2 Azs 325/2020 — Nejvyšší správní soud

19 A 35/2024- 52 - text 22 19 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: X. X., narozený dne X státní příslušnost Ruská federace zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2024, č. j. MV-73757-6/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 6. 2024, č. j. MV-73757-6/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 12 650 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým byl zrušen výrok II. rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 18. 3. 2024, č. j. OAM-36330-21/DP-2023, a bylo zamítnuto odvolání do výroku I. téhož rozhodnutí a v tomto rozsahu bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, (I.) podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 ve spojení s § 37 odst. 2 písm. a) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) větu druhou zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o pobytu cizinců“), neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území, (II) podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, neboť žadatel neplnil na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. II. Žalobní body 3. Žalobce namítal, že žalovaná nevypořádala odvolací námitky, zdůvodnění nerespektuje požadavky dle § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgán nezjistil stav věci bez důvodných pochybností. 4. Důvodem zamítnutí žádosti je zjištění závažné překážky pobytu cizince na území. Tou překážkou správní orgán zřejmě nazývá dosavadní neúspěšná studia účastníka na území ČR. Žalobce namítá, že správní orgán není kompetentní k posuzování úspěšnosti žalobce jako studenta, tím méně, pokud si žalobce ani nevyslechne a nedá mu prostor k objasnění jeho studijní cesty. Písemné vyjádření by správní orgán stejně neakceptoval, stejně jak to učinil v odvolacím řízení. Závažnou překážkou nelze nazývat subjektivní názor správního orgánu na úspěšnost, nebo neúspěšnost studia účastníka. 5. Do jisté míry by bylo pochopitelné, kdy by žalobce byl jen naoko zapsán ke studiu a o výsledek se nepokoušel. Tak tomu však nebylo, žalobce se snažil studium dokončit, nicméně s ohledem na výjimečnou a zcela zřejmou náročnost jeho studia se mu to nepodařilo. Jeho jediným pochybením tedy bylo, že se mu dvakrát nepodařilo studium ukončit, nicméně nyní je zjevné, že studuje již bez obtíží. Jeho neúspěch nelze duplicitně (kromě ukončení studia) sankcionovat i ukončením pobytu, a to za situace, kdy se žalobce aktivně snaží účel pobytu zachovávat a stále aktivně studuje. Nejedná se o člověka, který by studium pouze simuloval, ani se nejedná o věčného studenta. Pouze zvolil školu nad jeho síly. Z takové situace nelze vyvozovat žádnou závažnou překážku či dokonce narušování veřejného pořádku. Uvedená judikatura v napadeném rozhodnutí nedopadá na tento případ. 6. Žalobce v současnosti studuje na Vysoké škole chemicko-technologické, Fakulta potravinářské a biochemické technologie (dále „VŠCHT“), obor Biochemie a biotechnologie, jeho motivací je zaměstnání ve farmakologickém průmyslu či laboratoři, neboť jeho profesní dráha v první linii (lékař, záchranář) se ukázala nad jeho síly, k čemuž žalobce sám a po svých zkušenostech dospěl. Nyní studuje poměrně úspěšně. K důkazu založil žalobce potvrzení o studiu, výpis z elektronického indexu a evidenci přítomnosti, kde je patrná úspěšnost i docházka ke studiu. Nejedná se tak o fiktivní studiu, ale o řádné studium. 7. Žalovaná se těmito důkazy a námitkami nikterak nezabývala, což je další vadou napadeného rozhodnutí. Stěžejní vadou obou správních rozhodnutí, je to, že účastníku je v jádru vytýkána jeho negativní volní složka, tj. defacto jeho úmysl vést studium účelově, a jednak jeho údajná neúspěšnost (nebo lenost), tj. jeho tvrzená neschopnost řádně studovat. Kdyby tomu tak bylo, účastník by se nesnažil ve studiu pokračovat, tím méně tak aktivně, jak to činil a činí. Jeho záměr studovat řádně, je i přes jeho neúspěchy, zřejmý. Materiální nebezpečnost z jeho jednání nikterak nevyplývá a správní orgány se vůbec reálnou motivací žalobce nezabývaly. A právě ona účelovost by snad možná byla vodítkem pro naplnění pojmu závažné překážky. Skutečnost, že účastník nedokončil dvě těžké školy, není zákonným důvodem pro vydání napadeného rozhodnutí. 8. Rozhodnutí správního orgánu je v rozporu s ustanovením § 174a zákona o pobytu cizinců, který stanoví požadavky, které je správní orgán povinen zvážit při rozhodování o žádosti účastníka řízení. Správní orgány nedostatečně posoudily závažnost zásahu napadeného rozhodnutí do soukromého života žalobce. Správní orgán neučinil jediný úkon ke zjištění skutečného stavu věci, tj. reálně nezjišťoval, zda tento nepřiměřený zásah vůbec hrozí, tj. nemohl jej řádně posoudit. Žalobci vznikly nemalé finanční, duševní i časové náklady na své studium (které nutně nemusí být ukončeno řádně hned na první pokus), byla zde vyvinuta značná snaha se naučit plynně česky (což žalobce v podstatě dokázal), žalobce se vytrvale snaží řádně (nikoliv fiktivně) studovat, nerezignoval a nyní je za svou vytrvalost označován v podstatě velmi negativně. 9. Žalobce se nemohl před vydáním rozhodnutí k vytýkaným skutečnostem vyjádřit, neboť objektivně nebylo možné z ničeho dovodit, že se správní orgán chystá žádost zamítnout (neboť formální, tj. veškeré, podmínky pro prodloužení pobytu byly nesporně splněny), a již vůbec nebylo možné z ničeho dovodit, že žalobci bude vytýkána jeho neúspěšnost při studiu a neplnění účelu. 10. Pokud jsou zjištěny nesrovnalosti v průběhu studia žalobce, měl by mít možnost se k těmto konkrétně formulovaným skutečnostem vyjádřit. Žalobce však tuto možnost neměl, přičemž za takovou možnost nelze považovat fakt, že byla žalobci dána formálně možnost vyjádřit se k podkladům. Žalovaná měla zohlednit všechny okolnosti daného případu. Žalobce se správním orgánem aktivně spolupracoval a stále plnil účel pobytu. Za daných okolností bylo pro žalobce napadené rozhodnutí překvapivé a tento neshledává postup správního orgánu prvního stupně v souladu se zásadou veřejné správy jako služby veřejnosti a s principem dobré správy. Jedná se v podstatě o pouhou sankci za neúspěch v předchozím studiu. Žádný právní předpis však takovou sankci nezná. 11. Napadené rozhodnutí tak je rozhodnutí zjevně nezákonným, nepřezkoumatelným, rozhodnutím nepředvídatelným a nepřiměřeným, nemajícím oporu ve spisu. Rozhodnutí je založeno na spekulaci a je nezákonné pro nesprávný a extenzivního výklad pojmu „závažná překážka“. 12. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že netoleruje orgánům veřejné moci formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil přitom mj., že obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku a že povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, nebo nález sp. zn. 19/98). III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná trvala na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, odkázala na obsah napadeného rozhodnutí, navrhla žalobu zamítnout. 14. Žalobce v zastoupení uvádí shodné námitky, které uvedl v doplnění odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 6. 5. 2024, žaloba v zásadě nepřináší žádnou (novou) relevantní argumentaci, která by pak správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí jakkoliv zpochybňovala. Žalobce pobýval na území České republiky (dále jen „ČR“) na základě vydaného povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a ve lhůtě k tomu stanovené podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem. Správní orgán I. stupně prověřil pobytovou historii žalobce na území a poté, ve spolupráci s dotčenými vzdělávacími institucemi, shromáždil informace též ke studijní historii žalobce. Není pravdou, že se žalobce nemohl před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně k