6 As 99/2022 — Nejvyšší správní soud

14 A 90/2021- 140 - text 18 14 A 90/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Jana Schneeweise a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: Milion Chvilek, z.s., IČO: 067 60 538 se sídlem Hartigova 3, Praha 3 zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Uhlem se sídlem Kořenského 15, Praha 5 proti žalovaným: 1) Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 2 2) Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem Kongresová 2, Praha 4 o žalobě ze dne 8. 4. 2021 na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Zásah Magistrátu hlavního města Prahy, spočívající v tom, že žalobci jako svolavateli shromáždění Masopustní jízda Prahou konaného dne 13. 2. 2021 odmítl poskytnout jakoukoliv asistenci ve smyslu § 8 odst. 4 shromažďovacího zákona, byl nezákonný. II. Ve vztahu k žalovanému č. 2 se žaloba zamítá. III. Magistrát hlavního města Prahy je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Pavla Uhla. IV. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že zásah Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „žalovaný č. 1“), spočívající v odmítnutí poskytnutí asistence žalobci jako svolavateli při zabezpečení konání shromáždění „Masopustní jízda Prahou“, konaného dne 13. 2. 2021 (dále jen „Masopustní jízda“), a zásah Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „žalovaný č. 2“), spočívající v nepřijetí opatření k zabezpečení řádného konání Masopustní jízdy, zejména neorganizování dopravy tak, aby účastníci mohli trasu jízdy projet nízkou rychlostí a v sevřeném celku, byly nezákonné. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl následující skutkové okolnosti, z nichž některé doložil videozáznamem. Na den 13. 2. 2021 svolal Masopustní jízdu, jejíž součástí měla být mimo jiné organizovaná jízda alegorických vozů okružní trasou po Praze. Jejím účelem bylo připomenutí kauz vlády České republiky způsobem, který odpovídal omezením vyvolaným pandemií nemoci COVID-19. Konání Masopustní jízdy žalovanému č. 1 oznámil v souladu s § 5 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „shromažďovací zákon“), a požádal jej o součinnost při jejím zabezpečení. Žalovaný č. 1 však dospěl k závěru, že se nejedná o shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona, resp. čl. 19 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), a organizační pomoc žalobci odmítl poskytnout. Tím byla Masopustní jízda značně omezena. Žalovaný č. 2 pak Masopustní jízdě neposkytl asistenci, která je běžná u srovnatelných průvodů. Účastníci Masopustní jízdy se tak museli řídit pravidly provozu na pozemních komunikacích a mísit se ostatními jeho účastníky, pročež Masopustní jízda nemohla naplnit svůj účel. 3. K zásahu žalovaného č. 1 žalobce uvedl, že Masopustní jízdu ohlásil v souladu s § 5 shromažďovacího zákona dne 8. 2. 2021, v oznámení popsal akci včetně plánované trasy a kvůli plynulosti dopravy požádal o asistenci s průjezdem městem. K jejímu účelu uvedl, že „je čas vyjet do ulic a nahlas si připomenout nejzávažnější kauzy současné vlády. Proč? Protože tyto kauzy mohou jinak snadno zapadnout. Přitom rozhodující volby se kvapem blíží.“ Účastnici byli instruováni, že výzdoba vozů má „znázorňovat největší kauzy české vlády“. Žalovaný č. 1 však žalobci sdělil, že Masopustní jízdu nepovažuje za výkon shromažďovacího práva, protože se nejedná o průvod, jehož účastníci by mohli sdílet své názory a diskutovat o nich. Z hlediska bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nelze akceptovat transparenty na vozidlech. Řidiči jsou povinni se plně věnovat řízení. Součinnost žalobci odmítl poskytnout. 4. Žalobce odkázal na § 6 odst. 1 shromažďovacího zákona a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 15. 10. 