3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

4 A 35/2024- 59 - text 17 4 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: A. Q. N., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 K. N. N., narozená dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. OAM-16206-32/PP-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. OAM-16206-32/PP-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR rodinného příslušníka občana EU, který sám není občanem EU, podané dne 13. 11. 2023 tak, že žádost zamítl podle § 87e odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a podle § 87e odst. 4 téhož zákona se žalobci stanoví lhůta k vycestování z území ČR 35 dnů od právní moci napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně aplikoval § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, konkrétně neurčité právní pojmy „důvodné nebezpečí“ a „závažné narušení veřejného pořádku“. Závěr, že by žalobce mohl narušit veřejný pořádek, není vystavěn na adekvátním výkladu tohoto ustanovení a je odvozován pouze od trestní minulosti žalobce, čímž žalovaný zatížil napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti a porušil § 2 odst. 1 správního řádu. 3. Na případ žalobce dopadá čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES (který je transponován také do § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců), žalovaný s tímto článkem však pracuje nesprávně, vůbec nezohlednil závaznou judikaturu SDEU. Jakékoliv opatření omezující právo volného pohybu občanů EU i jejich rodinných příslušníků představuje výjimku ze široce pojaté unijní svobody pohybu osob, proto musí být výhrada veřejného pořádku vykládána a aplikována zvlášť restriktivně a vyžaduje důkladné hodnocení potřebnosti takového omezujícího opatření. Za narušení veřejného pořádku tak nelze považovat každé společensky neškodlivé protiprávní jednání, musí se jednat o porušení, na základě kterého lze vyhodnotit chování cizince jako aktuální, skutečnou a dostatečně závažnou hrozbu veřejného pořádku, musí existovat důvodné nebezpečí, že by mohl porušit veřejný pořádek i v budoucnu. 4. Žalobce část uloženého trestu odnětí svobody vykonal, jeho chování ve výkonu trestu bylo v normě, pětkrát mu byla udělena odměna, nebyl kázeňsky trestán, byl hodnocen pro velmi dobrou pracovní morálku a aktivně se snažil odstranit jazykovou bariéru. Popsané považuje žalobce za potvrzení své nápravy, snaží se opětovně začlenit do společnosti a být k dispozici pro svou manželku a své dcery, do roku 2028 je ve zkušební době a po celou dobu, co je na svobodě, se chová ukázkově, bez sebemenšího náznaku jakéhokoliv protiprávního jednání. Riziko protiprávního jednání žalobce je tedy výrazně sníženo, žalobce se napravil, plně si uvědomuje, v jaké situaci se nyní nachází a jaký následek by mělo jeho protiprávní jednání. Žalovaný však tyto skutečnosti buď zcela pominul, nebo je nevyhodnotil adekvátně, veškerá argumentace žalovaného se odvíjí od odsouzení a parametry podmíněného propuštění žalobce nebyly použity jako vodítka ke zhodnocení nebezpečí, jež osoba žalobce představuje pro veřejný pořádek. Přitom ani poznatky o závažnosti drogové kriminality nemohou významným způsobem pomoci posoudit individuální situaci žalobce. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek č.j. 5 Azs 383/2019-40) a naopak se ohradil proti odkazu na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 11. 2022, č. j. 114 A 4/2022, žalovaný totiž není zbaven povinnosti odůvodnit napadené rozhodnutí poukazem na konkrétní důvody, už vůbec nelze uvedený rozsudek vykládat tak, že pakliže žadatel správní orgán neujistí, že nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek, může být jeho nebezpečnost automaticky presumována a žádost o přechodný pobyt automaticky zamítnuta, na odůvodnění napadeného rozhodnutí nejsou ani v takovém případě kladeny nižší nároky. 5. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s dopady napadeného rozhodnutí na soukromý a rodinný život žalobce, jeho manželky a dcer, ačkoliv bylo v řízení namítáno, že jim odloučení způsobí újmu. Povinnost zkoumat přiměřenost dopadu rozhodnutí na soukromý a rodinný život přitom plyne z čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, žalovaný neprovedl test proporcionality správně a v souladu s judikaturou NSS. Při testu proporcionality je třeba protichůdné zájmy definovat, popsat a vážit proti sobě, v napadeném rozhodnutí však došlo k opomenutí skutečností, které svědčí pro závěr, že rozhodnutí je nepřiměřené. Žalovaný nezohlednil, že žalobce na území ČR pobývá téměř 30 let, více než polovinu svého života a téměř celý svůj dospělý život, je zde plně integrován, ČR považuje za svůj domov, žije českým způsobem života a pracuje na zlepšení znalosti jazyka. Naopak neví, jak funguje život ve Vietnamu, který za posledních 10 let navštívil pouze jednou, musel by tam svůj život budovat od začátku, nemá tam zajištěno ubytování, ani zdroj obživy. 6. Zamítnutí žádosti žalobce má fakticky stejný dopad jako správní vyhoštění, jakákoli další žádost o pobytové oprávnění totiž bude žalobci s ohledem na jeho předchozí odsouzení pravděpodobně zamítnuta. Dokonce, pokud jde o znemožnění návratu do České republiky, je efekt mnohem citelnější, neboť podmínku trestní zachovalosti nebude splňovat nejméně 15 let, což je o 5 let delší doba, než po jakou by bylo možné při vyhoštění zakázat vstup. Pokud se žalovaný domnívá, že bude možné žalobci pobytové oprávnění udělit v budoucnu, je nepochopitelné, že mu jej odmítá udělit v současnosti. 7. Žalovaný nezohlednil ani zájmy manželky a dcer, zejména nejmladší dcera by pociťovala újmu, jak sama uvedla v prohlášení a při výslechu. Absence otce během dospívání jí způsobila různé komplikace, od návratu otce se dceři daří mnohem lépe a s otcem pracují na vzájemném vztahu, který nelze redukovat pouze na materiální zajištění ze strany otce. Mladší dcera má s otcem hezký vztah, otec jí pomáhá v běžném denním životě, je pro ni oporou zejména po emocionální stránce. Skutečnost, že otec byl ve výkonu trestu, neznamená, že automaticky zanikly rodinné vazby, naopak, telefonovali si a dcera jej navštěvovala, ihned po propuštění se žalobce přistěhoval ke své rodině. Zamítnutí žalobcovy žádosti by znamenalo již druhou ztrátu kontaktu s otcem. 8. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a uložil žalovanému povinnost žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný konstatoval, že již samotným spácháním zločinu se cizinec dopouští závažného narušení veřejného pořádku, žalobce se přitom dopustil zvlášť závažné trestné činnosti v rámci organizované skupiny spočívající v opatřování a distribuci chemických látek za účelem jejich další distribuce po ČR, závažnosti činu odpovídá i výše trestu odnětí svobody v délce 9 let, o závažnosti svědčí i fakt, že byl umístěn do věznice se zvýšenou ostrahou, po propuštění mu byla stanovena zkušební doba v délce 5 let. Trestné činnosti se dopouštěl dlouhou dobu, ve velkém rozsahu opatřoval předměty k nedovolené výrobě psychotropních látek, a to vše za účelem dosažení zisku. 10. Podle čl. 27 směrnice 2004/38/ES sice odsouzení pro trestný čin samo o sobě neodůvodňuje uplatnění námitky veřejného pořádku, je však rozdíl, pokud se dotyčný dopustí neúmyslného trestného činu a trestného činu úmyslného, pokud se dopustí přečinu nebo zločinu, nebo pokud trestnou činnost páchá opakovaně. Žalovaný má za to, že výhradu veřejného pořádku na případ žalobce správně uplatnil, přihlédl ke všem relevantním okolnostem (např. charakter a závažnost spáchané činnosti, doba páchání trestného činu, doba, která uplynula od jeho spáchání, chování po vykonání trestu). Žalovaný v napadeném rozhodnutí nevycházel jen z předchozího odsouzení žalobce, ale přihlédl i k ostatním skutečnostem, zároveň poukázal na to, že institut podmíněného propuštění sám o sobě nevypovídá o riziku dalšího protiprávního jednání a nezaručuje, že se žalobce skutečně napravil. Odkázal na judikaturu NSS, v době výkonu trestu i ve zkušební době byl žalobce nucen vést řádný život, nelze tak souhlasit s žalobcem, který poukazuje na své vzorné chování, neuvedl přitom jiné