3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

4 A 42/2024- 68 - text 14 4 A 42/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: M. K., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Václavem Luťchou sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 R. Z., narozená dne X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. OAM-13483-21/ZR-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2024, č. j. OAM-13483-21/ZR-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo žalobci zrušeno povolení k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a žalobci byla podle § 87l odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů od nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že žalovaný pochybil, když dospěl k závěru, že žalobce závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. V žádném případě nerozporuje, že byl pravomocně třikrát odsouzen, ani nerozporuje závažnost zanedbání povinné výživy svých dětí (tj. A. V. K., nar. X, a K. M. K., nar. X), domnívá se však, že je třeba přihlédnout ke všem okolnostem případu, aby mohla být adekvátně posouzena závažnost jeho jednání. K prvnímu jednání, za něž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku, č. j. 14 T 58/2020-65, respektive usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. 11 To 377/2021-167, došlo v době, kdy se mu rozpadal vztah s bývalou manželkou, která proti němu používala veškeré dostupné prostředky, aby se mu mstila. Jedním z těchto prostředků bylo i trestní oznámení na neplnění vyživovací povinnosti. Žalobce v té době svou vyživovací povinnosti plnil tak, že bývalé manželce hradil potraviny do domácnosti a dětem kupoval oblečení a jiné věci, které potřebovaly. Bohužel si ale od těchto nákupů neuchovával účtenky, a proto neměl plnění jak prokázat. Rozhodně tak svým jednáním nezanedbal povinnou výživu svých dětí, ani jim nezpůsobil žádnou újmu. Ke druhému zanedbání povinné výživy, o kterém rozhodl Okresní soud v Mělníku, č. j. 4 T 18/2023-102, došlo v průběhu covidové pandemie, kdy měl žalobce ztížený přístup k zaměstnání a nemohl svým dětem zajistit dostatečnou obživu, v plnění jeho povinnosti mu tak bránily objektivní skutečnosti. Porušení zákona, kterých se dopustil, tak nejsou natolik významná, aby mohla být posouzena jako závažné porušení veřejného pořádku. Žalovaný měl při posuzování závažnosti rovněž přihlédnout k tomu, že žalobce dluh na výživném na své děti již v podstatné části uhradil a zbytek hradí v souladu s posledním trestním rozhodnutím. U trestného činu zanedbání povinné výživy pak existuje možnost zbavení se trestní odpovědnosti, pokud pachatel uhradí dluh na výživném před zahájením vyhlašování rozsudku. Nesouhlasil ani s tím, že by se z předchozích rozsudků nepoučil. 3. Žalovaný dále pochybil, když nepřihlédl k některým předkládaným důkazům, na základě čehož chybně určil, že napadené rozhodnutí citelně nezasáhne do rodinného života žalobce. Žalobce má na území kromě dvou dětí s bývalou manželkou ještě nezletilou dceru, V. Z., nar. X. Vzhledem k tomu, že se dcera nenarodila z manželského vztahu, nebyl žalobce zapsán do jejího rodného listu, nicméně je jejím biologickým i sociálním rodičem, o dceru od narození pečuje, zabezpečuje svým příjmem její potřeby a žije spolu s její matkou, R. Z., ve společné domácnosti. Případné ukončení pobytu žalobce na území ČR a jeho nucený návrat do Turecka by byly značným zásahem do rodinného života jak žalobce, tak jeho dcery a partnerky, tento zásah by byl neporovnatelně závažnější než narušení veřejného pořádku. Dceři je 9 let, nucený odchod žalobce by tak vnímala velmi negativně, také je třeba přihlédnout k tomu, že primárním předmětem ochrany trestných činu, kterých se žalobce dopustil, je ochrana dětí a rodiny, je tedy zcela proti smyslu, aby v důsledku porušení chráněného zájmu trpělo další dítě tím, že přijde o osobní přítomnost svého otce ve svém životě. 4. Trestný čin zanedbání povinné výživy chrání kromě samotné rodiny a dětí konkrétně zajištění výživy potomkům, kteří nejsou schopni se uživit sami. Případným nuceným návratem do země původu by však schopnost žalobce zajistit svým dětem výživu byla zhoršena. Ekonomická situace v Turecku je aktuálně výrazně horší než ekonomická situace v ČR, veškeré relevantní ekonomické ukazatele jsou nepříznivější. Jsou tam špatné platové podmínky, průměrná měsíční mzda v Turecku je v přepočtu asi 10 000 Kč, pokud by se tedy žalobci i přes více než 10% nezaměstnanost podařilo najít zaměstnání, nelze předpokládat, že by se jednalo o zaměstnání se mzdou aspoň vzdáleně se blížící té, které v současnosti dosahuje. Napadené rozhodnutí by tak šlo zcela proti smyslu zákonné úpravy. Možnost rozhodnout podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je odůvodněna potřebou státu, aby na jeho území nepobývali cizinci, kteří jsou nějakým způsobem pro společnost nebezpeční. Nebezpečnost žalobce však podle odůvodnění napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že byl třikrát odsouzen za trestné činy zanedbání povinné výživy, návratem do Turecka však žalobce nebude v tomto smyslu jakkoliv méně „nebezpečný“, s ohledem na ekonomickou situaci lze naopak předpokládat, že schopnost plnit vyživovací povinnost žalobce se sníží a jeho „nebezpečnost“ se tak zvýší. Napadeným rozhodnutím tak naopak dojde k většímu narušení veřejného pořádku, neboť se zhorší žalobcova životní úroveň, čímž budou trpět i děti. V současnosti má žalobce v České republice zaměstnání v hlavním pracovním poměru a kromě toho uzavřel 3 dohody o provedení práce, aby byl schopen materiálně zajistit všechny tři své děti a současnou partnerku, ztrátou povolení k trvalému pobytu by o všechny příjmy přišel. Napadené rozhodnutí tak nejenže nemůže naplnit úmysl zákonodárce, s jeho úmyslem je v zásadním rozporu. 5. Navrhl proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 6. Žalobce dne 3. 10. 2024 podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný uvedl, že správní řízení je důsledkem úmyslné opakované trestné činnosti žalobce, který si musel být vědom, že jeho jednání bude mít důsledky nejen v rovině trestněprávní, ale i v rovině cizineckého práva. Není možné, aby žalobce páchal trestnou činnost a teprve potom začal poukazovat na svou rodinu žijící na území ČR, žalobce sám svůj rodinný život ohrozil. 8. Závažné narušení veřejného pořádku žalovaný spatřuje v opakovaném páchání trestné činnosti ze strany žalobce, ten dlouhodobě neplnil soudem stanovenou vyživovací povinnost ke svým nezletilým dětem a svým úmyslným protiprávním jednáním vystavil své děti a jejich matku situaci hmotné nouze. Vedle protiprávního jednání, za které byl odsouzen trestními soudy k podmíněným trestům odnětí svobody a trestu obecně prospěšných prací, se v dalších celkem 11 případech navíc dopustil přestupkového jednání, za něž mu byly opakovaně uloženy peněžité tresty (do výše 75 000 Kč) a tresty zákazu činnosti. V období od roku 2009 do roku 2020 spáchal protiprávní jednání v souvislosti s řízením motorového vozidla, z toho ve třech případech řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Jedná se tak o zcela jednoznačné narušování veřejného pořádku, žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. 60 A 8/2024. Žalobce se tak během svého pobytu na území opakovaně dopouštěl protiprávního jednání, za jehož spáchání byl potrestán nejen rozsudky trestních soudů, ale i rozhodnutími správních orgánů. Protiprávní jednání, které bylo kvalifikováno jako přestupkové, představuje stejně závažné ohrožení veřejného pořádku jako spáchaná trestná činnost. 9. Co se týče zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaný se tímto v napadeném rozhodnutí dopodrobna zabýval, vycházel ze všech dostupných informací, stejně tak jako z vyjádření žalobce. Ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobce má na území bývalou manželku, se kterou má dvě nezletilé děti, nežije ale s nimi a ani o ně neprojevuje zájem, na děti neplatí soudem stanovené výživné. Kromě samotné existence rodinných vazeb je přitom nutné zohlednit i jejich intenzitu. Žádní jiní rodinní příslušníci na území nebyli během správního řízení zjištěni, ani žalobce existenci takových osob nedoložil. Ve vyjádření ve správním řízení sice zmínil, že žije se svou přítelkyní, tuto osobu však blíže nespecifikova