4 As 65/2018 — Nejvyšší správní soud

15 Af 23/2023- 73 - text 11 15 Af 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: Město Horní Bříza, IČO: 002 57 770 se sídlem Třída 1. máje 300, Horní Bříza zastoupený advokátem JUDr. Michalem Zsemlerem se sídlem Kardinála Berana 8, Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 15, Praha 1 za účasti: Plzeňský kraj, IČO: 708 90 366 se sídlem Škroupova 18, Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2023 č. j. MF-18245/2017/1203-33 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 29. 9. 2023, č. j. MF-18245/2017/1203-33 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 584,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Michala Zsemlera do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byl zamítnut návrh žalobce na zahájení sporného řízení (dále jen „návrh“) proti osobě zúčastněné na řízení o zaplacení krácené části dotace ve výši 4 531 942,86 Kč s příslušenstvím. Dotace byla poskytnuta na základě Smlouvy o poskytnutí účelové dotace č. 28332012 ze dne 16. 10. 2012 (dále jen „smlouva o poskytnutí dotace“) a týkala se projektu „Sanace lokality bývalé skládky a generátorovny v Horní Bříze“ (dále jen „projekt“). 2. Žalovaný obdržel návrh dne 12. 6. 2017, jelikož mu byl postoupen usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 5. 5. 2017, č. j. 18 C 379/2016-81 (dále jen „usnesení OS“) vydaným na základě podání žalobce označeného jako „Žaloba – návrh na vydání platebního rozkazu“, jehož předmětem byla výše uvedená částka dle Smlouvy o poskytnutí dotace a které bylo Okresnímu soudu Plzeň – město doručeno dne 26. 10. 2016. Jádrem sporu bylo nevyplacení části dotace z důvodu neoprávněného započtení nákladů na provedení méněprací na náklady na provedení víceprací. Postoupený návrh byl původně zamítnut rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 5. 2018, č. j. MF-18245/2017/1203-15 (dále jen „původní rozhodnutí“). Původní rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2021, č. j. 8 Af 16/2018-47 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2023, č. j. 8 Afs 279/2021-54. Následně byli účastníci sporného řízení informováni o jeho znovuzahájení a o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Osoba zúčastněná na řízení vznesla v podání ze dne 25. 8. 2023 mimo jiné námitku promlčení nároku žalobce s argumentací, že návrh nebyl podán včas (žalobce mohl nárok uplatnit nejdříve dne 15. 10. 2013, kdy mu měla osoba zúčastněná na řízení uhradit dotaci, návrh však byl podán až dne 12. 6. 2017, kdy byl doručen žalovanému; podání u Okresního soudu Plzeň – město nelze za řádné uplatnění nároku považovat). Žalobce na základě výzvy žalovaného reagoval podáním ze dne 22. 9. 2023 (doručeno žalovanému dne 25. 9. 2023), v němž označil námitku promlčení za rozpornou s právními předpisy, k čemuž odkázal na § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dále argumentoval tím, že promlčecí doba běží od uplatnění pohledávky u osoby zúčastněné na řízení a že právo osoby zúčastněné na řízení uplatnit námitku promlčení je promlčené. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) není institut promlčení upraven. Odkázal na § 170 správního řádu s tím, že výslovně aplikaci institutu promlčení nevylučuje, pročež lze aplikovat obecnou úpravu civilního práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 69/2005). Protože byla smlouva o poskytnutí dotace uzavřena 16. 10. 2012, bylo nutno aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Žalovaný odkázal na relevantní ustanovení OZ a uvedl, že počátkem promlčecí lhůty je den, kdy právo mohlo být vykonáno podáním návrhu u příslušného správního orgánu. K uzavření smlouvy o poskytnutí dotace došlo 16. 10. 2012 a 11. 6. 2013 k ní byl uzavřen dodatek č. 1. V čl. II odst. 3 smlouvy o poskytnutí dotace se žalobce zavázal realizovat projekt do 31. 6. 2013 a dle čl. V odst. 3 věta první ve znění dodatku č. 1 byl žalobce povinen předložit nejpozději do 15. 9. 2013 závěrečnou zprávu a závěrečné vyúčtování. Smlouva o poskytnutí dotace nestanovila zvláštní lhůtu pro vyplacení zbývající části dotace po předložení závěrečného vyúčtování, a platí tedy lhůta dle čl. II odst. 5 smlouvy o poskytnutí dotace – do 30 dnů od obdržení závěrečné zprávy a závěrečného vyúčtování. Žalobce předložil podklady pro závěrečné vyúčtování až 29. 10. 2013. Osoba zúčastněná na řízení tedy měla povinnost vyplatit zbývající část dotace nejpozději 28. 11. 2013 a do prodlení s placením se dostala dne 29. 11. 2013. Lhůta pro úspěšné uplatnění práva v délce 3 let tudíž běžela do 29. 11. 2016. Žalobce uplatnil svůj nárok žalobou podanou 26. 10. 2016 k Okresnímu soudu Plzeň – město, který jako nepříslušný orgán delegoval návrh žalovanému, jemuž byl doručen 12. 6. 2017. S odkazem na § 141 odst. 2 ve spojení s § 44 správního řádu žalovaný konstatoval, že sporné řízení bylo zahájeno dne 12. 6. 2017. Protože žalobce podal návrh k věcně nepříslušnému orgánu, nedošlo ke stavení či přerušení běhu promlčecí lhůty. Lhůta k uplatnění práva tak marně uplynula 29. 11. 2016. Žalobce byl ve všech řízeních zastoupen advokátem, pročež nelze uplatnění námitky promlčení považovat za výjimečnou situaci rozpornou s dobrými mravy. Žalovaný tedy shledal námitku promlčení důvodnou. Žalobce uplatnil svůj nárok po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, důsledkem čehož je zánik hmotněprávní povinnosti osoby zúčastněné na řízení plnit. II. Obsah žaloby 4. Žalobce v žalobě předně uvedl, že správní soudy nároku žalobce již dříve přisvědčily a přiznaly mu jej jako oprávněný s tím, že drobný rozpor ohledně výše doplatku lze jednoduše dopočítat. 5. Dále označil za nepravdivé tvrzení žalovaného, že nereagoval na jeho výzvu ze dne 15. 9. 2023, podle níž se měl do 5 dnů od jejího obdržení vyjádřit. Žalobce se vyjádřil podáním ze dne 22. 9. 2023, které bylo žalovanému doručeno 25. 9. 2023, přičemž lhůta k vyjádření uplynula téhož dne. Žalobce uplatnil celou řadu argumentů, které žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal. 6. Žalobce dále namítl, že právo na poskytnutí dotace vyplývající z veřejnoprávní smlouvy není subjektivním právem, které by podléhalo promlčení. Proto také nebylo možné jej uplatnit u soudu, ale u žalovaného, což je rozdíl oproti právu subjektivnímu. Žalobce se nejprve omylem domáhal svého nároku u Okresního soudu Plzeň – město, který usnesením OS soudní řízení zastavil a postoupil věc žalovanému. Žalobce odkázal na § 104 o. s. ř. a na nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. IV. ÚS 28/97 a namítl, že žalovaný se dopustil zásadního pochybení, když usnesení OS nereflektoval, protože právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstaly zachovány (tedy i přerušení běhu promlčecí doby). Není tedy pravdou, že sporné řízení bylo zahájeno až 12. 6. 2017. Účinky zahájení řízení mělo i podání žaloby u Okresního soudu Plzeň – město, a k promlčení nároku tudíž nedošlo. 7. Žalobce dále tvrdil, že zaniklo právo osoby zúčastněné na řízení na uplatnění námitky promlčení. Ta mohla tuto námitku uplatnit nejpozději do 29. 11. 2019, příp. do 12. 6. 2020 (3 roky ode dne doručení návrhu žalovanému). Žalobce proto vznesl námitku promlčení práva vznést námitku promlčení. Nelze podle něj akceptovat stav, kdy se vede několikaleté soudní řízení správní a osoba zúčastněná na řízení následně vznese po téměř deseti letech od splatnosti zbývající části dotace námitku promlčení. 8. Osoba zúčastněná na řízení se smluvně zavázala k poskytnutí dotace a následně ji neoprávněně neposkytla a téměř z poloviny ji zkrátila. Tím mohlo dojít ke zmaření účelu celé veřejně prospěšné akce. Ač byla soudy poučena o jednání v rozporu se smlouvou o poskytnutí dotace, nemravně uplatnila námitku promlčení. Žalobce přitom částku nikde neušetřil a nakonec ji musel vynaložit ze svého. Jednání osoby zúčastněné na řízení je proto nutno hodnotit jako nemravné a rozhodnutí žalovaného, které mu přiznalo ochranu, jako nezákonné. 9. Žalovaným odkazovaný rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010 vyznívá ve prospěch žalobce, protože s osobou zúčastněnou na řízení opakovaně jednal a snažil se o smírné řešení. Její názor, že dotaci nelze poskytnout, protože by byla vyplacena bez právního důvodu