2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 11/2022- 40 - text 13 5 Ad 11/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové a ve věci žalobce proti žalovanému MAZRO CZ s.r.o., IČO 292 973 20 sídlem Meteorologická 792/29, 142 00 Praha 4 zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem se sídlem nám. 28 října 1898/9, 602 00 Brno Státní úřad inspekce práce se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2022, č. j. 2079/1.30/22-6, sp. zn. S9-2021-509, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj se sídlem v Brně (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 3. 2. 2022, č. j. 28161/9.30/21-12, kterým byl žalobce ve výroku I. uznán vinným z přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 30. 12. 2020 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Přestupku se dopustil tím, že umožnil výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 2. zákona o zaměstnanosti, když dne 6. 10. 2020 na pracovišti Velkosklad ovoce a zeleniny Hortim-International, spol. s r.o. na adrese Kšírova 242, Brno (dále též „pracoviště“), umožnil cizincům ukrajinské příslušnosti: (i) N. B., (ii) O. F., (iii) L. F., (iv) Y. K., (v) H. K., (vi) O. L., (vii) V. L., (viii) L. M., (ix) O. M., (x) S. P., (xi) M. R., (xii) M. S., (xiii) M. S., (xiv) V. T., (xv) Z. V., (xvi) V. Y., (xvii) A. Y., výkon závislé práce, která spočívala v pomocných, balících a úklidových pracích na pracovišti, bez povolení k zaměstnání, čímž byl porušen § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Za přestupek byl žalobci výrokem II. podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění rozhodném (dále jen „přestupkový zákon“) uložen správní trest pokuty, a to podle § 140 odst. 4 písm. c) zákona o zaměstnanosti ve výši 540 000 Kč, kterou byl zavázán uhradit ve lhůtě 90 dnů od nabyti právní moci na účet Celní úřad pro Jihomoravský kraj. Žalobci byla současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění rozhodném. 2. Žalovaný k odvolání sice prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil, nicméně přistoupil ke změně výroku I. tak, že za datum narození každého z jmen vypočtených cizinců doplnil slovní spojení „v rozporu s povolením k zaměstnání“, tato povolení u každého z vyjmenovaných cizinců konkretizoval uvedením jejich čísla jednacího a data vydání a současně vypustil slovní spojení: „bez povolení k zaměstnání“; dále výrok II. prvostupňového správního rozhodnutí změnil tak, že slova „dle § 140 odst. 4 písm. c) zákona o zaměstnanosti“ nahradil slovy: „dle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti“ a slova „na účet Celní úřad pro Jihomoravský kraj“ změnil na „na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj“. 3. Ze správního spisu soud zjistil následující podstatný skutkový stav: 4. Prvostupňový správní orgán za součinnosti Policie ČR provedl kontrolu dne 6. 10. 2020 na pracovišti podle § 125 zákona o zaměstnanosti v rozsahu § 126 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Předmětem kontroly bylo dodržování pracovněprávních předpisů dle § 126 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, se zaměřením zejména na umožnění výkonu a výkon nelegální práce a zastřeného zprostředkování zaměstnání. Průběh kontroly, zjištěné skutečnosti, jakož i doklady a písemnosti, o které se kontrolní zjištění opírá, byly zaznamenány v protokolu o kontrole ze dne 19. 5. 2021, č. j. 26832/9.71/20-19, a jsou v přílohách ve spise založeny. Žalobce podal proti kontrolním zjištěním námitky, které byly nadřízeným vyřízeny tak, že se zamítají (Vyřízení námitek nadřízeným ze dne 13. 7. 2021, č. j. 26832/9.71/20-22). 5. Na základě vyhodnocení výsledků kontroly prvostupňový správní orgán dne 2. 11. 2021 zahájil s žalobcem řízení pro možné spáchání přestupků podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, a to doručením Oznámení o zahájení řízení ze dne 1. 11. 2021, sp. zn. S9-2021-509. 6. Následně prvostupňový správní orgán vydal rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků, jak podrobně citováno v bodě 1. tohoto rozsudku. 7. Žalobce podal proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolání, poté prvostupňový správní orgán zaslal žalobci Vyrozumění ze dne 31. 5. 