1 As 34/2014 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 14/2021- 58 - text 18 3 Ad 14/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: plk. Mgr. J. P., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Vodákem sídlem Washingtonova 1567/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ministr spravedlnosti sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 18. 8. 2021 č. j. MSP-106/2020-ODKA-ROZ/8, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce, dříve ředitel Věznice Pardubice (dále též „věznice“), domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým ministryně spravedlnosti (dále též „žalovaný“) změnila rozhodnutí Generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (dále též „generální ředitel“) ze dne 16. 10. 2020 č. j. VS-193408-36/ČJ-2019-800020 tak, že podle § 122 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZSP“), odejmula žalobci ke dni 19. 10. 2020 osobní příplatek s tím, že pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání, jelikož dlouhodobě neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což se projevilo stavem strážních věží ve věznici, jenž se vyznačoval velmi špatnými hygienickými podmínkami a nevyhovujícím a zastaralým vybavením strážních věží, přičemž za řádný stav těchto strážních věží žalobce jako příslušník odpovídal vzhledem ke svému služebnímu zařazení ředitele věznice. Prvostupňovým rozhodnutím (ze dne 16. 10. 2020 č. j. VS-193408-36/ČJ-2019-800020) generální ředitel podle § 122 odst. 1 ZPS odejmul žalobci dnem 16. 10. 2020 osobní příplatek s tím, že pominuly zákonné důvody pro jeho přiznání, jelikož žalobce jako příslušník dlouhodobě, nejméně od poloviny roku 2018, neplnil výkon služby v mimořádné kvalitě a rozsahu, což spočívá v dlouhodobém nekvalitním plnění služebních úkolů, které pro něj vyplývaly ze služebního zařazení ředitele věznice. 2. Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil výrok rozhodnutí generálního ředitele ohledně zpětného odejmutí osobního příplatku a vyjasnění předmětu řízení, jelikož rozhodnutí generálního ředitele bylo příslušníkovi doručeno dne 19. 10. 2020, přičemž osobní příplatek mu byl rozhodnutím generálního ředitele odejmut již ke dni 16. 10. 2020. Účinky rozhodnutí proto nemohou nastat před jeho vydáním, ale nejdříve jeho doručením. Uvedenou vadu žalovaný shledal za odstranitelnou v odvolacím řízení. Řízení ve věci odejmutí osobního příplatku podle § 122 odst. 1 ZSP bylo zahájeno doručením předchozího rozhodnutí generálního ředitele o odejmutí osobního příplatku (ze dne 20. 8. 2019 č. j. VS-193408/ČJ-2019-800020, které bylo následně rozhodnutím žalovaného (ze dne 3. 2. 2020 č. j. MSP-54/2019-ODKA-ROZ/9) zrušeno, a věc byla vrácena generálnímu řediteli k dalšímu řízení. Příslušníkovi bylo vzhledem k obsahu předchozího rozhodnutí o odejmutí osobního příplatku a rušícího rozhodnutí zřejmé, že je s ním vedeno řízení o odejmutí osobního příplatku, že příslušník nevykonával službu v mimořádné kvalitě ve smyslu § 122 odst. 1 ZSP vyžadované od řídícího funkcionáře (ředitele věznice). Důvodem pro odejmutí osobního příplatku příslušníka byl přitom zejména zásadně nevyhovující stav strážních věží, k nim zjištěný skutkový stav byl v rozhodnutí generálního ředitele a jemu předcházejícím řízení spolehlivě prokázán. Příslušník ve svých námitkách skutkové okolnosti stavu strážních věží nikterak nenapadal, pouze zpochybňoval, zda za jejich stavebně technický stav zodpovídá. Generální ředitel v rozhodnutí podpůrně odkázal i na závěry z operativní, tematické a komplexní kontroly, avšak konkrétní pochybení příslušníka ve vztahu k těmto kontrolám nespecifikoval. Příslušníkovi je tudíž na místě přisvědčit, že rozhodnutí generálního ředitele je v této části nepřezkoumatelné, přesto pochybení příslušníka stran nevyhovujícího stavu strážních věží je samo o sobě natolik závažné, že odůvodňuje odejmutí osobního příplatku. 3. Žalovaný dále uvedl, že důvodem pro odejmutí osobního příplatku příslušníka byl stav strážních věží č. 1, 2 a 3, který vyplývá především z fotografií založených ve spise na č. l. 16 až 25 správního spisu a č. l. 517 až 537 správního spisu. Namítá-li příslušník, že fotografie jsou nekvalitní, napravil tuto vadu generální ředitel fotografiemi na č. l. 517 až 537 správního spisu. Z nich společně s Vyúčtováním náhrad při přeložení na č. l. 260 správního spisu je patrné, že dne 11. 7. 2018 proběhla ve věznici kontrola, při níž byl kontrolován mimo jiné stav strážních věží. Bylo zjištěno, že hygienické podmínky pro příslušníky věznice byly zcela zásadně nevyhovující, strážní věže byly vybaveny zastaralým a na první pohled nevyhovujícím nábytkem a okny, nebyla zajištěna odpovídající opatření proti zimě či naopak přílišnému horku (na fotografiích je patrno, že strážní věže jsou vybaveny toliko přímotopem a obyčejným větrákem) a nebyl zajištěn přívod vody či sluneční clony, což zásadním způsobem ztěžovalo výkon služby příslušníků, a zhoršovalo interpersonální vztahy ve věznici. Nejexcesivnějším zjištěním bylo, že příslušníci byli nuceni vykonávat tělesné potřeby nikoli na toaletách či jiném k tomuto účelu zařízeném místě, byli nuceni tak činit z ochozů nebo na podlahu v podzemní části věží. Příslušníci věznice byli tudíž nuceni vykonávat službu v nedůstojných, a nevyhovujících podmínkách, což objektivně mohlo ohrozit jejich ochotu ve věznici pracovat. To by při jejich nedostatku mohlo v konečném důsledku i ohrozit elementární úkoly věznice (např. zajišťování odsouzených osob ve věznici), a demotivovat je při výkonu služby. Mohla tím být ohrožena i jejich služební kázeň, jak je naznačeno i v e-mailové zprávě na č. l. 211 správního spisu či v anonymním podání e-mailové zprávě ze dne 4. 9. 2018. Na závažnosti tohoto pochybení nic nemění ani skutečnost, že příslušník tento stav následně napravil a strážní věže nechal ke dni 30. 11. 2018 částečně zrekonstruovat. Byly v nich nainstalovány plastové toalety, starý nábytek byl vyměněn za novější poličky a stolky (viz fotografie ze dne 13. 8. 2018, jež příslušník předložil), což zlepšilo podmínky výkonu služby, přičemž takovéto podmínky již byly shledány generální ředitelem dostačujícími, jak plyne ze zprávy o výsledku tematické kontroly ve věznici ve dnech 29. 10. až 30. 11. 2018 ze dne 21. 12. 2018 č. j. VS-1802-36/ČJ-2018-800060 na č. l. 29 a násl. správního spisu (dále též „Zpráva“). Pokud mohl příslušník tento zásadně nevyhovující stav strážních věží napravit v tak krátkém časovém období až v souvislosti s proběhlou kontrolou, svědčí to tím spíše o závažnosti jeho pochybení, neboť stav strážních věží bylo evidentně v jeho silách napravit mnohem dříve. Omluvou nemůže být tvrzení příslušníka, že strážní věže byly v předmětném špatném stavu již od doby, kdy nastoupil do funkce ředitele věznice. Tato okolnost naopak prokazuje, že o zásadně nevyhovujícím stavu strážních věží věděl a své povinnosti zanedbával dlouhodobě. Nejednalo se proto o jednorázový a omluvitelný exces z jeho mimořádně kvalitního výkonu služby. I generální ředitel v rozhodnutí odkázal na skutečnost, že na pracovní podmínky příslušníků ve všech věznicích sám dlouhodobě kladl důraz a ředitelům všech věznic či jejich zástupcům tuto okolnost opakovaně na celorepublikových poradách připomínal. Je na řediteli věznice, aby v rámci své pravomoci rozhodl o pořadí a prioritě jednotlivých rekonstrukcí ve vazbě na jejich naléhavost. Pokud příslušník realizoval ve věznici jiné opravy a nevěnoval pozornost dlouhodobě zásadně nevyhovujícímu stavu strážních věží, s nímž byl seznámen a který měl citelný vliv na podmínky služby, pak svou řídící povinnost řádně neplnil. 4. Žalovaný doplnil, že dřívější řádný až mimořádný výkon služby není důvodem, aby později na základě řádného zjištění skutkového stavu věci nemohlo dojít ke změně hodnocení kvality výkonu služby a následně ke snížení či odebrání osobního příplatku. Není sporu, že příslušník službu dříve vykonával v mimořádné kvalitě, či přinejmenším nadřízenému služebnímu funkcionáři nebyly známy okolnosti svědčící o opaku. Kontrolou byl však zjištěn zásadně nevyhovující stav strážních věží, jakož i související pochybení příslušníka při výkonu služby; s ohledem na tuto okolnost příslušník podmínky pro přiznání osobního příplatku přestal splňovat, v důsledku čehož mu byl příplatek v souladu se zákonem odejmut. 5. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. Vznesené námitky lze rozčlenit do následujících žalobních bodů. 6. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný nemohl napravit nepřezkoumatelnost rozhodnutí generálního ředitele. Pokud je rozhodnutí nepřezkoumatelné, nelze jej v rámci přezkumu změnit, neboť samotný přezkum je z důvodu nepřezkoumatelnosti vyloučen. Podle žalobce měl žalovaný rozhodnutí generálního