7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 9/2021- 70 - text 14 5 Ad 9/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: Mgr. A. P., Ph.D. bytem X zastoupen Mgr. Štěpánem Janáčem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1 proti žalovanému: nejvyšší státní tajemník se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2021, č. j. MV-76442-2/SR-2021, takto: I. Návrh na změnu petitu spočívající v uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 185 000 Kč s příslušenstvím, se n e p ř i p o u š t í . II. Žaloba se zamítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Státní tajemník v Ministerstvu vnitra (dále jen „státní tajemník“) rozhodnutím ze dne 26. 3. 2021, č. j. MV-189788-27/SST-2020, na základě § 168 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 162 odst. 4 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o státní službě“) vyslovil, že žalobci nenáleží částka 185 000 Kč s příslušenstvím, jež měla představovat nevyplacený rozdíl předpokládané výše platu žalobce (resp. výše součtu jeho předpokládaných měsíčních platů), který by obdržel v případě, kdy by nedošlo k jím tvrzenému zamezení jeho kariérního postupu v rámci Ministerstva vnitra, a výší jeho platu (resp. výší součtu jeho měsíčních platů), který mu příslušel za období od 1. 1. 2017 do 1. 2. 2020 (dále „prvoinstanční rozhodnutí“ či „rozhodnutí státního tajemníka“). V odůvodnění svého rozhodnutí státní tajemník uvedl, že výtka, která byla žalobci udělena v souvislosti s neoznámením prodloužení jeho pobytu v rámci projektu EASO v Itálii v roce 2016 jeho tehdejší bezprostřední nadřízenou paní Bc. J. S., vedoucí oddělení pobytového správního řízení Střední Čechy, byla dle písemné zprávy prošetřovatele Ministerstva vnitra o průběhu a výsledcích prošetření podle § 7 odst. 1 nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu, nevhodným postupem. Současně však bylo konstatováno, že se jednalo o ojedinělý jev ve vztahu k účastníku řízení a nelze jej považovat za šikanu, resp. bossing, jehož základním znakem je přetrvávání po delší dobu a opakování daného chování v určité frekvenci. Provinstanční správní orgán dále dovodil, že žalobce v průběhu řízení netvrdil, že by se účastnil výběrového řízení na obsazení služebního místa zařazeného ve vyšší než dosavadní (12.) platové třidě, přičemž konání výběrového řízení nebo vynikající výsledky ve službě jsou předpokladem pro zařazení zaměstnance na jiné služební místo dle § 49 zákona o státní službě. Skutečnost absolvování školení pro výkon služby v zahraničí přitom není skutečností způsobilou vést ke změně platové třídy. Absolvování předmětného školení tak nemělo a ani nemohlo mít vliv na platovou třídu, do které bylo zařazeno služební místo, na které byla zařazena státní zaměstnankyně Mgr. M. R. (k jejímu zařazení na jiné služební místo došlo na základě provedeného výběrového řízení). Ze služebních hodnocení vyplynulo, že žalobce dosahoval dostačujících výsledků. Stejného hodnocení dosahoval v letech 2015, 2016 i 2017, tedy i v letech před udělením předmětné výtky. Tato výtka nebyla ve služebních hodnoceních nikterak zmíněna, služební hodnocení za rok 2017 dokonce obsahuje návrh na zvýšení osobního příplatku žalobce. Udělená výtka tak neměla žádné účinky jdoucí k tíži žalobce, které by byly způsobilé zasáhnout do jeho majetkové sféry. S ohledem na zjištěný skutkový stav pak nebylo lze důvodně očekávat zařazení na služební místo s vyšším platovým tarifem ani navýšení osobního příplatku jakožto součást platu. 2. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce podal odvolání, ve kterém uvedl, že žalovaný překročil lhůtu pro vydání rozhodnutí a uplynutí lhůty znemožňuje možnost uložení sankce. Žalobce dále namítal nedůvěryhodnost a nekompetentnost osob pracujících s žalovaným a jejich rozhodování o věcech, které jim nepřísluší. Poukazoval zejména na zrušení účasti žalobce na kurzu pro styčné důstojníky pro migraci a doklady, obsah kárného řízení, porušení rovného zacházení při výběrových řízeních a překážku na straně zaměstnavatele. Žalobce v odvolání uvedl, že výtkou a jednáním nadřízených osob mu byla zamezena účast na kurzu, nemohl se zúčastnit souvisejícího výběrového řízení, nebyla mu navýšena platová třída, a tedy nedošlo k navýšení jeho majetku o požadovaný rozdíl 185 000 Kč. 3. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí státního tajemníka potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný k odvolacím námitkám uvedl, že považuje za spekulativní tvrzení žalobce, že mu udělení písemné výtky znemožnilo účast na zahraničních misích a kariérní postup. K tvrzení žalobce, že nepřiznání požadované částky má povahu sankce, žalovaný uvedl, že státní tajemník řádně a poměrně podrobně odůvodnil, proč nelze požadovanou částku žalobci přiznat a proč nejde o sankci, přičemž žalovaný se s tímto odůvodněním ztotožňuje. Dále žalovaný konstatoval, že námitky týkající se kárného řízení a námitky týkající se jeho převedení na jiné služební místo považuje za bezpředmětné, neboť tato řízení již byla pravomocně ukončena. Neúčast na kurzu IPD v Holešově žalovaný rovněž hodnotil jako bezpředmětnou, neboť účast na jakémkoli kurzu nemohla být podmínkou pro účast ve výběrovém řízení a k odhlášení z kurzu žalovaný žádný důkaz nepředložil. Předpoklady pro účast ve výběrovém řízení jsou stanoveny v § 25 odst. 1 zákona o státní službě, resp. § 25 odst. 5 zákona o státní službě, pouze na základě skutečnosti, že se uchazeč neúčastnil jakéhokoliv školení, nebo že této osobě byla udělena výtka, neznamená, že by byl z účasti na výběrovém řízení vyloučen. Pokud se žalobce do výběrového řízení nepřihlásil, a nemohl tak být na služební místo ve vyšší platové třídě zařazen, nelze tuto skutečnost dávat k tíži služebního orgánu. Krom toho, na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok. Nedodržení pořádkové lhůty pro vydání rozhodnutí pak nemohlo automaticky založit povinnost služebního orgánu přiznat žalobci požadovanou částku, ani její část, resp. prvoinstanční rozhodnutí zrušit (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2011, čj. 9 A 128/2010-33 či ze dne 23. 11. 2017, čj. 5 A 153/2017). Z předložených rozhodnutí kárné komise I. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra a kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra nevyplývá, že by tyto komise shledaly Bc. J.S. za nedůvěryhodnou, a proto nebyl důvod, aby služební orgán k tvrzením výše jmenovaných nepřihlížel. Tvrzení žalobce týkající se údajného rozkrývání způsobu práce korupční organizované skupiny na Ministerstvu vnitra považuje žalovaný za bezpředmětné pro posouzení této věci. 4. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkumu a zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. 5. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na tomto místě uvádí, že žalobce jako žalovaného označil Ministerstvo vnitra, nicméně v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je podle § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalovaným ten správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal. V případě rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služebních poměrů je pak žalovaným správním orgánem funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 1 As 110/2018-37, č. 3804/2018 Sb. NS). Tím je v posuzované věci náměstek ministra vnitra pro státní službu, s nímž také soud jako s žalovaným jednal. Pro úplnost městský soud dodává, že v řízeních o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu neurčuje žalovaného žalobce svým tvrzením, nýbrž kogentně příslušná zákonná norma. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a replika žalobkyně 6. Městský soud předesílá, že s ohledem na poněkud nepřehlednou a stále se opakující žalobní argumentaci, v níž žalobce směšuje problematiku kárného řízení, jeho převedení na jiné služební místo a otázku odměňování, vymezuje soud níže pro srozumitelnost ve stručnosti okruhy těch žalobních námitek a jejich základní smysl, které jsou s ohledem na povahu napadeného rozhodnutí předmětem soudního přezkumu v nyní posuzované věci. 7. Žalobce předně shrnul, že mu nadřízená udělila neoprávněnou výtku a sdělila, že ho již do zahraničí nepustí. Žalobce rovněž uvedl, že mu bylo zrušeno školení pro styčné důstojníky (IPD) v Holešově, přičemž má za to, že absolvování tohoto školení je vážnou podmínkou kariérního postupu, který mu tím byl znemožněn. Proto se dožaduje proplacení částky 185 000 Kč. Správní řízení bylo zahájeno prakticky více než rok poté, co žalobce k uhrazení předmětné částky státního tajemník