2022, č. j. 2079/1.30/22-3, v němž žalobce poučil o tom, že bude upřesněn popis skutku vytýkaného jednání s tím, že jeho právní kvalifikace zůstane nezměněna (na straně 2 Vyrozumění byla zamýšlená změna výroku I. uvedena zcela konkrétně a shodně tak, jak byl dotčený výrok I. v žalobou napadeném rozhodnutí následně vydán), žalobci byla zároveň poskytnuta lhůta 5 pracovních dnů, aby se k zamýšlené změně vyjádřil. Žalobce reagoval podáním ze dne 7. 6. 2022 v němž uvedl, že je nutno prvostupňové správní rozhodnutí z důvodu žalovaným navržené změny výroku zrušit, a to s ohledem na porušení jeho procesního práva podat odvolání i proti změněné formě výroku prvostupňového rozhodnutí. 8. Následně žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalobcovo odvolání, provedl změnu výroků prvostupňového správního rozhodnutí (viz odstavec 2. rozsudku), v odůvodnění rozhodnutí se ztotožnil se skutkovými zjištěními prvostupňového správního orgánu a s ohledem na provedenou změnu výroku I. doplnil právní posouzení přestupku učiněné prvostupňovým správním orgánem. Akcentoval, že vytýkané jednání bylo žalobci prokázáno a přestupek, jehož spáchání je mu kladeno za vinu, byl řádně popsán již v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Nicméně úvahu prvostupňového správního orgánu korigoval, jelikož dospěl k závěru, že se žalobce sice dopustil nelegální práce dle § 5 písm. e) bodu 2. zákona o zaměstnanosti, jelikož cizincům umožnil výkon závislé práce, avšak nikoli bez povolení k zaměstnávání, nýbrž tak činil v rozporu s jejich povoleními k zaměstnávání. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2021, č. j. 4 Ads 346/2020–33, vysvětlil, že cizinci konali práci na základě dohod o provedení práce, jenže dohoda o provedení práce není dle § 91 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti vypočtena mezi obligatorními podklady potřebnými pro úspěšné schválené žádosti o vydání povolení k zaměstnání. Žalovaný zopakoval, že byl oprávněn provést korekci výroku spočívající v upřesnění popisu skutku dle § 90 odst.1 písm. c) zákona č. 500/204 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“), jelikož jím provedenou změnou nebylo nikterak zasaženo do procesních práv žalobce. Provedená změna totiž neměla významný vliv na skutkové okolnosti, tím méně na dokazování. Naopak upozornil na to, že již prvostupňový správní orgán se zabýval právním jednáním, na jehož základě došlo ke vzniku pracovněprávního vztahu, v jehož rámci cizinci práci vykonávali. Shrnul, že prvostupňový správní orgán správně konstatoval, že cizinci práci konali na základě dohod o provedení práce, předmětné dohody řádně vyspecifikoval, příkladmo z nich citoval a poukázal i na § 75 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění rozhodném (dále jen „zákoník práce“). Odmítnul odvolací námitku žalobce, že dotčené dohody jsou neplatné, tudíž že je nutno takováto neplatná právní ujednání posuzovat dle jejich obsahu. Žalovaný naopak zdůraznil, že žalobce na základě dohod o provedení práce umožnil cizincům výkon práce v ČR, což má dosah do norem práva veřejného a nikoli soukromého. Rovněž tak žalovaný nesouhlasil s odvolací námitkou, že změnou žalobou napadeného rozhodnutí mělo dojít k porušení zásady dvojinstančnosti, na podporu své argumentace odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 9. 2017, č. j. 30 A 203/2016-107, s tím, že i po provedeném upřesnění právní kvalifikace zůstala zachována zákonná definice nedovoleného jednání, tj. § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, a rovněž tak zůstalo zachováno stejné zákonné ustanovení, které bylo v důsledku jednání žalobce porušeno, tj. § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti; tudíž se jednalo o zákonem předvídaný postup dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění rozhodném (dále jen „správní řád“). Žalovaný se ztotožnil i s výší uložené pokuty žalobci prvostupňovým správním orgánem a nepřistoupil ke změně jejího druhu ani výše, jelikož i po změně považoval jednání žalobce za stejně společensky nebezpečné. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 9. Žalobce v podané žalobě předně v obecné rovině namítal, že žalobou napadeným rozhodnutím byla porušena zásada dvojinstačnosti a práva žalobce na obhajobu; dále