhodnutí potvrdila rozhodnutí orgánu prvního stupně, se kterým se ztotožnila. II. Argumentace účastníků 9. Žalobkyně v žalobě vznesla následující žalobní body: 1) Skutkový stav nebyl správním orgánem dostatečně zjištěn. Orgán prvního stupně a následně žalovaná vydaly svá rozhodnutí pouze na základě výslechu žalobkyně, což nemůže stačit k prokázání o nenaplnění účelu pobytu. Správní orgán má povinnost zjistit stav věcí tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti (§ 3). 2) Správní orgán nebyl oprávněn posoudit, zda žalobkyně vykonávala nelegální práci. Výkon nelegální práce je přestupkem podle § 139 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Přestupky v této oblasti projednávají Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektoráty práce (§ 141 odst. 2 zákona o zaměstnanosti), nikoliv žalovaná. Žalovaná byla povinna dát podnět k zahájení řízení o předběžné otázce (§ 57 správního řádu), ale v tomto případě tak neučinila. 3) Správní orgány nedostatečně posoudily přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně. Ustanovení § 174a je demonstrativním výčtem, který představuje minimální množinu, kterou je správní orgán povinen zohlednit a s každou se musí ve svém rozhodnutí vypořádat. Nemůže obstát, pokud správní orgán takto učiní jen v omezené míře a své úvahy postaví na domněnkách a nepodložených tvrzeních. 10. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhla, aby ji soud zamítl. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního). 12. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé bez jednání, protože s tímto postupem oba účastníci řízení vyslovili souhlas (§ 51 odst. 1 soudního řádu správního). III.1 Zjištění skutkového stavu 13. Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. 14. Žalovaná a správní orgán prvního stupně vycházely při zjišťování stavu věci z výslechu žalobkyně, jejího zaměstnavatele a z jejich úřední činnosti. Žalovaná i správní orgán poté vzaly za zásadní odpověď žalobkyně, ve které se doznává k tomu, že nepracovala pro zaměstnavatele (LJUDA-T a GAPIMA), pro které jí byla vydána zaměstnanecká karta. Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je zřejmé, že toto vyjádření žalobkyně je jediným důvodem pro tento skutkový závěr. Na základě této skutečnosti jí nebyla prodloužena zaměstnanecká karta. 15. Žalobkyně k tomuto namítá, že skutkový stav nemůže být zjištěn jenom z výpovědi žalobkyně a musí být prokázán dalšími důkazy, jak vyplývá ze zásady materiální pravdy obsažené v § 3 správního řádu. Nejvyšší správní soud nicméně dovodil, že: „ze zásady racionalizované materiální pravdy (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) nicméně vyplývá, že je-li relevantní skutkový stav zjištěn dostatečně, bez rozumných pochybností, správní orgán není povinen provádět další důkazy, a to ani v situaci, kdy další dokazování účastník řízení navrhuje“ (rozsudek ze dne 1. 3. 2023, č. j. 6 Azs 294/2022-53, bod 37). Obdobně městský soud již v minulosti shledal, že povinnost správního orgánu řádně objasnit skutečný stav věci není absolutní a je významně korigována zásadou procesní ekonomie. Správní orgán má povinnost volit důkazní prostředky tak, aby byl objasněn skutečný stav věci, aby byl objasněn rychle a hospodárně (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, čj. 7 A 37/2010-39). 16. Dle městského soudu je v tomto případě zásadní, že žalobkyně žádné další důkazy nenavrhuje. Soud zde připomíná, že ustanovení § 3 je konkretizováno v § 50 a násl. správního řádu. Konkrétně § 52 stanoví povinnost účastníků označit důkazy na podporu svých tvrzení. Jiná situace by samozřejmě byla, kdyby žalobkyně předložila tvrzení a důkazy, které by vyvracely skutkový stav, tak jak byl zjištěn žalovanou. V tomto případě by musel správní orgán prokázat svá tvrzení dalšími důkazy, pokud by se ukázalo, že současné jsou nedostačující. Nicméně to se v tomto případě nestalo. Žalobkyně pouze tvrdí, že skutkový stav byl zjištěn nedostatečně. V žalobě neuvádí vlastní popis skutkového stavu, který by byl odlišný od zjištěného správním orgánem, ani žádná jiná tvrzení nebo důkazy, kterými by vyvracela zjištěný skutkový stav. 17. Na závadu není ani to, že k výslechu žalobkyně došlo v jiném řízení. Podle § 51 odst. 1 správního řádu k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. 18. V nyní posuzovaném případě má tak soud za to, že je dostačující, že správní orgány vycházely z výslechu žalobkyně. Vzhledem k pasivitě žalobkyně, která ani nepředkládá jiný popis skutečnosti, než jak je uvedený žalovanou, a nenavrhuje další tvrzení nebo důkazy, soud má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně. III.2 Předběžná otázka 19. V projednávaném případě žalobkyně činí ve věci sporným, zda správní orgány byly oprávněny si samy posoudit charakter vykonávané činnosti; anebo se měly (musely) postupem dle § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu obrátit s podnětem k zahájen