6 As 286/2018 — Nejvyšší správní soud

18 A 11/2023- 81 - text 26 18 A 11/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka v právní věci žalobkyně: TGI Money a.s., IČO: 26878321 sídlem Vítkovická 3083/1, 702 00 Ostrava zastoupena advokátkou JUDr. Lenkou Příkazskou sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká národní banka sídlem Na Příkopě 864/28, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 19. 1. 2023, č. j. 2023/009196/CNB/110, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Nynější věc se týká povinností nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (zákon o spotřebitelském úvěru), a zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění účinném do 23. 4. 2019 (AML zákon). 2. Žalovaná (v postavení správního orgánu prvního stupně dále jako ČNB) provedla u žalobkyně kontrolu, v návaznosti na její zjištění s ní zahájila dne 11. 5. 2020 přestupkové řízení pro porušení povinností při poskytování spotřebitelských úvěrů na bydlení a povinností v oblasti AML. Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2022, č. j. 2022/92064/570 (prvostupňové rozhodnutí), shledala ČNB žalobkyni vinnou z přestupků dle § 154 odst. 1 písm. e), § 154 odst. 1 písm. i), § 153 odst. 1 písm. t), § 148 odst. 1 písm. b), § 154 odst. 1 písm. w) a § 154 odst. 1 písm. r) zákona o spotřebitelském úvěru a přestupků dle § 48 odst. 3 písm. a), § 48 odst. 1 a § 48 odst. 4 písm. a) AML zákona. Za to jí podle § 154 odst. 3 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru uložila úhrnnou pokutu ve výši 2 500 000 Kč a povinnost nahradit paušální částkou náklady správního řízení ve výši 1000 Kč. 3. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala rozklad, který bankovní rada České národní banky (žalovaná) v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí), až na změnu v datu v části výroku A viii) v návětí a v písm. b) prvostupňového rozhodnutí (výrok I napadeného rozhodnutí), zamítla. II. Žaloba 4. V podané žalobě žalobkyně požadovala zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Namítala jak obecné vady obou správních rozhodnutí, tak rozporovala i dílčí závěry žalované u jednotlivých přestupků. 5. V rámci obecných námitek zdůraznila nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou stupňů. Podle ní se v rozporu se zásadou materiální pravdy zakládají na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Napadené rozhodnutí je nadto nepřezkoumatelné i z důvodu nedostatečného vypořádání rozkladových námitek, a to u všech přestupků. Nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí zdůraznila v případě přestupků ad vii) – ix) i z důvodu, že u žádného z přestupků se neuvádí, zda se jedná o přestupek opakující se, pokračující nebo trvající, což je klíčové pro stanovení počátku běhu promlčecí doby. Přestupky definovala pouze určitým časovým obdobím. Dále je podle ní správní řízení zatíženo neodstranitelnými závažnými procesními vadami. 6. Jde-li o konkrétnější námitky k jednotlivým přestupkům, soud uvádí jejich následující okruhy, které rozvede níže v argumentační části svého rozsudku: - nezákonnost výroku I napadeného rozhodnutí pro rozpor s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a z toho důvodu i zmatečnost, vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a neprovedení změny ve výši sankce; - nezákonnost a nepřezkoumatelnost výroku II napadeného rozhodnutí pro rozpor s § 90 odst. 5 správního řádu; - dílčí námitky vůči všem přestupkům ad i) až ix); - nepřiměřenost trestu. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí. S ohledem na to, že žalobkyně podle ní jen opakuje svoji dřívější argumentaci, odkázala na odůvodnění rozhodnutí obou stupňů, která se detailně věnují všem uplatněným námitkám. 8. Rovněž vyjádření žalované k jednotlivým žalobním námitkám soud pro větší přehlednost a ucelenost rozvede v rámci své argumentace. IV. Průběh jednání ve věci 9. Na ústním jednání konaném dne 8. 4. 2024 strany zejména odkázaly na argumentaci již uvedenou ve svých dřívějších podáních. Žalobkyně dále akcentovala, že ČNB schvalovala její vnitřní předpisy, sama přitom nepřijala konkrétnější metodiku, jíž se mohla žalobkyně v prostředí nové právní úpravy řídit. Dále namítla, že závěry správních orgánů fakticky brání v přístupu k úvěrům lidem, kteří by chtěli zastavit svou nemovitost v hodnotě přesahující hodnotu úvěru, stejně jako zaměstnancům, kteří nemohou doložit smlouvu na dobu neurčitou, či snad starobním důchodcům a osobám se zdravotním postižením; zcela nad rámec rozumných mezí šel požadavek na hodnocení možného čerpání kontokorentního úvěru. Sama platební morálka klientů přitom dokládá, že úvěruschopnost byla zkoumána dostatečně. ČNB namísto, aby se snažila jako dohledový orgán působit především preventivně, k žalobkyni přistupovala pouze prostřednictvím sankce, navíc takto zpětně, a tudíž nepředvídatelně. Návrh výroku rozsudku pak žalobkyně doplnila o návrh na moderaci uložené pokuty. 10. Žalovaná v reakci na uvedené zdůraznila, že žalobkyně porušila ty nejzávažnější povinnosti, její jednání mělo systémový charakter. Povinnosti žalobkyni již dostatečně určuje vlastní zákonná úprava, nehledě na to, že si žalobkyně protiřečí, pokud se na straně jedné nyní domáhá metodiky ČNB a na straně druhé brojí proti odkazům na benchmarky ČNB. Uvedla též, že nikdy netvrdila, že spotřebitelské úvěry nelze poskytnout invalidním osobám apod. 11. Soud neprováděl dokazování, pro posouzení věci bylo možné vyjít z podkladů již obsažených ve správním spise; ani účastníci nad jeho rámec žádné důkazy nenavrhli. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud předesílá, že žalobkyně v podané žalobě do značné míry jen zopakovala námitky, které již uplatnila během správního řízení, aniž dostatečně konkrétně brojila proti závěrům napadeného rozhodnutí (jež je předmětem soudního přezkumu). Svou argumentaci vedla převážně v rovině nedostatečného vypořádání se žalované s rozkladovými námitkami. Platí přitom, že pokud žalobkyně nepřednesla dostatečně konkrétní a novou názorovou oponenturu vůči závěrům správních orgánů, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správní orgány dospěly [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 - 128]. Soud proto na některé námitky reaguje i tím způsobem, že odkazuje na to, což již dříve uvedly správní orgány, pokud se s nimi ztotožnil, případně jejich závěry jen doplňuje či mírně koriguje. Zdůrazňuje, že jeho úlohou nebylo žalobní argumentaci za žalobkyni dotvářet a případně vyhledávat vady konkrétních skutkových zjištění či právních závěrů – jí uváděným skutečnostem se mohl věnovat pouze v míře obecnosti, v jaké je sama vznesla (rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015 - 31). Obě správní rozhodnutí jsou přezkoumatelná 14. Soud se nejprve musel zabývat namítanou nepřezkoumatelností. Je třeba podotknout, že žalobkyně uplatnila vícero dílčích námitek nepřezkoumatelnosti, ať již pro nedostatek důvodů, nebo pro nesrozumitelnost. Soud se proto pro přehlednost textu k namítané nepřezkoumatelnosti v detailech vyjádří vždy až v souvislosti s jednotlivými přestupky. To stejné platí i pro namítané závažné procesní vady. 15. Na tomto místě jen obecně podotýká, že žalobkyně nepřesně směšuje námitky nepřezkoumatelnosti, nesrozumitelnosti (např. na str. 3 bod 3 žaloby), vnitřní rozpornosti či nezákonnosti rozhodnutí obou stupňů. Pro pořádek tak soud připomíná, že vada nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je vyhrazena těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, pro které jej skutečně nelze věcně přezkoumat, a to jednak pro nedostatek odůvodnění rozhodnutí – nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, nebo pro vnitřní rozpor výroku samotného či mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním, a konečně pro rozpornost samotného textu odůvodnění – nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost (např. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45, bod 28 a 30). Pokud jde o nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, je třeba ji vykládat v jejím skutečném smyslu jako nemožnost rozhodnutí přezkoumat, tj. pro nemožnost zjistit jeho obsah či důvody, pro které bylo vydáno (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19.