6 Ads 88/2006 — Nejvyšší správní soud

19 A 27/2023- 35 - text 11 19 A 27/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: V. K., narozený dne X státní příslušnost Ukrajina zastoupený advokátem Mgr. Pavolem Kehlem sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 4, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. OAM-39519-5/ZM-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení sdělení o nesplnění podmínek ze dne 1. 8. 2023, č. j. OAM-39519-5/ZM-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo sděleno, že podmínky stanovené v § 42a odst. 7, 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), pro zaměstnání oznamovatele nejsou splněny, neboť oznámení bylo podáno až v době, kdy zaměstnanecká karta zanikla. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že sdělení ze dne 1. 8. 2023 je ve skutečnosti rozhodnutím, neboť tímto se (minimálně) prohlašuje to, že žalobce nemá právo výkonu k zaměstnání pro nového zaměstnavatele a navíc má za důsledek zánik dříve udělené zaměstnanecká karta (ke dni 30. 5. 2023). Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. 2 Azs 133/2022-22. 3. Je-li podle tohoto rozsudku sdělení žalovaného rozhodnutím ve smyslu ust. § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), musí mu předcházet správní řízení. Tato skutečnost vyplývá již z podstaty věci, tedy že rozhodování o právech anebo povinnostech je možné toliko na základě řádně vedeného správního řízení dle části druhé správního řádu. Jednou z těchto povinností je povinnost vyzvat účastníka řízení k odstranění vad žádosti ve smyslu § 45 odst. 2 správního řádu. K tomuto však nedošlo, čímž byl žalobce zkrácen na svém procesní právu. Zároveň byl žalobce zkrácen na svém právu seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. 4. Žalovaný své rozhodnutí opřel o závěr, že podané oznámení o změně zaměstnavatele bylo opožděné. Účastníku zaniklo jeho předchozí zaměstnání dne 31. 3. 2023. Účastník byl oprávněn změnu zaměstnavatele provést ve lhůtě dle § 42g odst. 7, resp. ve lhůtě dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán uzavřel, že účastník měl povinnost tuto změnu oznámit nejpozději dne 30. 5. 2023, nicméně žalobce změnu zaměstnavatele oznámil dne 31. 5. 2023, tedy v den, kdy již zanikla platnost jeho zaměstnanecké karty. Důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí tedy byla toliko opožděnost předmětného podání. 5. Žalovaný shrnul, že dle § 603 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník”), je doba takové určení času, úsek času, který omezuje existenci práva nebo povinnosti. Naproti tomu lhůta je určení času - časový úsek -stanovený nebo určený k uplatnění práva. Dle názoru správního orgánu ust. § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců spojuje s uplynutím 60 dnů následujících po skončení pracovněprávního vztahu zánik zaměstnanecké karty. Oněch 60 dnů je časovým úsekem, nejedná se o lhůtu, ale o dobu. Pravidla dle § 40 odst. 1 písm. c) a d) správního řádu dopadají na počítání lhůt, nikoliv dob. I když oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 29. 5. 2023, doručeno správnímu orgánu bylo teprve dne 31. 5. 2023, tedy po uplynutí této doby. 6. Správní orgán porušil zásadu legitimního očekávání ve smyslu ust. § 2 odst. 4 správního řádu. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 2. 10. 2018, MV-92950-9/SO-2018, ve kterém Komise shrnuje v obdobné věci, že jde o lhůtu podle správního řádu. 7. Žalovaný v odůvodnění uvádí, že zákon o pobytu cizinců žádnou lhůtu pro podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele neupravuje. Žalobce je naopak toho názoru, že tato úprava je v § 63 odst. 1 citovaného zákona. Zákon lhůtu pro podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele upravuje, kdy tuto váže právě na 60denní ochrannou lhůtu po ukončení předchozího pracovněprávního vztahu. Jinými slovy ustanovení § 63 odst. 1 citovaného zákona zakládá lhůtu pro podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele tím způsobem, že hodlá-li si žadatel zaměstnaneckou kartu zachovat, je povinen podat předmětnou žádost nejpozději 60. den po ukončení pracovního poměru. Je sice pravdou, že lhůta není tímto ustanovením upravena výslovně, přesto však z logického výkladu těchto ustanovení vyplývá. Argumentace správního orgánu je nesprávná, neboť lhůta v případě žadatele skutečně existuje. 8. Účastník řízení přitom nenamítá nic proti argumentaci správního orgánu, pokud jde o odůvodnění vztahující se k výkladu pojmu „lhůta“ a „doba“. Je logické, že mezi tyto termíny nelze klást rovnítko a lze se ztotožnit se závěry správního orgánu, byť tyto byly analogicky odvozovány z občanského zákoníku. Přesto se neztotožňuje se závěrem, že by zákon o pobytu cizinců žádnou lhůtu pro podání žádosti o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele (pro případ ukončení pracovního poměru) neupravoval. 9. Podle ust. § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu je lhůta zachována i v případě, je-li žádost podána poslední den u držitele poštovní licence. Žalobce svou žádost učinil dne 29. 5. 2023. Správní orgán porušil toto ustanovení, když uzavřel, že žalobcem podané oznámení o změně zaměstnavatele bylo podáno opožděně. Výklad správního orgánu je tak nezákonný, přehnaně formalistický a materiálně nespravedlivý. Pokud snad lhůta k podání žádosti o udělení souhlasu o změnu zaměstnavatele v případě ukončení předchozího zaměstnání nevyplývá na první pohled, z logiky ustanovení § 63 zákona o pobytu cizinců plyne, že posledním možným dnem podání žádosti o udělení souhlasu je 60. den ode dne ukončení pracovního poměr. Opačný výklad by navíc zakládal právní nejistotu mezi žadateli o udělení pobytových oprávnění před správním orgánem. Obecně platí, že skončí-li platnost povolení k dlouhodobému pobytu v den pracovního klidu, je žadatel o jeho prodloužení oprávněn takovouto žádost podat i v následující pracovní den. Uvedené rovněž platí i pro obdobné žádosti (žádost o dlouhodobý pobyt, žádost o změnu účelu povolení k dlouhodobému pobytu, žádost o zaměstnaneckou kartu, atd.). Není žádoucí, aby situace velmi podobná byla řešena rozdílným způsobem, a to i proto, že zaměstnanecká karta je také typem dlouhodobého pobytu. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalobce byl držitelem zaměstnanecké karty, která mu byla vydána z důvodu uvedeného v § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, tedy pro zaměstnávání na volné pracovní pozici, která je součástí centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Zaměstnanecká karta mu byla naposled prodloužena pro zaměstnávání na pracovním místě u společnosti X. Pracovní poměr k této společnosti žalobci skončil dnem 31. 3. 2023. 11. Účinky oznámení změny zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo pracovní pozice nastávají přímo ze zákona a mohou nastávat až v okamžiku, kdy je takové oznámení doručeno žalovanému, nikoliv dříve. Dle § 37 odst. 6 správního řádu totiž platí, že podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný, a je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo. Z toho plyne, že oznámení o změně zaměstnavatele může být považováno za učiněné až okamžikem, kdy je doručeno žalovanému jako správnímu orgánu věcně příslušnému k jeho přijetí ve smyslu § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. 12. Z § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců plyne, že zaměstnanecká karta zaniká uplynutím 60 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) téhož zákona na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10 téhož zákona. Výjimku z tohoto pravidla pak představuje situace, kdy cizinec před uplynutím této doby učiní oznámení podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců (§ 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Ustanovení § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, výslovně hovoří o tom, že „cizinec před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 učiní oznámení podle § 42g odst. 7“. Z toho plyne, že oznámení změny zaměstnavatele musí být žalovanému doručeno před uplynutím 60denní doby, aby mohlo vyvolávat účinky předvídané v tomto ustanovení, a navíc musí jít o oznámení, které splňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, jinak by totiž nemohlo být považováno za učiněné a nebylo by možné k němu přihlížet (§ 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců). 13. Tedy již z formulace § 63 odst. 3 zákona o pobytu cizinců je zřejmé, že oznámení o změně z