7 Azs 322/2022 — Nejvyšší správní soud

4 A 32/2024- 37 - text 12 4 A 32/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: T. F., narozený dne X zastoupený zákonnou zástupkyní N. F., nar. dne X oba bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2024, č. j. MV-74226-4/SO-2024 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2024, č. j. MV-74226-4/SO-2024 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce zastoupený svojí matkou se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2024, č. j. MV-74226-4/SO-2024, kterým byly opětovně posouzeny důvody neudělení dočasné ochrany. Žalovaná v tomto rozhodnutí dospěla k závěru, že je dán důvod neudělení dočasné ochrany podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), ve spojení s ust. § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce poukazoval na to, že po napadení Ukrajiny vycestoval spolu se svou matkou a sestrou do České republiky, kde jim byla dne 5. 3. 2022 udělena dočasná ochrana, ta jim byla ode dne 12. 10. 2022 zpětně odejmuta z důvodu udělení dočasné ochrany v Polské republice, v České republice podali dne 15. 2. 2024 opakovanou žádost o udělení dočasné ochrany a přiložili potvrzení o zániku dočasné ochrany v Polské republice ze dne 29. 1. 2024. Žádost podali jednak z důvodu, že splňují podmínky dle § 3 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb. a dále z důvodu dle § 52 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 221/2003 Sb.“). 3. Žalobce v prvním okruhu žalobních námitek namítal, že vyloučení přístupu cizince k dočasné ochraně z důvodu podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě (§ 5 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 65/2022 Sb.) neodpovídá znění směrnice Rady 2001/55/ES (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) a prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022 (dále jen „prováděcí rozhodnutí“), i samotné podstatě registrace osob za účelem dočasné ochrany, které musely opustit zemi původu. Prováděcí rozhodnutí zavedlo okamžitou dočasnou ochranu pro osoby uvedené v čl. 2 odst. 1 a 2, přičemž prokázání státní příslušnosti, pobytu na Ukrajině a případně rodinné vazby jsou dostatečné k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně, žalobci spadají do čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí a již z toho důvodu jsou poživateli dočasné ochrany. Poukázal na čl. 8 odst. 1 a čl. 28 směrnice o dočasné ochraně, důvodem pro vyloučení přístupu k dočasné ochraně pak není podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě, zákon č. 65/2022 Sb. v tom dané směrnici odporuje. Poukázal též na čl. 11 dané směrnice, který Českou republikou nebyl vyloučen. Členské státy pak aplikují možnost přemístění do jiných států na základě výkladu orgánů EU, dle Evropské komise si lze vybrat stát, ve kterém si osoba přeje využívat dočasné ochrany, práva spojená s dočasnou ochranou jsou stejná ve všech zemích EU, při přestěhování lze znovu využít dočasné ochrany. Jiné členské státy tedy umožňují sekundární pohyb a získání dočasné ochrany i poté, co cizinec požádal či disponoval dočasnou ochranou v jiném členském státě. Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné a trpí podstatnými vadami. 4. V další žalobní námitce žalobce namítal, že splňuje též podmínky dle § 52 zákona č. 221/2003 Sb. pro udělení dočasné ochrany za účelem sloučení, a to včetně třetí podmínky, kterou žalovaná neuznala, tedy, že se jedná o důvody hodné zvláštního zřetele. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud, jde o neurčitý právní pojem vysokého stupně obecnosti, lze souhlasit se žalovanou, že se jedná o důvody závažné a výjimečné. Poukazoval na to, že před válkou žili na Ukrajině ve společné domácnosti s matkou a s paní M. A., nar. X, která je prababičkou žalobce (dále jen „prababička“), společně uprchli z Ukrajiny a usadili se v ČR, kde získali všichni dočasnou ochranu, jedním z důvodů bylo i to, že zde žije babička žalobce, která zde má trvalý pobyt (dále jen „babička žalobce“), otec žalobce zůstal na Ukrajině bránit vlast, žalobce a jeho sestra a matka před válkou žili s prababičkou ve společné domácnosti a žijí v ní i teď, což doložili, prababička je zdravotně postižená, nedávno měla infarkt, nedokáže se o sebe postarat, je závislá na péči jiné osoby, kterou vždy byla matka žalobce, ta se stará ještě o dvě malé děti. Zároveň mají v ČR i babičku žalobce, ta však pracuje, nebydlí s nimi, občas však pomůže, hlavně když je zapotřebí čeština. Žalovaná přitom vycházela pouze z jediné lékařské zprávy, kde doprovod k lékaři prababičce dělala babička žalobce, z toho však nelze dovozovat, že je pečovatelkou prababičky, to byla vždy matka žalobce. Není zřejmé, odkud žalovaná vzala závěr, že prababička nepotřebuje péči a o vše se postará její dcera. Žalovaná špatně vyhodnotila skutkový stav. Prababičce je 83 let, bylo pro ni nesmírně těžké opustit vlast, vycestovala pouze proto, že doufala v možnost přečkání války společně se svou rodinou, najednou by musela zůstat bez celodenní péče (babička pracuje) a bez svých nejbližších, žalobce by musel se svou sestrou a matkou odejít, neví však vůbec kam, zpět na Ukrajinu nyní nelze, v Polsku nemá žádnou podporu, jde o matku se dvěma nezletilými dětmi. Žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav, mohla provést pohovor s matkou žalobce či s prababičkou, musela by pak dospět k závěru, že sloučení rodiny je namístě. Nebyly řádně zohledněny ani zájmy nezletilých dětí a 83leté prababičky, rozhodnutí je nezákonné a nepřiměřené. 5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Rovněž požádal o přiznání odkladného účinku žalobě. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná měla za to, že žalobci právo na opakované udělení dočasné ochrany v různých členských státech z unijních předpisů neplyne. Zákon č. 65/2022 Sb., zejm. ust. § 5 odst. 1 písm. c) a d), § 5 odst. 8 písm. a) a b), vychází z principu, že cizinec může být držitelem dočasné ochrany pouze v jednom členském státě EU. Směrnice o dočasné ochraně pak vytváří minimální standardy pro udělování dočasné ochrany, neřeší však komplexním způsobem všechny otázky s tím spojené. Nesouhlasila s tím, že by ze směrnice plynulo právo držitelů dočasné ochrany získat tuto ochranu v dalším členském státě dle své volby. Ani Nejvyšší správní soud pak neshledal splnění podmínek pro přímý účinek směrnice, proto položil Soudnímu dvoru předběžnou otázku vedenou pod č.j. C-753/23. 7. Měla za to, že směrnice o dočasné ochraně právo volného pohybu nepřiznává, ani později Evropská komise takový návrh nepředložila, chybějící unijní úpravu nelze nahrazovat doporučujícími předpisy. Naopak z čl. 9 preambule vyplývá, že záměr zákonodárce směřoval k zamezení sekundárních pohybů držitelů dočasné ochrany. Směrnice přesuny držitelů dočasné ochrany řeší, avšak pouze ve specifických případech, jde o článek 15 upravující otázku sloučení rodiny, což je upraveno v § 51, § 52 a § 53 zákona č. 221/2003 Sb. 8. K aplikaci § 52 na případ žalobce uvedla, že žalobce v řízení předložil lékařskou zprávu prababičky, potvrzení o společném pobytu s prababičkou před odchodem z Ukrajiny a osvědčení z registru Pesel v Polské republice, jiné důvody hodné zvláštního zřetele nebyly doloženy. Matka žalobce je osobou blízkou prababičky, pobytové oprávnění žalobce je závislé na pobytovém oprávnění jeho matky, tyto osoby spolu ke dni 24. 2. 2022 trvale žily na Ukrajině, nebyly však shledány důvody hodné zvláštního zřetele. Z lékařské zprávy dle žalované nevyplývá závislost prababičky na matce žalobce, dle zprávy je prababička soběstačná a doprovod k lékaři jí dělala dcera, nikoli vnučka, je zřejmé, že prababička byla v péči dcery i po dobu pobytu matky žalobce v Polsku, závislost prababičky na matce žalobce tak nebyla prokázána. Matka žalobce není jedinou blízkou osobou prababičky, neboť na území pobývá i babička žalobce, která je výdělečně činná, v produktivním věku, v ČR je adaptována a má zde trvalý pobyt. Žalovaná tak neshledala důvody hodné zvláštního zřetele za účelem sloučení rodiny s prababičkou. Žalobce s matkou a se sestrou má možnost využít ochrany jiného státu EU/Schengenského prostoru. 9. Poukázala i na čl. 26 směrnice o dočasné ochraně, který umožňuje přesun držitelů dočasné ochrany mezi členskými státy na základě rozhodnutí členských států z důvodu solidarity, nejedná se však o právo držitelů. Žádný z článků směrnice tak negarantuje právo volného pohybu držitelů libovolně mezi členskými státy, čl. 15 a 26 by pak pozbýval