2015, č. 37553/05, Kundrevičius a další proti Litvě. Nezpochybnil, že správní orgán má určitou míru diskrece při vážení formy asistence, žalovaný č. 1 se však ke správnímu uvážení ani nedostal, neboť ji odmítl na základě názoru, že Masopustní jízda nebyla shromážděním. Tento názor je však chybný a postup žalovaného č. 1 nezákonný. K omezení základních politických práv je třeba přistupovat restriktivně. Argumentace žalovaného č. 1 nemůže obstát. Účelem Masopustní jízdy bylo využití svobody projevu, přičemž jízda hlavním městem s vozy vyzdobenými transparenty tento účel naplňuje. Předmět projevu se dotýkal veřejné diskuse demokratické společnosti - správy země prostřednictvím vlády. Dle judikatury ESLP nelze pojem shromáždění vykládat restriktivně a je nutno pod něj zahrnout shromáždění konaná na pozemních komunikacích i v soukromí, což Masopustní jízda naplnila. Není pravdou, že jazykový výklad pojmu „průvod“ nepřipouští účast motorových vozidel. Jejich jízda s transparenty může naplnit účel shromažďovacího práva stejně, jako pěší průvod. Provolávání hesel, pískání a podobně lze nahradit produkcí z tlampačů či troubením vozidel. Nebylo poukázáno na žádný podstatný rozdíl mezi pěším průvodem a jízdou alegorických vozů. Aby se jízda pěšímu průvodu co nejvíce přiblížila, měl žalobce v úmyslu ji zorganizovat jako jízdu v sevřeném celku pomalou rychlostí mimo standardní provoz na pozemních komunikacích. Účelu shromáždění nebylo možno plně dosáhnout běžnou jízdou v rámci standardního provozu. Ani tím se však jízda neodlišuje od pěšího průvodu, při němž se účastníci zpravidla chovají způsobem, který by byl mimo výkon shromažďovacího práva z hlediska pravidel provozu na pozemních komunikacích nepřijatelný. Proto také žalobce žádal o poskytnutí pomoci při organizaci shromáždění ve smyslu § 6 odst. 1 a § 8 odst. 4 shromažďovacího zákona, kterou mu žalovaný č. 1 odmítl poskytnout. 5. Masopustní jízda by byla shromážděním, resp. průvodem ve smyslu § 1 odst. 2 shromažďovacího zákona i za standardních okolností. V posuzovaném případě však k výše uvedenému ještě přistoupila omezení způsobená pandemií nemoci COVID-19. V době jejího konání bylo účinné krizové opatření vlády č. 32/2021 Sb., které v bodu V. písm. a) početně omezilo právo pokojně se shromažďovat (nanejvýš 100 osob ve skupinách po 20 při dodržování alespoň 2 m rozestupů). Žalobce se pokoušel zajistit konání shromáždění v co nejméně rizikové podobě, což by správní orgány měly vítat a vycházet mu vstříc. Je notorietou, že v době pandemie bývají standardní shromáždění nahrazována shromážděními ve vozidlech. Státní orgány tak na jedné straně protiepidemickými opatřeními významně omezily shromažďovací právo, na straně druhé však odmítly chránit shromáždění, které omezením plně odpovídalo s odůvodněním, že se nejedná o shromáždění. Takový postup nelze akceptovat. Masopustní jízda byla shromážděním a svědčila jí ochrana plynoucí z čl. 19 Listiny a čl. 11 Úmluvy, potažmo ze shromažďovacího zákona. Žalovaný č. 1 byl tedy dle § 6 odst. 1 shromažďovacího zákona povinen poskytnout žalobci pomoc. Odmítl-li ji poskytnout, resp. její poskytnutí zvažovat, dopustil se nezákonného zásahu. 6. Nezákonný zásah Žalovaného č. 2 spatřoval žalobce v nepřijetí standardních opatření, jež by umožnila bezpečný průběh Masopustní jízdy za současného naplnění jejího účelu. Žalovaný č. 2 nebyl vázán právním posouzením žalovaného č. 1 a mohl své pravomoci vykonávat nezávisle. O konání Masopustní jízdy a potřebě jejího organizačního zabezpečení věděl, neboť jízda byla doprovázena policejními vozy. Opatření umožňující řádný průběh Masopustní jízdy jako průvodu však přijata nebyla. K naplnění účelu shromáždění bylo třeba, aby policie řídila dopravu tak, že nedojde k rozptýlení účastníků a zároveň nebude ohrožena bezpečnost silničního provozu. Vozidla účastnící se Masopustní jízdy však musela stavět na křižovatkách, mísit se s účastníky provozu a dodržovat standardní rychlost, která neodpovídala účelu jízdy. Řidiči se museli věnovat řízení v běžném provozu, což snižovalo možnost projevovat názory. Dle § 8 odst. 3 a 6 shromažďovacího zákona může žalovaný č. 2 „udílet pokyny sloužící k zajištění účelu shromáždění“, přičemž k tomu může využít pravomoc k řízení provozu na pozemních komunikacích dle § 75 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Z rozsudku Kundrevičius přitom plyne, že žalovaný č. 2 má povinnost daná opatření za účelem ochrany výkonu shromažďovacího práva přijmout. Požadovaná asistence nebyla ničím výjimečná Viz opatření přijatá při průvodu Prague Pride v roce 2019. a nedostatečná opatření žalovaného č. 2 měla na Masopustní jízdu negativní dopady. Žalovaný