1 As 141/2011 — Nejvyšší správní soud

15 A 85/2023- 32 - text 8 15 A 85/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci žalobce: InsolCentrum, s.r.o., IČO: 29008883 se sídlem Praha 3, Hradecká 526/3 zastoupený JUDr. Soňou Luňákovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Hradecká 526/3 proti žalovanému: Exekutorská komora České republiky se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1062/58 o žalobě proti rozhodnutí prezidenta žalovaného ze dne 5. 4. 2023 č.j. InfZ 9/2023-6 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž prezident žalovaného zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí tajemníka žalovaného (dále též „povinný subjekt“) ze dne 3. 3. 2023 č.j. InfZ 9/2023-2 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí následujících informací: „U kolika fyzických osob došlo k ukončení exekucí v jednotlivých čtvrtletích: 1. 1. 2021 – 31. 3. 2021 1. 4. 2021 – 30. 6. 2021 1. 7. 2021 – 30. 9. 2021 1. 10. 2021 – 31. 12. 2021 1. 1. 2022 – 31. 3. 2022 1. 4. 2022 – 30. 6. 2022 1. 7. 2022 – 30. 9. 2022 1. 10. 2022 – 31. 12. 2022 tak, že tyto osoby, které měly na začátku čtvrtletí jednu nebo více exekucí už ke konci daného období neměly žádnou pravomocnou exekuci v rámci EÚ/nebyly evidovány v Centrální evidenci exekucí/.“ 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval důvody prvoinstančního rozhodnutí a odvolací námitky. K otázce pravomoci prezidenta rozhodnout o odvolání předně poznamenal, že Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023 č.j. 9 As 54/2021-21 a ze dne 21. 2. 2023 č.j. 7 As 275/2022-21 vycházel z právního stavu účinného do 31. 12. 2021. Počínaje 1. 1. 2022 však bylo do zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“) zakotveno nové ustanovení § 112 odst. 1 písm. f), podle něhož prezident Komory rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím Komory vydaným ve správním řízení. Vzhledem k tomu, že žádost byla podána dne 20. 2. 2023, je třeba na řízení o této žádosti aplikovat tuto novou právní úpravu. Nadřízeným orgánem příslušným rozhodnout o odvolání ve smyslu § 20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) je proto prezident žalovaného a není důvod předkládat věc k rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. 3. Prvoinstanční rozhodnutí stojí na skutečnosti, že žalovaný nedisponuje informacemi rozlišenými na čtvrtletní bázi. Veškeré údaje o skončených exekucích se totiž dle právní úpravy týkající se vedení Centrální evidence exekucí mažou po uplynutí 15 dní ode dne, kdy se soudní exekutor dozvěděl o skončení exekuce. V evidenci se tak mohou uchovávat pouze takové údaje, k nimž existuje zákonný titul. V období, jež je předmětem žádosti, musel tedy žalovaný soudním exekutorům umožnit výmaz všech dat. Podle aktuální právní úpravy účinné od 1. 1. 2023 obsažené v ustanovení § 125 odst. 4 exekučního řádu se data z evidence již nemažou a stávají se součástí neveřejné části Centrální evidence exekucí. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nemůže mít k dispozici zdrojová data za jednotlivá čtvrtletí roku 2021 a roku 2022 a nemůže z nich požadovaná data extrahovat, jak požaduje žalobce. Žalovaný přisvědčil žalobci v tom, že v minulosti disponoval zdrojovými daty za jednotlivá roční období, přičemž tato data uveřejnil na svém statistickém webu. Žalobce byl tajemníkem žalovaného na existenci těchto zveřejněných statistik upozorněn a byly mu poskytnuty konkrétní odkazy k dohledání těchto statistik. 4. Žalovaný dále uvedl, že v rámci vedení Centrální evidence exekucí skutečně shromažďuje více informací, než žalobce požaduje, nicméně do 31. 12. 2022 byl povinen umožnit soudním exekutorům výmaz veškerých údajů o skončených exekucích a nikoli jejich převedení do neveřejné části databáze. Poukázal na to, že Centrální evidence exekucí nikdy nebyla vystavena na statistickém principu, proto jakékoli těžení statistických dat z této evidence je spojeno s nutností vytvořit skript, s jejichž pomocí je možné data extrahovat. Žalobce se však domáhá poskytnutí informací, které v Centrální evidenci exekucí objektivně nejsou. V tomto ohledu je nepřípadný odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012 č.j. 1 As 141/2011-67, neboť nelze pracovat s neexistujícími daty. Tajemník žalovaného rovněž nijak extenzivně nevykládal ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím o omezení práva na informace. 5. Žalobce v žalobě namítl, že byl postupem žalovaného zkrácen na svém právu na informace. Uvedl, že žalovaný má ve své dispozici zdrojová data a je povinen jako jediný subjekt v České republice s těmito daty disponovat. Podle žalobce je žalovaný jednoduchým způsobem schopen ze zdrojových dat vytvořit požadované informace. Tvrzení žalovaného, že se jedná o vytváření nových informací, je nepřípustným rozšiřováním výjimek z obecné povinnosti poskytovat informace, což judikatura zakazuje. Požadovaná informace souvisí s vedením Centrální evidence exekucí. Tato evidence je veřejným seznamem. Dle platné judikatury nelze vedení Centrální evidence exekucí označit za podnikání. Žalovaný nemůže tuto činnost omezit či ji přestat provozovat. 6. Žalobce dále odkázal na § 125 exekučního řádu, dále na § 1, § 2, § 3, § 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí (dále jen „vyhláška o centrální evidenci exekucí“) a čl. II vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 265/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 329/2008 Sb., o centrální evidenci exekucí, ve znění pozdějších předpisů. Uvedl, že z těchto předpisů vyplývá povinnost žalovaného shromažďovat a uchovávat mnohem více údajů než jen ty, které žalobce požaduje. Požadované údaje nejsou soukromé údaje ve vlastnictví žalovaného. Jedná se o údaje získané ve veřejném zájmu. Držení těchto údajů není samoúčelné a žalovaný je povinen je zveřejňovat a na vyžádání poskytovat. Za několik posledních let byl informační systém Centrální evidence exekucí jistě zdokonalen tak, že je možné poskytovat data v něm evidovaná v jakékoli struktuře. Zjištění požadované informace spočívá toliko v jednoduché operaci shromáždění zdrojových dat a následném uzpůsobení informací k předání. Žalovaný nemusí studovat všechny exekuční případy a spisy za roky 2021 a 2022 a následně zpracovat a vyhodnotit informace v nich obsažené. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012 č.j. 1 As 141/2011-67. Pokud žalovaný dlouhodobě uvádí statistiky o počtu exekucí a počtu osob v exekuci v České republice, dokonce až do úrovně obcí, je logické, že tyto údaje čerpá z Centrální evidence exekucí a vychází z počtu zahájených exekucí, od kterých musí odečítat počet ukončených exekucí. Zdrojovými daty tedy žalovaný objektivně disponuje, a nejde tak o vytvoření nových informací, a to ani podle kritéria pracnosti či doby, která by byla potřebná pro přípravu odpovědi. Nejedná se o mimořádně rozsáhlé vyhledávání ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný uveřejňuje na svém statistickém webu mimo jiné celkový počet fyzických osob v exekuci v roční periodicitě, počet nařízených a ukončených exekucí v roční periodicitě. Od roku 2023 má též povinnost jednou za tři měsíce zveřejnit aktuální statistická data z Centrální evidence exekucí jako otevřená data v předepsaném rozsahu. Ze stejných zdrojových dat lze zpracovat i požadované informace. 7. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2023 č.j. 9 As 54/2021-21 a ze dne 27. 2. 2023 č.j. 7 As 275/2022-21 a na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023 č.j. 10 A 49/202086 žalobce dále namítl, že o jeho odvolání měl rozhodnout Úřad pro ochranu osobních údajů. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že námitka nedostatku pravomoci prezidenta žalovaného rozhodnout o odvolání žalobce se opírá o již neúčinné znění právních předpisů, které nelze na posuzovanou věc použít. Zopakoval argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že požadovaná data za jednotlivá čtvrtletí let 2021 a 2022 nemá k dispozici, neboť soudní exekutoři plnili svou povinnost odstraňovat z evidence údaje o skončených exekucích. Poznamenal, že odmítnutí žádosti žalobce nebylo ani v jednom rozhodnutí odůvodněno existencí obchodního tajemství či jakýmkoliv jiným důvodem, který by měl mít relevanci s podnikáním. 9. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 10. Podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvola