1 Azs 16/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 117/2023- 67 - text 11 15 A 117/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise ve věci žalobkyně: H. J. P. bytem XXX zastoupená advokátem JUDr. Milanem Kyjovským se sídlem Jaselská 202/19, Brno proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 za účasti této osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., IČO: 25931474 se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují zastoupená advokátem JUDr. Ing. Tomášem Matouškem se sídlem Dukelská třída 15/16, Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 27. 7. 2023, č. j. O43643/D23032711/2023/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 27. 9. 2023 podanou společně s A. J. se žalobkyně u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda Úřadu“) zamítl rozklad žalobkyně a A. J. a potvrdil rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 15. 3. 2023 č. j. O-43643/D053912/2014/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím Úřad podle § 32b odst. 1 písm. c) ve spojení s § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“) zamítl návrh žalobkyně a A. J. na prohlášení slovní grafické ochranné známky č. 159535 v provedení [OBRÁZEK] (dále jen „napadená ochranná známka“), jejímž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení, za neplatnou. 2. Usnesením ze dne 20. 12. 2023 č. j. 15 A 117/2023 – 33 soud řízení o žalobě A. J. zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí předseda Úřadu konstatoval, že dne 9. 2. 1970 byla do rejstříku ochranných známek zapsána napadená ochranná známka. Návrhem doručeným Úřadu dne 21. 8. 2014 se žalobkyně a A. J. (dále též označovaní jen jako „navrhovatelé") domáhali prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou z titulu zásahu do autorských práv. Prvostupňové rozhodnutí, jímž byl tento návrh zamítnut, vycházelo ze závěrů Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS"), který rozsudkem ze dne 22. 3. 2022 č. j. 2 As 45/2021-66 (dále jen „rozsudek NSS") zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021 č. j. 8 A 125/2017-220 a zároveň i předchozí rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 26. 5. 2017 č. j. O43643/D16077142/2016/ÚPV a rozhodnutí Úřadu ze dne 12. 7. 2016 č. j. O43643/ D0539912/2014/ÚPV vydaná této věci. Úřad v prvostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že napadenou ochrannou známku nelze prohlásit za neplatnou z důvodů uplatněných v návrhu. Své rozhodnutí opřel o rozsudek NSS, podle něhož je vznesený důvod neplatnosti třeba zkoumat podle právní úpravy účinné v době podání přihlášky napadené ochranné známky, což v dané věci odpovídá zákonu č. 8/1952 Sb., o ochranných známkách a chráněných vzorech (dále jen „zákon č. 8/1952 Sb.“). Podle názoru NSS zákon č. 8/1952 Sb., nezahrnoval důvod zápisné nezpůsobilosti ochranné známky spočívající v dotčení autorských práv, a proto navrhovatelům nelze v tomto bodě vyhovět. Úřad v prvostupňovém rozhodnutí rovněž odkázal na právní názor NSS, že se v předmětné věci navrhovatelé domáhali prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky výhradně z titulu tvrzených autorských práv, a Úřad proto není oprávněn zkoumat jakýkoliv jiný důvod prohlášení ochranné známky za neplatnou. 4. Předseda Úřadu poté v napadeném rozhodnutí shrnul obsah rozkladu a též obsah vyjádření vlastníka napadené ochranné známky (tj. osoby zúčastněné na řízení) k rozkladu a citoval relevantní právní úpravu. V rámci vypořádání rozkladových námitek nejprve uvedl, že v projednávané věci je ve smyslu § 78 odst. 5 a § 110 odst. 4 s.ř.s. zcela zásadním faktem vázanost správního orgánu právním názorem prezentovaným v rozsudku NSS. Tato skutečnost limituje prostor odvolacího orgánu k vlastním úvahám či závěrům v kontextu rozkladových výtek navrhovatelů. Ti v první rozkladové námitce vytkli Úřadu, že neměl setrvat pouze u důvodu neplatnosti napadené ochranné známky spočívajícího v porušení autorských práv, ale měl se vypořádat také s tvrzenou absencí dobré víry při podání přihlášky napadené ochranné známky. K tomu Úřad již v úvodu prvostupňového rozhodnutí při shrnutí rozsudku NSS uvedl, že podle NSS z návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky jasně vyplývá, že rozpor se zápisnou způsobilostí navrhovatelé shledávali v užívání (resp. zapsání) označení ELTON bez souhlasu tvrzeného autora Mgr. R.; to ostatně potvrzuje i obsah veškerých jejich podání a předložených důkazních prostředků založených ve správním spise. Úřad zdůraznil, že plně akceptoval zjištění a závěry uvedené v rozsudku NSS, a to v prvé řadě v tom, že z obsahu předmětného návrhu navrhovatelů nelze dovodit námitky z jiných důvodů zápisné nezpůsobilosti než je dotčení autorských práv k předmětnému označení. V souladu s tímto názorem Úřad uzavřel, že není oprávněn posuzovat jiné důvody zápisné nezpůsobilosti, pro které by bylo možné prohlásit napadenou ochrannou známku za neplatnou, protože navrhovatelé se domáhali jejího prohlášení za neplatnou výhradně z titulu dotčení autorských práv. Předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí označil tento postup Úřadu za správný, jelikož vychází ze závazného právního názoru vysloveného v bodě 41 rozsudku NSS, že „… se stěžovatelka domáhala prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky výlučně z důvodu dotčení svých autorských práv …“ 5. Předseda Úřadu nepřisvědčil ani druhé z rozkladových námitek, která se týkala neprovedení navržených důkazů. Poukázal na to, že Úřad na straně 18 prvostupňového rozhodnutí v souladu s rozsudkem NSS uvedl, že v případě napadené ochranné známky nemohla být s ohledem na tehdy účinný zákon č. 8/1952 Sb., dána zápisná nezpůsobilost z důvodu dotčení autorských práv. Na straně 19 pak Úřad označil za bezpředmětné posouzení otázek autorství napadené ochranné známky, aktivní legitimace k podání návrhu na prohlášení neplatnosti, udělení souhlasu autora, (ne)provedení důkazů zpochybňujících autorství a dotčení autorských práv uvedených mj. v rozhodnutích zrušených rozsudkem NSS. I v této otázce byl Úřad vázán názorem NSS, že nelze nalézt hmotněprávní podklad pro možný úspěch podaného návrhu. Předseda Úřadu se tak ztotožnil se závěrem Úřadu, že s ohledem na citované názory NSS by vedení dalšího dokazování bylo bezpředmětné a nehospodárné. 6. V žalobě žalobkyně nejprve shrnula průběh řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí. Poté uvedla, že nijak nepopírá a nerozporuje závaznost rozsudku NSS, v němž NSS mimo jiné konstatoval, že návrhu žalobců na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou kvůli porušování autorských práv nemůže být již jen z čistě právních důvodů nikdy vyhověno. Podle žalobkyně však předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí v podstatě nijak nereflektuje na (rozkladovou) námitku žalobců ohledně bodu 19 rozsudku NSS, v němž se mj. uvádí, že „(s)právní orgány se v řešené věci problematikou klamavosti napadené ochranné známky ani jejím zápisem bez dobré víry přihlašovatele věcně nezabývaly (byť z důvodu, že neměly za prokázané autorství právního předchůdce žalobců). Kasační soud se proto bude komplexně věnovat pouze problematice neplatností napadené ochranné známky z důvodu dotčení autorských práv.“ Z bodu 19 rozsudku NSS tedy plyne, že NSS se v tomto rozsudku zabýval toliko problematikou neplatnosti napadené ochranné známky z důvodu dotčení autorských práv, když jasně uvedl, že ani správní orgán se jinými důvody návrhu na prohlášení neplatnosti nezabýval. 7. Ve druhé žalobní námitce žalobkyně namítla, že argumentace předsedy Úřadu ohledně rozkladové námitky mířící na neprovedení důkazů se může vztahovat toliko k návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky z důvodu porušení autorských práv, nikoliv však z důvodů dalších (např. z důvodu podání přihlášky v rozporu s dobrou vírou). Z tohoto důvodu (tj. z důvodu porušení autorských práv) sice může být bezpředmětné „posouzení otázek autorství napadené ochranné známky, aktivní legitimace k podání návrhu na prohlášení neplatnosti, udělení souhlasu autora, (ne)provedení důkazů zpochybňujících autorství a dotčení autorských práv uvedených mj. v rozhodnutích zrušených v rozsudku vydaném dne 22. 3. 2022 NSS v Brně“, avšak nemůže být bezpředmětné posouzení dalších otázek vztahujících se k návrhu na prohlášení neplatnosti napadené ochranné známky z jiných důvodů než je porušení autorských práv, a stejně tak nemůže být bezpředmětné provedení navržených důkazů (např. navržených výslechů), případně alespoň absentující objasnění žalovaného, jak se s návrhy důkazů vypořádal. Navržené důkazy se totiž n